42. Rozloučení
Anat se otočila a rozpřáhla se k ráně. Michael uhnul a zatvářil se pobouřeně.
„Jsem ten nejlepší, kterého tady máš,“ zavrčel na ni. Mohl si to dovolit, protože byli v laboratoři sami dva a on převzal Aceův zvyk nepodřizovat se ve všem královně, i když se před ostatními Wraithy tvářil, že to tak je.
„Zatím jsi mi nic nedokázal,“ zavrčela Anat. „Jestli to nezvládneš, měl bys to říct rovnou, abych s tebou neztrácela čas.“
Michael zaskřípal zuby. To, co po něm Anat chtěla, bylo takřka nemožné.
„Možná by bylo jednodušší využít technologii těch cizinců. Podařilo se mi částečně prozkoumat malou loď, se kterou se Baanan vrátila, a její technické vybavení je velice zajímavé,“ řekl ode dveří Ace.
Anat se na něj podívala a přimhouřila oči.
„A možná,“ pokračoval Ace, i když věděl, že se pouští na nejistou půdu, „by nám mohla být Baanan ve své nynější podobě nápomocná. Pokud vypadá stejně jako cizinci, není to sice nic pěkného na pohled, ale mohla by se mezi ně dostat a přinést nám jejich databázi genových úprav.“
Královna šlehla po Michaelovi ošklivým pohledem, jakoby mohl za to, že ti cizinci změnili Baanan v šedivou příšeru bez vlasů, a pak v zamyšlení sklopila pohled k podlaze.
Cizí loď jim zůstala, protože se Aceovi za pomoci Baanan podařilo vypnout všechna její zařízení dřív, než cizinci stačili aktivovat maják a návratový program, a připevněnou k trupu křižníku ji dopravili k flotile. Bylo tedy možné prozkoumat její systémy a zjistit parametry, na jakých cizácké lodě fungují, aby je bylo možné sledovat.
„Víme, kde jsou,“ pokračoval Ace, „a máme jejich loď, takže by mělo být celkem jednoduché, dostat se k nim. Pokud bude Baanan spolupracovat…“
„Bude,“ skočil mu do řeči Michael. „Udělá cokoli, aby byla jako dřív.“ Trávil s Baanan dost času a malá šedivka skoro celou dobu pusu nezavřela. Nejdřív ho to rozčilovalo, protože mu radila, co má a co nemá dělat a dokonce kam se má a kam se nemá koukat, ale po pár dnech nenápadného boje si oba zvykli a při hledání řešení spolupracovali v jednostranně uštěbetané shodě.
Anat zvedla ruku. „Dobrá,“ prohlásila hlasitě, jakoby se bála, že jí taky někdo skočí do řeči. „Přiveďte Baanan, dohodneme detaily.“
Michael se podíval na Ace, jestli nebude protestovat proti ‚detailům‘, ale wraithský velitel neřekl nic a odešel pro budoucí královnu.
Za dva dny malá přepravní loď startovala ze stejného místa, na kterém ji Ace s Ana-al našli. Na palubě byl Ace, Michael, pět vojáků a šedivá Baanan. Wraithka se na sebe pořád nemohla ani podívat a většinu času strávila zavřená v jedné z malých místností na lodi. Jediný, koho k sobě pustila, byl Michael. I Aceovi se začala vyhýbat, i když k tomu neměla žádný důvod. Ani náznakem na sobě nedal znát, jestli mu její nynější podoba vadí, jestli si ji oškliví nebo se jí potají směje.
Na palubě byla i Šipka pro případ, že by bylo potřeba cizí plavidlo z nějakého důvodu opustit. Po příletu k mateřské lodi skřetů, jak jim Baanan stále říkala, jeden z vojáků v Šipce zůstane ve vesmíru skrytý u nejbližšího vesmírného tělesa a bude čekat na signál k vyzvednutí.
Cizí vesmírná loď byla na orbitě obří plynné planety se stříbrným odstínem. V jejím světle vypadali Wraithové jako duchové a Baanan zářila.
Šipka byla vypuštěna a skrývala se za malým kamenným měsícem blízko planety. Malá loď bez zaváhání vklouzla do otevřeného hangáru a Baanan vystoupila. Vojáci zůstali skryti a Ace s Michaelem následovali malou královnu s odstupem, aby stačila upoutat pozornost a oni mohli okopírovat nebo vyjmout a odnést databázi s genovým výzkumem. Ani jeden z nich si nemyslel, že by skřeti dobrovolně na požádání vrátili Baanan její původní podobu, i když to Baanan naprosto vážně navrhovala.
Procházeli zvláštně tvarovanými chodbami až je Baanan dovedla k panelu se schématem cizí lodi. Ťukla do něj prstem a dívala se, jak se na mléčně bílém pozadí objevují tenké čáry přepážek a silnější vnějšího pláště. Ukázala na hangár a na jejich současnou pozici.
„Musíme si pospíšit,“ sykl Michael. „Kde je laboratoř s genovou terapií?“
Baanan bez zaváhání ukázala k hornímu okraji a naznačila nejrychlejší cestu. Ace i Michael přikývli, nebylo to daleko. Ace pokynul rukou, aby šla i nadále první, a naposledy se pohledem dotkl nejdůležitějších míst na plánku lodi – jejich současné pozice, laboratoře a hangáru.
Baanan sebejistě vykročila a u první odbočky se prudce zarazila. Čekal tam na ni Olaf.
„To je báječné, že ses vrátila,“ usmál se na ni. „Dokonce s doprovodem.“ Pozorně si ji prohlížel a odhadoval, jestli jejich genetický zásah nebyl nějak poškozen. Z prvního pohledu se zdálo vše v pořádku, další ukáží závěrečné testy.
„Už jsme se o tebe začínali bát,“ pokračoval. „Tvoji společníci jsou dospělí, nepotřebujeme je. Pošli je domů, ať můžeme pokračovat.“
Baanan se na něj mračila. Při své poslední procházce lodí nikoho nepotkala. V přítomnosti Ace a Michaela ztratila ostražitost a teď si vyčítala, že nedávala lepší pozor.
„No tak, rychle,“ poháněl ji Olaf. „Nebo snad tvoji průvodci nejsou tak úplně dobrovolní? Jsou to strážci?“ zeptal se.
Baanan se ohlédla. V šedém trojúhelníkovém obličeji nebyla znát žádná emoce a schopnost telepatie se s její přeměnou také vytratila, takže Ace a Michael nevěděli, co mají čekat. Přikrčili se v očekávání boje a strnuli, když jim Baanan krátce pokynula rukou, aby zůstali na místě.
„Jsou to průvodci. Moje rasa mě nepřijala a vrací mě tam, odkud jsem přišla. Prý,“ sklopila hlavu, „mě zabijí, když se vrátím.“ Zvedla oči a podívala se na Olafa. „Můžu dostat něco k jídlu? A kde jsou ostatní, se kterými jsem sem přišla? Ta postel, na které jsem tady ležela, byla moc pohodlná…“ žvatlala dál a odváděla Olafa chodbou pryč, na druhou stranu, než byla označená laboratoř.
Olaf se ještě ohlédl, ale neřekl nic. Před chvílí se dostal k zápisu o získání mláděte neznámého druhu a s hrůzou zjistil, že všechny dospělé kolem malé bytůstky, která sebe samu označovala za princeznu, museli zabít, aby se k ní dostali. Další životy chtěl ušetřit, tak se rozhodl nechat tyto průvodce odejít, pokud to bude jen trochu možné.
Ace a Michael se na sebe podívali. Baanan jim uvolnila cestu k laboratoři. Rozběhli se udaným směrem a doufali, že s tak malými tvory, jakými byli Baananiny skřeti, si v případě potřeby snadno poradí. Až budou mít potřebná data, půjdou pro malou královnu.
Najít laboratoř nebylo tak jednoduché, jak to na plánku vypadalo, ale Michael se napotřetí trefil do správných dveří. Jeho opatrné syknutí upozornilo Ace na nález laboratoře, oba vstoupili, zůstali stát hned za vchodem, počkali, až se za nimi dveře zavřou a rozhlíželi se po místnosti.
Nic, co viděli, je nepřivedlo k tomu, kde by mohl být počítač s údaji. V laboratoři nebylo žádné zařízení, jen uprostřed stál do podlahy zabudovaný dlouhý úzký stůl z neznámého materiálu, který bledě zářil.
Ace se na Michaela zadíval s otázkou v očích.
Michael pozvedl ramena. „Je to jediná zbývající možnost,“ řekl skoro omluvně.
Ace nepřítomně kývl a postoupil dál do místnosti ke stolu. Obešel ho a rukou se dotkl jedné z jeho stran. Bezhlučně v tom místě vyjel panel s průhlednými krystalickými destičkami. Další pohled mezi Wraithy znamenal, že propojení s jejich technologií nebude tak jednoduché, jak doufali.
Michael se ošil. Celá tato akce se mu vůbec nelíbila, protože mu stále znovu a znovu připomínala vlastní zkušenosti s genetickými pokusy.
Ace věděl, proč je Michael tak nervózní a alespoň sám sobě nařídil klid. Důkladně si prohlédl otevřený panel a na jedné z bočních stran našel malou zdířku. K jejich zařízení na přenos a uchovávání dat se nehodila, ale s tím si jednoduše poradil – měl s sebou pozemský adaptér, který byl vhodný jak pro wraithské zařízení, tak pro panel s datovými destičkami.
Přenos dat se chýlil ke konci. Michael stál u dveří a poslouchal, jestli skřetí cizinci nevyhlásili poplach, ale všude byl klid.
„Jdeme,“ sykl na něj Ace, sotva zařízení s novými údaji schoval v záhybech svého pláště.
Michael kývl, pootevřel dveře a pustil Ace jako prvního. V okamžiku, kdy byl v laboratoři sám, se otočil a střelil do zavírajícího se panelu.
Ace se prudce otočil. Michael právě zmařil možnost najít v tichosti Baanan a zmizet.
Olaf nezavedl Baanan ani do jejího původního pokoje ani do jídelny, ale do nějaké laboratoře, která se malé princezně ani trochu nelíbila. Zastavila se hned na prahu, a kdyby za ní najednou nestáli další dva skřeti a nebránili jí v útěku, určitě by vzala nohy na ramena.
„Není čeho se bát,“ uklidňoval ji Olaf. „Dokončíme tvoji přeměnu a všechno začne fungovat tak, jak má.“ Ukázal na křeslo se širokými okraji. „Sedni si. Příprava bude chvíli trvat, tak si udělej pohodlí.“ Zakázal si netrpělivost, i když se chtěl co nejdřív přesvědčit, že průvodci už opustili jejich loď.
Baanan se na něj podezřívavě zadívala, ale na Olafovi byla znát jenom starostlivost a přátelství, takže ho s nespokojeným trhnutím rameny poslechla. Sotva dosedla, křeslo se kolem ní zavřelo. Vznikl z něho neprůhledný kokon s jedinou malou výjimkou – průzorem ve výši Baananina obličeje. Kolem těla i končetin se jí stáhly měkké, ale pevné popruhy a přes čelo se natáhl kovový pásek.
Malá královna sebou chvíli mlátila ve snaze se osvobodit, když ale poznala, že to nemá význam, zůstala ležet a hledala v průzoru, na koho by mohla upřít obviňující pohled. Nikdo se jí na dohled neobjevil a z pásky přes čelo se jí do hlavy přenášelo divné brnění, takže raději zavřela oči.
Přenašeč mysli byl od svého okolí odstíněn, takže neslyšela alarm, který se rozezněl, sotva se za ní zavřel jeho kryt, a neviděla, jak oba skřeti vyběhli z laboratoře a Olaf je po krátkém pohledu a data probíhajícího přenosu následoval.
Ace a Michael běželi chodbami cizí lodi k hangáru a rozhlíželi se, aby včas uviděli pronásledovatele, případně aby neopatrného jednotlivce zajali a přinutili ho prozradit, kde je Baanan. Až ke vstupu do hangáru nikoho nepotkali, ale dveře byly zavřené, takže se dál nedostali a na lodi se zaktivovala automatická obrana. Wraithy zasáhly energetické střely a srazily je k zemi.
Olaf z řídící místnosti celou akci sledoval na obrazovce a spokojeně pokyvoval hlavou. Když oba hlídači zůstali nehybně ležet, zrušil střelbu a poslal na místo Eithe, aby doprovod asgardského nového přírůstku odstranila. K jejímu překvapení ty bledé bytosti stále žily.
Eithe se rozhodla rychle – na tělo obou bledých tvorů připevnila antigravitační jednotku, přenesla je do přechodové komory a nechala je tam pod zámkem.
Olaf mezitím spěchal k přenašeči mysli, aby zkontroloval, jestli Kattie už ovládla svoje nové tělo. Zapnul na přenašeči přenos zvuku. Z průzoru na něj zíraly vytřeštěné oči, ze kterých nebylo možné poznat, komu patří.
„Olafe,“ zakvílela bytost v přenašeči, „ona neodešla! Je pořád tady! Silná…“
Malé šedé tělo se pokusilo zbavit pout, která ho stále držela na místě, a pak ochablo.
V malé lodi se z dobrovolného transu matoucího senzory detekující známky života probudil jeden z wraithských vojáků, zkontroloval okolí a pokusil se telepaticky spojit se svým velitelem nebo mladou královnou. Ani z jedné strany se mu nedostalo odpovědi, i když zachytával nějaké chaotické signály. Po krátkém zaváhání se rozhodl vydat za bližším z nich a našel velitele i jeho pomocníka zamčené takovým způsobem, že se k nim nemohl dostat. Bez rozmýšlení střelil do ovladače a k jeho úžasu a hrůze se neotevřely dveře do lodi, ale z lodi do vesmíru. Na jeho zoufalý telepatický výkřik zareagoval Wraith v Šipce a sotva se přechodová komora otevřela, přesunul Ace i Michaela do úložného zařízení.
Wraithský voják se chtěl rozběhnout zpátky k blízkému hangáru, ale cestu mu zastoupila malá šedá bytost. V ruce ještě stále držel zbraň, tak stačilo zmáčknout spoušť, aby měl cestu před sebou volnou. Bytost se prohnula do strany a omračovací střele se vyhnula. Než mohl vystřelit znovu, zvedla ruku před sebe, aby ho zastavila a zároveň uklidnila.
„Poslouchej dobře,“ řekla vojákovi, když se zarazil. „Tvoje královna Baanan si přeje zůstat tady. Prozatím. Dokáže vás kontaktovat, až bude vhodná chvíle. Teď všichni odleťte v Šipce. Loď tu nechte, skřeti jsou sice trpěliví, ale všechno má své meze. Pomohu vám.“
Nato šedivka ustoupila a nechala Wraitha projít. Voják vběhl do hangáru, probral z transu své druhy a přivolal Šipku. Šedá bytost se postavila k ovládání, vztyčila ochranné pole a v příhodné chvíli otevřela vrata do vesmíru. Šipka Wraithy sebrala dřív, než stačili vyletět ven, opsala malý kroužek a odletěla.
Baanan – Kattie zavřela vrata a zhroutila se vedle ovládacího panelu. Baanan se podařilo ochránit členy svého druhu před smrtí nebo zajetím, ale zuřivý boj s novým vědomím Kattie ji vyčerpal tak, že se na chvíli vzdala dominance a nechala asgardce vedoucí postavení.
Šipka vyhledala nejbližší planetu s příhodnou atmosférou a transformovala Wraithy, které posbírala. Až na malou královničku byli všichni.