StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

[kasparova655365]

Chyby mi tu nemusíš vypisovat, i když děkuji za ně, alespoň vím o některých, kde je hledat, ale už dávno jsem se pustila do oprav obou povídek, takže sem postupně budu dávat opravené verze opravené, tím myslím jen opravené chyby, děje se to nijak nedotkne

jinak zíral je myšleno jako koukal, jen tohle je trochu přitvrdlý výraz


Jinak SGS jsem upravila po osmí díl první série, na devátém teď pracuji
A SGG po druhý díl, na třetím teď taktéž pracuji

Opravené verze jsem zatím zveřejnila jen u sebe na webu, tady je budu měnit taktéž, aby to všude bylo stejně

Vim co je zirat jen mam za to ze na konci melo byt jeste i .

[kasparova655365]

jo takhle jop, mělo být

[kasparova655365]

Zdravím,
tak když máme toho Silvestra, tak Vám sem hodím další díl SG Genesis.
Přeji krásné čtení, krásného Silvestra a hodně štěstí

10. díl – Bojuj nebo uteč/Fight or flight

Mléčná dráha
Théta – Pozemská základna na stavbu lodí, 15. září, 7:30
V posledních devíti dnech se všichni inženýři z Odyssey, Hammonda, Daedala a Apolla snažili zprovoznit Queenmary tak rychle, jak jen to šlo. Nakonec se jim to podařilo. Právě teď se naloďovala na Queenmary posádka Daedala, která doposud měla volno na Stigmě. Plukovník Marks stál na můstku, který byl z části identický s ostatními můstky na BC-304kách. Major Christopher stál opodál a čekal jen na povel.
„Jsme tu všichni, pane,“ oznámil major Kleinman, který seděl u taktické konzoli. Marks se na něj podíval a kývnul hlavou.
„Dobrá tedy,“ řekl a aktivoval na svém uchu vysílačku, „Celé posádce, všichni na svá místa, vyrážíme.“ Christopher okamžitě zaujal místo u pilotní konzoli a začal s úkoly, které během následujících vteřin dostal.

Stigma, 7:45
Zatímco Queenmary letěla ke Stigmě, Sam s Martinou a Jean měly menší setkání s menší částí posádky Destiny. Když se dozvěděly, že poručík Tamara Johansenová má nemoc zvanou ALS, Minawara s Genesis, které jim stále byly k dispozici, je ujistily, že nemoc z jejich strany lze vyléčit snadně a hlavně rychle. Na její vyléčení si ale musely přivolat Frodrena, který jako lékař má s tímto velké zkušenosti. Takže zatímco Antikové se věnovali Tamaře, Sam s Martinou a Jean mluvily s Everettem, Eliem a Camilou.
„Chcete říci, že téměř všichni na Zemi jsou mrtví?“ Camile stále tomu nemohla věřit.
„Přesně tak. Tisíc dvě stě lidí se nám podařilo už od tama dostat. Zbylý milión čtyři sta devadesát osm tisíc osm set je stále na Zemi. Přeživší jsou jen lidé, kteří mají v krvi antický gen,“ odpověděla Sam.
„Co plánujete?“ zeptal se Everett.
„Jakmile se tu objeví Queenmary, vyrážíme na Zemi. Tentokrát s pomocí Antiků a Tok’rů, kteří by do půl hodiny měli být tady se třemi loděmi.“
„Takže jediná šance, jak získat zpátky Zemi, právě nastává,“ řekl Everett.

Tamara ležela na nemocničním lůžku, u kterého stál Frodren. Poblíž nich seděla na židli doktorka Lisa Parková, která po nepříjemné příhodě oslepla. Poté, co se Frodren ujistil, že Tamara spí a lék zabírá, tak se přesunul k Lise. Vzal židli a sedl si před ni. Sice ho Lisa neviděla, ale slyšela, že si k ní přisedl.
„Jak to vidíte?“ zeptala se Lisa.
„Tak snadné to nebude jako u vaší kolegyni. Říkám to nerad, ale operaci očí se nevyhnete. Naštěstí pro vás to není až moc zlé, jinak bychom s tím nemohli nic udělat. Oči by byly trvale poškozeny,“ odpověděl Frodren.
„Jak dlouho to bude trvat?“
„Pár hodin, jelikož tu nemáte vybavení jako u nás na Domiacei nebo na Olympu. Ale nebojte se, budu se snažit, abyste opět viděla,“ ujistil ji Frodren. Lisa se usmála a souhlasně kývla hlavou.

Prostor, Stigma, 11:00
Odyssea, Hammond, Apollo, Queenmary a další tři Tok’erské lodě setrvávali na orbitě planety, kde čekali na povel.

Queenmary
Na můstku se objevila Genesis, která si ještě před startem chtěla promluvit se svými pravnuky. Ostatní, co byli na můstku, jen nevěřili svým očím, že viděli před sebou živého povzneseného Antika. Kevin vstal z křesla a přišel k Genesis, zatímco Martin zůstal sedět u řízení.
„Je něco, co bych ještě mohla pro tebe udělat?“
„Hodila by se nám energie. Třeba ve tvaru ZPM?“
„Já to tušila,“ řekla Genesis a za pomocí telepatie se spojila s Minawarou, která se tam během chvilky objevila. V přepravce, kterou držela v rukou, měla připravených celkem pět ZPM.
„Dvě si vezmi ty, zbylé dej ostatním lodím,“ řekla Minawara a podala přepravku Kevinovi.
„Děkuji. Za všechny.“
„Neděkuj. Pro rodinu a přátelé cokoliv,“ řekla Genesis a obě opět zmizely, aby připravily ostatní na pozemní útok. Kevin mezitím požádal Martina, aby zbylá tři ZPM poslal na Odysseu, Hammonda a Apolla.

Odyssey
Felipe po obdržení zprávy, že jim bude posláno ZPM, které jim darovali Antikové, nemohl radostí bez sebe. Hned, když se na můstku objevil zabezpečený kufřík, ve kterém bylo ZPM, vstal z křesla a vzal ho do rukou. Chtěl vědět, jestli to není nějaký kanadský žertík, a tak kufřík otevřel. Najednou viděl plně funkční ZPM. Pohlédl na Sharon, která s úsměvem kývla hlavou.
„Jdeme na to,“ řekl Felipe a vyrazil do místnosti s jádrem, které bylo aktivované stejně jako na Queenmary.

Hammond
Sam stála na můstku, kde čekala na hlášení ostatních lodí. Když se taktéž dozvěděla o ZPM, zvedlo to ještě více naději na vítězství.
„Madam,“ ozvala se ze svého místa major Womacková, „Všechny naše lodě dostaly od Antiků ZPM. Už je mají připojeny do systémů. Můžeme vyrazit.“ Sam se na ni obrátila a souhlasně kývla hlavou. Přišla ke svému velitelskému křeslu a zapnula vysílačku.
„Tady Carterová. Na můj povel všichni vstoupíme do hyperprostoru. Tři, dva, jedna, teď.“

Prostor, Stigma, 11:45
Všechny lodě se daly do pohybu a vstupovaly postupně do hyperprostoru. Jako poslední vstoupila Queenmary, jelikož se dvěma ZPM v systému předeženou všechny lodě i kdyby do hyperprostoru vstoupili o půl hodiny později.

Stigma
Zatímco lodě opouštěly orbitu a vstupovaly do hyperprostoru, Antikové spolu s pozemšťany plánovali pozemní útok. V jedné velké místnosti se shromáždili přeživší SG týmy spolu s týmy, které operovaly na lodích. Nebylo to moc, ale ani málo. Genesis s Minawarou všechny seznamovaly s taktikou, která by měla na pár minut zmást Luciánskou alianci, která ve velkým obsadila Zemi a všude měli své lidi.
„Jak aktivujeme bránu, která se nachází v podzemí?“ zeptal se doktor Jackson, který se jako člen týmu SG-1 přidá k útoku proti nepřátelům.
„Stejně tak, jako jsme se my sem dostali ze vzdálené galaxie. Povznesení nepoužívají zadávací panely, když jde o něco složitějšího. Otevřeme bránu pomocí mysli, tak i navážeme spojení s bránou v podzemí na Zemi,“ odpověděla Minawara.
„Naštěstí u brány se nachází i kruhy, kterými se dostaneme na povrch,“ řekla ještě Genesis.
„Ve které oblasti se vůbec nachází?“ zeptal se plukovník Mitchell.
„Pod vodou poblíž mostu Golden Gate,“ odpověděla Minawara, pak ale dopověděla, „Je v uzavřené místnosti, nebojte se. Vody se vyhneme. Doufám.“ Genesis se podívala na Minawaru a zavrtěla hlavou. Nikdo z Antiků nevěděl, jestli brána je ještě v suchu, nebo zamokřená vodou.
„Kdyby došlo na nejhorší a brána by byla pod vodou, můžeme vás během vteřiny všechny dostat na povrch. Já s Minawarou půjdeme s vámi bránou, ostatní se připojí k nám, až budeme na místě. Teď čekají jen na náš pokyn.“
„Kolik vás bude?“ zeptal se plukovník Caldwell, který stál opodál spolu s plukovníkem Greyovou.
„Patnáct. Zbytek musel zůstat v galaxii Kaliam, jelikož tam máme vlastní problémy s Engary,“ odpověděla Genesis.
„Bude to stačit?“ zeptal se ještě jednou.
„Jednou se nám v pěti podařilo zabít kolem tisíc nepřátelů. Stačí to jako odpověď?“ Steven už se raději dále neptal a ani neodpovídal. Odpověď od Genesis mu dostatečně stačila.
„Dobrá. Měli byste se připravit. Do hodiny by lodě měly být u Země,“ oznámila Genesis. Všichni přítomni souhlasili a vydali se pro vesty, zbraně a náboje do nich.

Hyperprostor, Queenmary, 12:20
Kevin poprvé za celou dobu vstoupil do své kajuty, kterou ještě neměl moc vybavenou. Po vejití zavřel za sebou dveře a namířil si to k pracovnímu stolu, ke kterému si sedl. Na stole mu ležel počítač, který byl vypnutý. Po jeho zapnutí počítač vyžadoval jeho heslo, které je pro některý složitý, ale pro něj obzvlášť lehký. Když se mu ukázala hlavní obrazovka, jako první mu vyskočila složka s lidmi, kteří měli sloužit pod ním na Queenmary. Téměř všichni zemřeli při útoku Luciánské aliance na Zemi. Když prohlížel jejich fotografie, poznával některé lidi, se kterými se už před několika lety seznámil osobně. Po prohlížení zavřel složku a vlezl do jiné složky, která byla jako jediná zaheslována. Když se složka otevřela, bylo v ní několik souborů, které byly označené, jako „Tajné“. Nikdo o těchto souborech nevěděl, pouze on. On jediný věděl, co v souborech stojí a o čem je v nich řeč. Jeden soubor měl název „Global Dynamics“. Soubor chtěl otevřít, ale někdo za dveřmi zazvonil na něj. Složku rychle uzavřel a počítač vypnul. Nechtěl, aby se k jeho souborům někdo dostal. Vstal z židle a šel ke dveřím, které jedním stisknutím na panel otevřel. Za dveřmi stál Martin, který mu přišel oznámit, že se blíží výstup z hyperprostoru.
„Jak jsou na tom ostatní lodě?“ zeptal se a vyšel z pokoje. Dveře za sebou zavřel a zamknul. S Martin pak vyrazili zpátky na můstek.
„Jsou tak deset minut za námi,“ odpověděl Martin.
„Tak to tam roztočíme dříve, než dorazí zbytek. Budou mít toho méně.“
„Neřekl bych. Kolem Zemi mají třináct lodí a to ještě na povrchu mají další tři,“ řekl Martin.
„Snad jsi nezapomněl, že Queenmary má vše, co je i na Odyssey? Máme přece maskování,“ řekl Kevin a oba vstoupili na můstek.
„Zapněte interkom.“ Weaps učinil a Kevin tak mohl mluvit k celé posádce.
„Celé posádce, jsme na místě. Bojový poplach.“ Martin usedl zpátky k řízení a Kevin do velícího křesla. Po celé lodi začal znít poplach.
„Vystup u Marsu, pak nás hned zamaskuj.“
„Rozumím.“

Hyperprostor, Hammond
Sam pochodovala po můstku z jedné strany na druhou. Nevydržela by celou cestu sedět v křesle.
„Madam, Queenmary právě opustila hyperprostor. Jsou na místě,“ oznámil major Franklin.
„Ti to vzali teda rychle. Za jak dlouho tam budeme?“
„Za pět minut,“ odpověděla tentokrát major Womacková.
„Tak to bychom měli přišlápnout na plyn. Převeďte veškerou energii do hypermotorů. Jakmile budeme u Zemi, převeďte ji zpátky do štítů, zbraní a podsvětelných motorů.“
„Rozkaz,“ zaznělo od obou důstojníků sedící u konzol.

Stigma, 12:35
Genesis s Minawarou čekaly u brány. Všechny týmy postupně přicházely za sebou plně ozbrojení. Minawara tak mohla stoupnout blíže k bráně a za pomocí mysli vytvořila stabilní červí díru, která vedla na Zemi.
„Dobrá, poslouchejte mě!“ zakřičela Minawara, „Půjdu první, hned za mnou půjdete všichni ostatní.“ Když to dopověděla, vstoupila do brány. Všechny týmy pak běžely hned za ní do brány. Poté, co prošel poslední tým, Genesis použila své schopnosti a teleportovala se skrze otevřenou bránu.

Prostor, Země
Kolem Země hlídkovaly lodě Luciánské aliance. Žádná jejich loď netušila, že poblíž nich se nachází maskovaná Queenmary, která hledala snadné cíle. Po předchozích cestách Odyssey drží všechny nepřátelské lodě aktivované štíty, proto Queenmary nemohla přenést hlavice na jejich palubu a poslat je tak do věčných lovišť. Proto teď letí k menší skupině lodí, která je od ostatních lodí vzdálena.

Stigma
Frodren spolu s pozemskými doktory se právě teď připravovali na obtížnou operaci očí. Lisa ležela na operačním sále, kde čekala na příchod antického doktora. Když přišel k ni, sedl si. Dříve, než začne s operací, by si rád promluvil s Lisou.
„Nervózní?“ zeptal se Frodren. Viděl, jak se celá třese.
„Trochu.“
„Liso, mohu vás ujistit, že to dopadne dobře. Nemusíte se čeho bát. Bude to trvat déle, než by to trvalo u nás, ale budete v pořádku. To vám mohu slíbit.“ Lisa se zhluboka nadechla a po několika vteřinách se přestala třást.
„Dobře. Takhle se mi líbíte. Tak hodinu si prospíte, poté chvíli nebudete ještě vidět, jelikož budete mít obě oči zavázané, ale tak po jednom až dvou dnech obvazy sundáme a uvidíme, jak se vám oči budou hojit. Rozhodně je budete muset šetřit, jelikož byste se k slepotě mohla opět vrátit, pak už by to bylo nevratný a byla byste natrvalo slepá.“
„Děkuji za všechno,“ řekla Lisa.
„Poděkujte mi, až skončíme.“ Frodren dal znamení ostatním doktorům, že mohou s operací začít.

Země, San Francisco, 12:45
Genesis spolu s Minawarou postupně všechny týmy přenesly na povrch poblíž mostu Golden Gate. Po chvilce čekání se objevila patnáctičlenná skupina Povznesených. Mezi nimi se nacházeli Fanrad a Andilek, kteří se k nim taktéž připojili.
„Je to dlouho, co jsem tu byl naposledy,“ řekl Fanrad.
„Mi povídej, bráško,“ řekla Minawara a podívala se na něj.
„Takže, kde začneme?“ zeptal se Mitchell.
„Tři kilometry odsud je skupina, která nemá antický gen. Určitě to bude Luciánská aliance,“ odpověděla Andilek.
„Dobrá tedy. Vy dva vezměte s sebou tři týmy a přesuňte se tam. Ostatní se rozdělme! S Minawarou si vezmeme jedničku, dvojku a trojku. Půjdeme přímo do středu. Zbytek se rozdělí okolo a dostanou je do pasti. Rozchod!“ jakmile Genesis zavelela, všichni Antikové, co si rozdělili mezi sebou týmy, zmizeli spolu s nimi.

Colorado Springs
Minawara s Genesis a prvními třemi týmy se objevily poblíž místa, kde se nachází Solek spolu s dalšími členy Luciánské aliance. Právě teď se snažili dostat se do Ships Commandu. Když se Genesis podívala na oblohu, viděla silný záblesk. Věděla, že to byl výbuch lodi. Po chvilce soustředění věděla, kdo začal s řáděním.
„Jdeme na to!“ zavelela a s ostatními vyrazili vpřed.

Prostor, Země, Queenmary
Queenmary s řáděním začala v tu dobu, kdy byly lodě Luciánské lodě nejzranitelnější.
„Jedna dole!“ oznámil Weaps.
„Výborně, jen tak dál,“ pochválil ho Kevin, který stál u boční obrazovky, pod kterou se nacházel panel, který udával stav lodě.
„Otevírají se hyperprostorová okna. Jsou tu naši,“ oznámil Martin.
„Ať se rozdělí kolem Země. Nesmíme být na jednom místě.“ Jelikož se Weaps soustředil na likvidování lodí, Martin rychle přeposlal zprávu všem lodím. Po chvilce pocítili všichni na Queenmary dopady nepřátelských zbraní.
„Štíty na devadesáti osmi procentech,“ oznámil Martin. Po chvilce si uvědomil, co řekl a podíval se na obrazovku ještě jednou.
„No fakt. Díky za ZPM.“ Kevin se chvilkově usmál a podíval se na bratra.
„Leť k nejbližší lodi. Weapsi, nešetřete je.“
„Rozkaz,“ zaznělo od obou.

Hammond
Sam pochodovala po můstku, přičemž poslouchala jednu zprávu za druhou, které jí podávali důstojníci u konzol.
„Vypadá to, že začali bez nás,“ řekla Womacková, když se podívala na senzory, které právě udávaly, že druhá loď Luciánské aliance byla zničena.
„Rozhodně se nesmíme držet zpátky. Plným podsvětelným tahem k nejbližší nepřátelské lodi! Všechny paprskomety do režimu online!“ rozkázala Sam. Za žádnou cenu se Sam nechtěla po další vzdát.

Apollo
Oproti ostatním velitelům plukovník Ellis seděl ve velitelském křesle a rozdával jeden příkaz za druhým. Stejně jako ostatní si Apollo vybral cíle a vyrazil přímo za nimi.
„Senzory ukazují, že byla zničena třetí loď,“ oznámila major Meyersová, která seděla u pilotní konzole.
„Tak my budeme další, kdo zničí jejich loď. Cooperová, zaměřte se na generátory štítů a pak na motory. Měla by pak nastat exploze lodi.“
„Rozkaz.“

Země, Colorado Springs
Plukovníci Sheppard a Mitchell si vzájemně kryli záda. Oba právě teď stříleli po skupině, která chránila Soleka, který zbaběle utíkal směrem k mateřské lodi, která byla poblíž.
„Nesmíme ho nechat utéci!“ zakřičel Cameron, který ho zahlédl. Na pokyn John i Cameron vyrazili pod krycí palbou přímo za ním.

Mezitím Minawara s Genesis používaly své schopnosti a všem nepřátelským skupinám odebíraly jejich zbraně. Pár vteřin po nich někdo střílel, ale o to se postaral doktor Jackson, který tam byl s Teal’cem. Poté, co byla čtyřčlenná skupina Luciánů mrtvá, oba vyrazili k další skupině, u které byla Vala s SG-3 pod velením plukovníka Reynoldse.

Stigma, 13:20
Zatímco všichni vojáci a členové SG týmů bojovali s nepřítelem, Frodren skončil s operací očí doktorky Parkové. Poté, co se oblékl do svého oblečení, šel za poručíkem Johansenovou, která tou dobou byla už vzhůru.
„Jak se cítíte?“ zeptal se Frodren při sednutí na židli, která se nacházela hned vedle její postele.
„Tak jako vždycky,“ odpověděla Tamara.
„Rozdíly vůbec nepoznáte, ale výsledky vaší krve dopadly dobře. Nemusíte mít strach.“
„Děkuji. A co Lisa? Bude moci opět vidět?“
„Z mé strany by mělo být vše v pořádku, ale to se potvrdí, až se probudí a nebude mít zavázané oči. Pár dní to bude muset ještě vydržet s obvazy.“
„Snad to dopadne taky dobře,“ doufala Tamara. Když se porozhlédla kolem sebe, zeptala se: „Kde jsou všichni?“
„Vyrazili na Zemi, aby ji získali zpět,“ odpověděl Frodren, který jako jediný z Antiků zůstal na základně, aby se postaral o nemocné lidi. Chvilku poté, co odpověděl, se na ošetřovně objevila Karina s Emmou. Karina přišla k oběma sedícím a zeptala se jich: „Pohlídáte mi dcerku? Ráda bych šla někomu nakopat zadek.“
„Vy byste nikam neměla chodit, Karino. Obzvlášť, když máte čerstvě narozenou dcerku.“
„Vždyť už má více jak týden, čerstvě už teda není. A Kevin šel taky bojovat, měla bych tam být taky.“
„Měla byste ho poslechnout, podplukovníku. Zatím má ve všem pravdu a co slíbil, to bylo zatím splněno.“ Karina povzdychla a s dcerkou v náručí nakonec sedla na další židli. Zůstala tak s nimi na ošetřovně, kde si povídali.

Konec

Co dodat. Nekolik preklepu by se tam naslo.

Hura do utoku

vynikající díl

Urááááááááááá
Za rodinu!!!
Postřílejte je všechny!
Žádní zajatci!

[kasparova655365]

Děkuji

[kasparova655365]

Zdravím,
sice jsem měla původně v plánu vydat díl až 1.3., ale rozhodla jsem se, že ho vydám už teď takže přeji krásné čtení

11. díl – Odpor/Resistance

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, 15. září, 15:30
Veškeré SG týmy byly rozmístěni po místech, kde se nacházela Luciánská aliance, která se bránila vším, co měla k dispozici. Plukovníci Sheppard a Mitchell běželi stále za Solekem, který se snažil utéci, tak jako tenkrát z Odyssey. Když ho měl Sheppard na mušce, hned po něm vystřelil.
„To máš za Emersona, šmejde,“ řekl Sheppard, který tímto pomstil Emersonovu smrt. Poté, co ho zabil, se oba vydali na ostatní, kteří před nimi utíkali na mateřské lodě.

Sam Carterová měla s jedním z nich taktéž nevyřízené účty, a tak se nechala přenést z Hammonda přímo na Zemi, kde má Kefflin mateřskou loď. S týmem mariňáků se objevila přímo u Kefflina, který chtěl zbaběle utéci. Čtyřčlenný tým okamžitě zneškodnil Kefflinovu ochranku a tak se Sam měla volné ruce na pomstu. Chtěla mít férový boj, a tak používala při boji pouze ruce. Jak se dalo očekávat, Kefflin to uměl akorát se zbraněmi, boj z blízka nikdy netrénoval. Sam ho několikrát kopla nohou do břicha i do hlavy. Když se pořád Kefflin držel na nohou, tak mu je podkopla, aby spadl na zem. Pak udělala kotoul a omotala nohy kolem jeho hlavy. Kefflin se nemohl nadechnout, jelikož ho škrtila vší silou. Pak ruce dala kolem jeho hlavy a řekla: „Za mého manžela. A za mou rodinu.“ Pak mu škubla hlavou a zlomila tím vaz. Ve skutečnosti Sam a Jack byli manželé. Krátce po ukončení kontaktu s Destiny měli na Zemi tajnou svatbu, o které věděl jen málokdo. Sam pustila Kefflina na zem a pak se podívala na tým, který držel pozici.
„Madam?“ ozval se jeden z nich.
„Pokračujeme dál,“ oznámila Sam a vzala si zpátky do rukou P-90ku, kterou si připnula k vestě. S týmem pak vyrazili za ostatními.

Minawara s Genesis odzbrojily útočníky, a tak mohly pokračovat dál. Stejně jako ostatní, se vydaly přímo na nepřítele. V některých případech měly velkou výhodu, jelikož se mohly teleportovat přímo k nepříteli, aniž by si jich někdo všimnul.

Doktoři McKay a Jackson se nacházeli poblíž Johna a Camerona, kteří právě postříleli další skupinu lidí. Rodneymu se moc nechtělo vylézat z úkrytu, který si našel. Věděl, že by po něm opět někdo začal střílet. Chvilku zůstal skrčený za Danielem, který střílel na Luciány. Když něco Rodney zaslechl, namířil zbraň před sebe a otočil se s ní na levou stranu, odkud zpozad rohu vyběhl muž patřící Luciánské alianci. Ani vteřinu neváhal a hned po něm vystřelil. Daniel se na něj podíval a pak pokračoval v palbě. Rodney po tomto získal odvahu a přidal se k Danielovi.

Prostor, Země, Queenmary
Weaps vůbec nešetřil loď a vším, co měl k dispozici, střílel na nepřátelské lodě. Na orbitě už jich bylo posledních osm. Martin si novou loď vychvaloval, jelikož ještě předtím, než se dozvěděl, že je Kevin jeho bratr, měl na Queenmary nastoupit jako technik v řídící místnosti. Zatímco ti dva si to rozdávali s loděmi, Kevin stál v zadní částí můstku u mapy, nad kterou bylo několik obrazovek, které udávaly stav lodi spolu s údaji o nepřátelských lidí.
„Jaký je stav pozemních jednotek?“ zajímalo Kevina. Podplukovník Patrik Bishop stál poblíž panelu v přední části můstku a odpověděl: „Všichni obklíčili Luciánskou alianci. Antikové se postarali o to, aby přišli o zbraně.“
„Výborně. Stav nepřátelských lodí?“
„Právě jsme jednu zničili. Zbývá už jen sedm,“ odpověděl tentokrát Weaps.
„Zaznamenávám otevírání hyperprostorového okna!“ oznámil Martin.
„Kdo je to?“
„Přijímám identifikaci,“ řekl Martin a přečetl si na obrazovce, kdo to je, „Je to Atlantida. Zahájili okamžitou palbu na nepřátelské lodě.“
„Zničte co nejrychleji nepřátelské lodě, pak máme ještě jinou práci,“ s těmito slovy přešel do přední části můstku, odkud mohl zahlédnout Atlantidu v plné kráse chráněná štítem.
„Rozkaz,“ odpověděli zároveň oba důstojníci sedící u konzol.

Země, Colorado Springs, 18:00
Na Zemi se pomalu stmívalo a tak si pozemšťané s Atlantiky museli pospíšit, aby co nejrychleji zneškodnili Luciánskou alianci.

Sam se právě spojila s Cameronem a Johnem. Spolu pak běželi za ostatními, kteří ještě bojovali. Když nalezli Daniela a Rodneyho, okamžitě je osvobodili od střelby, která směřovala přímo na ně.
„Kolik jich ještě zbývá?“ zeptala se Sam. Rodney se podíval na antický přístroj, který udával známky života kolem nich.
„Už jen dvacet,“ odpověděl Rodney, „Tedy už jen deset.“
„Ví někdo, jak jsou na tom naše lodě?“
„Vyhrávají na plné čáře,“ odpověděla Minawara, která se tam najednou objevila, „Přidala se k nim totiž Atlantida. Krom toho, už tam mají jen dvě lodě. Ty, co byly přistáté byly taktéž zničeny.“ Sam kývla hlavou a Minawara je pak přenesla k ostatním.

Prostor, Země
Queenmary
Když Kevin viděl, že vyhrávají, otočil se na Martina a Davea.
„Zastavte palbu. Zapněte hyperpohon, směr Lucia.“ Oba se na Kevina podívali, jelikož ani jednoho by nenapadlo, že se rozhodne vyrazit rovnou na domovskou planetu Luciánské aliance.
„Rozkaz,“ odpověděl Martin a po zastavení palby na nepřátelské lodě vytvořil hyperprostorové okno, do kterého Queenmary vletěla.

Odyssey
Felipe viděl, jak Queenmary vstoupila do hyperprostoru. Nechápavě se podíval na Sharon, která ho okamžitě informovala: „Queenmary má namířeno na Lucii. Zjevně chtějí úplně smazat Luciánskou alianci.“
„Zničte poslední dvě lodě a razíme hned za nimi!“ rozhodl Felipe, který se posadil do velícího křesla.

Apollo
Abraham sledoval Pat Meyersovou, která právě útočila na jednu loď paprskomety, které měly přímé zásahy. Během několika vteřin, kdy se k nim připojila i Odyssea byla předposlední loď zničena.
„Zbývá poslední. Hyperpohon mají nefunkční, proto nemohou utéci,“ oznámila Megan Cooperová.
„Dámy, máte volnou ruku,“ řekl Abraham a obě se toho hned chytly a namířily si to s lodí k poslední lodi Luciánské alianci, která se nacházela poblíž Země.

Hammond
Majoři Catherine Womacková a Tyrone Franklin si vyměňovali rozkazy vzájemně, jelikož Sam se nechala pár minut po příletu transportovat přímo ke Kefflinovi. Oba chtěli mít tu čest a zničit poslední loď, a tak do toho dali všechno, co měli k dispozici. Poslední loď tak zničil Hammond.
„Odyssea vstupuje do hyperprostoru. Zjevně vyráží za Queenmary na Lucii,“ oznámila Catherine.
„Myslím, že obě lodě to zvládnou, mají lepší techniku,“ řekl na to Tyrone.
„Měli bychom dát ostatním vědět, že jsme vyhráli.“
„To ano. Bude to pro všechny těžký vrátit se zpátky,“ řekl smutně Tyrone a zapnul komunikaci.
„Generále, tady major Franklin.“
„Majore?“ ozvala se nazpátek Sam.
„Vyhráli jsme. Všechny lodě Luciánské aliance byly zničeny.“

Země
Sam se podívala na ostatní, kteří byli s ní a odpověděla do vysílačky: „Skvělá práce. Jak jsou na tom ostatní lodě?“
„Queenmary vyrazila na Lucii a hned za ní vyrazila i Odyssea. Zjevně chtějí úplně vymazat Luciány z našich životů,“ odpověděla Catherine. Sam se podívala na Camerona, který ji ujistil, že to obě lodě zvládnou, jelikož na to mají tu správnou techniku.
„A ještě jedna věc. Podívejte se na oblohu,“ ozval se ještě Tyrone. Všichni se podívali na oblohu, kde viděli Atlantidu, která po sestupu atmosférou letěla k mostu Golden Gate. Když ji Antikové taktéž zahlédli, nemohli tomu uvěřit, že město stojí tak dlouho.
„Když si vzpomenu na to, jak jsme ji stavěli a hlavně z čeho, tak mě jen překvapuje, že ještě existuje,“ řekla Minawara.
„To znamená, že jste ji s Janusem postavili pořádně,“ řekla jí na to Genesis, která se vedle ní najednou objevila. Brzy po té ji následovali zbylí Antikové, kteří se taktéž objevili poblíž Minawary. Když viděli Atlantidu, ve které žili mnoho let, byli jen rádi, že jejich odkaz je stále přítomen.
„Je to už dlouho, co jsme tu nebyli,“ řekl Fanrad při pohledu na sestru.
„To ano,“ souhlasila Minawara.

Hyperprostor, Queenmary, 16. září, 5:00
Bylo přesně pět hodin ráno a Queenmary se blížila k domovské planetě Luciánské aliance, kterou hlídaly jen tři lodě, jelikož všechny ostatní byly na Zemi. Kevin pochodoval po můstku a sledoval dvojici důstojníků, kteří spali ve křeslech u konzol. Martin i Weaps byli unaveni a tak se oběma podařilo usnout. Jelikož do výstupu z hyperprostoru zbývalo dvě hodiny, tak je nechal. Systémy si tak hlídal sám. Poblíž něho byl Patrik, takže si mohl s někým povídat.

Stigma, 6:30
Karina s Emmou ležely na ošetřovně na posteli. Večerní debata totiž skončila tak, že všichni usnuli na ošetřovně, včetně Frodrena, který se jako první probudil. Když vstal ze židle, tak se protáhnul, jelikož mu ztuhly kosti. Poté se šel podívat na Lisu a Tamaru, které ještě spaly. Nechtěl je budit, a tak šel ke dveřím, jenže ho zastavila Karina, která se probudila. Se spící Emmou v náručí přišla k Frodrenovi a spolu odešli do řídící místnosti.
„Kapitáne Simmonsi, ozval se už někdo?“ zeptala se Karina.
„Bohužel, madam,“ odpověděl Graham. Pak mu zapípal počítač, „Doslali jsme subprostorovou zprávu z Hammonda. Země patří opět nám. Povedlo se to.“ Karina se usmála a podívala se na Frodrena.
„Informujte všechny na základně, že se brzy vrátíme domů,“ řekla Karina, která pro tuto chvíli velela základně, jelikož plukovník Jean Greyová je na Zemi.

Po pár minutách po zveřejní informací o tom, že Zemi získali zpátky, přišli do řídící místnosti Eli a Camile.
„Je to pravda?“ zajímalo Camile.
„Ano, je to pravda. Brzy se vrátíme domů,“ odpověděla Karina.

Prostor, Lucia, Queenmary, 16. září, 7:05
Queenmary po výstupu z hyperprostor začala střílet na nepřátelské lodě hlídkující nad planetou. Po několika přesných zásazích byly lodě zničeny, jelikož Luciánská aliance nebyla připravena.
„Všechny lodě byly zničeny,“ oznámil Weaps.
„Výborně.“
„Odyssea právě opustila hyperprostor,“ oznámil tentokrát Martin. Na obrazovce po jeho levici se zobrazil Felipe, který stál na můstku hned u obrazovky.
„Ukončíme to?“ zeptal se. Kevin se postavil a přišel k obrazovce.
„Jednou pro vždy,“ odpověděl Kevin a pak se obrátil na důstojníky sedící u konzol, „Transportujte Mark IX přímo do jádra planety.“
„Máme k dispozici pouze dvě,“ řekl Weaps po zadání příkazu do počítače.
„My máme tři, to by mělo stačit,“ ozval se Felipe. Kevin kývnul hlavou a na znamení obě lodě přenesly atomovky přímo do jádra planety.

Obě lodě byly v bezpečné vzdálenosti od planety. Po transportu hlavic se pro jistotu obě lodě vzdálily od planety, která během následujících vteřin explodovala.

„Za plukovníka Emersona,“ řekl Kevin a podíval se na Martina. Ten po sléze oznámil: „Planeta byla zničena.“
„Vstupte do hyperprostoru. Letíme na Zemi.“

Země, Colorado Springs
Veškeré týmy spolu s Antiky se nacházeli na místě, kde dříve stálo SGC.
Plukovníci Sheppard, Mitchell, Young, Greyová, Reynolds, Ronson, Robbins, Davidson a Caldwell stáli poblíž brigádního generála Carterové, které stála na okraji velkého kráteru. Se smutnou tváří se dívala kolem sebe. Vše, co bylo vybudováno v hoře, bylo během chvilky zničeno. Po chvilce rozhlížení se vrátila k ostatním.
„Budeme mít spoustu práce, abychom vše vrátili,“ řekl Steven.
„Všechno nejde vrátit, Stevene. Tohle všechno nám vždycky bude připomínat dobu, kdy jsme všichni o někoho přišli,“ opravila ho Sam.
„Pomůžeme vám, jak jen budeme moci,“ řekla Genesis, když k ním s Minawarou přišly blíže.
„Děkujeme vám, jsme vám dlužní.“
„Nebudete. Pro vás všechno. Jednou k tomu muselo přijít, že budeme muset porušit všechna pravidla, které jsme stanovily s Genesis. Když mě teď ale omluvíte, ráda bych se opět podívala na Atlantidu. Vsadím se, že jste nepřišli na všechna její využití,“ řekla Minawara. Sam souhlasně kývla hlavou, jelikož pozemšťané přišli jen na hrstku z toho, co stále je ukryto na Atlantidě. Minawara tak po chvilce zmizela. Poté, co Minawara zmizela, se Genesis otočila na Sam, se kterou si chtěla o samotě promluvit.

Země, San Francisco, Atlantis
Minawara se objevila v řídící místnosti, kde byla Martina s Radkem, kteří seděli u laptopu, kterým opět nastavovali polohu brány, aby mohli vytočit Stigmu. Když se tam objevila Minawara, všechno pozornost přešla na ni. Martina, Radek i Chuck, který seděl u zadávacího panelu, vstali od svých míst a přišli blíže k Minawaře. Někteří na Atlantidě ji viděli poprvé, tak jako Jennifer a Martin, kteří přišli taktéž do operačního.
„Páni. Vůbec se to tu nezměnilo,“ prohlásila Minawara a zasmála se. Nikdy by nevěřila, že uvidí Atlantidu v původní podobě, jak byla kdysi dávno postavena.
„Ach, promiňte,“ řekla Minawara, když si všimla, jak se na ni všichni dívají, „Jmenuji se Minawara a před miliónem a něco let jsme s Janusem postavili právě tuto krasavici. Nikdy bych nevěřila, že vydrží tak dlouho.“
„Starali jsme se o ni nejlépe, jak jsme jen mohli,“ řekla jí na to Martina a přišla k Antičce blíže.
„Jak mohu předpokládat, nenalezli jste veškerá zařízení, která Atlantida skrývá, že?“
„Přesně tak,“ odpověděl tentokrát Radek, který stoupl vedle Martiny.
„Takže asi nevíte o tom, že Atlantida má u podsvětelných motorů zbraň, která dokáže vyhladit život na planetě během chvilky, že?“ Martina s Radkem na ni vyvalili oči, jelikož o tomto vůbec nepřemýšleli, že by to Atlantida mohla mít. Oba zavrtili hlavou a Minawara se zasmála s tím, že stoupla mezi ně a položila ruce na jejich ramena se slovy: „Je tu spousta věcí, ale stroj času tu nenajdete. Janus ho sice párkrát postavil, ale pokaždé jsme mu ho museli sebrat.“
„A co oživování mrtvých?“ napadlo Martinu a podívala na Minawaru, která odpověděla: „Bohužel. Když jsme se o to několikrát pokusili, dopadlo to špatně. Proto jsme od toho odstoupili.“

Země, Colorado Springs
Vala s Teal’cem, Cameronem a Danielem seděli na zemi. Všichni se dívali před sebe a pozorovali ostatní, kteří byli rádi, že získali opět Zemi zpátky. Zároveň tak mysleli na to, kolik lidí kvůli Luciánské alianci přišlo o život. Z dálky je pozorovala Jean, která hovořila s Yosuf a Malek, kteří jim při boji proti nepříteli pomohli.
„Vrátíme se zpátky na domovskou planetu. Budou nás tam očekávat,“ oznámila Yosuf.
„Jistě, jen běžte. A mockrát děkujeme za pomoc.“ Tok’rové se nechali přenést na své lodě a opustili tak Zemi. Jean poté šla k SG-1. Sedla vedle nich a řekla: „Myslím, že program Hvězdná brána už není utajený projekt. Nebude snadné se vrátit domů a nenajít tam ty, které očekáváme.“
„Udělali jsme vše, co jsme mohli. Bude to těžké a bolestivé, ale musíme teď myslet hlavně na budoucnost,“ pronesl Daniel a všichni s ním souhlasili.

Hyperprostor, Odyssey, 12:00
Felipe seděl ve své kajutě na posteli. V rukou držel fotografii, na které byla celá jeho rodina. Felipe stál uprostřed mezi rodiči. Bylo to zrovna v tu dobu, kdy Felipe dokončil vojenskou školu. Stýskalo se mu po rodičích, nejvíce po tátovi, který si s ním hrál téměř každý den, když byl ještě malý. Když zaslechl zvonek, položil fotku na postel a řekl: „Dále.“ Otřel si oči a počkal si, než někdo vstoupí k němu do kajuty. Byla to Sharon, která o něj měla starosti. Sedla si vedle něj a on se o ni opřel.
„Už je to dobrý. Jsou mrtví, už nikomu neublíží.“ Felipe nevydržel kontrolovat emoce a vyhrkly mu slzy. Sharon ho objala kolem pasu a hladila ho rukou po zádech.
„Táta by byl na tebe pyšný, kdyby tu byl mezi námi.“

Hyperprostor, Queenmary
Kevin s Martinem a Weapsem stáli v zadní části můstku, kde bylo několik dalších ovládacích panelů podobných těm, které jsou v řídicích místností. Zrovna byli u jednoho z nich, který dokázal před nimi zobrazit hologram určité věci, která byla zadána do počítače. Právě teď se jim zobrazovala planeta Země v rozložené měřítku.
„Milión a půl lidí na tak velkou planetu,“ řekl Martin, když viděl počet přeživších.
„Až za chvilku vystoupíme z hyperprostoru, navrhnu Sam, abychom všechny obyvatelé přestěhovali na jedno místo, než vše urovnáme.“
„Alespoň bude méně zmatku,“ řekl na to Martin a vrátil se zpátky k pilotní konzoli, na které se podíval na čas výstupu z hyperprostoru. Když zbývala poslední minuta, sedl rovnou k ní. Kevin i s Weapsem pak přešli do přední části můstku a podívali se před sebe, když opouštěli hyperprostor.

Prostor, Země
Odyssea a Queenmary vystoupily z hyperprostoru nad Zemí, kolem které poletovaly trosky zničených lodí. Také kolem Země poletovaly zbylé pozemské lodě.

Konec

[Aiwendill]

Velmi pekné...

Neodpustím si však jedno podrypnutie: martinko, vieš, že tvoje kapitoly sa už začínajú dĺžkou podobať tým, ktoré píše Paci Azanyrmuth? Len tak ďalej!

[kasparova655365]

Děkuji mockrát

Vážně? Já teď moc nestíhám koukat na ostatní povídky, takže nevím Dříve jsem psala delší, ale teď už není moc času na velké rozepisování, takže to beru tak střídmě v rozmezí 5 až 7 A4 Někdy se mi podaří i více

[Aiwendill]

hmmm... ja to dávam väčšinou na 4-5 A4 ale ak tebe vyhovuje dlhší formát, tak nebudem proti. Každopádne sa to dobre číta, keď je toho viac. Človek nemusí prestávať v tom najlepšom...

vynikající díl

konečně Země je svobodná, ale kolik národů bylo vyhubeno to nespočítám

[kasparova655365]

Aiwendill: Pokud bude více času, ne jak teď, tak to rozhodně bude delší teď chci hlavně rychle dopsat SG Ships, abych se mohla věnovat už jen SG Genesis

posedlík: Děkuji mockrát

Ondra Daške: V jednom díle to bude sepsaný, kolik lidí odkud přežilo

Moc pěkný díl to jak zatočily s Luciány moc dobrý a jsem zvědav jak to bude se zemí dál předpokládám že všechny šoupneš do Severní ameriky zajímavé bude co se stane s ostatními světadíly když tam nikdo nebude asi to bude jako v seriálu Revoluce kde se postupně vše rozpadalo. I když tam byla příčina úplně jiná

Netusim kam to napsat take to to pisu sem
Ty stranky jsou Supr.
Me se ten novy kabat libi

[kasparova655365]

Děkuji mockrát

[kasparova655365]

Jelikož si jdu dneska udělat radost do kina na Rychle a Zběsile 8, tak udělám radost i Vám. Navíc se blíží i Velikonoce.

Přeji krásné čtení

12. díl – Spojenci/Allies

Mléčná dráha
Země, 16. září, 15:00
Poté, co Pozemšťané za pomocí Antiků a Tok’rů zvítězili proti Luciánské alianci, Antikové nabídli pomocnou ruku, než se vše urovná. Cena této války byla velká. Milióny lidí zemřelo biologickou zbraní, kterou vymyslel Alan, bývalý vědec Luciánské aliance. Zemřel na Lucii, když na ni Odyssea s Queenmary transportovalo několik atomovek.

Sam právě v tuto chvíli stála u Genesis, která chápala její pocity, jenže to co Sam požaduje, nelze udělat.
„Je mi to vážně líto, ale nemohu vašeho manžela oživit. Jednou jsme s tímto experimentovali, ale dopadlo to tak, jak jsme nedoufali.“
„Jste přece Antikové, musí něco existovat,“ snažila se Sam přesvědčit Genesis, jenže ta zavrtěla hlavou se slovy: „Kdybychom něco měli, tak už bychom to dávno použili. Jediný, co pro všechny přeživší můžeme udělat, je to, že se budou moci rozloučit s rodinami. Nic jiného pro vás nemohu udělat.“ Sam vyhrkly slzy, ale hned si je otřela. Několikrát po sobě se smutnou tváří kývla hlavou a pak se ohlédla bokem na ostatní, kteří seděli na zemi. Pak se podívala zpátky na Genesis, která ještě na ni promluvila: „Sam, všichni lidé vám věří. Jste teď jediná, kdo může všechny vést. Nesmíte se otáčet za minulostí, musíte jít vpřed a myslet na budoucnost. Bude to těžký, za milión a půl let jsem také přišla o mnoho lidí, jeden z nich byl i můj manžel, který se obětoval pro záchranu Antiků, kteří přežili v první válce proti Engarům. Můj otec zemřel také s ním, dokonce jsme podle něj pojmenovali i tuto planetu. Byl to hlavní velitel Antiků. Poté, co zemřel, jsem šla na jeho místo já s Minawarou.“
„Máte to zjevně těžký.“
„Ani byste netušila, jak moc. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kterým mohu věřit,“ řekla Genesis a pak se podívala na své lidi, kteří čekali bokem na její pokyn.
„Ještě něco bychom chtěli pro všechny udělat. S vaším svolením bychom chtěli uctít památku všech zesnulých. Rádi bychom vám pomohli je pohřbít a položit na svá místa.“
„To bude trvat dlouho.“
„Jsme Antikové, nezapomínejte na to,“ řekla Genesis a kývla na své lidi. Všichni se proměnili v čistou energii a za pomocí schopností všechny zesnulý pohřbili na hřbitovech ve městech, kde žili. Všechny rodiny byli u sebe, Antikové všechny rozpoznávali podle DNA. Všichni přítomní pozemšťané, kteří bojovali za Zemi, stáli vzpřímeně a sledovali zesnulé, jak pomalu mizeli. Poté, co byli pohřbeni, se Antikové postarali i o Luciánskou alianci. Ti, co do ní patřili, zemřeli v plamenech. Nakonec z nich nic nezbylo. Kevin s Martinem a Felipem byli taktéž na povrchu Země a pozorovali Antiky. Felipe po několika mlčících minutách promluvil: „Chybíš mi, tati.“ Podíval se na nebe a představil si ho před očima. Kevin k němu přišel a Felipe se mu podíval do očí.
„Tvůj táta by byl na tebe pyšný. Kdyby tu mezi námi teď byl, určitě by ti to řekl sám.“
„Děkuji vám.“ Poté, co Antikové skončili s uctíváním zesnulých, vrátili se zpátky do svých podob.

Genesis se opět objevila u Sam, se kterou šla bokem, aby je ostatní neviděli. Když byly sami, Genesis za pomocí schopností probudila Jackovu duši. Poté nechala oba o samotě. Jack se zformoval do své podoby a Sam ho hned objala. Oba věděli, že nemají moc času, a tak to chtěli zkrátit. Než Sam stačila něco říci, Jack ji políbil. Ani jeden nechtěl přijít o toho druhého, jenže realita byla tvrdá, než každý předpokládal.

Minawara s ostatními Antiky se stáhli zpátky do své galaxie, někteří z nich použili své schopnosti ve velkém měřítku a tak si museli jít odpočinout, než se zítra opět ukáží. Genesis byla tak jediná, která zůstala s Pozemšťany na Zemi. Nechtělo se jí jen tak stát a pozorovat ostatní a tak šla za Kevinem.
„Za všechny ti děkuji,“ začal jako první Kevin, když si jí všimnul, jak jde za ním.
„Už jsem ti říkala, že mi děkovat nemusíš. Ostatní se stáhli, jelikož musí nabrat síly na zítřek. Je tu spousta práce.“
„Nejdříve bychom sem měli vrátit lidi, které zachránila Odyssea při pár předchozích letech sem,“ řekl Kevin.
„Dej mi chvilku,“ když to dopověděl, Genesis zmizela. Po necelé minutě se pak vrátila i s lidmi, které byli na Stigmě. S sebou také přenesla i Karinu s Emmou. Frodren se k nim taktéž připojil. Karina s Emmou v náručí přišla ke Kevinovi a opřela se o něj. Genesis pak použila schopnosti ve velkým, aby se všichni mohli rozloučit s těmi, o které přišli. Poté se ji zamotala hlava a Frodren ji rychle podepřel.
„Už jste až moc použila své schopnosti, Genesis,“ řekl Frodren a pomohl Genesis sednout si na zemi.
„To bude dobrý. Nějak se musím vrátit zpátky do formy.“
„Než odejdeme, ráda bych se tě Kevine na něco zeptala.“
„A na co?“ zajímalo ho.
„Kam jste se s Charleen přenesli, když zaútočili Karakaiové? Aimen vás vůbec nemohla najít, ani Kirby.“
„Oba jsme se objevili v lese poblíž nějaké jeskyně. Zrovna pršelo, takže jsme se do ní schovali.“
„Takže přece jen jsi použil teleportaci na jinou planetu,“ divila se Genesis. Kevin se nechápavě na ni podíval, protože celou dobu si myslel, že byl na stejné planetě.
„To ale není možné. Sotva umí své schopnosti ovládat,“ vložil se do konverzace Frodren.
„Taky si to neumím vysvětlit.“
„Můžete mi někdo říci, o co tu vlastně jde?“ zeptal se Kevin.
„Teleportoval ses na planetu, která se nachází poblíž Genesis. Nechápu jak, ale nepoužil jsi k tomu bránu, jelikož na té planetě žádná není.“
„Moment,“ přidal se k nim tentokrát i Martin, „Od té doby, co mi táta dal jeho schopnost, teleportaci, tak jsem se doposud, co jsem to zkoušel, nedostal na jinou planetu.“
„To nepochopí zjevně nikdo. Ale teď to nehodlám řešit. Rád bych se podíval domů. Na líbánky si s Karinou ještě počkáme,“ řekl na to Kevin a pak se spojil s Queenmary, která je od tama transportovala domů. Genesis s Frodrenem se pak rozloučili a vydali se zpátky do své galaxie, než zítra opět přijdou.

Sam s Jackem se zrovna líbali, když pomalu začal mizet.
„Myslím, že to je čas se rozloučit,“ řekl Jack a políbil na čelo Sam, která brečela. Nechtěla o něj přijít, ale bylo to nezvratný. Osud oběma bohužel nedopřál více času a Jack po rozloučení zmizel. Sam se sesunula na zem a hlavu si opřela o ruce.

Felipe se Sharon se nechali přenést na hřbitov v Saginawi v Michiganu. Oba stáli před hrobem, kde byl pohřeb Paul Emerson. Felipe dřepěl před náhrobkem, na který položil ruku. V druhé ruce držel zarámovanou fotku, kterou každý den nosil v uniformě. Tentokrát ji z ní vyndal a položil na náhrobek se slovy: „Vím, že vždycky budeš se mnou. I máma. Oba mi strašně chybíte.“ Sharon položila ruku na jeho rameno a dřepla vedle něj.

Kevin s Karinou a Emmou se vrátili domů, kde věci zůstali na svém místě, když od tama spěchali do SGC. Poté, co Antikové uctili památku mrtvých, nalezli několik věcí, které tam po nich zůstalo. Mezi nimi byly i fotoaparáty. Kevin jeden z nich vzal do rukou a podíval se do paměti, kde byly uložené fotografie ze svatby. Po chvilce prohlížení fotek vzal do rukou všechny fotoaparáty a položil je na stůl, který byl na zahradě. Jídlo a pití samozřejmě už nebylo k jídlu, takže poté, co Karina Emmu uložila do připravené postýlky v pokojíčku, vzala do rukou kýble a šla uklidit ten nepořádek. Přitom pozorovala Kevina, který se rozhodl, že nechá všechny fotky vyvolat a pak některé z nich zanese svým kamarádům na náhrobky, které jim vytvořili Antikové.
„Co myslíš, že se teď bude dít?“ zeptala se Karina.
„Vůbec nevím. Podle mě teď bude prioritou zjistit, kdo přežil a seskupit je na jednom místě,“ odpověděl Kevin, když vstal od stolu a šel jí pomoci s kýbly.
„Myslím, že v tuto chvíli tajemství přestává existovat,“ řekla Karina. Kevin s tím souhlasil a pak začali s uklízením.

Galaxie Kaliam
Genesis, 17. září, 10:00
Poté, co se Genesis s Minawarou vrátily na Genesis, oznámili všem, že Pozemšťané vyhráli. Opět získali Zemi zpátky do vlastních rukou. Když se o tom dozvěděli Charleen s Kirbym, rozhodli se, že by se chtěli podívat zpátky na Zemi, jenže při balení věcí je vyrušila Aimen.
„Vy dva nikam nepůjdete, dokud si nepromluvíme.“ Charleen se na svou mámu podívala škaredým pohledem. Už dlouhou dobu spolu nepromluvili normálně. Vlastně od doby, kdy oba opustili Kevina.
„Nejdříve oba odkopnete a teď si budete opět hrát na rodiče? Kdyby se sem nedostali, co byste dělali? Pořád byste je drželi od sebe a dělali byste, že je vůbec neznáte?“
„Udělali jsme chybu, za kterou už jsme dostatečně byli potrestáni. Nemusíš nám tu kázat, jací jsme hlupáci, že jsme poslechli ženskou, která se nakonec ukázala, že pracuje s Karakai, kteří zase donáší informace Engarům.“
„No vidíš, takže teď si tu pěkně sedneme a vše mi pěkně povíte. Do té doby zapomeňte na to, že byste měli navštívit Zemi.“

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, 11:00
Všichni přeživší obyvatelé byli shromážděni v Coloradu Springs poblíž místa, kde se nacházel Cheyenne Mountain, než se vypařil s celou základnou uvnitř do povětří. Minawara s Genesis opět byly zpátky na Zemi a mohly pomoci s opravami. Právě teď obě stály u kráteru, který chtěli po výbuchu SGC zaplnit a zarovnat. Za pomocí Fanrada, který nabídl pomocnou ruku, zjistili, kde se na Zemi nachází takové množství hlíny, aby zacelili celou díru. Poblíž nich byl Steven Caldwell, který na vše měl dohlédnout. Nikdy nevěřil tomu, že by potkali Antiky, kteří jim pomohou, jelikož ti předchozí je vyhodili rovnou z Atlantidy. Když hlína byla na svém místě, zbývalo už jen ji zahladit. Steven se pomalu začal nudit, jelikož od zničení Daedala neměl pořádnou práci, až na útok proti Luciánské alianci. Když se na něj podívala Minawara, začal dělat, že něco dělá. Šoural nohama a přemýšlel. Během několika vteřin Minawara zmizela a objevila se za ním. Když ho plácla po zádech, navodila mu okamžitě husí kůži. Aby ho uklidnila, řekla mu: „Klídek, plukovníku. Nemusíte být tak nervózní a pořád na nás dohlížet. Určitě máte důležitější práci než tu jen stát a sledovat nás.“
„Mno… Já jsem to dostal jaksi za rozkaz.“
„Tak vyřiďte Sam Carterové, ať nemá obavy. O vše se postaráme a až skončíme, dámě vědět. Jinak trosky lodích, které byly zničeny na povrchu planety, jsou taktéž odklizeny.“
„Dobře. Tak já jí to půjdu říci,“ rozhodl se Steven a vyrazil k budově Velitelství lodí, která byla několik kilometrů od bývalého SGC.

Země, Colorado Springs, Ships Command
Když SGC bylo zničeno, Sam s ostatními vojáky se přestěhovali do Velitelství lodí, kde jsou po celé budově samé kanceláře. Věděla, že všechny byly obsazeny. Jenže přes tři čtvrtě patří lidem, kteří zemřeli. Proto se Sam zavelela, aby ze všech kanceláří věci uklidili a uskladnili je do jednotlivých boxů, které budou uskladněny ve skladišti.

Sam se v tuto chvíli nacházela v kanceláři, která byla určena pro velícího Velitelství lodí. Zrovna, když si vybalovala věci na stůl, někdo zaklepal na dveře.
„Dále,“ řekla Sam a podívala se před sebe, když se otevřely dveře, kterými stál major Franklin.
„Volala jste mě, madam?“
„Děkuji, že jste přišel.“ Tyrone vstoupil do místnosti a hned za sebou zavřel dveře. Mezitím Sam přišla blíže k němu.
„Chtěla jsem se vás zeptat, jak to jde přeživším lidem?“ zajímalo Sam.
„Všechny jsme prozatím přenesli do jejich domovů. Je to pro ně těžké, ale nakonec souhlasili, že se všichni přestěhují do Colorada.“
„To ráda slyším. A jak jsou na tom lodě?“
„Odyssea s Queenmary hlídkují nad Zemí. Zbylé lodě přistály na velké mýtině, která je pár desítek kilometrů od sud.“
„Výborně. Vraťte se zpátky na Hammonda. Ponechte tam základní tým a zbytek pošlete domů. Střídání na můstku po osmi hodinách.“
„Ano, madam.“ Sam řekla Franklinovi vše, co chtěla, a tak mohl odejít.

Prostor, Země, Queenmary
Major Dave Kleinman seděl u taktické konzole, na které sledoval dálkové senzory, které byly propojeny s Atlantidou.
„Zaznamenaly něco senzory?“ zeptal se Kevin, když dorazil na můstek.
„Negativní.“ Kevin povzdychnul a podíval se na svého bratra, který seděl u pilotní konzole. Posledních pár dní si vše dával dohromady. Stoupl si za něj a naklonil se k němu.
„Jsi v pořádku?“
„Ani nevím. Je toho na mě nějak moc,“ odpověděl Martin a podíval se mu do očí.
„Dej tomu čas. Jsme zpátky na Zemi, do Kaliamu se už vracet nemusíme.“
„Chtěl by ses tam vrátit?“
„Já, Karina a Emma máme domov tady na Zemi. Do Kaliamu tak budeme chodit na návštěvu, jestli vůbec. Pořád jsem na ně naštvaný,“ odpověděl Kevin.
„Tak to nejsi jediný. Ale pořád je tu ještě Vortensis…“
„Pšš,“ přerušil ho Kevin, „Nemluv o ní, když je pod námi na planetě Frodren.“
„Pravda. Už tak mě nemá rád.“

Galaxie Kaliam
Grimia, 30. září, 15:30
Poté, co Karina nedobrovolně navštívila Grimii a Karakaiové zaútočili na Genesis, se Engarové opět dali do pohybu.

Wenis, velitel Engarů, se v současné době nacházel v hlavním sídlišti Engarů, které je větší, než u Antiků. Když se dozvěděl o návratu potomcích Antiků, okamžitě svolal velkou radu. Všichni seděli ve velké místnosti, v jejíž středu se nacházel velký stůl ve tvaru obdélníka. Wenis seděl u úzké částí části stolu, zbylých deset sedělo na zbylých dvou stranách. Když všichni usedli ke stolu, připojil se k nim i Wenisův bratr, Lewren, který sedl naproti bratrovi.
„Je pravda, že se potomci Antiků vrátili?“ zajímalo Iwashiho, který patřil mezi první pětici věrných Engarům.
„Ano, je. Všichni tři se nachází v této galaxii,“ odpověděl Lewren.
„Navíc jsme se dozvěděli, že dvěma z nich narodil potomek, který je nosičem genu všech tří rodin,“ dodal Wenis.
„Myslíte si, že tentokrát to vyjde?“ zeptal se Iwashi.
„To je fakt. Tvůj poslední pokus skončil tak, že jsme zjistili, že žádné schopnosti nemá. A to je přímí potomek nejvyššího,“ řekl na to Lewren.
„Tentokrát chybu neuděláme.“
„Ale je tu problém. Nevíme, kde se nachází. Antikové mají spoustu obsazených planet,“ řekl Iwashi.
„Jsou na Genesis,“ ozvala se Clariss, která několik desítek let byla infiltrovaná mezi Antiky. Stála u dveřích, které v tuto chvíli byly otevřené. Po jejím vstupu do místnosti se dveře zavřely.
„Vítej zpátky, Clariss,“ přivítal ji Wenis.
„Děkuji. Karina Thracenová s Kevinem Marksem mají dceru Emmu. Nejmladší syn Charleen a Kirbyho je bez schopnosti, všechny mu je sebral Kevin, když byl ještě malý. Jak se dalo očekávat, schopnosti ještě neumí zcela ovládat, ale už dokázal použít teleportaci,“ oznámila Clariss a přistoupila k Wenisovi blíže.
„Když jsou na Genesis, tak je budou hlídat na všech místech, kam půjdou. Myslím, že brzy navštívíme Olymp,“ řekl Wenis a podíval se na bratra, který souhlasně kývnul hlavou.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs
Sam s Kevinem a Stevenem stáli v místě, kde dříve bývalo SGC. Povrch byl zarovnaný a tak pozemšťané mohli začít s budováním nového SGC. Kevin držel v rukou tablet, který byl propojený s Queenmary, která se nacházela na orbitě planety. Měl na něm zobrazený plánek budovy, která má označení „Global Dynamics“. Když Sam viděla návrh budovy, souhlasila s jejím postavení.
„Kolik toho máš zašifrovaný?“ zajímalo Sam. Všimla si totiž na tabletu kolonky, která označuje zašifrování dat.
„Hodně,“ odpověděl Kevin.
„Myslíte, že to asgardské jádro zvládne? Postavit budovu?“ zeptal se Steven.
„Nikdy jsme to ještě nezkoušeli. Bude to premiéra,“ odpověděla Sam.
„Dobrá, jsme připraveni. Queenmary přiletí blíže k nám, abychom místo a vše kolem toho upřesnili.“ Sam se Steven pohlédli na oblohu, kde viděli letící Queenmary k nim. Bylo vidět na Stevenovi, že mu loď chybí. Stejně tak i posádka.
„Jsme na místě. Nemáme rovnou přistát? Bylo by to lepší, než používat trysky,“ ozval se Martin z vysílačky.
„Jen tam pěkně s ní zůstaň,“ odpověděl nazpátek Kevin a pustil se do práce.
„Queenmary tě nebude mít za to ráda.“ Kevin povzdychl a pak se podíval na loď. Pak mávnul rukou a poslal jádru na loď příkaz.
„Jádro právě dělá výpočty. Chvilku to potrvá.“
„Nespěchej. Času je dost,“ řekla na to Sam. Po pětiminutovém čekání se před nimi na volném placu objevil asgardský paprsek, který zformoval budovu dle zadání. Sam vyvalila oči stejně jako Steven.

„Waw,“ vyšlo z obou.
„Mno, jak se vám líbí?“ zeptal se Kevin.
„Velice…“ Sam přemýšlela nad správným slovem, které by vystihovalo popis budovy.
„Působivé,“ dopověděl Steven za Sam.
„Přesně tak.“ Sam luskla prsty a usmála se. Během několika vteřin se u nich objevila Genesis, která smekla před Kevinovým vkusem pro stavbu budov.
„Doufám, že nevadí, když budova není v podzemí.“
„Nevadí, hlavně, že nějaká je,“ řekla na to Sam a všichni čtyři si to namířili přímo do budovy.

Země, Colorado Springs, Stargate Command
Po vejití do budovy se Sam okamžitě zarazila. Ještě více, než když budovu viděla zvnějšku.
„Tak první úkol, který tobě zadávám, je ten, že uděláš mapu této budovy, vytiskneš ji asi tak pětsetkrát a pověsíš je po celé budově.“
„Mapa je hotová, jen ji stačí vytisknout,“ řekl Kevin a po kliknutí na tablet jí ukázal mapu celé budovy.
„Vím, že jste přišli o bránu a že jednu máte na Atlantidě, ale ráda bych vám nabídla naši bránu. Za pomocí ní se dokážete spojit s naší galaxií. Stačí, když k ní připojíte jedno ZPM, o zbytek se postará brána samotná. Nebojte se, není stavěna jako dříve, takže nehrozí výbuch planety.“ Kevin se Stevenem se podívali na Sam, která okamžitě souhlasila. Hned poté na mapě hledali místo, kde by mohli dát hvězdnou bránu.
„Co třeba tady?“ navrhla Sam.
„Jo, to by šlo. Bránu tam můžeme transportovat, takže nemusíme řešit, jak ji tam dostaneme,“ souhlasil Kevin.
„Super. A jak ji z vaší galaxie dostaneme sem?“ zajímalo Sam. Když se nad tím ostatní zapřemýšleli, tak je nic nenapadlo. Jen Genesis byla v klidu, jelikož způsob dopravy byl snadný. Všichni ji sledovali a čekali, s čím přijde, jenže než cokoliv stačila říci, ozval se z vysílačky Felipe: „Detekujeme přílet neznámé lodě!“ Kevin se usmál a odpověděl nazpátek: „To je v pořádku, Felipe. Jsou to Antikové.“

Prostor, Země
Poblíž Země, kolem které hlídkovala Odyssea s Queenmary, se objevilo hyperprostorové okno, ze kterého vyletěla antická válečná loď třídy Niwarsa.


Odyssey
Felipe stál ve přední části můstku a s otevřenou pusou zíral na antickou loď.
„Tak tohle jsem nečekal.“
„Ani já ne,“ ozvala se Sharon. Poté se podívala na konzoli, jelikož jí zapípala.
„No ty bláho.“
„Co se děje?“ zeptal se Felipe a hned šel za ní.
„Vezmi si to tak, kdyby to byli nepřátelé a my museli proti nim bojovat. Rozmetli by nás jednou ranou. Naše zbraně jsou proti nim jen malé polechtání jejich štítů.“ Felipe se podíval nejprve na Sharon a pak před sebe.
„No doháje.“

Země, San Francisco, Atlantis
Po příletu antické válečné lodi se na Atlantidě spustila veškerá zařízení, která byla v nečinnosti, až do teď. Martina se okamžitě podívala na Radka a Rodneyho, kteří se snažili zjistit, co se to právě stalo.
„To ta loď,“ řekl Radek a podíval se na Martinu, která se přemístila k jednomu z terminálů, které byly v operačním. Nechala si zobrazil antickou loď na obrazovku.
„Oproti ní jsme všichni mouchy,“ okomentoval to Rodney.
„Ještě, že jsou na naší straně,“ řekla na to Martina, jelikož si rychle přečetla o lodi informace, které byly k dispozici. Věděla, že kdyby na ně zaútočili, měli by spoustu práce s bráněním.

Konec

vynikající díl

Moc pěkný díl jsem zvědav na další

Souhlasím, ale Engarané budou ještě hodně velký problém

[kasparova655365]

Všem moc děkuji Jojo, Engarové budou ještě hodně dlouho velkým problémem

[kasparova655365]

Po dlouhé době opět přidávám další díl, přeji krásné čtení

13. díl – Proměna/Change

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Stargate Command, 26. listopadu, 10:45
Brigádní generál Samantha Carterová se právě v tuto chvíli nacházela ve své nové kanceláři, ze které byl výhled na velkou halu, kudy procházeli členové SG týmů. Po schodech nahoru do haly právě šel Frodren. Když zahlédl Sam, že sedí ve své kanceláři, namířil si to přímo k ní. Před dveřmi do kanceláře byla recepce, u které seděla poručík Tamara Johansenová, která po úplném uzdravení přijala práci dočasné sekretářky. Když viděla Frodrena, usmála se a zeptala se ho: „Jdete za generálem Carterovou?“
„Samozřejmě. Potřebuji s ní mluvit.“ Tamara zmáčkla na tlačítko na stole a řekla: „Madam, chtěl by s vámi mluvit Frodren. Mohu ho pustit dovnitř?“
„Ať jde dál,“ přišla rychlá odpověď. Tamara dalším stisknutím tlačítka otevřela dveře do kanceláře. Po vejití Frodrena je opět zavřela.

Sam seděla za stolem a pročítala hlášení ze stanoviště Stigma. Když viděla Frodrena, složku odložila bokem a vstala od stolu.
„Co pro vás mohu udělat?“ zeptala se jako první Sam.
„Už jste toho udělala dost. Chtěl jsem jen říci, že doktorka Parková vidí tak jako dříve. Ráno jsem ji po dlouhé době propustil z ošetřovny,“ oznámil Frodren dobrou zprávu Sam, které tímto zlepšil o něco více náladu.
„To ráda slyším.“
„A jak jde práce vám?“ zeptal se na oplátku Frodren.
„Obnovila jsem znovu mise na jiné planety. Týmů máme celkem dvacet, takže si to můžeme dovolit. Co se týče obyvatel, tak je to horší. Přes milión a půl lidí se nachází zde v Coloradu bez domova. Než to tu urovnáme a vybudujeme znovu, tak to chvíli potrvá. Právě teď všichni pracují v Jižní Americe,“ řekla Sam a pohlédla na obrazovku, na které byla zobrazena databáze obyvatel, „Máme tu podle databáze kolem sto ticích Brazilců. Takže všechny budovy v Brazílii zboříme a postavíme tam nové. Pokusíme se vše přizpůsobit k dnešní technologii, když už celý svět o všem ví.“
„Určitě to zvládnete. Navíc pořád jsem tu ještě já s Genesis a Minawarou, určitě vám pomůžou.“
„Děkuji za důvěru. Před týdnem jsme měli problémy s dorozumíváním, jelikož každý mluví jinou řečí, ale díky vašemu překladači si teď všichni rozumí.“
„Původně byl nastaven z antičtiny na angličtinu a obráceně. Ale za pomocí vaší databáze jazyků se nám podařilo nastavit přístrojky i na jiné jazyky. Neměl by být s tím žádný problém.“
„To ráda slyším. Co teď máte v plánu?“ zajímalo Sam.
„Ještě se porozhlédnu po Atlantidě a ukážu vašim lékařům všechny přístroje potřebné k léčení. Co jsem si všiml, nemáte je tam všechny,“ odpověděl Frodren.
„Určitě budou rádi.“

Prostor kolem Země, Queenmary
Major Martin Christopher pochodoval po lodi, přičemž si něco broukal. Když prošel místem, kde se chodba dělí, zpozad jedné ho zaslechl plukovník Kevin Marks. Vykoukl hlavu a pozoroval Martina, jak si šušká zamilovanou písničku. Když viděl, že míří k výtahu, rychle běžel k nouzovému žebříku a vylezl o patro výše, kde se schoval za přepážku, která vedla od výtahu, ve kterém se právě nacházel Martin. Po otevření přepážky vyšel Martin z výtahu a Kevin na něj vybafnul.
„Uáá,“ zakřičel Martin a povyskočil.
„Dopr…“ Martin se párkrát zhluboka nadechnul a pak se obrátil na Kevina, kterého liskl po hlavě.
„To je bratrovský pohlavek. Jen dodatek, abys mě pak nezdegradoval.“
„Dobrá, omlouvám se. Ale nemohl jsem tomu odolat, když sis tak krásně broukal.“
„Tys mě slyšel?“ zarazil se Martin.
„To rozhodně nešlo přeslechnout.“
„A sakra.“ Martin sklonil hlavu a s bratrem pokračovali v cestě na můstek.

Země, San Francisco, Atlantis, 15:30
Plukovník Martina Kašparová procházela chodbami Atlantidy. Jako doprovod s ní byla Minawara, která byla návrhářkou celého města.
„Kolik těch zařízení je vůbec tady na Atlantidě?“ zeptala se Martina.
„Hodně. Zrovna teď k jednomu míříme,“ odpověděla Minawara a zastavila u jedné přepážky, kterou otevřela. Když vešli dovnitř, světla v místnosti se rozsvítila.
„Co to…?“
„To je výzkumná laboratoř, kde jsme vymysleli biologickou zbraň, která dokázala vyhladit engarskou armádu, která kdysi okupovala Zemi, když na nás útočili.“
„Engarskou armádu?“ nechápala, o čem Minawara mluví.
„Engarové, je to rasa, se kterou válčíme milióny let. Jsou horší než ta Luciánská aliance. Prahnou jen po moci a získání naší technologie. Můžete být v klidu, do Mléčné dráhy se nevydají a na Zemi už vůbec ne. Vědí totiž moc dobře, že Atlantida je dokáže vyhubit. Nevýhoda v tomto je, že nevyhubí jen Engary, ale všechny živé bytosti na planetě. Proto, když jsme ji tenkrát použili, jsme byli všichni na Atlantidě s aktivovanými štíty.“
„Wow.“
„Jo. Naštěstí má pojistku, která je nutná pro aktivaci. Zbraň nejde aktivovat pouhým člověkem, musí to být Antik.“
„Takže nikdo.“
„Vlastně,“ Minawara se na chvilku zapřemýšlela, „tři by to dokázali, ta čtvrtá je na to až moc malá.“
„Kevin, Karina a Emma Marksovi a Martin Christopher.“
„Přesně tak.“

Radek Zelenka po dlouhé době pořádal v kantýně šachový turnaje. Mezi hráči tam byl i Rodney s Johnem, kteří si udělali po delší době menší pauzu. Právě teď hráli proti sobě.
„Už máš naplánovanou dovolenou?“ zeptal se John.
„Tu mám od té doby, co si pochodují po Atlantidě ty dvě Antičky. Co ty?“
„Carterová sestavila nové SG týmy. Brzy vyrážím na misi.“
„Myslíš, že se někdy vrátíme do Pegasu?“
„Spíše mě napadlo, co kdybychom Pegasus přesunuli sem,“ napadlo Johna.
„Jak to myslíš?“
„Sebrali bychom Wraithům jídlo. Přesunuli bychom některé obyvatelé sem do Mléčné dráhy.“
„To by nebyl špatný nápad.“
„To ne, ale v současné době to moc nevyhovuje. Promluvím o tom s Carterovou, až bude klidnější situace.“ John pohnul figurkou a dodal: „Šachmat.“

Země, Colorado Springs, Stargate Command, 17:10
Sam stála v místnosti, kde byla umístěna Hvězdná brána od Antiků. Zcela zbrusu nový panel měli v prosklené řídící místnosti, která se nacházela přímo za ní. U panelu a řídicích prvků seděl seržant Chuck Campbell. Tým vyrážející na cizí planetu vstoupil do místnosti, když se brána aktivovala. Byl to tým SG-3 pod velením plukovníka Alberta Reynoldse.
„Madam.“
„Plukovníku. Buďte hlavně opatrní.“
„Budeme.“
„Ozvěte se za pět hodin.“
„Rozkaz. SG-3, vyrážíme,“ zavelel Albert a zbytek týmu ho následoval přímo do vytvořeného horizontu událostí. Poté, co tým prošil, brána se deaktivovala a Sam se vydala do řídící místnosti, kam za ní přišla Karina s malou Emmou v kočárku.
„Madam.“
„Podplukovníku. Co pro vás mohu udělat?“
„Vy byste teď nejraději každému nabízela pomoc, jak tak vidím. Měla byste si dát pauzu, už tak pro každého děláte moc.“
„Pauzu si teď nemohu dovolit. Je toho spousta na vyřizování.“
„Proč myslíte, že jsem přišla?“ Karina se nabídla Sam, že jí se vším pomůže. Viděla na ní, že je unavená a za poslední dobu toho moc nenaspala. Proto ji Karina vzala za ruku a dovedla ji přímo do pokoje. Kde ji přiměla si na chvíli odpočinout.

Když Karina dorazila do kanceláře, viděla na stole stoh papírů na vyřízení.
„No dobrá,“ řekla na to. Kočárek nechala vedle stolu, ke kterému si sedla, a pustila se do vyřizování papírů.

Galaxie Kaliam
Genesis, 27. listopadu, 15:00
Charleen s Kirbym po několika vyslýcháních dnech ze strany Aimen mohli si sbalit věci a navštívit Zemi, kde od opuštění obou synů nebyli. Aimen se chtěla ujistit, že žádnou další prkotinu, jako kdysi neprovedou znovu. Proto se rozhodla, že půjde na Zemi s nimi. Když šli po cestě, která vedla k bráně, z dálky je sledovala Vortensis, která strašně moc chtěla vidět Martina. Když téměř byli u brány, Aimen najednou zmizela a objevila se za Vortensis, která se lekla a krapet použila své schopnosti, takže se zem zachvěla.
„Omlouvám se. Netušila jsem, že jste to vy,“ omluvila se Vortensis.
„To je v pořádku. Kam to máš namířeno? Frodren dost zřetelně řekl, že máš zůstat tady, nebo jít na Olymp a pracovat.“
„Ráda bych viděla Martina. Dlouho jsem ho neviděla.“
„To ještě nějakou chvíli neuvidíš. Běž na Olymp a počkej, až se ti vrátí táta. Pak si s ním o tom promluv.“
„Mluvit s tátou je jako mluvit se zdí,“ řekla na to Vortensis a naštvaně se vydala zpátky k paláci. Aimen by ji ráda vzala s sebou, ví, co pro ni Martin znamená, ale pak by měla rozpory z Frodrenem a to by nechtěla. Kirby mezitím za pomocí mysli aktivoval bránu, která vedla přímo na Zemi. Jelikož na nové bráně měli pozemšťané štít, tak je Aimen teleportovala skrze bránu.

Grimia
Wenis tráví spoustu času se svým bratrem Lewrenem, který se právě nacházel v tréninkové hale se svými muži, kteří stáli kolem něj. V rukou všichni měli bojové tyče až na Lewrena, který v rukou neměl nic.
„Dobrá, můžete,“ odstartoval boj a hned se začal bránit, jelikož všech šest mužů začalo s útoky zároveň. Mezitím se na tribuně objevil Wenis s malou, desetiletou dívkou, která se ho držela za ruku. Aby muže nevyrušili v tréninku, sedli si na židle a pozorovali je. Dívka sledovala Lewrena, jak prování jeden bojový hmat za druhým. Wenis byl rád, že má vedle sebe následovníka Engarů, který se chce vše naučit co nejrychleji. Po chvilce sledování zápas skončil a Wenis šel za svým bratrem. Dívka mezitím odešla zpátky na chodbu. Už delší dobu byla zvědavá, o čem se Wenis s Lewrenem baví, a tak, když oba odešli z tréninkové haly, je pronásledovala.

Wenis s Lewrenem se zavřeli v kanceláři, kde si oba sedli naproti sobě u stolu.
„Jak to jde s přípravy?“ zajímalo Wenise.
„Jde jim to dobře. Jen nevím, jak boje s holemi pomůžou proti schopnostem Antiků. Jediný, kdo z nás z Engarů umí pořádně bojovat, jsme my dva plus pár dalších jedinců, kteří bojovali proti Antikům na Zemi.“
„Doufal jsem, že Thea bude mít schopnosti po Minawaře, proto jsem ji před deseti lety sledoval na každém kroku.“
„Jenže jak vidíš, nemá žádné. Minawara jí je musela sebrat hned při porodu,“ řekl na to Lewren. Thea seděla na schodech, které se nacházely vedle Wenisovy kanceláře. Nemusela moc sedět blízko dveří, jelikož je slyšela díky telepatie. Když se dozvěděla, kým ve skutečnosti je, tiše vstala ze schodů a šla do horního patra, kde má pokoj. Sedla na postel a přemýšlela o tom, co udělá, jelikož je střežená na planetě celých deset let.
„Mami…“ pomyslela na Minawaru. Nezbývalo jí nic jiného, než naučit se bojovat jako Engaři a pak vše použít pro nim.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Stargate Command, 28. listopadu, 16:45
Aimen s Charleen a Kirbym byli po dlouhé době opět na Zemi. Sam chtěla, aby o jejich návštěvě věděli Kevin s Martinem a Karin co nejrychleji, a tak jim poslala zprávu. Když se sourozenci dozvěděli, že rodiče jsou na Zemi, oba se co nejrychleji objevili v SGC.
„Nevíš, co tu chtějí?“ zeptal se jako první Kevin.
„Mi povídej. Vím to co ty,“ odpověděl mu na to Martin, když zrovna šli po schodech, které vedly do haly, ve které čekali jejich rodiče s doprovodem Aimen.
„Ahoj babi.“ Kevin si to jako první namířil k Aimen, jelikož se dlouhá léta o něj s Odenem starali.
„Ahoj Kevine,“ odpověděla Aimen a objala ho kolem pasu, „Jsi pořádně vyrostl.“
„Už nejsem tak malý, jak jsem bývával.“ Martin mezitím byl potichu, jelikož ani jednoho z nich pořádně neznal. Když došlo na jejich rodič, zavládlo ticho. Sam je raději nechala o samotě, a tak šla do své kanceláře.
„Co tu děláte?“ zeptal se narovinu Kevin.
„To nemůžeme navštívit vlastní syny?“ odpověděla otázkou Charleen.
„Tak to vás zklamu, jelikož já na rozdíl od někoho mám práci. Za hodinu vyrážíme do Pegasu a nesmíme se opozdit ani o minutu, jelikož by pak naši přátelé byli pokrmem pro Wraithy. Takže pokud něco chcete, máte asi tak deset minut, než zmiznu. Pak vám tu nechám Martina, který slíbil, že pomůže Stevenovi s návrhem nové lodi třídy Daedalus. A Karina s Emmou letí se mnou, jelikož Karina zítra slaví narozeniny a nerad bych je slavil odděleně, takže vám bude muset stačit brácha.“
„Dík, že mě v tom necháš,“ řekl na to Martin.
„Rádo se stalo. To máš totiž za ten pohlavek.“ Martin zakroutil hlavou a požádal rodiče, aby ho následovali. Aimen s Kevinem tak zůstali v hale sami.
„Ty jim teda dáváš zabrat.“
„Těch třicet let jim jen tak nezapomenu.“
„Kdy se vrátíte?“
„Do dvou týdnů určitě. Máme tam spoustu práce.“
„Hlavně na sebe dávejte pozor. Velká rada sice souhlasila s pomocí proti Luciánské alianci, ale teď už bitva skončila a my nebudeme moci opět se vměšovat do nižších sfér. Budete v tom sami.“
„Zvládali jsme to dříve, zvládneme to i teď, babi. Neboj, budeme opatrní,“ ujistil ji Kevin a vydal se na cestu do místnosti s transportéry. Aimen chvilku počkala v hale, než se vedle ní objevil Oden s poznámkou: „Já ti to říkal.“
„Tentokrát jsi měl pravdu. Ale teď už pojďme, ať v tom nenecháme Martina samotného.“
„Souhlasím. Měl by nás také více poznat. Sotva ví, že jsme Charleeniny rodiče. A to je asi tak jediný. Možná ještě náš věk.“
„Tak ten neví na sto procent ani jeden.“
„Lepší pro nás. Přece jen už jsme na světě skoro milión let.“
„Bude to chtít dortu,“ řekla na to Aimen a po zasmátí vyrazili za zbylými členy rodiny.

Prostor kolem Země, Queenmary, 18:00
Major Kleinman stál na můstku a čekal na příchod velícího důstojníka. Mezitím se k pilotní konzoli místo Martina posadil podplukovník Patrik Bishop, který měl prozatím velení na můstku.
„Hlášení,“ ozvalo se, když se otevřela přepážka na můstek.
„Tým plukovníka Shepparda je na palubě, stejně jako SG-1. Zásoby byly doplněny a všichni jsou připraveni. Můžeme vyrazit,“ podal Dave stručně hlášení a usedl ke své konzoli.
„Výborně, zadejte kurz do Pegasu.“
„Ano, pane,“ ozval se Patrik a během několika následujících vteřin vletěl s lodí do hyperprostoru u Země, u které hlídkovala Odyssea.

Země, Colorado Springs, Stargate Command
Nové SGC se nově dělí do pěti sekci, z nichž každá sekce má svá dvě podlaží. Sekce jedna slouží pro výcvik SG týmů. V prvním podlaží mají tělocvičny, střelnice, posilovny a další potřebné věci pro výcvik. Ve druhém podlaží jsou vybavené pokoje pro přespání. Vesměs jeden pokoj vlastní jeden tým. Na patře se krom toho nachází velká jídelna, která obsahuje spoustu nových technologií pro tvorbu jídla i vody. Dále tam mají velkou promítací místnost pro případné přednášky nebo pouštění filmů.

V sekce dvě se zkoumá biologie a chemie. Snaží se přijít na to, jak tyto dvě vědy využít v boji proti nepříteli. V této sekci se nachází Lisa Parková a Sonya Damji. Obě dámy se nacházely na Destiny, kde pracovaly s rostlinami.

V sekci tři jsou astrofyzikové, kteří zkoumají například vývoj vesmíru, hvězd. Dále zaznamenávají do systému planety, které jsou obyvatelné. Dělí je do složek, aby SG týmy věděly, jestli je planeta přátelská, nebo nepřátelská. Popřípadě ještě nebyla určena. V této sekci pracuje Dale Volker, který právě zkoumal cestu Destiny. Genesis mu poskytla mapu galaxií, které navštívili. Mezi nimi byla zaznamenána i galaxie, ve které se nacházeli, když byli na Destiny. Genesis vedle něj stála a se vším mu pomáhala.

V sekci čtyři se nacházeli inženýři a vědci, kteří delší dobu pracují s cizí technologií získanou od jiných ras. V této sekci se nachází Nicolas Rush a Adam Brody. Oba zkoumají data, které měli z Destiny stažené. Než se nechali zmrazit ve stázové komoře, Nicolas si něco z databáze nahrál na flash disk, který si dal do kapsy. Po probuzení v Mléčné dráze ho tam také našel. Další byl Eli Wallace. Eli patří mezi lidi, kteří stráví hodně časů u počítačů. Jelikož patří mezi nováčky, slíbil, že se nebude dotýkat nic důležitého, co by způsobilo zkázu.

V sekci pět se vyrábí vojenská technologie, která se využívá pro vesmírné lodě a je hlavní výbavou SG týmů při misích na cizích planetách.

Všechny sekce se nachází v podzemí. V přízemí se nachází kanceláře spolu s Hvězdnou bránou. Ve druhém patře jsou pokoje pro hosty.

Země, San Francisco, Atlantis, 20:00
Jen co odbyla osmá večerní hodina, Rodneymu skončila pracovní doba a tak se vydal do svého pokoje. Když otevřel mávnutím rukou dveře, stála za nimi Jennifer oblečená v nočním tílku. Jen co se za nimi zavřeli dveře, oba se vydali do koupelny. Rodney postupně ze sebe svlékal veškeré oblečení, až na něm zůstali pouze slipy.
„Doktore McKayi, měl byste více trénovat,“ řekla mu Jennifer a hned poté, co si Rodney sundal i slipy, šplouchli do velké vany, ve které krom napuštěné teplé vody, byly i mydlinky. Rodney se jen zasmál a Jennifer ho začala líbat.

Mezitím, co ti dva dováděli v koupelně, Martina s Martinem se procházeli po molu. Když došli konec, vytáhla Martina z košíku deku a rozložila ji na zem. Pak si oba na ni lehli a pozorovali hvězdy na obloze.
„Nepamatuji si takový den, kdy bylo na obloze tolik hvězd,“ řekla Martina.
„Myslím, že to nebudou jen hvězdy.“
„Pravda. Kolem Země teď obíhá šest satelitů, které disponují dálkové senzory z Atlantidy. Kdyby se něco neznámého přibližovalo, hned to budeme vědět. Ale teď už dost povídání, nešli jsme sem na mol jen kvůli tomu.“ Martina se k Martinovi přitulila a oba se dívali na nebe.

Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Queenmary, 29. listopadu, 6:30
Kevin brzo ráno vstal z postele, aby mohl přichystat menší oslavu Karininých narozenin. Dnes slaví totiž poprvé na lodi 34. narozeniny. Když se rychle oblékl do zeleného trika a vojenských kalhot, zkontroloval, jestli holky stále spí. Když vše bylo jak má, potichu se vydal z pokoje. Než ale stiskl tlačítko pro otevření dveří, uvědomil si, že otevírání dělá hluk, a tak přemýšlel nad jinou variantou, jak se dostat ven. Než by se dostal k ventilaci, tak by udělal větší rachot, než otvírání dveří. Nezbývalo mu nic jiného, než použít své schopnosti, kde téměř vůbec nepoužíval. Poprvé je použil na Genesis, když teleportoval sebe i Charleen. Na chvilku se zapřemýšlel a pak najednou zmizel.

Kevin se objevil na stole v kantýně, kde naštěstí nikdo nebyl.
„Uff. Tohle budu muset vypilovat,“ řekl Kevin a seskočil ze stolů dolů. Ve skutečnosti nechtěl do kantýny, ale do jídelny, kde měl pro Karinu udělaný dvou patrový dort se třiceti čtyřmi svíčkami a marcipánem na vrchním patře dortu.

Kevin nebyl jediný, kdo si ráno přivstal. Při cestě do jídelny potkal Johna, Teal’ca a Camerona, kteří běhají po chodbách Queenmary. Tajnůstkaření mu tak nevyšlo, jelikož se John zeptal, co tak brzo ráno dělá na chodbě.
„Karina dnes slaví narozeniny, tak jí chci udělat menší překvapení. Běda, jestli jí to prozradíte.“
„Nebojte se. My nic neřekneme,“ slíbil Cameron a pokračovali v běhu. Teal’c se dostal během několika vteřin opět do vedení.

Nový Athos, 7:00
Teyla spolu se svými lidmi si balili veškeré věci, jelikož zjistili, že Wraithové plánují útok na jejich planetu. Ronon jim se vším pomáhal. Když opustili Atlantidu, rozhodl se, že zůstane s Athosiany. Jelikož nevěděli, kdy lodě mají přiletět, nestihli sklidit veškerou úrodu, která jim vynášela jídlo. Když všichni měli sbaleno, drželi se ve vytvořené malé vesničce.
„Všichni jsou sbaleni. Doufám, že dorazí včas,“ řekla Teyla.
„Máme štěstí, že se nám ozvali. Jinak by o tom nevěděli.“
„Jsou to naši přátelé, určitě by nás nenechali ve štychu.“ Za Teylou pak přiběhl Kanaan, vedle kterého běžel i Torren.
„Wraithové jsou blízko. Cítím je více, než předtím,“ oznámil Kanaan.

Hyperprostor, Queenmary, 7:45
Poté, co si Kevin vše připravil na oslavu, sešla se na můstku hlavní směna. Dave sedl za taktickou konzoli a Patrik za pilotní.
„Minuta do výstupu,“ oznámil podplukovník.
„Jakmile vystoupíme z hyperprostoru, chci štíty na maximum. Jestli tam budou Wraithi, tak palte po nich vším, co máme k dispozici.“
„Rozkaz,“ ozval se Dave.

Nový Athos
Teyla s lidmi netrpělivě čekali na přílet pozemské lodi, která by je měla vyzvednout a co nejrychleji i s nimi na palubě odletět. Během několika napínavých čekajících vteřin se na planetě objevil záblesk transportního paprsku. Na planetě se objevili plukovníci Sheppard, Mitchell, Robbins s Teal’cem, Danielem a Valou. Teyla rychle přiběhla za Johnem. Byla ráda, že ho opět vidí.
„Ráda vás opět vidím, Johne.“
„Já také. Jste tu všichni?“
„Ano, jsme,“ odpověděl Halling. Mezitím Vala s Danielem, Teal’cem a Robbinsonem rozmístili zaměřovače. Když měli vše hotovo, John zapnul vysílačku.
„Plukovníku, jsme hotovi.“

Prostor, Nový Athos, Queenmary
Plukovník Marks stojící vedle boční obrazovky zapnul na svém uchu vysílačku a odpověděl: „Rozumím.“
„Mám všechny zaměřeny,“ oznámil major Kleinman.
„Transportujte je do hangáru tři.“ Po zmáčknutí několika tlačítek aktivoval asgardský transportní paprsek.
„Zaznamenávám otevírající hyperprostorová okna!“ zakřičel podplukovník Bishop.
„Zjevně si to s nimi budeme muset rozdat,“ řekl na to Marks a sedl si do velícího křesla.
„Athosiané s týmem jsou na palubě,“ oznámil Kleinman.
„Na senzorech zaznamenávám dva úly a tři křižníky.“
„Nějak moc lodí na jednu planetu s takovým malým počtem obyvatel,“ divil se plukovník a otočil na majora, „Zaměřte jejich hypermotory a palte.“
„Rozkaz.“

Queenmary se vzdálila od planety a vyrazila na wraithské lodě, které zahájily palbu hned, když je detekovali na senzorech. Jejich zbraně neměly tak velkou účinnost jako na lodě třídy Daedalus. Když zasáhli Queenmary, polechtalo jí to akorát štíty. Když ale zaútočila Queenmary paprskomety, první wraithský úl přišel o hypermotory a následkem toho se přetížili a úl byl zničen.

„První úl byl zničen. Další je krytý křižníky,“ oznámil major.
„Pošlete atomovku do prostoru poblíž křižníků. Exploze by je měla zasáhnout.“
„Rozkaz.“

Atomovka transportována z pozemské lodi se objevila poblíž dvou křižníků, které střílely na Queenmary. Jak plukovník předpokládal, exploze atomovky zasáhla oba křižníky, které přišly o energii.

„Dva křižníky byly ochromeny,“ oznámil major, když se mu na obrazovce objevil stav nepřátelských lodí, „Pane, zbylé lodě vstupují do hyperprostoru.“
„Zaměřte oba křižníky. Máme ještě práci a nemůžeme se tu zdržet.“
„Ano, pane.“ Kevin pořád přemýšlel nad tím, proč by tolik lodí mířilo na planetu, kterou obývalo kolem sto Athosianů.
„Cíle byly zničeny,“ oznámil major.
„Zrušte bojový poplach. Vstupte do hyperprostoru. Směr P3K-358.“
„Rozkaz.“

Queenmary opustila orbitu planety a vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor, Queenmary
Karina nechtěla Emmu budit, a tak ji nechala v kajutě spinkat a sama šla do hangáru za Athosiany. Když otevřela přepážku do hangáru, vstoupila dovnitř a namířila si to k Johnovi.
„Plukovníku, jak se mají hosté?“
„Chtělo by je to někam ubytovat.“
„Máme volno pouze deset kajut. Takže spíše necháme vyrobit co nejvíce spacáků, dek a polštářů.“
„To není špatný nápad,“ souhlasil John a Karina se tomu zasmála.
„Jdu to hned zařídit. Při cestě řeknu ještě kuchařům, aby pro ně přichystali něco k jídlu,“ oznámila Karina a vyrazila na cestu. John šel do středu hangáru mezi Athosiany a oznámil: „Nanejvýš dva dny budeme na této lodi zavřeni. Není tu dostatek pokojů pro všechny, proto se postaráme o to, aby každý měl něco na spaní, než dorazíme domů. Podplukovník Marksová se vám postará o jídlo. Jakmile bude v jídelně vše přichystané, budete tam moci jít a dát si tam jak jídlo, tak i pití. Kdybyste měli nějaké dotazy, tak se ptejte.“ Nikdo se neozval, takže John mohl z hangáru také odejít. Teyla pak pro jistotu všechny své lidi uklidnila. Ujistila je, že jsou v bezpečí.

Než Queenmary doletí na P3K-358, Kevin vyrazil do kajuty, kde chtěl dokončit přípravy. Když otevřel dveře, zahlédl Emmu, jak se v postýlce vrtí. Přišel k ní a vzal si ji do náručí.
„Ahojky.“ Kevin jí dal pusinku na čelíčko a ona se slabě zasmála.
„To je moje holčička. Ale teď musím dokončit pro maminku překvapení, takže buď hodňoučká a spinkej.“ Položil ji zpátky do postýlky a přikryl ji slabou dekou. Emma po chvilce opět zavřela očka a spinkala. Kevin pak rychle otevřel v pokoji dveře, které vedly do malé kuchyňky. Otevřel ledničku a z ní vytáhl dortu, kterou se mu podařilo propašovat z kuchyně přímo tam. Dortu přenesl do vedlejší místnosti a položil ji na stůl. Pak se vrátil zpátky a ze skříňky vytáhl kytici růží s taškou, ve které měl pro ni přichystané dárky. Kytici s vázou dal vedle dortu na stůl, stejně jako tašku. Když už vše měl přichystané, jeho pozornost opět přešla k Emmě, která spinkat už nechtěla, i když se snažila. Kevin si ji teda opět vzal do náručí a šel s ní ke své posteli. Lehl si na záda a Emmu položil bříškem na svou hruď. Emma začala najednou plácat rukama a Kevin se zasmál a nosánkem ji polechtal na čelíčku.

Země, Colorado Springs, Stargate Command, 9:35
Steven Caldwell s Martinem Christopherem a Williamem Ronsonem seděli v jídelně v prvním patře u stolu. Stoly vypadaly jinak než předtím. Uprostřed stolů byly molekulární syntetizátory, které dokázaly vytvořit vše, co si uživatel přeje. Ani jeden z nich tomu nechtěl věřit, a tak se vsadili.
„Dobrá, řekněte něco, na co máte chuť, plukovníku,“ pobídl Martin Stevena, který neochotně věřil tomu, že to má dělat to, na co byl navržen.
„Jedenkrát steak s hranolky, kečupem a salátem.“ Slabé záření se objevilo na stole a najednou se objevil talíř, na kterém byl steak s hranolky, kečupem i salátem. Dokonce i příbor se objevil vedle talíře. Všichni tři na to neskutečně zírali.
„Ještě se to musí ochutnat,“ upozornil Staven. Přisunul si k sobě talíř a uchopil příbor. Po uříznutím malého kousku steaku ho dal do úst spolu s hranolky. Po dožvýkání si jazykem otřel rty a pokračoval v jezení. Martin ani William dále nečekali a oba hlasitě řekli, co chtějí. Jelikož oba mluvili zároveň, tak syntetizátor nevěděl, co po něm chtějí.
„Tak dost. První já, pak vy,“ rozhodl William. Martin neochotně souhlasil a tak si musel počkat.
„Já mám chuť na omáčku. Takže svíčková s šesti knedlíky.“ Jak se dalo opět očekávat, na syntetizátoru se objevil talíř plné svíčkové s knedlíky.
„Paráda. Dobrou chuť, pánové,“ popřál William a pustil se do svíčkové. Málem přitom slintal, když ji ochutnal. Další byl na řadě Martin. Ten se rozmýšlel mezi dvěma jídly, nakonec se rozhodl: „Smažený sír s hranolky a oblohou.“
„Suchare,“ řekli mu na to oba dva. Najednou všichni tři vyprskli smíchy. Stejně jako předešli dva, Martin si přisunul talíř blíže k sobě a pustil se do toho.
„Už jste se rozhodl, jaká bude vaše loď, pane?“ zeptal se Martin.
„Chtěl bych zpátky Daedala.“
„Takže opět BC-304 se jménem Daedalus?“ hádal William.
„Přesně tak. A teď jezme, jinak nám to vystydne.“

Hyperprostor, Queenmary, 10:00
Když se Karina postaralo o Athosiany, mohla se opět vrátit k rodičovským povinnostem. Když se vrátila zpátky do kajuty, hned jako první viděla na stole dortu s kyticí a taškou plných dárků. Karina se usmála a vešla dál. Očekávala, že na ni Kevin někde bafne, ale když ho viděla ležet na posteli s Emmou na jeho hrudi, bylo to nejkrásnější, co mohla vidět na den svých narozenin. Tiše se přiblížila k posteli a opatrně je přikryla dekou. Věděla, že Queenmary má za pár minut opustit hyperprostor, takže mu vypnula vysílačku a pomalu se vydala směrem na můstek.

Dave na dálkových senzorech nic neviděl. Podle všeho by tam mělo být nejméně pět lodí. Když se na můstku objevila Karina, zeptala se: „Jak jsme na tom?“
„Skoro na místě. Madam, kde je plukovník?“ zeptal se major.
„Natolik se snažil uspat dcerku, že usnul i s ní,“ odpověděla podplukovnice a sedla do velícího křesla. Oba vyšší důstojníci sedící u konzol se zasmáli a pak pokračovali v práci.
„Senzory doposud nic nedetekují. Vážně jsme na správném místě?“ zeptal se Dave.
„Věřte nebo ne, ale jsme. Opusťte hyperprostor, štíty na maximum,“ rozkázala Karin.

Prostor kolem P3K-358, Queenmary
Queenmary vystoupila z hyperprostoru kolem planety, která byla zcela opuštěná. To až do té doby, než se zpozad měsíce objevily lodě Cestovatelů. Karina se usmála a řekla: „Kontaktujte je.“ Vstala z křesla a namířila si to k boční obrazovce, na které se zobrazila Larrin.
„Zdravím. Vy musíte být Larrin, že?“
„Přesně tak.“
„Jsem podplukovník Karina Marksová, zastupující velitelka Queenmary…“ než cokoliv dalšího stihla říci, na můstku se objevil John, který hnedka řekl: „Čau Larrin, dlouho jsme se neviděli.“ Karina se zmateně podívala na Johna, který mezitím zamával Larrin na přivítanou.
„Tak to mluví za vše,“ řekla Larrin, „Co pro vás můžeme udělat?“
„Při cestě pro Athosiany jsme měli menší zastávku na P4S-468. Nebyli jste tam náhodou?“
„Myslíte tu planetu, u které byly ve vesmíru těla?“
„Přesně tak. Kde jsou?“ zajímalo Karinu.
„Leťte za námi,“ odpověděla Larrin a přenos se přerušil. Karin pokynula na Patrika a ten hned letěl za loděmi Cestovatelů. Po chvilkovém letu k měsíci Dave zaznamenal přítomnost replikátorských těl.
„Jsou přímo na tom měsíci.“
„A vida. Transportuje Weirovou na palubu do laboratoře jedna a zbylá replikátorská těla zničte.“
„Rozkaz.“

Na povrchu měsíce zmizelo během chvilky tělo doktorky Elizabeth Weirové. Místo ní se tam objevila menší výbušnina v podobě Mark III, která po výbuchu zničila zbylá replikátorská těla.

„Hotovo. Larrin chce s vámi mluvit,“ oznámil major.
„Na obrazovku.“ Na obrazovce se opět objevila Larrin, kterou zajímalo jen jediný: „Co vůbec máte v plánu?“
„Chci zjistit, jestli je to opravdu Elizabeth Weirová. Pokud bude, navrátíme ji zpátky do lidského těla. Pokud není, tak zjistíme, kde se nachází pravá Elizabeth Weirová a Replikátora zničíme.“
„No dobrá. Ráda jsem tě opět viděla, Johne.“ Přenos mezi loděmi byl opět přerušen a lodě Cestovatelů postupně vstupovaly do hyperprostorů. Karina se podívala na Johna, který se jen zaculil.
„Ani se neptám,“ řekla na to Karina a než odešla z můstku, velení opět předala Bishopovi.

Karin i s Johnem došli do laboratoře jedna, kde na stole ležel zmrzlý Replikátor.
„Jak chcete zjistit, že je to doopravdy ona?“ zajímalo celou dobu Johna.
„Vlezu jí do hlavy,“ odpověděla Karina a stoupla si ke stolu, kde byl Replikátor Weirové. Ruku položila na její čelo a zavřela oči. V její hlavě se najednou začaly objevovat vzpomínky Elizabeth. Karina přeskočila osobní část života, o které Replikátoři věděli, a přešla na dobu, kdy zůstala na replikátorské domovské planetě. Viděla, jak Elizabeth chytili a jak jí pak odvedli do cely, kde ji vyslýchali a mučili. Replikátoři věděli, že když je připojena k Replikátorům, může jim dělat problémy. Proto jí nanity odstranili. Karina pak viděla část, kdy její vědomí kopíruje Oberoth. Najednou vyjekla a v místnosti se objevil Kevin.
„Karin… Jsi v pořádku?“ zeptal se hnedka.
„Jo…jo, jsem.“
„Už jsi zjistila, jestli je to ona?“
„Ano i ne.“
„Co tím chcete říci?“ zajímalo Johna.
„Je to vytvořený Replikátor, který má vzpomínky jak Elizabeth, tak i Oberotha. Oba sloučili do sebe. Pravá Elizabeth Weirová je pořád někde tam venku,“ odpověděla Karina.
„Zjistíš kde?“
„Možná. Jen toho Replikátora udržte zmraženého,“ odpověděla Karina a přiblížila se k lidskému stroji. Opět položila na čelo ruku a zavřela oči. Tentokrát přeskočila Elizabethiny vzpomínky a přešla rovnou k Oberothovým. Kevin i John ji sledovali a čekali, až jim odpoví, kde se nachází Elizabeth. Po několika minutách Karina otevřela oči a otočila se k oběma stojícím mužům.
„Kterou zprávu chcete jako první? Dobrou nebo špatnou?“
„Ta dobrá?“ rozhodl John.
„Ta dobrá zpráva je, že žije.“
„A ta špatná?“ zeptal se Kevin.
„Je na planetě obklopena Replikátory. Zjevně všichni nebyli na jednom místě, když planeta vybouchla.“
„Jaká je to planeta?“
„V tom je ten problém. Není na žádné planetě. Je na lodi třídy Aurora,“ odpověděla Karina. Na chvilku se zarazila a pak se rychle obrátila na Replikátora, který nabíral vědomí. John rychle popadl do rukou ARG a vystřelil. Vytvořená vlna dokázala rozložit Replikátora na menší kousky.
„Takže teď musíme hledat v Pegasu někde jejich loď,“ řekl John.
„Jo. Bude to na hodně dlouho,“ řekl na to Kevin a dali si rozchod. John šel do své kajuty, stejně jako Kevin s Karinou.

Když oba došli dovnitř, zastavili se před stolkem, kde byla stále dorta, kytice a dárky.
„A to jsem ti chtěl udělat překvapení.“
„Taky jsi udělal. Bylo krásné tě chvíli pozorovat, jak s Emmou spíte,“ řekla Karina a políbila ho. Kevin pak šel pro Emmu, která si hrála s malým kroužkem na žvýkání. Vzal si ji do náručí a šel si sednout na židli ke stolu, u kterého už seděla Karina. Opatrně zapálil svíčky na dortu a menší oslava tak mohla začít.
„Vše nejlepší k narozeninám,“ popřál jí a Karina pak sfoukávala jednu svíčku za druhou.
„Děkuji.“

Prostor kolem Země, Odyssey, 15:00
Felipe, Sharon i Robert na rozkaz Samanthy si dali volno. Všichni tři seděli v zasedací místnosti před obrazovkou, na které se jim spouštěla hra.
„Motorky, auta nebo tanky?“ zeptal se Robert, který ovladačem nastavoval hru.
„Motorky,“ odpověděli zbylí důstojníci zároveň.
„Tak motorky.“ Na obrazovce se objevil odpočet do startu. Když naskočila nula, všichni tři mačkali ovladače.
„Co plánujete na zítra?“ zeptal se Robert. Felipemu sklesla hlava a Sharon s Robertem přestali mačkat ovladače.
„Je to den, kdy zemřela máma,“ odpověděl Felipe. Robert by se nejraději praštil do hlavy, že ho vůbec napadlo se zeptat, co budou zítra dělat.
„Omlouvám se, nevěděl jsem…“
„To je v pořádku, kapitáne.“ Po chvilce všichni odložili ovladače a rozhodli se, že se nechají transportovat na Zemi, aby pořád nebyli jen na lodi.

Konec

[Aiwendill]

a heleeee, adminka nám ešte stále žije a dokonca aj píše... to je skvelé! idem teda čítať...