Hvězdná Brána Nový začátek - Epizoda 43.

tak teprve začínají ve zkoušení technologií ale máš pravdu mají lodě zatím tak na úrovni Prométhea

Na to, že to zvládli sami, a sami se ubránili LA tak si myslím že jejich svět možná bude o něčem jiným než ten náš nechám se překvapit dalším dílem takže For Valhal

No více se o nich dozvíš až za čas teď se bude dít něco úplně jiného v dalším dílu bude něco hodně grandiozního

No ta rasa z doby kdy Prométheus měl hyperpohon z Al´kese byla pořádně vyspělá, přeci jen Promethea dokázala vyřadit jen pár zásahy, i přesto že ještě neměli asgardské štíty.

Brzy se chystám vydat další povídku která nebude souviset s touto a bude odlišná především tím že bude začínat mnohem dříve než tato

Moc se omlouvam že jsem vám jsem zapomněl dát další díl.
Další díl bude 20. Května.

Epizoda 28.
O pár hodin později, se kdesi v galaxii střetli lodě Ashenů a Luciánské aliance, které se rozhodně nešetřili. Luciánskému uskupení velel ze své nové vlajkové lodi, Vorren, se svojí pravou rukou, Kivou.
O pár minut později se otevřelo hyperprostorové okno, ze kterého vyletěla alianční BC-303 na jejímž trupu se bělostně leskl nápis Jonas Quinn. Velitel lodě, Jason Green se otočil na svého prvního důstojníka. Ten se zmateně probíral kvanty chybových hlášení na obrazovce. „Co se stalo jak to že jsme tu vystoupili z hyperprostoru?" „Nevím, pane, podle diagnostiky došlo k poškození hyperpohonu vlivem neznámé energie. Ale nejsem si jistý, ta data nedávají smysl." „Půjde to opravit? Proti Aschenům a Luciánům se dlouho neudržíme." „To nevím, pane," velitel se zamyslel. „Dobrá tedy, vyšlete nouzovou zprávu na zabezpečeném kanálu pozemským lodím v dosahu se žádostí o pomoc. Aktivujte rakety a zaměřte na nepřátele railguny, iontové kanony a goa'uldská děla," důstojník přikývl a odeslal zprávu.
******
Zhruba o deset minut z hyperprostoru vystoupili další lodě Luciánské aliance a Ashenské konfederace, hned po nich se objevila pozemská loď Vanguard. Natočila se bokem k bojišti, aby z druhé strany lodi mohla zaparkovat do hangáru Langaryánská BC-303, protože už byla značně poškozena bojem.
Po zapojení pozemské lodi se bitva rozběhla na plné obrátky.
Vanguard zapojil motory na maximum a vyrazil plnou rychlostí vstříc Luciánské formaci. Přední baterie zahájili palbu a doslova trhali Ha‘taky na kusy. Loď proletěla Luciánskou formací jako nůž máslem, nechávajíce za sebou pět zničených Ha‘taků. Luciánský velitel Vorren byla zcela zaskočen palebnou silou Vanguardu.
Po chvíli se na palubě Vanguardu ozvalo tlumené bouchnutí a zajiskřilo několik vedení. Po lodi se rozezněl poplach. „Hlášení…“ „ZPM power mimo provoz! Jedeme už pouze na reaktory.“ „Co se stalo?!“ „Nevím, provádíme diagnostiku.“ „Rozumím, pokračujte v boji.“
Vanguard provedl ostrý manévr vpravo a připravil se na další průlet. Vorrenova loď dostala již několik zásahů. Na můstku vyhořelo několik vedení, krystaly trčely z konzolí a polovina systémů byla mimo provoz. Znovu se usadil do křesla, ze kterého ho předchozí zásah vyhodil, začínajíc štěkat rozkazy. „Ha´taky První a druhé eskadry, vyrazí proti té lodi! Ať všechny lodě převedou všechnu energii do štítů a zbraní! Zlikvidujte ji za každou cenu!“ Dvanáct zbývajících Ha´taků, vyrazilo plnou rychlostí proti Vanguardu, odhodlaní neuhnout.
„Pane! Tucet Ha´taků na kolizním kurzu!“ O’Neill vyjeveně zíral na obrazovku, tohle nemohly myslet vážně! „Úhybný manévr, Mara-12! Posilte přední štíty! Všichni připravit na náraz!“ Vanguard zažehl boční manévrovací trysky a pokusil se o prudký úhybný manévr. Luciánská formace, ale byla příliš roztažená. Pětice Ha‘taků narazila v plné rychlosti do boku Vanguardu a explodovaly v oslnivé explozi. Štíty Vanguardu neměli šanci takový nápor vydržet, zvládly náraz pouze prvního Ha´taku, pak se zcela vyčerpaly. Zbylé čtyři Ha‘taky zasáhly trup napřímo. Vanguard, byť měl výhodu v lepší technologii výroby pancíře a kvality materiálu, byl těžce poškozen. Po celém pravoboku došlo k masivnímu narušení trupu a úniku atmosféry. Štíty byly vyřazeny, plátování poškozeno, strukturální integrita trupu narušena. Zbraňové platformy na pravoboku byly mimo provoz, na levoboku byla polovina nefunkční.
Na můstku panoval zmatek, vedení se přetěžovala, konzole vybuchovaly, technici se snažili zachránit, co se dalo. „Hlášení!“ Vyštěkl O’Neill. „Štíty mimo provoz. Pancéřování těžce poškozeno, zbraňové platformy na pravoboku jsou nefunkční, strukturální integrita trupu na 42%, proražení trupu na palubách dvanáct až sedmnáct, masivní dekomprese na palubě patnáct a čtrnáct.“ „Musíme ustoupit.“ Rozhodl O’Neill. „Strojovno, přejděte na Hyperpohon.“ Z interkomu se ozvalo zachrčení. „Prastítě, Brigádka! Hypérpohon, vyrazény, nam nůžno pjať minút dlja zapůska! (potřebujeme pět minut na spuštění)“ Ozval se hlas muže, pravděpodobně rusa. „Petroviči, mi ten pohon, potřebujeme hned!“ Vysvětlil mu netrpělivě Jack. „Ja sažejjáju, pjať minút minimálno…“ Bylo jeho poslední slovo.
„Dobře tedy, kolik zbylo Luciánům lodí?“ „Jedna, pane. Ale Ashenové se o ní brzo postarají…“ „Aspoň, že tak, ten čas co zaberou opravy tu přece jen tak neprosedíme, ne? Zaměřte nejbližší Aschenskou loď!“ Reynoldsovi zaškubali smíchem koutky úst. „Pane, nemusím vám připomínat, že nemáme štíty, že?“ Uculil se. „To opravdu nemusíte.“ Rozesmál se O'Neill. „Rozkaz, pane zaměřuji nejbližší loď.“
Dvojice nazelenalých paprsků opustila loď a zařízla se do Ashenské lodi v místě, kde tušila reaktor. Po chvíli loď pohltila exploze. Po zničení první lodě si Ashenové přestali všímat poslední Luciánské lodi, která právě explodovala, a naplno zaútočili na Vanguard. Loď se otřásala pod desítkami tvrdých zásahů, ale pancéřování nepovolilo. Další salvy z hlavních baterií roztrhaly šest lodí na kusy, přičemž, Vanguardu se vyjma spálenin na pancéřování nic závažného nestalo.
Aschenové pochopili, že nemohou vyhrát, a tak se stáhli do HP. „Máme Hyperpohon, pane.“ Oznámil kormidelník. „To to trvalo…“ Odfrkl si O'Neill. „Vezměte nás na základnu kvůli opravě lodi, je to blíž.“ Vanguard skočil do hyperprostoru, zanechávajíc za sebou smrt a zkázu.
******
O pár minut dříve
„Pane, Štíty jsou mimo provoz! Ashenové nás obkličují!“ Zakřičel Komandér Keras na velitele. „Převeďte všechnu energii do repulsorů! Palte dál!“ Rozkázal Vorren, snažíc se bojovat proti Ashenské přesile. Kiva ho chytla za ruku, aby získala jeho pozornost. „Nemá to smysl! Tohle nepřežijeme, musíme do záchranných modulů…“ Přemlouvala ho. V tom můstek dostal zásah a celý se mohutně otřásl. Po lodi se rozezněl poplach. „Štíty vyřazeny!“ „Vorrene, prosím…“ Nakonec se podvolil. „Všichni do záchranných modulů, opusťte loď…“ Pronesl zlomeným hlasem. „Pojď už… táhla ho Kiva z můstku; zůstali tam poslední. Vorren se naposledy rozhlédl po zdevastovaném můstku své lodi a pak se nechal, Kivou odtáhnout do výtahu.
Sjeli až dolů do hangáru, většina záchranných člunů byla pryč anebo zničena. Jediné co v hangáru zůstalo, byl antický jumper, který ukořistili na jedné z nalezených Antických základen. Vorren naštěstí disponoval antickým genem, tudíž Jumper bez problému nastartoval a oba v něm odletěli. Sotva jumper opustil hangár, Luciánská loď explodovala.
Jedna ze střepin z explodující lodi, zasáhla jumper. Ten se mohutně otřásl a s ohromným zasyčením se najednou uvolnilo z trupu ohromné množství neznámé kapaliny, která se ihned proměnila na plyn.
Všechny panely řvaly jako o život a červeně problikávaly. „Co se děje?“ Vykřikla vystrašeně Kiva. „Zasáhl nás nějaký kus vraku, nebo taky projektil, nevím…“ Odbyl ji Vorren, zatímco bojoval s palubním počítačem. Najednou zamrzl a otočil se na židli ke Kivě, která seděla vedle něho. „Co se stalo?“ „Náraz prorazil hlavní kyslíkovou nádrž a odpálil energetický zdroj, jedeme na záložní, který je ale téměř vybytý…“ Konstatoval klidně. „Ale máme záložní ne?“ „Ano, ale nefunguje systém podpory života, který by filtroval vzduch, takže se CO2 bude hromadit. Navíc záložní má kapacitu jen dva tisíce litrů vzduchu…“ „To by nám mělo vystačit na několik dní.“ Konstatovala úlevně Kiva.
„Ty mě nechápeš. V tom vzduchu je jen 400l kyslíku, navíc nefunguje systém podpory života, tudíž z něj můžeme vydýchat jen něco okolo 3%, než hladina kyslíku ve vzduchu klesne pod 17% a začneme mít dýchací obtíže, takže máme jen 60l kyslíku na vydýchání, plus to, co je teď v kabině, takže máme něco okolo půl šesté hodiny, než se začneme dusit.“
Kiva na něj šokovaně pohlédla. „Další špatná zpráva je, že pokud chceme mít, alespoň nějakou šanci, tak musíme převést všechnu energii do nouzového majáku, takže na topení nezbude energie. Navíc z poškozeného motoru uniká do kabiny chladící směs, která je toxická, takže se dříve otrávíme, než udusíme či umrzneme.“
„Kolik?“ Zeptala se smutně. „Půl druhé hodiny… Ale neboj, je to příjemná smrt. Jak začne plyn postupně napadat tvoje nervové spoje, začneš se cítit šťastná a v bezpečí, je to důsledkem narušení emocionálních synapsí, pak jednoduše usneš… A už se neprobudíš… Problém bude, že než se otrávíme, tak sice neumrzneme, ale bude nám hrozná zima… Protože kabina začne rychle prochládat… Takže stojíme před rozhodnutím: Buď budeme mrznout, ale zapneme maják a budeme doufat, že nás zachrání, nebo se vzdáme naděje a před smrtí si trošku zatopíme…“
„Naděje umírá poslední… Zapni maják…“ Rozhodla Kiva, sice se už smířila se smrtí, ale nehodlala se jen tak vzdát. Vorren přikývl a zaktivoval nouzový maják. Pak si unaveně prohrábl své hnědé rozcuchané vlasy. Vorren byl poměrně mladý na velitele flotily. K Luciánské alianci se přidal už v patnácti letech, jelikož toužil po odplatě zemi. Jeho rodiče byli obyčejní farmáři, ale byli zabiti Goa´uldy, stejně jako miliony dalších, jako odplata za rebelii poddaných, kteří se připojili k Zemi, bojující proti jejich bohům. Nikdy to Zemi nezapomněl a toužil po odplatě. Když na planetě Tera Lucianus vstoupil do služeb luciánské Armády, dosahoval excelentních výsledků v oblasti strategie a velení. Navzdory nízkému věku brzy dostal vlastní velení a nakonec i velení nad jednou z flotil.
Kiva byla naproti tomu úplně jiná. Nejen po stránce vzhledu, na rozdíl od Vorrena měla temné havraní vlasy a oříškově hnědé oči. Do Aliančních sil vstoupila, protože neměla jinou možnost, buď flotila, nebo otroctví. Zvolila první možnost. Proti Nepřátelům Luciánů a Zemi nic osobního neměla, ale zkrátka to byl nepřítel a když si měla vybrat mezi záhubou Luciánů nebo Terranů, vybrala si záhubu Terranů.
******
Mezitím na Vanguardu
Vanguard se po několika minutách letu otřásl a pak znovu a znovu. Každý další otřes byl delší a silnější. Najednou loď vypadla z hyperprostoru a po můstku se rozezněl varovný signál. „Strojovno, hlášení.“ Ozvalo se zachrčení doprovázené zvuky sršení jisker a halekajících techniků. „Páne, můseli jsme nouzóvě odstavit jádro, bylo téžce poškózeno…“ Vysvětloval šéf inženýr. „Petroviči, vy jste mi zničil loď!“ Osopil se na něj O’Neill. „Ja, niě Petrovič, u něvó spalničky, Ja Igor P. Zakuskov!“ „No to snad… Kdy budeme mít zpět HP?“ „Mno, to těéžko odhaduje, až uhasíme tu póžar…“ „No ti si děláte- Moment! Jaký požár?!“ „Jak říkáte vy Amerikáni: ‘Kíííp koolm, men.’ Máme to pod kontrolou…“ A s tím ukončil komunikaci. „Did you believe this guy?“ Zeptal se udiveně Jack. Všichni svorně zavrtěli hlavami.
******
O několik hodin a světelných let dále
Vorren se zvedl ze sedačky, už nedokázal sedět, zatímco mrznul a začal chodit po jumperu sem a tam, snažíc se zahřát. Najednou si všiml, že v pilotní kabině, kousek před oddělující přepážkou, na zemi vedle konzolí, je o něco tepleji. Nahmátl průduchy klimatizace a opravdu, bylo tam tepleji, sice ne o moc, ale bylo. Topení nestačilo asi úplně vychladnout od posledního použití. Přešel zpět ke Kivě, ta byla celá bílá a třásla se zimou. Sundal si vršek svojí černé uniformy a zabalil jí do něho. „Našel jsem jedno místo, kde je tepleji… Pojď.“ Vybídl ji a pomohl jí vstát. Dovedl ji až k průduchům a posadil jí k nim. Pak si k ní přisedl, objal ji a opřel se o stěnu kabiny. „Lepší?“ „Trošku…“ Přikývla a přitáhla si nohy pod bradu.
Vorren věděl, že brzo už budou mít po trápení, vzhledem k tomu, že se jim kondenzovala pára z výdechů již více jak půl hodiny, musela od vypadnutí podpory života uplynout minimálně hodina, možná víc, teď to půjde rychle… Pomyslel si.
„Povídej něco.“ Vybídl jí. „Proč?“ „Když budeš mluvit, nebudeš přemýšlet nad tím, jaká je ti zima.“ Vysvětlil jí. „Tak dobře.“ Špitla. „Narodila jsem se na planetě Torigon III. Byla to zemědělská planeta. Moji rodiče byli farmáři, když mi bylo šestnáct, přišli na planetu Jaffové, říkali, že bůh Ba'al nařídil, aby tato planeta dávala polovinu svých výdělků jemu. A aby si pojistili, že se nikdo nevzbouří, tak pro výstrahu popravili přes dvě stě lidí, včetně mích rodičů…“ Hlas jí selhal. „To je mi líto.“ „Potom jsem se protloukala, jak se dalo, nakonec naši planetu osvobodili Luciáni, a já vstoupila do armády…“
Její tělo začínal postupně zalévat příjemný pocit bezpečí a klidu. V hlavě jí začala blikat varovná kontrolka. „Pozor, to je Otrava!“ Ale ta po chvíli umlkla a ten příjemný pocit převládl. Vorren na tom byl podobně. Měli dobrý výhled přímo na přední sklo. „Nikdy mě nenapadlo, že vesmír je tak krásný…“ Pronesla zasněně a hleděla skrze sklo na hvězdy. „To je…“ Přitakal Vorren.
Přimkla se k němu ještě blíž a objala ho. Po tváři se jí začali koulet slzy. „Co se děje?“ „Já… já… cítím se tak klidně a spokojeně, ale zároveň vím, že je to v důsledku toho, že umírám…“ Zavzlykala. „No tak…“ Snažil se jí utišit Vorren. „Není náhodou tohle ta nejpříjemnější smrt, jakou jsme mohli dostat? Cítíme se báječně, koukáme na hvězdy… Jen by nemuselo mrznout a mohli bychom k tomu mít nějaké hamburgery…“ Zarozumoval. Kiva se rozesmála a přitiskla se k němu. Ucítil chladné kapičky slz, jak se svojí tváří přimkla k té jeho. Taktéž cítil příjemné mravenčení, jak ho její černé kadeře šimrali na obličeji.
„Děkuju…“ Špitla po chvíli. „Za co?“ Podivil se. „Za všechno…“ Zašeptala a políbila ho. Ten polibek byl natolik procítěný a intenzivní, že ho to málem přemohlo. Začal jí polibek oplácet a přejel jí rukou po tváři, stírajíc tak slzy. Po chvíli Polibek přerušili, jejich rty ochably, víčka se zavřely. Oba usnuly věčným spánkem, spánkem, ze kterého se nikdy neprobudí.

Nebylo to špatné

Díky za chválu.
Teď mě zajímá mam v plánu vydávat ještě jeden příběh a chci vědět zda chcete vydávání na střídačku a nebo nejdřív dokončit tento a pak další povídku?

Popravdě je to na tobě, já jsem o tom také přemýšlel, ale jaksi se mě nechce nechávat rozpracovanou povídku, a tuto povídku, protože ta se bude odehrávat v budoucnosti a bude navazovat na to co píši, je to celé na tobě

No jde o to že bych povídky střídal takže vždy jednou měsíčně by vyšel jedna kapitola jedné z povídek

Tak tu máte další díl tentokrát je to Flashback o Anticích.
Další díl tu bude 16 července.

Cesta Antiků 4. Epizoda
Svaz pod velením admirála Warriuse, který čítal 3 Aurory a 11 lehčích lodí letěl za neznámým kontaktem, který zachytili senzory. Lodě se blížili vysokou rychlostí v hyperprostoru, za vzdáleným kontaktem, který objevila jedna z mnoha sond.
******
Po pár hodinách letu vstoupili do normální soustavy, která se ničím nevymykala oproti většině soustav ve vesmíru. Jedna hvězda, která byla podstatně větší než Slunce, blízko slunce se nacházeli tři planety, které měli velice horký povrch a atmosféry, které se skládali z toxických plynů a plasmy. Zbylé planety byli příliš daleko od slunce, byli to jen skály daleko od slunce, s výjimkou těch, jejichž povrch byl kromě skály tvořen i ledem.
Ale to svaz antických lodí příliš nezajímalo, ty zajímala pouze tečka na počítači, která byla vedle jednoho z měsíců vedle jedné ze tří rozžhavených planet. K té tečce na displeji se blížili velkou rychlostí, ale co bylo zajímavé, že stále senzory zachytili jen minimum údajů, většinou Antické senzory dokázali velice přesně identifikovat cíl na mnohem větší vzdálenosti.
Po dokončení velice dlouhé cesty k měsíci a jeho následném obletění protože cíl byl v zákrytu měsíce, konečně spatřili za čím se ženou. Přímo před nima byl 1,5 km dlouhý útočný křižník, který velice připomínal antické lodě.
„Pane, na lodi nezachytávám známky života, energie je na minimální hodnotě, ale jsou tu znaky, že se jedná o antické plavidlo,“ oznámil první důstojník lodi Kumatoria Runen.
„Pane, nevím jak vy, ale já žádnou takovou loď nikdy neviděl,“ řekl kapitán lodi Talures a tázavě koukal na Warriuse.
„Já také ne kapitáne, no pošlete tam výsadek, zjistíme co je to zač,“ rozkázal kontraadmirál.
„Pane, klidně půjdeme my,“ přihlásil sebe a svou jednotku komandér Draynus, velitel CUSA - Classem Unitatum Specialium Antiqueetas neboli Speciálních Jednotek Antických Flotil.
„Stejně jsem chtěl poslat váš tým,“ odpověděl kapitán.
CUSA byli legendou mezi antickými flotilami, měli tvrdý výcvik, jako každý příslušník antických válečných flotil.
Základní výcvik, který měli všichni příslušníci, trval 6 měsíců, a obsahoval vše, co by se příslušníkům mohlo hodit, od ovládání pěchotních zbraní, ovládání lodi, technickou přípravu což v podstatě znamenalo vše od příprav a oprav ručních zbraní až po základní opravy lodě, bojovou přípravu jinými slovy vše od boje muž proti muži, ale i boje se zbraní na lodích i na zemi, na všemožné vzdálenosti atd. Ale nebyly vynechány ani zdravotnické přípravy a spousta dalšího, a výcvik byl urychlován pomocí virtuální reality, či implantovaných vzpomínek.
Specializované výcviky, které následovali, se dělili na dva základní druhy, na Posádky lodi a Mariňáky. Ale stále se rozvíjely všechny znalosti, které kadeti získali během základního výcviku, akorát se podle vybrané specializace, dávalo přednost určité činnosti, takže když si někdo vybral pilota, ať už u flotily, kde se připravovali především na pilotáž velkých lodí, nebo u mariňáků, kde se více času věnovali spíše malým útočným plavidlům, které zajišťovali hlavně transport a podporu. Ale i tak stále museli být perfektně připraveni k obraně lodi, či k opravám lodě.
Akorát všichni mariňáci měli prvních 6 měsíců pouze bojovou přípravu, až pak se dostali ke svým specializacím.
Až po dalším roce služby jim bylo umožněno se přihlásit ke CUSA, kam se mohli přihlásit jak mariňáci, tak posádka lodí. Avšak i v těch nejlepších třídách vždy minimálně 55% uchazečů vyřadili, první fáze výcviku byla jen o tom, aby co nejvíce uchazečů vyřadili. Uchazeči neustále běhali s těžkým závažím, šplhali, posilovali, procvičovali bojovou přípravu, byli vystavování co největší psychické zátěži, většinou nespali ani 6 hodin denně. Nebýt toho, že každý antický voják má implantované nanity tak by nejspíš neprošel vůbec nikdo.
Po té začne 2. Fáze další výcvik, cvičí se všechny možné druhy speciálních operací, od průzkumu, podvodních, pozemních, vesmírných, všichni musí umět ovládat speciální techniku, zbraně a výbavu, kterou mají CUSA k dispozici. Zároveň se ale dále rozvíjejí znalosti medicíny, technické či pyrotechnické.
Poslední fáze výcviku je už u jednotek, kam jsou uchazeči zařazeni dále, až po dalších pár měsících s jednotkou se teprve stávají opravdovými příslušníky CUSA.
A tito příslušnici se právě chystali na nalodění na neznámou loď, která připomíná antické lodě. Byli v hangáru, kde se naloďovali do svých transportních lodí, avšak vzhledově by do nich málo kdo asi řekl, že to jsou transportní lodě, po celém trupu měli skupiny věží, které kryli každý sektor, ze kterého by mohla nějaká stíhačka transport napadnout. Ale tím to jen začínalo, k nim měli skupinu dronů. Dále měli další kanony poněkud větších ráží, díky tomu nejen, že dokázali přivézt CUSA na místo, čemuž pomáhali velice silné motory, i hypermotory, maskování a štíty ale zároveň je v misi plně podporovat.
Po té co CUSA ve svých brněních nastoupili do 4 transportérů, a vyrazili ke křižníku. V každém transportéru se nacházely 2 osmičlenné týmy. Komandér Draynus, který velel všem, byl zároveň velitel týmu Alfa, v transportéru byli zároveň s týmem Echellon.
Jejich transportér dorazil k jednomu průchodu, který byl nejblíže k můstku. Alfa a Echellon se rozdělili, a každý si hledal svou cestu až na můstek.
V rádiu se neustále hlásily různé týmy, které hlásili své nálezy transportům, kteří to dále posílali flotile.
******
Mezitím na můstku se otevřely dveře a dovnitř vpadl tým Alfa.
„Dovnitř…“ „Vlevo čistý“… Vpravo taky“ „Vše čisté“ během sekundy ovládl tým celý prázdný můstek.
„Tady Alfa-1-1 jsme na můstku, a ovládáme loď,“ ohlásila všem alfa.
******
Po pár hodinách, kdy se přidali, i další členové posádek z lodí zjistili, že loď je bitevní křižník, tato loď měla velice těžkou výzbroj, byla extrémně rychlá, ale to vše na úkor odolnosti, ačkoliv stále měla silné štíty i pancíř s Aurorou se proto nemohla měřit.
Loď byla postavena v přísně tajných experimentálních docích, které se staraly o vývoj spousty antických plavidel, tato loď byla přísně tajný experiment a asi poslední takto velká loď, kterou antikové postavili.
Bitevní křižník měl k dispozici 25 paprsků, které se dají srovnat se zbraní antických satelitů. Dále měli po lodi rozeseto mnoho věží s pulzními kanony. Spousta zbraní byla umístěna tak, aby mohli mířit i dopředu.
Dále loď obsahovala 2500 dronů což jí dalo velkou palebnou sílu, také mohla nést až 150 úplně nových zbraní, tyto zbraně měli mnohem větší dosah než drony a také síla destrukce byla mnohokrát silnější. Každá z nich měla vlastní UI, schopnost projít štíty, uměla manévrovat, a i na wraithský úl by stačilo maximálně 5 těchto střel. Byli navržené hlavně k útoku jedné takové lodi proti celé flotile.
Takový útok by probíhal tím, že by křižník vystoupil poblíž flotily z hyperprostoru a odpálil tyto střeli a zase odletěl dříve, než se flotila zamaskuje, tyto střeli díky vlastní UI si uměli vybrat nejdůležitější lodě nepřátelské flotily. Střely spolu navzájem komunikovaly, což jim umožnilo domluvit se na kurzu či cíly.
Ale bohužel jich měla pouze 50.
Kromě toho měla ještě 100 bojových dronů, což byli malé bezpilotní stíhače, jenž mohli jak útočit na nepřátelské lodě tak zároveň sloužili hlavně k tomu, aby drželi nepřátelské stíhače dál od lodi.
Po pár hodinách zkoumání se posádka rozhodla, že je na čase se i s novým přírůstkem vrátit zpět k flotile přeživších zkázu Antické říše.

Zajímavé, určitě tam bude návod k výrobě, ale zajímalo by mě, jak se mohla ocitnout bez posádky.

Ok.
Zajimave

.......

Jen jsem to přelétl. Pořád mě od toho odrazují chyby.... Zapni si korekci pravopisu konečně, nebo si jí aspoň upgradni!!!

Co se stalo s posádkou bude zjištěno až později.

Moc se omlouvám ale další kapitola přibude až někdy koncem září.

Tak s velmi velkou omluvou tu je další kapitola

Epizoda 29.
Jumper, ve kterém se nacházeli Kiva a Vorren, našla Kefflinova vlajková loď se kterou letěl na pomoc napadené Vorrenově flotile, vzal sebou i dalších 20 Ha'taků a 80 al'keshů.
Ke svému zděšení zjistil, že bitva již skončila a k tomu je zničeno zhruba 15 Vorrenových starších Ha'taků a jeho nejnovější velitelská loď z nejnovější řady, nechal pomocí skeneru propátrat pole trosek, když zničehonic zapípala konzole, která oznamovala zachycení nouzového signálu.
Nechal tedy loď nasměrovat na místo, a ke svému překvapení signál vycházel z Antické mini-lodě, na které se podle senzorů nacházeli dvě známky života.
Vydal tedy příkaz k přesunutí Jumperu do hangáru.
O chvíli později se Kefflin dostavil do hangáru, aby zjistil, kdo se zachránil. Byl velmi překvapen, když na palubě našli Vorrena a Kivu.
Sotva se jim je podařilo dostat ven, probral se na malou chvíli Vorren.
„Vorrene příteli co se stalo s tvojí flotilou?"
Vorren nejdříve zakašlal, než odpověděl.
„Bojovali jsme s Aschenskou flotilou, chvíli po tom se tu objevila cizí loď a následně dorazila další mnohem větší a silnější loď, která pravděpodobně patří Tau´riům. Zničila celou moji flotilu a pak ještě zlikvidovali několik Aschenských lodí a to vše zvládli s rozsáhlým poškozením lodi."
„Přežil z lodí ještě někdo?"
„To nevím z mojí velitelské lodi byli vypuštěni všechny moduly, našli jste někoho?"
„Kromě tebe a Kivi ne, ale budeme pátrat dál."
Vorren se znova rozkašlal a upadl opět do bezvědomí.
„Odneste je na ošetřovnu a postarejte se o ně," rozkázal Kefflin, „prozkoumejte vesmír kvůli záchranným modulům."
Po těchto slovech Kefflin odešel do své kajuty.
******
Oprava Vanguardu, aby mohl bezpečně doletět, do svého hangáru na základně Théta, kde bude provedena oprava a vylepšení.
Trvala zhruba 30 hodin, a samotná cesta se protáhla kvůli značnému poškození lodi, na dalších dvacet hodin.
Předtím než se Vanguard vydal na cestu na základnu, pomohli technici na Vanguardu zprovoznit hypermotory a opravit nejnutnější poškození Langaryánské 303, která následně vyrazila zpět na domovskou planetu.
******
O dvacet hodin později…
Nad základnou Théta se z hyperprostoru vynořil Vanguard.
Během doby kdy se blížil k základně, informoval O’Neill zemi o situaci a požádal o všechny lidi, které bylo možno postrádat, aby pomohli s opravami a menším vylepšením.
Vanguard se otřásal během sestupu atmosférou směrem do hangáru.
O pět minut později byla loď bezpečně usazená na hydraulických vzpěrách, které loď drželi bezpečně ve stabilizované poloze.
V hlavním velíně, ze kterého se řídily, opravní roboti na základně, se sešli Carterová, Rodney, Radek Zelenka, Eli, doktor Lee a Rush, kteří měli Vanguard uvést zpět do provozuschopného stavu.
******
Trvalo několik dní, než se přišlo na vše, co je třeba opravit, celý tým překvapilo, že loď vydržela tak rozsáhlé poškození.
Jakmile se, ale zjistilo, co je poškozené mohli se pustit do opravy celé lodě, do počítače, který ovládal konstrukční roboty, stačilo nahrát co je třeba a roboti se dali do opravy.
******
Protože byly Rodney a Eli odvoláni k opravě Vanguardu, dostali zbytky týmů SG-1 a SG-26 volno. John se proto vydal pomocí brány na základnu MOB Pegas, odtud se vydal na planetu, kde si domluvil schůzku s Larrin. Schválně si vybrali planetu, kde je nikdo neznal.
******
O měsíc později se mohl Vanguard vrátit zpět do vesmíru a plnit tak zase svou úlohu.
Vzhledem k rozsáhlému poškození byla na Vanguardu provedena další vylepšení. Přidali na něj Asgardský transportní paprsek. Dále byl nainstalován regenerativní pancíř s nanity vyvinutý původně pro Montanu. Jako pietní akt byla stěna v hlavní chodbě věnována padlým členům posádky.
Jako první důstojník byl na Vanguard po dlouhém léčení převelen plukovník Emerson.
******
O dva měsíce později…
Po dlouhých měsících se, svého vypuštění do aktivní služby dočkala loď BB-306 Montana.
Při slavnostním uvedení do služby byl Steven Caldwell pověřen velením Montany, a nově povýšený plukovník Patrick Bishop převzal velení na lodi BC-304 Daedalos.
Vzhledem k tomu, že tato nová loď je to nejvyspělejší co po Vanguardu Země vlastní, velitelství k tomuto okamžiku zorganizovalo válečné hry několika lodí. Tyto hry měli sloužit jako zácvik pro nováčky na Montaně.
******
Země, Oblast 51, Hangár
Plukovníci Sheppard a Mitchell společně s majory Lornem a Frederickem přišli do hangáru v Oblasti 51 se podívat na úplně nový stroj, který společně vytvořili společnosti Lockheed Martin, Boeing a Northrop Grumman spolu s inženýry z oblasti 51.
„Je pěkně velkej,“ prohlásil Mitchell, když přímo před ním stály dva obrovské stroje.
„To jsem zvědavej, jak se bude takové obludě chtít do manévrů,“ odpověděl Sheppard.
„Nebojte, pane, podle počítačových analýz bude manévrovat krásně, odpověděl jeden z inženýrů.“
„A už je někdo někdy testoval?" zeptal se major Frederick.
„Ne budete první, ale podle počítačů to bude úžasný zážitek,“ odpověděl jeden z předních inženýrů společnosti Lockheed.
„Můžete přestat s těma počítačema?" zeptal se Lorne.
Mezitím Mitchell přišel k jednomu ze strojů a začal se ho dotýkat.
„Docela slušná hlavňová výzbroj, ale nevidím rakety.“
„Mají stejné odpalovače jako F-22,“ odpověděl Lorne ,který si na tabletu pročítal specifikace.
„Přesně tak majore, ale to je jen začátek, myslím, že budete překvapeni, co všechno tyhle krásky dovedou.“
„No za pár hodin budou prototypy připraveny, do té doby si můžete zkusit jejich pilotáž na trenažérech,“ vyhnal je jeden z techniků.
******
O 4 hodiny později již seděl plukovník Sheppard a major Lorne ve stroji označovaném jako X-450 a Mitchell s Frederickem ve stroji X-451, oba stroje byli naprosto identické.
„Oba stroje máte povolení ke startu, přeji příjemný let.“
Stroje po té co dostali povolení, nastartovali hlavní dvojici motorů, které vypadali podobně jako motory strojů F-22 akorát byli delší, a velice rychle jeli po ranveji, po chvíli oba stroje začali velice prudce stoupat.
Ve výšce pěti kilometrů let zase vyrovnali, o pár sekund později se k nim připojila čtveřice strojů F-302, které měli sloužit jako pozorovací stroje.
„Johne asi je na čase začít testovat.“
„Máš pravdu, Camerone,“ a oba stroje se vysokou rychlostí rozletěli od sebe velice ostrou zatáčkou.
Oba stroje zase slétly dolu, aby vyzkoušeli hlavňovou výzbroj proti pozemním cílům. Na střelnici bylo několik starých tanků, převážně americké M60, jeden slabší bunkr, a pár dalších různě obrněných cílů.
Stroje letěli vysokou rychlostí, avšak díky dokonalým senzorům věděli přesně, kdy budou mít v zaměřovači své cíle. Během chvíle oba piloti již začali první test zbraní. Ke každému z hlavních iontových kanonů musel být přimontovaný vlastní naquadahový generátor, aby měli dostatek energie. Né jen, že pulzy byli šíleně zničující, ale ještě kanony měli až šílenou kadenci, avšak ta se dala nastavit. A hlavní Railguny též měli vysokou kadenci a extrémní rychlost projektilů byla zničující.
Když střely začali dopadat na své cíle, během pár vteřin bylo po všem, ať už díky zničujícím railgunům nebo vysoce výkonným energetickým pulzům, žádný z cílů nevydržel útok.
Po té oba stroje zapnuly primární motory, ty nebyli typicky oranžové ale modré a byli na kraji zádě stroje, a mezi nima byli hlavní motory. Všechny motory pracovaly na maximu a stroj podle toho velice rychle stoupal směrem na orbitu. Po opuštění atmosféry se jim naskytl překrásný pohled přímo na Montanu. Kolem té začali dělat pár elegantních manévrů.
Na to Caldwell na můstku své nové lodi, který již vypadal jinak než na starších lodích, byl podstatně větší, a bylo zde mnohem více konzolí, většina z nich ovládala zbraně, řekl jen, že to jsou vejtahové a dál se věnoval údajům na jednom z monitorů.
Po té přišlo velkolepé finále testů, a to test hypermotorů. Oba stroje udělaly velice krátký skok k blízké formaci Pozemských lodí, která čítala tři BC-304 a jednu BB-305, v této formaci byla další novinka pozemské flotily a to USS Agamemnon, který byl před týdnem vypuštěn z doků.
Oba stroje mezi touto formací začali provádět velice elegantní a náročné manévry a po té se vrátili zpět domů, do Oblasti 51.
******
Montana měla přímo před sebou Ruskou loď Kateřinu Velikou, nijak se nelišila od ostatních lodí BC-304.
„Bojový poplach, připravit zbraně maximální síla, palte až na můj rozkaz,“ pronesl Caldwell.
Krátce na to z Montany vyletěli 2 antiprotonové paprsky, které měli tmavě modrou barvu a společně s nimi 6 asgardských paprsků. Společně s hromadou railgunů a iontových pulzů dopadly přímo na štít Kateřiny.
„Pane štíty na 75%, trup drží, zbraně připraveny,“ zakřičel major Ivanovič na plukovníka Sacharova, který velel Kateřině.
„Úhybné manévry, zahajte palbu, všechny zbraně, jsme pohyblivější tak provádějte velice ostré úhybné manévry,“ rozkázal Sacharov.
RFS Kateřina Veliká začala kroužit okolo Montany a spolu si vyměňovali mnoho paprsků, nábojů do railgunů a iontových pulzů. Po chvíli posádka Montany mohla sledovat na hlavních obrazovkách na můstku velkou explozi Kateřiny Veliké.
Po té Kateřina Veliká zapnula hyperpohon a odletěla z oblasti cvičení.
Po tomto souboji byl naplánován velký test zbraní Montany.
Tento test byl prováděn na různých cvičných cílech, například cvičné drony či různé objekty pouze s nějakým zdrojem energie a štítem a silným pancířem. Postupně se testoval veškerý arzenál, který měla loď k dispozici, začínalo se u railgunů a iontových zbraní v obou případech byli o něco silnější než na starých lodí. Po té přišli na řadu plazmové paprsky, ty také měli mírný nárůst v síle.
Ale co bylo hlavní, byl test antiprotonových zbraní, vůči štítům měli podobné účinky jako asgardské paprsky avšak při dopadu na trup byli o více než 50% silnější. Ale také ke svému provozu potřebovali mnohem více energie.
A nakonec přišel velkolepý test úplně nové experimentální střely, která byla společně s novým pancířem vyvinutá primárně pro Montanu, ale nic nebránilo tomu, aby takové střely používali i jiné lodě pozemské flotily.
Po té co Montanu opustilo celkem 10 velice drahých prototypových zbraní, což představovalo kompletní arzenál dosud vyrobených střel tohoto druhu, se tyto zbraně fázově posunuly a mířili směrem ke svým cílům, celkem 8 zbraní úspěšně prošlo štíty a zničili své cíle, další zbraň neudržela fázový posun a vrazila do štítů, poslední selhaly navigace a explodovala v domnění, že je již v cíli.
„No vidím, že stále ještě máte co dělat,“ otočil se Caldwell na tým inženýrů, kteří byli na Montaně, aby pozorovali testy své nové zbraně.
„80% není tak špatné, na první test,“ odpověděl jeden z inženýrů.
„V boji vás může neúspěšnost 20% stát život,“ odpověděl plukovník Morales první důstojník Montany.
Druhým důstojníkem a zároveň pilotem se stala major Elizabeth Gantová, která sloužila již na původním Prométheovi.
******
Po té se vynořila dvojice F-450, které byli pojmenovány Mustang II. Tyto těžké stíhače, nesli zmenšenou variantu střel, napřed si prostříleli cestu standardními zbraněmi skrz skupiny dronů, které na ně prováděli simulovaný útok. Po té odpálili čtveřici střel, které též měli fázoví posun, ale nebyli tak účinné, ale též pokud by se dostali do vnitřku nepřátelské lodi, mohli by jí zničit.
Trojice z těchto střel po té úspěšně zasáhla cíle, které byly zničeny. Mustangy po té přerušili souboje s drony a odletěli.
Cvičení probíhalo další 3 týdny, testovali se zbraně, různé bojové scénáře jak ve vesmíru, tak na planetách, bojovali proti sobě různé lodě i stíhačky a mnoho dalšího.
******
Po skončení válečných her byl po několik dní klid Vanguard spolu s Montanou, Daedalem, Odysseou a Thorem hlídkovali zrovna na orbitě.
Mezitím se v SGC aktivovala brána a skrz ni prošel zpět tým SG-1 a SG-3, který se vydal za generálem Landrym.
Jakmile se usadily, promluvil jako první Mitchell.
„Generále, je to potvrzené další planeta se přidala k Aschenům, protože byli infikováni jejich virem."
„To je špatná zpráva, budeme s tím muset něco udělat, nejdříve ale musíme získat dostatek informací, než provedeme útok," po těchto slovech se generál odebral do transportní místnosti, odkud se přenesl do Pentagonu.
******
Celý následující měsíc jednotky SGC, shromažďovali informace o Aschenské konfederaci.
Nakonec tým SG-1 měl štěstí a od jednoho rolníka, na Ascheny podmaněné planetě, se dozvěděli o jedné Aschenské lodi, která pravidelně na planetu přilétá.
Díky těmto informacím se povedlo připravit plán, který počítal s obsazením Aschenské lodě a následně stažením dat z jejího počítače.
******
O několik dní později se na planetu vrátily tři Jumpery, které se ihned po průletu bránou zamaskovaly, a čekali na ideální chvíli.
Čekali několik hodin, než přiletěla Aschenská loď pro další várku vytěžených surovin a zemědělských komodit.
******
Jumpery nenápadně přistáli poblíž Aschenské lodě.
Úderný tým složený z týmů SG-1, SG-3, SG-26, a SG-27, se oblékl do obleků TALOS, na kterých aktivovali maskovaní ještě před tím, než vystoupili z lodí.
Aschenská loď přistála na povrchu planety, díky tomu se tým mohl do lodi nenápadně dostat, skrz otevřený nákladový prostor.
Posádka lodi naštěstí nebyla velká, a proto se nacházeli buď na můstku, nebo ve strojovně.
Díky tomu se týmu povedlo dostat na můstek, kde omráčili přítomné Ascheny a dali se do stahování dat z lodního počítače.
Kvůli rychlosti se rozhodli použít Eliův algoritmus, který zrychlil komprimaci a stažení dat.
O deset minut později se tým vracel do Jumperů, a pomocí nich se vydali zpět bránou, kterou proletěli na Atlantidu. Kde se Eli spolu s Valou, Rodneym, Radkem a Rushem pustili do dešifrování získaných informací o Aschenské konfederaci.

Pěkné, jsem zvědav co bude dál

Ještě to bude zajímavé

Omluva kratka.
Dil o neco delsi.

Netrpelive cekam na dalsi dil.

Fakt se moc omlouvam další díl bude tak 28 října

Tak s malým zpožděním tu máte další kapitolu.
Kdy přibude další to nevím, ale dřív jak na konci listopadu to nebude

Epizoda 30.
Rozšifrování informací trvalo pět dní, ale stálo to za to, Země získala informace o poloze hlavních planet Aschenského impéria. Některých těžebních a zemědělských planetách a několik informací o pohybu Aschenské flotily, která se trochu smrskla.
Jakmile se povedlo rozšifrovat potřebná data. Byl poslán Hammond maskovaný pomocí zařízení na fázový posun na prozkoumání Aschenské planety.
Hammond vystoupil půl hodiny cesty od planety. Carterová zapojila zařízení pro fázový posun a Hammond mohl zapnout naplno své podsvětelné motory a zamířit směrem k planetě.
Podle senzorů se na planetě nacházelo, zhruba 40 milionů lidí. Na planetě se nacházelo velké město, okolo kterého se nacházelo velké množství doků, továren, a dalších průmyslových center. Další se nejspíš nacházeli v podzemí vzhledem k tomu, že podle senzorů bylo hned několik oblastí stíněných.
Hammond na orbitě Aschenu zůstal celkem čtyři dny, během kterých monitoroval počet lodí.
Nad planetou se nacházela stovka satelitů spolu s dvacítkou lodí a další lodě průběžně přilétaly a odlétaly.
Podle velikosti a výzbroje se jednalo převážně o transportéry a zásobovací lodě.
******
Stejný postup probíhal i u dalších pěti planet, jejichž souřadnice získaly.
Podle skenování dvě byly čistě zemědělské, na každé se nacházelo zhruba 5 milionů obyvatel.
Další dvě sloužili pro výrobu lodí, kde bylo celkem asi dva miliony lidí, a poslední planeta, byla těžební se zhruba milionem obyvatel.
Jakmile Hammond posbíral všechny užitečné informace, vydal se zpět k zemi.
******
Následující den se konala porada, kde se měl projednat plánovaný útok.
„Vážení zde na těchto snímcích jsou cíle naší mise, abychom zastavili postup Aschenů galaxií musíme o nich získat co nejvíce informací, které můžeme získat jen na jejich hlavní planetě.
Hlavní cíl bude se nepozorovaně dostat do jejich velícího střediska, kde stáhneme všechny důležité informace o jejich lodích, další tým se bude snažit získat informace o jejich virech, abychom mohli proti nim vyrobit protilátky."
„Máte pravdu, generále, jejich postup můžeme významně zpomalit, když ostatním civilizacím dáme protilátky proti Aschenským virům."
„Dobrá, infiltraci provede SG-1 s SG-26 a jako posily budou mít speciální jednotky oblečené v TALOSech."
Po těchto slovech se účastníci porady rozešli za svými povinnostmi.
******
Loď BC-304 Hammond vystoupila několik set světelných let od planety Aschen, z dosahu jejich senzorů Carterová spolu s Rodneym zapojily zařízení pro fázový posun, a loď se mohla vydat dál k planetě.
O několik minut později se Hammond ukryl v zástinu měsíce, odkud přenesl týmy na předem vytypovaná místa.
SG-1 se přenesla do velína na planetě, spolu s dalšími šesti členy speciálních jednotek v oblecích TALOS. V místnosti se nacházelo celkem deset členů Aschenské armády.
Tým speciálních jednotek se rozdělil a postavil se za záda vojáků.
SG-26 byla přenesena do místnosti, kde se nacházel obrovský terminál (Hvězdná Brána SG-1 S05E10 - Rok 2001). Společně s nimi se přeneslo také šest příslušníků speciálních jednotek v oblecích TALOS.
Ve druhé místnosti se nikdo nenacházel a proto jakmile byl druhý tým připraven, dali oba týmy vědět pomocí rádia na Hammonda, že mohou vypnout zařízení pro fázový posun.
Jakmile se tak stalo, členové týmu speciálních jednotek, který se přenesl s SG-1, zaměřili své zbraně společně s SG-1 a vypálily. I když Aschenové používali vyspělé neprůstřelné vesty, tak pozemská speciální munice jimi prošli jako nůž máslem.
Někteří vojáci se sice ukryli, ale dlouho jim to nevydrželo, o pár minut později leželi mrtvý na zemi.
Na dveře použili podobné zařízení, které měla Luciánská aliance při útoku na Destiny. Jakmile byli v bezpečí, mohli se pustit do získání dat.
Rodney se vrhl na terminál, ke kterému připojil zařízení, které navrhli a vyrobili společně s Eliem, Radkem a Carterovou.
Eli a Valla připojili stejné zařízení do podobného terminálu.
Stahování dat zabralo zhruba hodinu.
******
O hodinu později měli oba týmy stažená veškerá data.
Jako malý „dárek" oba týmy dali zespodu terminálů několik cihel výbušniny C4.
Jakmile se nechali přenést zpět na loď, John a Mitchell odjistili své odpalovače a zmáčkly páčku pro odpálení.
Po splnění úkolu Hammond aktivoval své hyperprostorové motory a zamířil domů.
******
O několik hodin později se Hammond z hyperprostoru vynořil nad Zemí, a jakmile se tak stalo, nechala se Carterová spolu s SG-1 a SG-26 transportovat na Atlantidu, kde se vydala společně s Vallou, Elliem, Rodneym, a Radkem do laboratoře, a dali se do prozkoumávání dat, která se jim povedlo získat.
******
O pár dní později, Varrova planeta
Odboji na Varrově planetě se dařilo velice dobře. Země zde měla 8 příslušníků Delta Force, 12 příslušníků Speciálních jednotek známých pod přezdívkou Zelené Barety, několik mariňáků a s nimi dalších 10 příslušníků CIA SAD SOG, spolu s nimi byli na planetě skupina pilotů transportních lodí.
Další akce, kterou společně s více než 100 obyvateli připravovali, byl útok na vojenské letiště Luciánské aliance. Na letišti se nacházelo několik letek kluzáků, společně s nimi dvě taktické bombardovací eskadry z níž každá měla 12 al’keshů. A několik dalších strojů. Letiště bylo používáno také jako jedno z hlavních překladišť vojenského materiálu na planetě.
To že v oblasti působí partyzánská skupina, již bylo jasné, několik hlídek zmizelo, jiné hlásili, že byly přepadeny. Mizelo vybavení i zásoby, a útoky byli vždy cíleny hlavně na armádu, civilní ztráty byli minimální.
******
Mezitím na orbitě
Z hyperprostoru se právě vynořila neviditelná loď třídy Daedalos, Zeus pod velením plukovníka Halla mířil vysokou rychlostí k planetě, když prolétal okolo tak transportoval mnoho zásob a skupinu lidí na planetu aniž by zpomalil a stejnou rychlostí jako se přiblížil, zase zamířil pryč.
Velkou část zásob, které Zeus transportoval, tvořili lékařské, jídlo, voda a mnoho dalších podobného charakteru. Avšak větší byli zbraně, výbušniny, granáty a další hromada munice. Zbraně, které sehnali pro odboj, byli hlavně starší M16A2 v počtu více než 100ks, tyto zbraně se již delší dobu jen váleli ve skladech amerických ozbrojených složek. Dále sehnali více než 50 pušek G3, dalších 50 kusů L1A1 a také 70 kusů starých M14 převážně ve verzi SOCOM. Také pár kulometů M60.
Skupina lidí, kterou transportoval, byla skupina odbojářů, kteří byli vybráni pro pilotní výcvik, kteří spolu s piloty, kteří již v odboji byli, měli ukrást skupinu strojů z letiště, na které již dlouho plánovali útok.
******
Večer se muži začali připravovat k útoku, naposledy procházeli plán, něco málo snědli, připravili zbraně a munici. Upravenými transportními loděmi se nechali vysadit 10km od letiště, na pochod měli pouze hodinu, pokud by se jednalo o profesionální vojáky, nebyl by to ani nejmenší problém. Ale v tomto případě se jednalo převážně o farmáře, někteří byli z armády Luciánské aliance, či z domobrany.
Složky domobrany fungovali na různých planetách, byla to taková národní garda. Větší část domobrany byli takový víkendoví vojáci. Kteří normálně pracovali, někteří na polích, jiní v hangárech či továrnách. Avšak občas měli vojenský výcvik v rámci domobrany.
Vedle nich v domobraně sloužili i aktivní členové, kteří byli stále vojáky, spousta z nich viděla v domobraně jen pohodlnější cestu, jak se dostat do armády Luciánské aliance. Domobrana kromě obrané funkce také aktivně spolupracovala právě s armádou LA, na některých planetách byla domobrana tak velká, že má i velké bojové lodě např. Ha’tak.
Avšak na této planetě měla jen pár desítek kluzáků a 8 al’keshů.
Ale letiště, na které se chystali zaútočit, bylo téměř celé Luciánské aliance, jedinou složku domobrany tam tvořila četa, která společně s dalšími jednotkami z LA měla zajišťovat ostrahu.
Po uražení 9 km se jednotky zastavili na blízké skalce, ze které byl krásný výhled na většinu letiště. Z tohoto důvodu se tam občas zastavila 12 členná hlídka. Bohužel z vojenského hlediska byl výhled fakt příšerný, kolem letiště vždy bylo 500 metrů téměř rovného terénu a minimum stromů, tedy oblast, kde nebylo žádné krytí. Tedy opravdové peklo.
Ale byla noc, tma byla opravdu silná, reflektory které svítili okolo základny, svítili jen v bezprostřední blízkosti. Takže celkem asi 100 mužů se přiblížilo na 500 metrů, odkud se všichni plazili směrem k první překážce, což byl plot, završen ostnatým drátem, avšak to nebylo nejhorší, pár metrů za ním byla zeď. Ta měla 2 metry, byli na ní palposty, těžké zbraně, a hlídky. Ačkoliv zeď byla přerušovaná, tak stále byla skvělým krytím pro místní vojáky.
Po té co se jim podařilo se doplazit až k plotu bez povšimnutí, tak nůžkami přestříhali plot a zhruba stovka mužů se řítila do základny.
******
Mezitím zpátky na skalce zůstalo celkem 10 mužů jako pozorovatelé, dva pozemšťané a 8 členů odboje, ke kterým se zboku blížila hlídka, díky tmě a tmavým uniformám Luciánské aliance si jich nikdo nevšiml, dokud nezačali střílet. Okamžitě po té co začalo 12 mužů střílet na pozorovatele tak zabili dva příslušníky odboje. Jeden z mužů s M14 okamžitě začal palbu opětovat a celkem 5 výstřely zlikvidoval 3 útočníky. Dále se k němu přidal jeden z pozemských pozorovatelů a začal střílet ze své H&K416, přesnou a rychlou palbou zlikvidoval útočníky, druhý pozemšťan který měl Mk.12 se též přidal a zlikvidoval další dva. Během pár dalších okamžiků již všichni luciáni leželi mrtví avšak spolu se třemi příslušníky odboje. A střelba zalarmovala základnu.
Major Collins, který velel útočné jednotce, jen zakřičel.
„Dělejte, zničte, co můžete, už o nás stejně vědí, nebo budou vědět,“ když to dořekl tak dvojice vojáků Luciánské aliance začala střílet, velice rychle poslali k zemi trojici odbojářů. Avšak dvojice střelců byla mrtvá během další sekundy. Proud mužů, kteří vnikli do základny, se začal rozdělovat. Zhruba 50 mužů běželo okamžitě k hangárům. Dalších 30 mužů běželo k bráně. Zbytek se snažil dostat co nejrychleji do kasáren a velícího centra na letecké základně. Přesněji byla to taková vnitřní pevnost s vlastní zdí uvnitř.
Padesát mužů pod velením poručíka Thompsona doběhlo k hangárům, zde byly vojáci LA, převážně strážní a pár techniků. Během chvíle byli poraženi palbou, avšak zabili dalších 5 členů odboje. Po té se muži rozběhli k letounům a začali na ně dávat nálože, to samé dělali s palivem.
U brány začala tvrdá přestřelka, která uzemnila odboj k zemi. Ten se snažil pomocí co nejsilnější palebné síly uzemnit zase protivníka, i přes mnoho pušek, G3, L1A1 či M14 a převážně M16A2 spolu s kulomety M60E4 se jim to stále nedařilo. Dokonce ani palba z podvěsných granátometů příliš nepomáhala. Pozemštěné díky oblekům TALOS a lepším zbraním jako byli Mk.18, Mk.11, Mk.12, M27 IAR, H&K416 a 417 a kulometům Mk.46 či Mk.48, společně s lepším výcvikem a přesnější palbou povedlo občas zasáhnout dobře skrytého Luciána.
******
Útok na vnitřní pevnost a velitelství probíhal ještě hůře, útočící jednotky přibili těžkou palbou k zemi, díky goa'uldským dělům, automatickým zbraním různých ráží včetně velkorážných kulometů a kanonů, ale ještě se do nich pustili trojicí minometů. Útočná jednotka již měla těžké ztráty, z 30 mužů jich zbylo 23, a mnoho jich bylo zraněných. Avšak další pohromy se blížili, z dvou blízkých základen pozemních jednotek se již blížilo více než 1500 vojáků Luciánské aliance a to včetně mnoha kusů techniky včetně tanků a obrněných transportérů. Luciánská aliance nebyla v používání takovýchto vozidel příliš zběhlá, ale i tak byli velice nebezpečný.
A jako další katastrofa Luciáni získali leteckou podporu, do bitvy se zapojil jeden al’kesh, ten se demaskoval kousek nad povstalci a velice rychle začal útok. Pomocí kanónů a plasmových bomb zlikvidoval 5 povstalců a dalších několik zranil a spolu s nimi i jednoho pozemšťana.
Avšak to už se vznesla do vzduchu i dvojice stíhačů, které se povedlo ukrást povstalcům, rychle se zavěsili za al'kesh, ten se pokusil po sérii zásahů o úhybný manévr a opustil oblast letiště, ale stíhačky ho následovali a pár km od letiště ho sestřelili.
Po chvíli se vrátili a společně s dalšími dvěma al’keshy a skupinou dalších kluzáků, v jejichž kokpitech seděli povstalci, začali napadat jak bránu, tak pevnůstku.
******
Mezitím v Hangárech:
Muž vyzbrojený M16 vpadl do goa'uldské nákladní lodi, ve které byl pilot. Oba muži na sebe malý okamžik koukali, po té pilot udělal chybu, šáhl po pistoli, kterou měl v pouzdru u pasu. Povstalec třikrát zmáčkl spoušť a pilotem proletěli celkem tři střeli, pilotovo tělo dopadlo na zem, kde se rozšiřoval krvavý flek. Povstalec si vzal od pilota jeho pistoli a pokračoval dále do lodi.
V nákladním prostoru této lodi bylo několik stovek luciánských pušek a dalších zbraní, několik tisíc nábojů, a mnoho dalšího vybavení pro Luciánské jednotky, pravděpodobně tato loď měla doručit zásoby na jednu z front. Mezi vybavením bylo i mnoho vybavení pro Luciánské speciální síly.
Krátce na to do lodi vpadl ještě jeden povstalec
„Sakra budeme potřebovat pilota.“
„A nevíš kde nějaký je?“
„Myslím, že tamten chlápek umí pilotovat,“ a ukázal na jednoho z mužů venku, který se snažil zachránit dvojici zraněných mužů.
Oba muži po té pomohli zraněnou dvojici dostat do lodi, a následně všech 5 mužů v ukradené nákladní lodi začalo opouštět oblast.
******
Mezitím už se první nepřátelské obrněné transportéry a pěchota začaly přibližovat k základně. Tyto obrněné transportéry připomínali ruské BTR-80 avšak měli nižší, ale širší věž, ve které měli buďto velkorážný kanon spolu goa'uldským dělem, nebo těžký kulomet spolu s goa'uldským kanonem. Dále měli jednu zbraň na přídi, většinou se jednalo o kulomet střední ráže.
Celkem 10 těchto transportérů projelo plotem základny a zahájilo palbu na útočící jednotky. Ty se bránili pomocí svých protitankových střel, což byly většinou M72 Law či Carl Gustavy a další zbraně.
Dále se na ně vrhaly letecké síly, které již byly ukradeny. Avšak pro útočící síly to byl signál, aby konečně vypadli. Muži v oblasti s leteckou technikou ukradli další transportní lodě, al’keshe a kluzáky. Al'keshe a transportéry ještě po cestě vyzvedli muže u brány a u pevnůstky, a co nejrychleji začali opouštět oblast.
V základně zůstalo devět mužů, kteří neměli jinou možnost než opustit základnu pěšky, a dorazit na jedno z extrakčních míst, na kterém se domluví společně se svým odvozem.

Tak co na to říkáte lidi?

Pekny. Kdy bude pokracovani?