StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

Díky, díky...už se do toho začínám sám zamotávat, takže se radši dál ptát nebudu

[kasparova655365]

Zdravím,
musím se přiznat, že poslední dobou, co jsem začala chodit na vysokou, nemám moc času na psaní ale pokusím se dopsat díl do konce měsíce

Jo jo bohužel tohle znám za poslední dobu jsem toho moc taky nenapsal ale neboj já si rád na tvoje povídky počkam

[kasparova655365]

Dopsáno, dopsáno, huráááááá

[kasparova655365]

15. díl – Návrat domů/Return Home

Galaxie Kaliam
Olymp, 2. prosince, 21:00
Frodren měl spoustu práce s bráněním sebe a dcery, která byla v bezvědomí. Věděl, že Wenis s Lewrenem jsou na něj až moc silní. Proto se snažil je držet od sebe a Vortensis, co nejdále. Když oba sourozenci na něj chvilku neútočili, využil tuto chvíli a sepjal ruce nad hlavou. Vytvořil tak silné zářící světlo, které se proneslo celým městem. Všichni obyvatelé tak věděli, že se něco děje.

Genesis s Minawarou vystoupily z brány, u které stál Engar. Jamile ho zahlédly, neváhaly a okamžitě ho zabily.
„Jsou tu Engaři!“ zakřičel na ně jeden z Antiků nižší sféry, který za nimi utíkal.
„Kde?“ zajímalo Minawaru. Muž nemusel ani odpovídat, všichni tři viděli zářivá světla vycházet pouze z jednoho místa. Obě povznesené Antičky zmizely tak rychle, že muž jen hleděl kolem sebe a zjišťoval, kde jdou.

Když se obě objevily na místě, viděly Frodrena, jak leží zraněný u Vortensis. Když Wenis s Lewrenem zahlédly obě Antičky, okamžitě se dali na ústup. Ostatní Engaři neměli takové štěstí, jako ti dva. Byli totiž zabiti během několika vteřin energií, která pocházela přímo z povznesených. Minawara pak běžela k Frodrenovi a Vortensis, zatímco Genesis se přenesla k bráně, aby se ujistila, že Wenis s Lewrenem jsou pryč. Mezitím Minawara přivolala lékařský tým, který vzal Frodrena a Vortensis do nemocnice. Genesis se po chvilce objevila u ní.
„Jsou pryč,“ oznámila Genesis.
„Něco hledají, jinak by se sem nevydali.“ Genesis se na chvilku zamyslela, než na to přišla.
„Martin, Karina, Kevin a hlavně Emma.“
„Nechceš mi říci, že…?“
„Opět chtějí získat schopnosti Antiků. S jejich na nás nemají, ale Emma, Emma bude hlavním cílem.“
„Musíme zajistit, aby je nenašli.“
„Na Zemi jsou zatím v bezpečí, ale jelikož je hledali tady, tak si stále myslí, že jsou v této galaxii.“
„Dobře vědí, že když se jedná o naše potomky, že bychom je nenechali na Olympu. Musíme na Genesis,“ řekla Minawara a obě dvě vyrazily přímo k bráně.

Mléčná dráha
Prostor kolem Země, Queenmary, 23:00
Pozdě večer vystoupila Queenmary z hyperprostoru poblíž Zemi, když úspěšně dokončila svou misi v galaxii Pegasus.

Kevin stál na můstku spolu s Johnem, který po dlouhé době má opět tým pohromadě. Kolem Země hlídkovala Odyssea, která je hned po výstupu přivítala zpátky doma.
„Gratuluji k povýšení, Felipe,“ poblahopřál Kevin.
„Děkuji, plukovníku. Jaký byl let?“
„Klidný. Jen se nám v Pegasu krapet rozmnožili opět Replikátoři. A Wraithi v podstatě taky. Athosiany máme na palubě spolu s doktorkou Weirovou. Nevíš, jestli je někdo na Atlantidě vzhůru?“
„V tuto hodinu? Maximálně tak skupina hlídačů.“ Kevin se zachechtal a podíval se na hodinky.
„Tak to necháme na zítra na ráno. Už jsem taky zralej jít do postele.“
„Kam ubytujeme Athosiany?“ zeptal se Felipe.
„Budou opět na Atlantidě, než se vše na Zemi urovná,“ odpověděl John.
„Super. Jinak plukovníku, bratr vám vzkazuje, že příště se o rodiče budete starat vy.“ Kevin vyprskl smíchy a hlasitě se zasmál.
„Raději se nebudu vyptávat, co vyváděli, jelikož by Martin nezavřel pusu hodně dlouho. Mno nic, přistaneme na povrchu a rozpustím to domů. Queenmary konec.“
„Dobrou noc,“ popřál jim Felipe a spojení bylo ukončeno.
„Podplukovníku, dostaňte nás na povrch planety,“ požádal podplukovníka Patrika Bishopa, který seděl u pilotní konzole.
„Ano, pane.“ Většina posádky po lodi pochodovala s brašnami v rukách, jelikož se těšili, až dorazí domů a lehnou do postele, aby se pořádně vyspali.
„Co máte v plánu, Johne?“
„Pustit si nějaký film a lehnout.“
„Slyšel jsem, že Země bude mít opět živé vysílání, takže jsem docela na něj zvědavý.“
„By mě zajímalo, co budou chtít vysílat. Jestli to bude historie o Hvězdné bráně, tak už vidím ostatní lidi, jak si budou stavět podzemní bunkry, aby nikdy nemuseli vylézt ven.“
„O bráně už naštěstí vědí všichni, jen ta historie je krapet pořád utajená,“ řekl na to Kevin a pak se podíval před sebe. Právě teď přistávali na menší mýtině poblíž SGC. Když byli na zemi, Kevin aktivoval na křesle interkom: „Všemu personálu, právě jsme přistáli na Zemi, všichni máte volno a můžete vyrazit domů. Uvidíme se až za dva dny. Marks konec.“

Země, San Francisco, Atlantis, 23:45
Za pomocí asgardského transportního paprsku na Queenmary nechali všechny Athosiany transportovat na Atlantidu do operačního k bráně. Jelikož bylo pozdě večer, rozhodli se, že vybalování věcí nechají na další den. Po ubytování rovnou zalehli do postelí a usnuli během chvilky.

Země, San Francisco, Atlantis, 3. prosince, 8:30
Po osmihodinovém spánku se Athosiané dali do práce. Teyla s Kanaanem a Torrenem vybalovali věci v pokoji, který dříve nikdo neobýval. Byl o dost větší, než měla předtím Teyla. Vlastně by se tomu dalo říkat malý byteček, který má svou vlastní kuchyň, ložnici, obývák, koupelnu, záchod i pokoj pro Torrena. Každý Athosian dostal tablet, na kterém mohou napsat věci, které potřebují. Vše totiž jednoduše mohou vytvořit na Odyssee nebo na Queenmary. Teyla jako první odevzdala svůj seznam, jelikož byt, který jim byl přidělen, byl zcela prázdný. Pouhá postel za dob Antiků tam byla. A jelikož Teyla žila s pozemšťany nejdéle ze všech Athosianů, věděla, že seznam může být delší než papír ve formátu A4, což taky měla.

Země, Colorado Springs, Queenmary
Kevin s Rodneym se nacházeli na ošetřovně, kde Elizabeth stále ležela na posteli v kómatu. Všude po místnosti byla rozmístěna stráž, která ji nepřetržitě hlídala. Rodney držel v rukou tablet, kterým se mu podařilo připojit se k nanitům, které obývaly Elizabethino tělo.
„Jsou stále činný. Drží Elizabeth při životě, aby přežily,“ oznámil Rodney.
„Kde se přesně nachází?“
„To mohu říci, až bude na Atlantidě. S tímto vám na to nedopovím,“ Rodney poukázal na tablet, který držel v levé ruce.
„Nechám vás tam oba přenést. Já vás už doprovázet nebudu, jelikož mám menší práci v SGC. Kdybyste potřeboval informace z jádra, zavolejte na Odysseu,“ řekl Kevin a aktivoval vysílačku na svém uchu. Požádal Weapse, aby Rodneyho, Elizabeth a stráž přenesl na ošetřovnu na Atlantidě a jeho do SGC do kanceláře.

Země, San Francisco, Atlantis
Na Atlantidě na ošetřovně čekali Jennifer a Carson, až dorazí Rodney s Elizabeth, kteří se tam objevili během několika vteřin. Okamžitě vzali Elizabeth pod scanner, aby zjistili, kde se nanity v jejím těle přesně nachází.
„Zajímalo by mě, jak dlouho je v kómatu,“ zajímalo Carsona. Jennifer stála u počítače, který byl napojený na scanner. Po zmáčknutí několika tlačítek začal pracovat.
„Kdyby v těle neměla nanity, tak by byla dávno mrtvá,“ řekla Jennifer a stoupla k Rodneymu.
„Pokusím se k nim zase připojit. Doufám, že budou oslabeni a ne tak činný, jako předtím.“

Země, Colorado Springs, Stargate Command
Steven čekal na příchod Kevina ve velké hale, kudy denně projdou stovky lidí. Když se konečně setkali, vyrazili do zasedací místnosti, která se nachází o patro výše.
„Překvapilo mě, že jsem byl na takovou schůzi pozván,“ řekl Kevin, když oba šli po schodech nahoru, jelikož výtah zrovna byl v nejspodnějším patře.
„V současné době jste jediný, kdo měl nejvíce tu čest s Antiky,“ když to Steven dopověděl, Kevin se zastavil a podíval se na něj.
„Nechcete mi říci, že tam budou i mí rodiče?“ Steven přikývnul hlavou a Kevin se otočil a šel zpátky dolů.
„Tak k tomu mě nepřinutíte. To raději pozvěte mého bratra.“
„Já už tam jsem dávno, na rozdíl od tebe. Takže hejbni zadkem a pohyb,“ ozval se Martin, který stál v dalším patře na chodbě a opíral se o zábradlí.
„Začínám litovat toho, že jsem mu řekl, že jsme bráchové,“ zakňučel Kevin a tak se teda vrátil zpátky nahoru.

Galaxie Kaliam
Grimia, 12:00
Lewren s Wenisem pochodovali po zasedací místnosti kolem velkého stolu. Wenis po chvilce nadávání udeřil pěstí do stolu.
„Kde sakra jsou?“
„Museli je ukrýt na místo, o kterém zjevně nevíme. Nebo je poslali zpátky do rodné země,“ odpověděl Lewren.
„Na Zemi?“ hádal Wenis.
„Možný to být může. Třeba hledáme ve špatné galaxii. Mohou být v Mléčné dráze.“

Thea opět zaslechla jejich rozhovor, a tak poslouchala v pokoji u dveřích, které nechala polootevřené. Věděla, že jednoho dne bude muset obrátit stránku a jít proti Engarům, než bude pozdě. Tiše zavřela dveře a stoupla si před zrcadlo, ve kterém se viděla. Po chvilce dívání na sebe se za ní objevil Wenis. Thea si povzdychla a otočila se směrem k němu.
„Kdy mě naučíš bojovat?“
„Brzy, neboj,“ odpověděl a i on se na sebe podíval do zrcadla.

Mléčná dráha
Země, San Francisco, Atlantis, 3. prosince, 13:45
Jennifer s Carsonem a Rodneym pročítali antickou i asgardskou databázi, ve kterých se obě rasy zmiňují o Replikátorech a nanitech. Rodney si tou dobou dával šestou kávu, kterou mu přinesla Jennifer. Carson mezitím studoval funkčnost nanitů.
„Měli bychom použít jádro, než číst databáze. Je to zdlouhaví,“ navrhl Rodney.
„To bychom měli. Odyssea je na základně, takže by to mělo jít lehce,“ řekla Jennifer a sedla mu do klína. Všichni s návrhem souhlasili, a tak se nechali skrze operační spojit s Odysseou.

Země, Colorado Springs, Odyssey
Sharon s Felipem polehávali v relaxační místnosti, kde měli dokonce udělanou vířivku. Když právě Felipe chtěl políbit Sharon, zakašlal Robert Hemsworth.
„Pane.“ Felipe sklonil hlavu a pak se otočil na Roberta se slovy: „Co se děje?“
„Doktor McKay chce povolení k použití jádra. Čtení databáze už je nebaví.“
„Povolení uděleno.“
„Ano, pane.“
„A Roberte,“ Robert se před odchodem zastavil a podíval se na Felipeho, „Když nepůjde o stav nouze, nevyrušovat.“
„Ano, pane.“ Robert se zasmál a pokračoval dál v cestě.

Galaxie Kaliam
Olymp, 15:45
Po srážce s Engary skončil Frodren i Vortensis v nemocnici, kde se o ně starali nejlepší lékaři. Na chodbě v touto dobou stáli Minawara, Genesis, Fanrad, Andilek, Aimen a Oden.
„Myslíš, že jdou vážně po nich?“ zeptala se Aimen.
„Ano. Jinak by nedorazili i na Genesis. Aimen, ty i Oden se vrátíte zpátky na Zemi a bude je tam hlídat. Engaři se nesmí za žádnou cenu k nim dostat,“ řekla Minawara.
„Dobře.“
„Ale Aimen, nic jim neříkejte,“ požádala je Genesis. Aimen souhlasně kývla hlavou a spolu s Odenem zmizeli do prostoru povznesených. Byla to nejkratší cesta zpátky do Mléčné dráhy.
„A co my dva máme dělat?“ zeptal se Fanrad.
„Pro vás dva mám také úkol. Běžte na planetu Ares a spojte se tam s Thraceny. Ať tam zabezpečí veškeré obyvatelé. Je tu pravděpodobná šance, že Engarové půjdou i tam.“
„Dobře. A co budete dělat vy dvě?“ zeptal se Fanrad.
„Nejdříve zjistíme, jak je na tom Frodren s Vortensis. Pak půjdeme zaklepat Engarům na vrátka,“ odpověděla Genesis.
„Dejte pak vědět, jak jsou na tom,“ požádala je Andilek a spolu s Fanradem taktéž zmizeli. Genesis a Minawara pak šly po chodbě, která vedla k nemocničním pokojům.

Frodren i Vortensis leželi na postelích. Oba byli značně domlácení a vyčerpaní. Když do místnosti vešla Minawara s Genesis, stouply si bokem a počkaly na doktora, až přijde za nimi.
„Jak jim je?“ tiše se zeptala Minawara.
„Budou v pořádku. Jen budou potřebovat týden na zotavení.“
„Jim dám klidně i měsíc,“ řekla Genesis a podívala se na oba spící Antiky.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Stargate Command
V zasedací místnosti, kde krom Kevina, Martina, jejich rodičů a Stevena, byli také Sam, Daniel, Martina, Radek, Jean, Abraham, Cameron a Everett.
„Prozatím máme sestaveno pět SG týmů, zbylé se musí znova vytvořit. Na stole před sebou máme složky nejlepších vojáků, vědců i lékařů. Doktoři Zelenka a Jackson budou mít na starost výběr vědců. Jejich složky si můžete vzít s sebou a návrhy přinést co nejdříve.“ Oba na to kývli a vstali od stolu. Věděli, že to, co budou teď řešit, je čistě vojenská záležitost spojená s Antiky.
„Pro zbytek platí to samé. Složky si můžete vzít s sebou. Než ale ukončíme zasedání, máme tu něco, co nepočká. Jak už někteří z vás víte, Replikátoři nebyli v Pegasu zcela zničeny. Měli v zajetí doktorku Weirovou, kterou osvobodila Queenmary jejíž původní mise byla zjistit, zda-li replikátorská Weirová je ta skutečná. Po zjištění, že pravá Elizabeth žije, ji letěli zachránit. Právě teď se pokouší z ní dostat nanity tak, aby přežila, jelikož může vědět informace o Replikátorech, kteří opět staví flotily lodí třídy Aurora.“
„Původní vyhledávač Auror nefungoval, takže jsme ho za pomocí jádra museli předělat. Nakonec se nám je podařilo vysledovat,“ ozval se Kevin.
„Znamená to, že to byla další replikátorská skupina oddělená od hlavní skupiny?“ zeptala se Jean.
„Přesně tak. Proto všichni Replikátoři nebyli shromážděni u Asurasu a nebyli tak zničeny. Zjevně si Oberoth vytvořil dvojče, které velí přeživší skupině,“ odpověděl opět Kevin.
„Wow, zjevně budeme mít více práce, než doposud,“ okomentovala to Jean a sklonila hlavu.
„Jak jde stavba výcvikového centra?“ optala se Sam.
„Prozatím na Zemi nemáme vybráno pevné místo na jeho vytvoření, takže výcviky budou probíhat na stanovišti Stigma pod velením brigádního generála Greyové,“ odpověděl Steven.
„Dobře. Pak mi podejte hlášení,“ řekla Sam a podívala se na hodinky, „Myslím, že poradu můžu ukončit. Své úkoly všichni máte. Podávejte mi průběžně informace.“ Sam vstala jako první ze židle a odešla z místnosti. Kevin s Martinem a Jean zůstali jediní v zasedačce. Potřebovali spolu něco prodiskutovat.

Země, Colorado Springs, Odyssey
Jennifer, Rodney a Carson seděli na židlích v místnosti s jádrem, kde krom nich, pochodovali i další členové posádky. Po dlouhém čekáním jim asgardský počítač ukázal pozitivní výsledek. Konečně přišli na to, jak deaktivovat nanity a odstranit je. Zároveň před jejich deaktivací ji dokážou zcela vyléčit. Všechna data si stáhli do počítače, aby pořád nemuseli být připojený k jádru.

Felipe se Sharon se dívali z můstku ven. Teprve teď v prosinci začalo venku Coloradu sněžit.
„Budeme si muset sehnat zimní oblečení,“ řekla Sharon a přitulila se k Felipemu.
„Tě zahřeju a zima ti nebude.“
„Nevíš, kdy budeme mít postavený baráček?“
„Mno vidíš, málem bych na to zapomněl. Už mám klíče.“ Felipe vytáhl z kapsy klíče a dal je Sharon do ruky. Ta si je vzala a skočila mu do náruče.
„Takže teď si pěkně vezmeme papír a tužku a sepíšeme si seznam, co si tam pořídíme. Ale to uděláme až tam. Takže…“ seskočila mu z náruče na zem a pomalým krůčkem si to mířila ke konzoli, „…nás oba pěkně přenesu domů a omrkneme si to tam.“ Aby Felipe nestihl nějak reagovat, rychle sedla do křesla, zaměřila jejich lokátory a přenesla do domu.

Prostor kolem Země, Queenmary
Poté, co si Kevin vše vyřešil na základně, tak se sám vrátili na loď. Bratra nechal na planetě s rodiči, aby je měli pod dohledem. Když přišel na můstek, Karina s malou Emmou na něj čekaly ve velitelském křesle.
„No ne, kdopak to tu na mě čeká?“ Karina s malou vstala z křesla a pomalu přišla blíže ke Kevinovi.
„Malé se po tobě stýskalo, takže jsem ji sem musela vzít.“ Kevin se zasmál a pohladil malou po tvářičkách. Patrikovi najednou zapípala konzole. Když zjistil, co to je, podíval se na Kevina.
„Pane, senzory detekují neznámou loď.“
„Aktivujte štíty!“ Kevin se podíval před sebe, kde viděl loď, která se z ničeho nic objevila. Kevin otevřel ústa, když tu loď viděl. Byl to typ lodi pozemské BC-304. Obě lodě teď čelily proti sobě. Kevin si stoupl k boční obrazovce, na které si zobrazil autorizaci té lodi.
„USS Columbia… To není možný, ta loď se teprve měla stavět.“
„Pane, volají nás,“ oznámil Patrik.
„Na obrazovku.“ Když viděli, kdo se na ní objevil, všichni nevěřili svým očím. Nikdo v následujících několika vteřinách nebyl schopen nic říci.
„Deaktivujte štíty,“ rozkázal Kevin. Věděl, že neznámá loď jim neublíží, jelikož se na obrazovce zobrazil plukovník Paul Emerson. Během několika vteřin se objevil přímo u nich na můstku.
„Plukovníku,…“ sotva to dopověděl a Paul ho chlapecky objal.
„Marksi. Rád vás opět vidím.“
„Jak…?“
„Vysvětlím vám to postupně. Co Felipe? Žije ještě v této realitě?“ zajímalo ho nejvíce.
„O vašeho syna jsem se staral od vaši…smrti.“
„Aha. Asi bychom si nejdříve měli promluvit, než se všichni doslechnou pravdu.“ Kevin souhlasil a s Paulem šli do zasedací místnosti. Karina zůstala na můstku, věděla, že Kevin bude chtít být s ním o samotě. Vlastně to bylo poprvé, co viděla Paula Emersona naživu.

Kevin s Paulem sedli kolem stolu. Ani jeden z nich nevěděl, jak má začít.
„Jak zemřelo mé já v této realitě?“ zajímalo Paula.
„Dostali jsme informaci, že Oriové staví další Superbránu. Ve skutečnosti to byla past Luciánské aliance. Dostali se na loď a všechny nás odvlékli do hangáru. Pak vás i Sam odvlekli na můstek. Tam vás několikrát po sobě střelili do hrudníku. Když se to Felipe dozvěděl, tak se zhroutil. Několik týdnů s nikým nechtěl mluvit.“
„Páni. Rozhodně jsem zemřel lepším způsobem než vy,“ vyšlo z něj.
„Waw. Takže v té vaší jsem mrtvý já.“
„Spolu s Felipem a ostatními. Vlastně jediní, kdo přežili ze Země, jsme všichni na Columbii. Část obyvatel zemřelo při útoku Luciánské aliance. Další zemřeli při útoku Replikátorů, kteří se dostali z Pegasu do Mléčné dráhy. Vy jste zemřel při útoku Replikátorů. Felipe při útoru Luciánské aliance.“
„Vůbec nevím, co na to říci. Jen to, že Luciánská aliance zaútočila i na nás. Přežilo jen milión půl. A to není všechno.“ Kevin vstal ze židle a dotkl se Paula. Spolu s ním najednou zmizeli.

Země, Colorado Springs, Stargate Command
Kevin s Paulem se najednou objevili před postaveným SGC. Paul se podíval na Kevina, jelikož chtěl vědět, jak se tam dostali, když nebyli přeneseni transportním paprskem.
„Kdo sakra jste?“ vyděsil se Paul.
„Mě se bát nemusíte, plukovníku. Jsem stejný Marks, jako ten ve vaší realitě. Jen u vás to zjevně držel ještě v tajemství.“
„Co tím myslíte?“
„Ve skutečnosti nejsem pouhý pozemšťan, ale i Antik, abych byl přesný. Mám i bratra, kterého jsem zapíral taky dlouhou dobu.“ Paul nevěděl, jak má zareagovat. Tohle už nečekal vůbec.
„Než půjdeme za Felipem, musím vám ještě něco říci. Určitě víte, co se stane, když v té samé realitě žijí stejní lidé.“
„Nechám poslat seznam všech na… To nebyla Odyssea, jestli se nemýlím.“
„Queenmary. Odyssea je na základně.“
„Dobře. A Felipe je…?“
„Po vás měl Odysseu plukovník Davidson, po něm oficiálně já a po mně ji dostal Felipe. Co se vlastně stalo s Odysseou ve vaší realitě?“
„Zničili ji Luciáni. Felipe byl zrovna na její palubě, když se to stalo.“
„To mě mrzí. Pokud se nemýlím, za chvilku by měl být Felipe vevnitř. Počkáme tam na něj.“
„Dobře. Děkuji.“ Aby je nikdo neviděl, opět se přenesli. Prozatím tohle chtěli nechat v tajnosti, než s touto novinou půjdou napovrch.

Sharon s Felipem po prohlédnutí domu šli chodbou SGC. V rukou oba drželi své tablety a sepisovali, co každý z nich bude chtít do domu. Když Felipe otevřel dveře do své kanceláře, upustil svůj tablet na zem.
„Felipe.“
„Tati…“ Felipe nečekal ani vteřinu a hned šel za tátou. Objal ho jak nejvíce mohl. Pak položil hlavu na jeho rameno.
„Jsem to já synku.“ Sharon mezitím pohlédla na Kevina, který stál poblíž Paula. Poznala na něm, že je něco v nepořádku. Ale pro tuto chvíli mlčela, nechtěla zkazit setkání Felipeho a jeho táty.
„Felipe. Musím ti něco říci.“ Felipe si utřel slzy a udělal malý krok dozadu.
„Jsem sice Paul Emerson, ale jak už tě muselo napadnout, jsem z jiné reality. V této realitě jsme se s Columbií dostali náhodou.“ Felipe sklonil hlavu, tušil, že tomu tak bude. Po tomto oznámení už věděla, co Kevina znepokojuje.
„Kolik se vás tu objevilo?“ zeptala se ho Sharon.
„Dvě sta třicet šest. Tolik nás je na Columbii. Jen co se nám podařilo zprovoznit alternativní pohon, tak jsme ho bez testování použili. Jinak by bylo i po nás. V mojí realitě jsou všichni ostatní mrtví, včetně tebe, Felipe.“ Felipe nevěděl, co na to vše má říci a jak zareagovat. Jeho reakce byla nakonec jiná, než by všichni očekávali. Felipe se jim zhroutil během chvilky na podlahu.
„Felipe!“ Kevin se rychle přenesl, aby ho chytil, než napadne na zem a udeří se do hlavy o stolek, který byl hned vedle něj. Byl to jen okamžik, tak že by si toho nikdo nevšiml, že se přenesl.
„Felipe, prober se.“ Paul rychle dřepl k němu stejně jako Sharon.

O patnáct minut později
Felipe ležel na ošetřovně, kde byli s ním všichni tři. Seděli poblíž prázdného stolku a čekali. Když se Sam dozvěděla, co se stalo, okamžitě se vydala za nimi. Jakmile viděla Paula, zatvářila se stejně jako předešlí, když ho viděli živého.
„Sam…“
„Plukovníku…“
„Raději se taky posaď,“ řekl jí Kevin a Sam si tak k nim přisedla.
„Tak tohle už je i na mě moc,“ přiznala se Sam.
„Bude to chtít udělat nějaký systém, jelikož už je toho fakt dost,“ řekla na to Karina, která za nimi přišla. S překvapením pro všechny za ní šli Aimen a Oden Marksovi.
„No to si snad…“ Kevin na chvilku vstal a pak raději sedl zpátky.
„Překvapení,“ řekla s úsměvem Aimen.
„A to je zas kdo?“ zajímalo Paula.
„Aimen a Oden Marksovi. Přesněji řečeno babička s dědou. Ti, kteří se o mě dvacet let starali,“ odpověděl Kevin a hlavu položil na stůl.
„My samozřejmě už víme, kdo všichni jste. Kevin nám už o vás všech vyprávěl.“
„Co tu děláte?“ zajímalo ho a podíval se na ně.
„Přišli jsme na návštěvu.“
„To vám tak budu věřit,“ řekl Kevin a vstal ze židle, „Poté, co skončila bitva s Luciány, jsem mluvil s Genesis, která mi jasně řekla, že poté už nikdo z povznesených nebude moci zasahovat do dění na Zemi. Takže to vyklopte, co skrýváte?“
„Jen…“ než mu to stihla vysvětlit, objevila se tam Minawara.
„No vida. Takže přece jen se něco děje.“ Paul nevěděl, jak má zareagovat, bylo to poprvé, co viděl Antiky takhlenc naživo. Nevěděl ani, na koho se prvně podívat.
„Poté, co jste se vrátili sem, zaútočili Engarové. Snaží se najít Emmu a tebe. Po Martinovi nepůjdou, jelikož vědí, že jsi mu jako malý sebral schopnosti. Karina je také v bezpečí, dokud se nenaštvou a nezkusí to přes ni.“
„Jak dlouho jim to trvá dostat se na Zemi?“ zeptal se rovnou.
„Měsíc. Ale neboj, už jsme rozeslali lodě po celé hranici Kaliamu. Jestli se pokusí dostat se ven z galaxie, dostaneme je i v hyperprostoru.“
„Tak když už jste si rozmysleli, že pobudete nějaký čas na Zemi, co tahlenc pomoci doktorům vyléčit Elizabeth? Alespoň bychom měli o jednu starost méně.“ Aimen i Oden pohlédli na Minawara, která teď musela rozhodnout, jak moc poruší pravidla.
„Dobře. Kde je?“ rozhodla se Minawara, že jim pomůže.
„Na Atlantidě.“ Jen co to dopověděl, zmizela. Kevin se podíval na Karinu, která houpala Emmu v náručí. Věděl, že tohle jen tak neskončí.
„Oba byste měli jít si odpočinout. O Emmu se postaráme,“ navrhl jim Oden. Kevin souhlasně kývnul hlavou a šel ke Karin, která nechtěla pustit Emmu z náručí, když se dozvěděla, že jdou Engarové po ní.
„Karin…“
„Ne. Nechci ani o jednoho z vás přijít.“ Karin vyhrkly slzy, a tak ji Kevin opřel o sebe a spolu zmizeli. Oden a Aimen tam zůstali.
„Já tušila, že to tak dopadne.“ Po chvilce zaslechli všichni probouzejícího Felipeho. Paul rychle vstal ze židle a přiběhl k Felipemu.
„Jen v klidu lež,“ řekl Paul.
„Omlouvám se.“
„Nic se nestalo, jen jsi nás krapet vyděsil,“ řekla na to Sharon. Felipe sedl a porozhlédl se kolem sebe. Viděl tam osoby, které v životě ještě neviděl. Když zmizeli, tak mu to došlo.

Země, San Francisco, Atlantis, 18:45
Když se Minawara objevila na Atlantidě, Rodney mávl rukou a šel si rovnou sednout na židli, jelikož už věděl, že jeho pomoc nebude třeba. Jennifer se zachechtala a spolu s Carsonem sledovali Minawaru, která postupně léčila Elizabeth. Po několika minutách se jí podařilo vyléčit všechna zranění. Teď musela vyndat z ní veškeré nanity. Než se pustila do zákroku, požádala oba doktory, aby poodstoupili. Nechtěla by, aby se nanity dostali do někoho z nich. Po ujištění, že jsou všichni v bezpečné vzdálenosti, se jí za použití schopností podařilo veškeré nanity dostat na jedno místo. Levou rukou je udržovala na jednom místě a pravou se chystala provést menší řez, kterým je dostane ven. Jennifer i Carson se u toho tvářili zděšeně, jelikož takový postup asgardské jádro vůbec nenavrhovalo. Když se podařilo Minawaře dostat nanity ven, všichni byli schopni je vidět v energy koukli, ve které je udržovala zavřené.
„Co s nimi uděláte?“ zajímalo Jennifer. Místo odpovědi viděla jejich okamžité zničení.
„Dobře, oproti tomuto jsou mé lékařské schopnosti k ničemu,“ řekla na to Jennifer a sedla na Rodneyho stehna.
„Kdy se probudí?“ zeptal se Carson.
„Během několika vteřin. Teď, když už ji neovládají nanity a není na nich závislá, tak by se měla plně zotavit.“
„Děkujeme… Za všechno.“
„Už jsem říkala, že mi za nic nemusíte děkovat. Jen, až se vrátím zpátky do Kaliamu, Genesis bude v menším měřítku vyvádět.“

Galaxie Kaliam
Olymp, 19:10
„No to si snad ze mě děláš srandu?!“ Minawara si prstem zacpávala uši. Věděla, že jakmile se dozví, že o všem už jejich pravnuci vědí, bude nadávat. „Co sis proboha myslela, když jsi jim o tom řekla?“
„Kevin není tak hloupý, přišel by na to sám. Už tak hned poznal, že se něco děje, když jsi mu před naším odchodem řekla, že už se tam moci nebudeme objevovat. Že byla upravena pravidla jen pro bitvu s Luciánskou aliancí.“
„Do háje,“ zakňučela Genesis a sedla do křesla. Obě se nacházely v apartmá v hotelu, ve kterém pracuje Vortensis. Po chvilce nadávání, někdo z druhé strany zaklepal na dveře. Minawara, jelikož stála poblíž, šla dveře otevřít. Za nimi stála Cassidy Thracenová, která šla podat zprávu.
„Všichni na Aresu byli informováni. Samuel rozmístil po celé vesnici hlídky. Brána je plně střežena. Doufejme, že se tam nevydají.“
„Myslím, že už je napadlo, že se vrátili zpátky na Zemi. Bude jen otázkou času, než shromáždí opět armádu,“ řekla na to Genesis.
„Lewren i Wenis nepřestanou, dokud nedosáhnou svého. Dostanou se ke každé skulince, kterou necháme,“ řekla Minawara.
„Tak bychom ty skulinky měli zacelit. Povolám zpátky nějaké Antiky,“ oznámila Cassidy a zmizela do prostoru Povznesených.
„Začíná se nám to tu nějak hromadit,“ řekla na to Minawara a sedla si naproti Genesis.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Stargate Command, 20:00
Sam pochodovala po chodbách SGC, kde se nacházeli jen hlídači a ona. Doufala, že když se objevil Paul z alternativní reality, tak se objeví třeba i Jack, ale k tomu bohužel nedošlo. Když viděla seznam přeživší, znala akorát z nich Paula, nikoho jiného. Po odbočení do spojovací chodby, tam narazila na Paula.
„Očekávala bych, že budete s Felipem.“
„Felipe musí nejdříve všechno zkousnout. A já v podstatě taky.“
„Tomu rozumím. Co vaše posádka? Už jste se všichni rozhodli?“
„Za všechny mluvit nemohu, je to jen na nich. Až to budu vědět stoprocentně, dám vám vědět, jestli tu zůstanem, nebo se pokusíme vrátit se a dobít si Zemi zpátky.“
„Moji odpověď znáte, vy i posádka tu můžete zůstat a pokračovat dál. Jen chvíli potrvá, než se vše vrátí do běžného chodu. Prozatím stavební práce jsou na Jižní Americe. Na Vánoce by měli být budovy hotové. Brazilci a Portugalci se tak budou moci jako první přestěhovat.“ Sam s Paulem pokračovali v cestě k východu. Oba se zastavili před dveřmi, když viděli venku vánici. Všude byl sníh. Sam se podívala na Paula a řekla: „Vlastně jsem úplně zapomněla na to, jestli máte vůbec kde spát, když jste na Columbii nacpaní na sobě.“
„Nějak to tam určitě zvládneme.“
„Mám lepší nápad, nechte nás oba přenést na Columbii.“

Prostor kolem Země, Columbia
Poté, co se Paul se Sam objevili na Columbii, požádala pilota, aby přistáli na Atlantidě.
„Jste si jistá, že je to dobrý nápad?“
„Vím, co dělám. Na Atlantidě je spousta místa. Všechny ubikace nejsou obsazené.“ Sam s Paulem se pak podívali ven. Columbia právě prolétala atmosférou planety.

Země, San Francisco, Atlantis
Zatímco Columbia přistávala na Atlantidě, Elizabeth seděla na posteli a vzpamatovávala se z toho, co se za posledních pár let stalo. Zrovna u ní seděla Teyla, která jí vyprávěla o tom, co se dělo, když ji Replikátoři zajali.
„Takže jste potkali naše dvojníky, kteří vám řekli, že jsem mrtvá?“
„Přesně tak. Ten den je stihl Oberothova skupina zabít. Hned po vás přišla na Atlantidu major generál Carterová. Během následujících měsíců Replikátoři útočili na obydlené planety, a tak nezbývalo nic jiného, než na ně zaútočit. Spolupracovali jsme jak s Cestovateli, tak i s Wraithy. Nakonec se nám podařilo Replikátory zničit. Ale nevěděli jsme, že byla další odpojená skupina Replikátorů, která držela v zajetí tebe.“
„Když jsem zůstala na Asurasu, Oberoth mě odvedl do zadržovací cely, kde mě připoutali, abych se vůbec nemohla hýbat. Pamatuji si akorát to, že mi pořád lezl do mysli a snažil se tam něco najít. Zjevně polohu Atlantidy. Od té doby až doposud jsem byla… Nepřítomna. Jinak to říci neumím.“
„Měla by ses vyspat, ať nabereš sílu.“ Po chvilce přemýšlení s tím Elizabeth souhlasila, a tak zalehla pod peřinu. Teyla pak odešla z ošetřovny. Když si to namířila k sobě, při cestě potkala Ronona s Johnem, kteří doposud trénovali v tělocvičně.
„Jak je na tom?“ zajímalo Johna.
„Vzpamatovává se z toho. Ale jinak je ve všech směrech v pořádku. Jen to bude chtít čas.“
„Jsem rád, že jsi byla za ní. Potřebuje teď každého.“
„Zítra za ní opět zajdu. Přeji vám oběma dobrou noc,“ Teyla se s nimi pro dnešek rozloučila a pokračovala v cestě. Ronon i John měli namířeno prvně do sprch, než půjdou spát, jako ostatní.
„Už jsem tě naučil hrát golf, co takhlenc naučit tě koulovačku?“ napadlo Johna.
„Cože?“ divil se tomu Ronon.
„Vysvětlím ti to až zítra,“ řekl na to John.

Konec

Super díl těším se na další to s tou lodí s alternativní reality bylo hodně velké překvapení

vynikající díl

ne nene, nemyslíš to doufám vážně, proč mám jenom všechny indicie vedoucí k tomu, že Ships skončí naprostou porážkou Země a aliance a přežije jen Columbia, proč? jediný co mne nesedí je velitel Columbie

[kasparova655365]

Proč by Ships měl skončit porážkou Země?

Mně tam prostě Paul chyběl, tak jsem Felipemu vrátila tatínka, jen z jiné reality


Jinak všem ostatním děkuji

[kasparova655365]

Krapet prohodím vydávání Ships a Genesis, první teď vyjde Genesis a to přímo na Vánoce, jelikož je to Vánoční díl

[Strýček Forďa]

[Aiwendill]

Všetko najlepšie k narodeninám!

Všechno nejlepší k narozeninám

[kasparova655365]

Děkuji mockrát všem za přáníčka

[andoriel]

Taky přeju všechno nejlepší

[kasparova655365]

Děkujíí

sice opožděně ale taky přeju vše nejlepší

[kasparova655365]

Děkujíííí

Tak nezůstanu pozadu

Vše nejlepší

[kasparova655365]

Taktéž děkuji

[kasparova655365]

Hvězdný pozdrav sněžných vloček, mnoho dárků pod stromeček, hodně štěstí, kupu lásky a příští rok žádné vrásky. Šťastné a Veselé Vánoce přeje Marťa

Krásné čtení přeji

16. díl – Nejtěžší chvilky/Hardes Moments, part 1

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Stargate Command, 24. prosince, 6:30
Brzy ráno, v den, kdy se slaví Vánoce, se všichni pomalu začali probouzet. Mezi prvními vzhůru byly týmy, které doposud bydlí v SGC, kde každý tým má vlastní pokoj. Tým SG-1, ve kterém setrvávají, plukovník Cameron Mitchell, doktor Daniel Jackson, Teal’c a Vala, se probudil jako první. Vala spala vedle Daniela, který když se probudil, se jí lekl.
„Co tu děláš?“ zajímalo ho. Vala se protáhla a podívala se na zbytek týmu, který se díky Danielovi velice rychle probudil.
„Vidíš, co jsi udělal? Právě jsi je probudil,“ spucla ho Vala a sedla si. Poté poplácala Daniela a vstala. Pouze v kalhotkách a nočním tílku se vydala zpátky ke své posteli, na kterou opět lehla. Daniel zavrtěl hlavou a hned na to přistál na jeho hlavě polštář, který po něm hodil Cameron, který ještě chtěl spát. Vala se tiše zachechtala a pozorovala Daniela, který hozený polštář na něj, hodil zpátky na Camerona. Když se trefil taktéž do hlavy, vstal z postele, nazul si papuče a vyrazil do koupelny, kterou měli společnou spolu se čtyřmi dalšími týmy.

Když dorazil do koupelny, setkal se tam s plukovníkem Albertem Reynoldsem, který se s týmem teprve před půl hodinou vrátil z mise.
„Plukovníku.“
„Doktore,“ pozdravili si zároveň. Albert se oblékal zrovna do pyžama oproti Danielovi, který se z něj vysvlékal. Vzal s sebou ručník a šel do sprchy, která byla volná. Zbylé tři byly totiž obsazeny ještě týmem SG-3. Albert po silném zívnutím se vydal rovnou do pokoje, kde padl rovnou na postel a během chvilky usnul.

Země, Colorado Springs
U Marksových byla veselka hned od rána. Emma se rozhodla, že ráno bude brečet tak dlouho, dokud za ní nikdo nepřijde. Jako první za ní přišla Karina. Nakrmila ji, pohoupala ji a po chvilce ji opět položila do postýlky. Když odešla, Emma opět otevřela očka a usmála se. Po chvilce opět začala křičet. Tentokrát za ní přišel ospalý Kevin, který při cestě mžoural očima.
„Emmy… Ses rozhodla, že nás na Vánoce nenecháš vyspat?“ Vzal si ji do náručí a šel s ní do kuchyně, kde Karina chystala pro všechny snídani. Aimen i Oden se k nim nastěhovali stejně jako Charleen, Kirby a Martin. Když se všichni usadili ke stolu, Kevin s Karinou byli jediní, kteří ještě zívali. Oba za to mohli poděkovat Emmě, která je pořád po hodině budila. Docela jí záviděli, že má tak dobrý elán.
„Je smutné, že letos nebudou takové Vánoce, jako minulý rok. Místo zdobení stromů a rozdávání dárků všichni drží smutek,“ řekla Karina, když všem nalévala do hrnků čaj.
„Ono je tu jedna možnost, jak je uspořádat. Mluvil jsem o tom se Sam, v osm se sejdeme na Queenmary a prodiskutujeme to. Jestli vše půjde podle plánu, tak Vánoce budou, jen ne takové, jaké známe my,“ řekl Kevin a podíval se na hodinky, které udávaly, že je půl osmé.
„To už je tolik?“ divil se.
„Nevadilo by ti, kdyby sis vzal Emmu s sebou? Slíbila jsem, že zajdu na Atlantidu se podívat na Elizabeth.“
„Jistě, že nevadí. Alespoň krapet rozveselí Sam, když má tak krásnou náladu na buzení,“ odpověděl Kevin a udělal na Emmu ksichtíka. Rázem se začala opět chechtat. Aimen, Oden, Charleen ani Kirby se jich nemuseli ani ptát na hlídání Emmy, jelikož věděli, že od doby, kdy jdou po ní Engaři, že ji nespustí z dohledu. Po rychlé snídani Kevin i s Emmou vyrazili do SGC. Cesta autem by trvala dlouho, takže si to s malou namířil do sklepa a opět, jako prvně při útoku Luciánské aliance, použil transportér směřující do SGC. Chvilku po nich tam šla i Karina s Martinem, kteří se po krátké úpravě transportéru nechali přenést na Atlantidu. Takže zatímco ti čtyři byli pryč, Aimen, Oden, Charleen a Kirby seděli kolem stolu a přemýšleli, jak jim uspořádají Vánoce, aniž by se museli stresovat o malou a případný útok Engarů.
„Emmu z dohledu nepustí. Takže to chce vymyslet něco pro celou rodinu,“ řekl Kirby.
„Vytvářet věci zrovna neumím, ale vím, že něco jiného ano. Potřebuji se sejít s plukovníkem Emersonem na Odyssey,“ napadlo něco Aimen.
„Tak tos měla říci dříve. Nikdo z nás s ním v kontaktu není,“ řekl na to Oden.
„My možná ne, ale brigádní generál Caldwell ano.“

Země, Colorado Springs, Ships Command, 8:00
Steven Caldwell se zrovna procházel chodbami, které vedly ke kanceláři, ve které sídlí. Když odbočil do poslední chodby, nechtěně se podařilo Aimen ho vystrašit.
„Omlouvám se, tohle jsem nechtěla.“
„Předpokládám, že jste Aimen Marksová.“
„Přesně tak. Potřebovala bych vaši pomoc.“
„Jistě, pojďte za mnou,“ souhlasil s pomocí a oba vstoupili do kanceláře, kde stoupli naproti sobě.
„Určitě jste si všiml, že se téměř nikomu nechce jít do slavení Vánoc. Kevin se Sam to právě teď řeší, ale já bych chtěla udělat i překvapení pro ně. Potřebovala bych se spojit s plukovníkem Emersonem na Odyssey, jestli by mi pomohl něco vytvořit skrze asgardské jádro.“
„Felipe je momentálně se svým tátou z jiné časové linie, ale měla by tam být Sharon Evansová. Vydržte chvilku,“ řekl Steven a vzal do ruky vysílačku, kterou aktivoval.
„Tady Caldwell, spojte mě s Odysseou.“
„Hned to bude,“ ozval se z vysílačky mužský hlas.
„Tady Evansová,“ ozvala se po chvilce čekání.
„Majore, Aimen Marksová by něco od vás potřebovala, máte čas?“
„Samozřejmě. Oč jde?“ Když Sharon souhlasila s pomocí, Aimen neváhala ani vteřinu a hned se přenesla za ní. Steven se jen usmál, a pak šel ke svému stolu, ze kterého vzal několik papírů do rukou. Poté opět vyrazil na zpáteční cestu.

Země, Colorado Springs, Odyssey
Když se Aimen objevila na můstku Odyssey, Sharon sedící u pilotní konzole se na ni usmála. Vstala od konzole a přišla blíže k Aimen, která ani vteřinu neváhala a hned se jí zeptala, jestli by mohla použít jádro.
„Předpokládám, že máte v plánu udělat pro někoho menší překvapení, mám pravdu?“
„Skoro jako byste mi četla myšlenky.“
„Pojďte za mnou. Nejste totiž jediná, kdo tady chystá překvapení,“ řekla s úsměvem Sharon a obě vyrazily směrem k jádru.
„Většině lidí se na Zemi zrovna nechce slavit Vánoce potom, co ztratili své rodiny, příbuzné nebo kamarády. Ale jsou tu i tací, kteří rodiny mají a Vánoce by chtěli oslavit. Jelikož stavby v Jižní Americe skončili, několik rodin dostane dům jako dárek k Vánocům. Domy, které jsme nechaly stavět, jsou úplně jiná kategorie, než původně u nás bývávaly.“
„Kam jste vůbec všechny obyvatelé nastěhovali?“
„Vytvořili jsme za pomocí jádra kolem dvaceti velkých paneláků, kam jsme je nastěhovali. Je to jen přechodný, než budou postaveny další domy. Necelý milión tak bude dneska spát už ve svých nových domovech.“
„To ráda slyším. V zimě, jaká je teď venku, bych je nenechávala mrznout.“
„Děláme vše, co je v našich silách. Jen lodí s asgardským jádrem je málo. Vlastníme ho pouze my a Queenmary. Proto některá z lodí je vždy na Zemi. Výjimečně tento týden jsou obě lodě na Zemi. A co vlastně máte v plánu vy?“
„Kdybyste viděla, jak to teď na Vánoce u Kevina doma vypadá…“
„To věřím. Má plno práce, že mu nezbývá čas na osobní život.“
„Přeji si, aby vše bylo tak jako dříve. Lidé se nesmí do smrti ohánět za minulostí, musí myslet na budoucnost.“
„A právě proto jsem si zabrala celou místnost s jádrem pro sebe. Podívejte se,“ když to dopověděla, otevřela do místnosti dveře. Když Aimen vešla dovnitř, nevěřila svým očím. Sharon bere Vánoce moc vážně, proto se po celé místnosti povalovaly samé dárky. Část z nich už byla zabalená.
„Páni. Tak teď jste mě dostala.“
„Je jich celkem dvě sta padesát. Přes milión a půl chybí a mně dochází nápady. Už nad tím sedím od půl noci. Brzy mi dojde káva.“
„Takže jsem dorazila ve správnou chvíli.“
„Za což vám budu vděčná do smrti,“ řekla na to Sharon a obě se pustily do práce.

Prostor kolem Země, Queenmary
Kevin s Emmou a se Sam se nacházeli v zasedací místnosti, kde si v tuto chvíli Sam hrála s malou Emmou. Bylo pěkné vidět Sam po dlouhé době veselou. Od smrti Jacka pořád pracuje, na zábavu si nikdy doposud neudělala čas.
„Já věděl, jak tě rozveselit,“ řekl Kevin a usmál se na Sam, která zrovna šimrala Emmu.
„Děkuji ti mockrát, Kevine.“ Kevin pohlédl na Sam, která zasmutněla. Vstal ze židle a sedl vedle ní. Sam se na něj podívala a pak se o něj opřela. Kevin věděl, že byla vdaná s Jackem. Byl zrovna u toho, když se brali tajně na Hammondovi.
„Měla bys někdy vyrazit na nějakou misi, než pořád sedět na velitelství,“ navrhl jí.
„Popravdě jsem přemýšlela o tom, že bych Hammonda svěřila někomu jinému.“
„Sam, sama tomu nevěříš, že bys to dokázala. Nejsi zrovna typ člověka, který rád sedí v kanceláři. Na to se známe už dost dlouho. Takže jako tvůj zastupující velitel v SGC ti nařídím pěkně po novém roce zvednout zadek od stolu a letět někam na jinou planetu.“ Sam se na něj usmála a souhlasně kývla hlavou. Pak se oba podívali na Emmu, která zívla.
„Máš tu kočár?“
„Je v kajutě.“ Oba vstali od stolu a vyrazili ke Kevinově kajutě.

Galaxie Kaliam
Olymp, 10:00
Vortensis spolu s Frodrenem obědvali v hotelu, ve kterém se zrovna nacházela i Minawara. Když vyšla z výtahu, její smysly najednou zpozorněly. Zaslechla oba, jak zrovna mluví o Martinovi. Jelikož jí to moc zajímalo, sedla si poblíž jídelny tak, aby ji nikdo neviděl.
„Tati, prosím.“
„Ano, můžeš.“ Vortensis šťastně vstala od stolu a objala tátu kolem krku.
„Děkujíííí.“ Frodren byl hlavně rád, že má svou jedinou dceru v pořádku. Po střetu s Engary se o ní bál nejvíce. Minawara schovaná poblíž se podívala na Frodrena, který si jí pak všiml. Frodren jí ukázal rukou, ať přijde k nim. Vortensis mezitím sedla zpátky ke stolu a spolu s tátou počkali na Minawaru, která přisedla k nim ke stolu.
„Mohu navštívit Martina na Zemi?“ zeptala se okamžitě Vortensis.
„Jak moc spěcháš?“
„Hodně. Nechci zmeškat rozdávání dárků pod stromečkem,“ odpověděla Vortensis. Stejně jako na Zemi, Antikové taktéž slavili Vánoce.
„Tak si běž zabalit a za hodinu u brány.“
„Děkujííí. To jsou moje nejlepší Vánoce, které jsem kdy měla.“ Vortensis tak rychle utekla od stolu, že Minawara jen žasla.
„Že mi na ni dáte pozor?“ zeptal se Frodren.
„Slibuji. Na Zemi jsou prozatím všichni v bezpečí.“
„Mockrát vám děkuji, že jste se o ni postarali. Nedokážu si představit, co bych dělal, kdyby to nepřežila.“
„Co jsem říkala o tom děkování?“
„Omlouvám se.“
„Nechcete jít s námi na Zemi?“ zeptala se ho Minawara. Frodren zavrtěl hlavou. Věděl, že Vortensis by ráda trávila čas s Martinem, kterého miluje. Aby Vortensis tak dlouho na ni nečekala, vstala od stolu a pomalu se vydala na cestu.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Ships Command
Jelikož se dnes slaví Vánoce, tak velitelé všech lodí dali posádce pauzu. Zrovna teď se někteří nacházeli v zasedací místnosti. Byli to například majoři Dave Kleinman, Catherine Womacková a Pat Meyersová. Tito tři zrovna seděli kolem stolu, na kterém ležely karty.
„Myslím, že karty brzy vyměním za šachy.“
„Tak to ti nepomůže, Dave. Pětkrát první místo v mistrovství, které pořádalo letectvo,“ řekla mu na to Pat. Dave položil karty na stůl s tím, že končí. Věděl, že v tomto moc dobrý není. Když se podíval směrem ke dveřím, zahlédl tam stát Felipeho s Paulem.
„Je docela zvláštní vidět ty dva pohromadě.“ Pat i Catherine se podívaly za sebe, aby věděly, o kom vlastně mluví.
„Myslím, že Felipemu je jedno, když je to Paul Emerson z jiné reality. Je to jeho táta ve všech směrech,“ řekla na to Pat.

Felipe i Paul si to s hrnky kávy namířili na balkón, který byl z části zasněžený. Oba stoupli k zábradlí a Felipe čekal, až mu povypráví, co vše se stalo v jeho alternativní realitě.
„Když jsme dostali falešnou zprávu o Superbráně, napadla nás Luciánská aliance. Zajali nás a zamkli nás ve skladišti. Hledali Sam, po které chtěli, aby zprovoznila Odysseu, jelikož byla značně poškozená. Sam ale nebyla na palubě Odyssey, byla na Daedalu, který si to tou dobou rozdával v Pegasu s Replikátory. Když to zjistili, tak začali prohlížet databázi, ve které byli uvedeni všichni členové posádky. Prvně chtěli Markse, ten ale na Odyssey taky nebyl. Caldwell si ho vyžádal na Daedalu. Pak jsi byl na řadě ty. Po odvlečení jsi jim nechtěl za žádnou cenu pomoci, tak tě zastřelili. Naše šance na záchranu mizeli, než se objevila Columbia, která sotva byla dostavěna. Na palubě se nacházel podplukovník Mitchell, doktor Jackson, Teal’c a Vala. Všechny nás přenesli na můstek, i tebe mrtvého, a pak na můj rozkaz zničili Odysseu s Luciánama na palubě. Tebe jsem po návratu na Zemi pohřbil vedle mámy. Několik měsíců jsem se utápěl v pití, jelikož vše, na čem mi nejvíce záleželo, jsem ztratil během chvilky. Další rána pak přišla od velitelství, kde mi oznámili, že Daedalus byl zničen spolu se Sam a Kevinem na palubě. Na Zemi zůstaly už jen dvě lodě, Columbia a Apollo. Obě lodě hlídkovaly nad Zemí a já dostal rozkaz ze shora, abych velel Columbii. Prvně na Zemi zaútočila Luciánská aliance, pár hodin po jejich začátečním útoku se objevili i Replikátoři. Země byla bombardována z orbity a my na Columbii se štěstím dokázali aktivovat pohon alternativní reality. Apollo byl zničen těsně před naším skokem. Zbytek už ti vyprávět nemusím.“
„Neplánovaná mimozemská aktivace!“ zaznělo z interkomu. Felipe i Paul okamžitě vyrazili do řídící místnosti, která se nacházela o dvě patra níže.

Kapitán Graham Simmons seděl v řídící místnosti u počítače, když zrovna Paul s Felipem přišli do místnosti.
„Kdo je to?“ zeptal se Felipe.
„Nepřijímáme identifikaci, ale mám tušení, kdo to může být.“
„Že by návštěva z galaxie Kaliam?“ hádal Felipe. Když se před bránou najednou objevila Minawara s Vortensis, řekl Paul: „Bingo.“
„Měli bychom je naučit našem způsobům, vždyť nám tu pak dělají rozruch,“ řekl na to Felipe a s tátou se vydali do místnosti s bránou.
„Vítejte na Zemi,“ přivítal je a pokynul strážím, aby sklonili zbraně.
„Kde najdu Martina?“ zeptala se hned Vortensis.
„Kterého máte namysli?“ zeptal se Felipe.
„Christophera,“ odpověděla tentokrát Minawara.
„Pokud se nemýlím, tak by měl být doma. Chcete k němu přenést?“
„Moc ráda. Chtěla bych ho překvapit.“ Felipe se usmál a vzal z kapsy vysílačku.
„Odysseo, tady Emerson.“
„Mladší nebo starší?“ zeptal se kapitán Robert Hemsworth. Paul i Felipe se tomu zasmáli, jelikož od té doby, co se rozhodli všichni z Columbie zůstat v této realitě, začali všichni vtipkovat.
„Mladší. Máme tu na návštěvě dvě Antičky, mohl bys je přenést k Marksovému domu?“
„Hned to bude.“
„Ale já chtěla ke…“ než stihla dokončit větu, byly obě přeneseny.
„Zjevně netušila, že všichni bydlí v jednom domě,“ řekl Felipe.

Země, Colorado Springs, 11:15
Martin Christopher stál v kuchyni, kde pomáhal Charleen a Kirbymu péci Vánoční cukroví. Když zaslechl menší rachot, který pocházel z venku, umyl si ruce a šel se podívat ven. Poté, co otevřel dveře, otevřel ústa a po vzpamatování přiběhl k Vortensis, kterou vzal do náručí a políbil ji tak moc, jak jen uměl. Charleen i Kirby na chvilku přestali s vykrajováním a šli se podívat, co se venku děje. Když Minawara zahlédla vnuka s jeho manželkou, usmála se na ně a oni na oplátku také.
„Na jak dlouho tě tu mám?“
„Na tak dlouho, dokud mě táta nebude shánět. A navíc za dva týdny mi už začíná služba v hotelu.“
„Jsi můj nejlepší dáreček na Vánoce,“ řekl Martin, a ještě jednou ji pořádně políbil.
„Nechám vás tu o samotě. Mám menší práci v Kaliamu, která nepočká,“ řekla Minawara. Než však stihla zmiznout, objevil se u ní Kirby.
„Jak moc jsou blízko Mléčné dráhy?“ zeptal se tiše.
„Tak moc, že by mohli vést válku v obou galaxiích.“
„Do háje.“
„Jo. Tady jsou zatím všichni v bezpečí, proto Frodren nechal Vortensis jít na Zemi. Zaútočili na Olymp a ona jim stála čelem. Pár týdnů si s Frodrenem poleželi v nemocnici.“
„Dáme na ně pozor, to ti slibuji. Hodně štěstí.“ Minawara kývnula hlavou a hned na to zmizela. Kirby se pak vydal za ostatními zpátky do domu.
„Mohu s něčím pomoci?“ zeptala se Vortensis.
„Co děláte na každé Vánoce na oběd?“ zajímalo Martina.
„Mno dobře. Takže o oběd se postarám já.“
„Jsi poklad,“ řekl Martin a políbil ji.

Země, San Francisco, Atlantis
Elizabeth se po více jak dvaceti dnech od záchrany dala do pořádku. Právě teď mluvila s Martinou, která jí povídala o tom, co se na Zemi a po jejím zmizení dělo.

Mezitím Teyla, Kanaan a Torren hráli na molu, na kterým byl napadlý sníh. Spolu stavěli sněhuláka, kterého jim pomáhal stavět i John, který vytáhl Ronona taktéž ven.
„A to je všechno?“ zajímalo Ronona.
„Až budeš mít dítko, bude si také s tebou chtít hrát,“ když to John dopověděl, Ronon si uvědomil, že brzy bude vlastně tátou, jelikož Amelia Banksová s ním čeká miminko. Po chvilce na něm přistála sněhová koule, kterou na něj hodila Teyla.
„Vážně?“
„Jsou přece Vánoce,“ řekla na to Teyla a hodila po něm další. Nakonec se přidal také a začal po Teyle házet vytvořené koule ze sněhu. Během chvilky tak vypukla velká sněhová bitka.

Z dálky z pokoje je sledoval Rodney, který pomáhal Jennifer s výzdobou. V operačním nechali postavit velký stromek, který už zbýval jen nazdobit. Jennifer měla někde schované krabice, ve kterých několik ozdob měla. Když je našla, zavolala na Rodneyho: „Půjdeš mi pomoct?“
„Jo, jo, už jdu.“
„Před chvílí jsem mluvila s Carsonem a Radkem. Také nám pomůžou se zdobením.“ Když oba měli krabice v rukou, vydali se na cestu do operačního.

Když tam došli, Radek s Carsonem si hráli s malým letadýlkem, kterým chtěli přidělat Vánoční hvězdu na stromeček. Carson navigoval ze schodů a Radek pilotoval.
„Nahoru… To je moc, dolů… Doprava… Ne, doleva…“
„Tak si už vyber, jestli nahoru, dolů, doprava nebo doleva,“ zahudroval Radek.
„Teď opatrně dolů, dolů…“
„A je to tam,“ řekl Radek a opatrně odhákl hvězdu z letadélka. Všichni přítomni v operačním, včetně Chucka a Amelie, řádně zatleskali Radkovému výkonu.
„Děkuji, děkuji.“
„Výborná práce, Radku. Našla jsem zbytek,“ ozvala se Jennifer, když před něj s Rodney položili zbytek krabit s výzdobami. Elizabeth s Martinou se brzy k nim taktéž přidaly. Nemohly si nechat ujít takovou zábavu.
„Všemu personálu, tady Kašparová. Brzy nám zazvoní dvanáctá hodina, je tak čas usednout ke stolům na pořádný Vánoční oběd.“ Všichni v operačním položili vše, co šlo, a co nejrychleji utíkali do kantýny, aby si mohli vybrat, co chtějí. Šéf kuchař s pomocníky připravili na dnešek celkem dvanáct druhů jídel, ze kterých si mohou vybrat. Avšak počet porcí je omezený, jelikož se na Atlantidě nacházelo více jak pět set lidí. Vyšší personál měl jednu výhodu, na Atlantidě se totiž nedávno zřídila další jídelna, takže ti, kteří o ní věděli, si to namířili přímo tam. Věděli, že tam nebude takový nával. Při cestě se k Martině přidal i přítel, který ji vzal za ruku a vesele pokračovali v cestě.

Země, Colorado Springs, 12:00
U Kevina touto dobou bylo pořádné veselo. U něj doma byli krom jeho, Karina a Emmy, ještě Martin s Vortensis, Charleen s Kirbym, Aimen s Odenem a Sam s Felipem, Sharon a Paulem. Bylo jich tolik, že se málem nevešli k jednomu stolu.
„Doufám, že je toho pro všechny dost. Když jsem se dozvěděla, kolik nás tu bude, tak jsem toho navařila více,“ řekla Vortensis, když zrovna nesla hrnec polévky.
„Martin mi zatajil, co tu na Vánoce vaříte, a tak jsem uvařila to, co máme u nás na Olympu. Doufám, že bude chutnat.“
„Já už to ochutnával a je to boží,“ řekl na to Martin a bez popřání se vrhnul do polévky.
„Je výborná,“ řekla Sam. S ní souhlasili i ostatní, kteří by nad polévkou nejraději slintali. Avšak ne oni jediní měli hlad, Emma se taktéž ozvala, že by ráda papala, a tak Karina na chvilku odešla od stolu a šla nakrmit Emmu.
„Ráda bych si pak vzala recept, je to moc dobrý,“ řekla Sam. Vortensis se celou dobu vedle Martina červenala. Navíc byla ráda, že všem polévka chutná. Když veškerá polévka z talířů a hrnce zmizela, bylo na čase podávat druhý chod.
„No ne,“ Kevin se otočil na bratra, když viděl, co přinesl na velkém talíři, „Tys byl rybařit?“
„Heh, ani ne tak docela. Využil jsem jen Queenmary na přenesení kapra z rybníku,“ přiznal se Martin. Všichni v jídelně se začali smát. Jelikož Emma nechtěla spinkat, tak si ji Kevin vzal na klín a hrál si s ní. Mezitím Martin s Vortensis přinesli na stůl bramborovou kaši, smaženého kapra, bramborový salát a něco málo k pití. Když vše opět bylo přineseno na stůl, všichni měli jen jedinou myšlenku, kterou nakonec nahlas vyslovil Martin: „Nechtěla bys zůstat na Zemi napořád? Pokud by to Frodren přežil.“
„Mno nevím. A co kdybych já tebe unesla ke mně na Olymp?“ usmála se na něj Vortensis.

Galaxie Kaliam
Grimia, 15:00
Thea takové pohodlí, jako pozemšťané na Zemi, neměla. Jelikož u nich na planetě sníh vůbec neexistoval, trávila celý den venku, kde trénovala. Na jeden velký strom si pověsila terč, do kterého se trefovala noži. Z dálky ji sledovali Wenis s Lewrenem, kteří tento den plánovali menší útok na Antiky. Když viděli, jak se Thea snaží vyrovnat se Engarům, nechali ji o samotě a vydali se k mateřské lodi, která se nacházela na orbitě planety. Thea o nich věděla, jelikož postupně získávala schopnosti Antiků, o kterých oni vůbec nevěděli.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, 19:30
Čas na rozdávání dárečků pod stromeček se téměř blížil, a tak se všichni obyvatelé Země scházeli venku na jednom velkém place, kde bylo postaveno velké pódium s několika velkými obrazovkami, aby všichni viděli. Nikdo nevěděl, co se bude dít, ani samotná Sam o tomhle nevěděla. Spolu s davem lidí stála pod pódiem, na kterém se objevila Sharon spolu s Aimen. Když Kevin se Sam obě viděli, hned jim vše docvaklo.
„Přeji všem krásný večer,“ těmito slovy začala Sharon mluvit do mikrofonu, který byl před ní, „Děkuji všem, že jste dnes přišli. Pro nás všechny je tento den hodně těžký slavit, ale nemůžeme držet smutek napořád. Určitě by si to všichni zesnulí nepřáli. Pro každého z vás máme dárek, který se vám doufám bude líbit. Právě teď byste ho měli mít všichni před sebou. Jakmile ho otevřete, zmáčkněte na tlačítko, o zbytek se postará ovladač sám. Šťastný a Veselý Vánoce.“ Sharon spolu s Aimen, která zařídila přenos dárků, se vydaly ke svým rodinám, které na ně čekaly pár metrů před pódiem. Sam s ostatními viděli, jak jsou lidé postupně přeneseni, obrátili se na Sharon a Aimen, které se nadřely nejvíce.
„Ani nevím, jak vám mám poděkovat.“
„Vy nám děkovat nemusíte, madam. Přece jen jsou Vánoce,“ řekla Sharon a podívala se na nebe. Opět jim začalo sněžit. Felipe, Sharon i Paul se nechali přenést do svého domu, jelikož je překvapení také neminulo. O to se už ale postaral Kevin, když se na pár hodin zavřel na Queenmary v místnosti s jádrem. Jelikož věděl, že Sam nemá nikoho, s kým by oslavila Vánoce, tak celá rodina ji přizvala k sobě. Nejdříve odmítala, ale když jí pak nedali na výběr, jejich nabídku přijala.

Obyvatelé Země se postupně objevovali u svých nových domovů, ve kterých začíná jejich nová etapa života. V každém domě v obývacím pokoji se nacházel ozdobený stromeček, pod kterým se nacházely dárky. Sharon si dala s výzdobou a dárky velkou práci. Obzvlášť, když tajně vyzvídala, kdo si co přeje. S večeří si práci dělat nemuseli. V každém domě byl vestavěný v kuchyni molekulární syntetizátor, který všem vytvoří to, na co mají chuť. O Vánoční pohostinnost tak bylo postaráno.

V SGC touto dobou už nikdo nebyl. Ve velké hale uprostřed stál ozdobený Vánoční stromeček, pod kterým ležely další dárečky připravené pro zaměstnance, ale ti si to rozbalí až zítra ráno.

Pokračování příště

Moc pěkný vánoční díl těšim se na další

vynikající díl

[kasparova655365]

Děkuji mockrát, oběma


Dneska zjevně nestihnu napsat Silvestrovský pokračování dílu, ale budu se snažit ho dopsat, co nejrychleji to půjde.

Jinak bych Vám všem ráda popřála Krásný Nový Rok, ať se Vám všem daří, a ať se Vám všem splní to, co byste rádi v Novém Roce chtěli

[kasparova655365]

Zdravím,
krapet pozdě, ale máte tu pokračování šestnáctého dílu Krásné čtení přeji

16. díl – Nejtěžší chvilky/Hardes Moments, part 2

Země, Colorado Springs, Stargate Command, 31. prosince, 8:00
Sam po kratší dovolené vešla do SGC, ve kterém pořád byly vyvěšené ozdoby i s Vánočním stromkem. Po vejití do velké haly, ji přivítala poručík Johansenová, která pro ni měla přichystané několik zpráv a přesunu lidí do nových domů.
„Byli už všichni přestěhováni?“
„Ano, madam. Přechodné budovy jsme tak mohli nechat zbourat.“
„Výborně. Kontaktujte Atlantidu, že bych ráda mluvila s doktorkou Weirovou.“
„Rozkaz.“ Tamara sedla ke stolu a Sam vešla do své kanceláře, kde stoupla k dotykové tabuli, na které si nechala zobraz stav asgardského jádra, které bylo postaveno v sekci čtyř. Jádro je nastaveno pro fungování molekulárních syntetizátorů v domácnostech. Když Sam viděla, že je vše v naprostém pořádku, přepnula obrazovku na dálkové senzory. Naštěstí na nich nic nebylo, takže mohla sednout ke stolu a na počítači prohlédnout planety které doposud nenavštívili. Jedna ji zaujala hned po rozkliknutí na mapy. Antikové měli záznamy o všech planetách, na kterých umístili Hvězdné brány. Zrovna na P6D-094, kterou si Sam prohlížela, by měla být početná kolonizace, kterou před nedávnem vybudovali Furlingové. Doposud se s touto rasou nesetkali, a tak se Sam rozhodla, že na tu planetu pošle SG-1 spolu s SG-5, kterému velí plukovník Young. Po chvilce sepisování na počítači se z vysílačky ozvala Tamara: „Madam, je tu doktorka Weirová.“
„Pusťte ji dovnitř,“ řekla Sam a vstala od stolu. Mezitím Elizabeth vstoupila do její kanceláře.
„Generále.“
„Doktorko. Posaďte se,“ pobídla ji Sam a obě si sedly ke stolku na bílí gauč. Obě teď měly krásný výhled do velké haly, kudy právě teď procházelo několik SG týmů vrácených z několika planet.
„Co pro vás mohu udělat?“
„Chtěla byste dělat prostředníka mezi námi a ostatními zeměmi?“ Elizabeth překvapilo, že jí Sam navrhla takovou práci.
„Jelikož Atlantida teď patří plukovníku Kašparové, tak ráda,“ odpověděla Elizabeth, „Doufám, že jsem ještě všechno nezapomněla.“
„Kdybyste cokoliv potřebovala, stačí říci.“
„Platí.“ Obě si potřásly rukou a opřely se polštáře, které byly na gauči.

Prostor kolem Země, Columbia
Zatímco plukovník Paul Emerson byl na Zemi se svým synem, lodi teď velel podplukovník Jack Olsson, který se svým týmem dávali dohromady loď. Právě teď se Jack nacházel u hlavního generátoru štítů ve strojovně. Vše ve strojovně bylo vypnuté, takže tam nebyla žádná radiace.
„Dobrá, spusťte diagnostiku.“
„Ano, pane,“ odpověděl lodní inženýr, který na svém laptopu spustil diagnostiku štítů.
„Pane, nevím, co s tím je, ale…“ Jack přišel k inženýrovi, který mu ukázal laptop. Když viděl, jak lodní systémy opět začaly blbnout, zapnul vysílačku na svém uchu.
„Tady Olsson, vypněte na lodi veškeré systémy. Hned!“
„Pane?“ nechápal inženýr.
„Celá loď je nakažena virem, který vysílá všem naši polohu. Hlavně těm, kteří zaútočili na naši Zemi.“ Jack se podíval na světla, která během několika vteřin zhasla. Inženýr měl s sebou baterku, a tak ji aktivoval.
„Co teď?“ zeptal se inženýr.
„Musím jít k jádru, dokud má šťávu. Přenesu všechny na povrch, než nám dojde vzduch,“ odpověděl Jack a oba sprintem vyrazili k jádru.

Když Jack dorazil do místnosti s jádrem, aktivoval pro jádro rezervní energii, která vydrží necelou minutu, proto ani vteřinu neváhal a okamžitě přenášel posádku napovrch planety. Když jádro ukázalo, že se na lodi nachází sám, vypnul jádro a vyrazil do zásobovací místnosti pro kyslíkovou masku.

Země, Colorado Springs, Stargate Command
Když se začala posádka Columbie objevovat v SGC, Sam okamžitě zavolala Paula.
„Carle?!“ zavolal na něj Paul, když viděl svého pilota z Columbie.
„Pane.“
„Co se stalo?“
„Podplukovník Olsson nás všechny transportoval z lodi.“
„Proč?“ zajímalo Paula.
„Naši nepřátelé nám zanechali menší dárek, než jsme skočili sem,“ odpověděl inženýr, který k nim přiběhl, když je zahlédl.
„Jaký?“
„Sledovací zařízení. Přišli jsme na něj při spuštění diagnostiky štítů. Podplukovník poté nařídil okamžité vypnutí systémů na lodi. Pak nás všechny přenesl sem. Nevím, kde jde. Zjevně zůstal na lodi.“ Paul přemýšlel nad tím, co budou dělat, ale pak se tam z ničeho nic objevil Kevin, který ho chytl za rukáv a přenesl se s ním na Queenmary, která tou dobou byla taky na orbitě planety.

Prostor kolem Země, Queenmary
Když se oba objevili na můstku, namířili si to k Weapsovi, který měl na obrazovce zobrazenou Columbii.
„Zachycuji na palubě Columbii pouze jedinou známku života. Podle lokátoru to je podplukovník Olsson.“
„Přeneste ho okamžitě na můstek!“ rozkázal Paul. Weaps souhlasně kývnul hlavou a po zadání příkazu do počítače se objevil Jack na můstku.
„Jacku?“ Po objevení na můstku dřepl na zem a snažil se nadechnout čerstvého vzduchu.
„Jo...“
„Tys mě teda vyděsil.“
„Omlouvám se.“ Jack zakašlal a za pomocí obou plukovníků se postavil na nohy. Oba zajímalo, co se na Columbii dělo.
„Po spuštění diagnostiky štítů se objevil skrytý virus, který se rychle rozšiřoval po celé lodi. Nařídil jsem okamžité vypnutí systémů, ale poté, co jsem přenesl posádku na povrch, se opět projevil. Chtěl mě udusit, když jsem běžel zrovna do zásobárny pro kyslíkovou masku. Columbia právě teď vysílá do naší rodné reality souřadnice, kde se právě teď nacházíme. A teď jsme snadným cílem pro Replikátory, Wraithy a Kliprity.“
„Klipri…Co?“ divil se Kevin.
„Určitě jste se s nimi už taky setkali v Pegasu. Daedalus z jiné alternativní reality,“ řekl Paul.
„A sakra.“
„Columbii už nelze vrátit pod naši kontrolu. Je jen otázkou času, než virus zaktivuje celou loď,“ oznámil Jack.
„Možná je tu jiná šance. Weapsi, přeneste McKaye k nám na palubu.“ Kevin se přesunul zpátky do přední části můstku, kde se po objevení transportního paprsku objevil Rodney.
„Co se děje?“
„Na Columbii máme virus, který převzal nad lodí kontrolu. Je jen otázkou času, než získá plnou,“ odpověděl Paul.
„Jaký virus? … Myslím autora?“ Jack se podíval na Paula a pak na Rodneyho, kterému odpověděl: „Replikátoři.“
„Máte na lodi jádro?“ zajímalo Rodneyho.
„Ano, ale než jsem opustil místnosti, vytáhl jsem z něj pár důležitých krystalů, bez kterých se vůbec nespustí,“ odpověděl Jack a vytáhl z kapsy celkem pět čipových krystalů.
„Super, takže Replikátoři po lodi pochodovat nebudou,“ ulevil si Rodney.
„Musíme do skafandrů a dostat se dovnitř,“ řekl Kevin.
„Do těch, ve kterých se nedá skoro vůbec hýbat?“ zakňučel Rodney, jelikož on nejvíce nesnášel právě skafandry.
„Ne, ty namysli nemám. Pár nových jsme dostali z SGC na vyzkoušenou. Doposud jsme je ještě nevyzkoušeli, jelikož naše hlavní práce byla postavit baráky pro všechny obyvatelé na Zemi.“
„Myslím, že teď je ta správná doba na jejich vyzkoušení,“ řekla Sam, která se nechala skrze Hammonda přenést na Queenmary.

Sam, Kevin, Jack, Rodney i Paul se navlékali do nových skafandrů, které byly vytvořeny pro vojenské účely v terénu. Když si je na sebe navlékli, všichni čtyři, až na Rodneyho, si vzali s sebou pro jistotu zbraně.
„Na jak dlouho máme kyslík?“ zajímalo Rodneyho.
„Na tak dlouho, že byste v tom skafandru mohl být celý týden.“
„Stlačený vzduch. Skafandry jsou vytvořeny skrze asgardské jádro. Bezpečný,“ vysvětlila hnedka Sam a pak se usmála na Kevina, který mezitím zkontaktoval můstek. Během několika uplynutých vteřin se objevil v místnosti transportní paprsek, který je přenesl na Columbii.

Prostor kolem Země, Columbia
Všech pět se objevilo na můstku, který touto dobou byl bez vzduchu. Všude kolem nich létaly jiskry, které vytvářel samotný virus, aby jim znemožnil pohodlný průchod lodí.
„Kde začneme?“ zeptal se Paul.
„Měli bychom se rozdělit. Já a Rodney půjdeme do místnosti s jádrem. Vy půjdete do řídící místnosti,“ navrhla Sam. Všichni souhlasně kývli a vyrazili na cestu. Půlka cesty byla stejná, jen obtížnější než za normálních podmínek. Jelikož výtah nemohli použít, tak museli lézt po žebříku o pět pater níže.
„Vážně?“ zakňučel Rodney.
„Můžete klidně výtahem, ale až vás ten virus zabije, tak si pak posmrtně nestěžujte, doktore,“ řekl mu na to Jack, který lezl dolů jako první. Rodney uznal, že na tom něco pravdy bude, a tak mu Sam uvolnila místo, aby mohl lézt dolů jako druhý.

Po dvaceti minutové cestě po lodi se dostali na chodbu, kde se museli rozdělit. Největší problém byl, že na Columbii byly po chodbách taktéž obranné prvky, které se aktivovaly. Z podlahy najednou vyjela zbraň vzhledem vypadající asgardským paprskometům v menším měřítku.
„Do hajzlu,“ řekl na to Paul.
„Kolik máme…?“ než to Rodney dopověděl, zraň byla nabita a připravena k okamžitému použití.
„Vteřinu,“ odpověděl Jack. Když zbraň vystřelila kratší paprsek, Jack silným mávnutím pravé ruky poslal paprsek zpátky na zbraň, která byla tím zničena. Vlnu výbuchu pak zastavil tím, že sepjal před sebou ruce. Poté, co vše ustálo, měl Jack hodně co vysvětlovat.
„V naší realitě jste nebyl Antikem, plukovníku Marksi, ale já,“ přiznal Jack skutečnost, která byla v jejich realitě. Paul na něj zíral stejně jako předtím na Kevina. Bylo zcela jisté, že o tom nikdo nevěděl.
„Omlouvám se, pane. Ale nemohl jsem to nikomu říci.“
„Proč?“ nechápal Paul.
„Protože v naší realitě Antikové podlehli Engarům. Byl jsem poslední přeživší s těmito schopnostmi. Právě teď nejspíše v naší Mléčné dráze jsou i Engarové, kteří si to rozdávají s Replikátory, Wraithy i s Kliprity.“
„Takže v té vaší…?“
„Jsou všichni mrtví,“ odpověděl Jack. Hned na to následovala menší exploze z chodby, kde se nachází asgardské jádro.
„Zůstaňte tady.“ Jack se rozeběhl směrem k explozi následovaný Kevinem, který neuposlechl a běžel za ním. Když otevřel dveře od místnosti, všude byl samý kouř. Nic nešlo vidět. Jack viděl za sebou Kevina, a tak se ho dotkl a vytvořil kolem nich štít. Pak vešli dovnitř, kde si to namířili k jádru, které naštěstí bylo neporušené.
„Kde tu máte řídící krystaly od hypermotorů, motorů, štítů a vnitřních senzorů?“ zeptal se Kevin.
„Žádné nejsou.“
„Co tím chcete říci? Jak teda ovládáte loď?“ zarazil se nad tím Kevin. Jackovi nezbývalo nic jiného, než mu to říci: „Columbia nevlastní pouze asgardské jádro, ale i replikátorské, které jsme získali, když postupně útočili na naše základny.“
„Chcete tím říci, že veškeré systémy jsou řízeny skrze replikátorského jádra?!“
„Ano, pane.“
„A to je kde?“
„Na zádi u motorů. Desáté podlaží, chodba D-5, místnost Replik,“ odpověděl Jack a během několika vteřin oba zmizeli.

Paul, Sam i Rodney čekali na ně na chodbě. Ale než by se jich dočkali, vyrazili alespoň do řídící místnosti, kde prozatím žádná exploze nebyla slyšet.
„Předpokládám, že jste to nevěděl?“ zeptala se ho Sam.
„Ne,… nevěděl,“ odpověděl zklamaně Paul.
„Mohu vás alespoň utěšit tím, že o Kevinovi to taky nikdo nevěděl, jen jeho manželka.“
„Já tu jsem taky…“ ozval se Rodney, kterého si nikdo nevšímal.
„My víme, Rodney. Nezapomněli jsme na tebe,“ řekla Sam.

Kevin s Jackem se objevili v místnosti s replikátorským jádrem, které bylo obklopeno samotnými bloky Replikátorů.
„Už vím, proč jste to nechtěl hned říci.“
„Jo. Virus si našel cestu ke tvůrcům.“ Oba zrovna sledovali, jak replikátorské jádro vytvářelo malé bloky pro stavbu Replikátorů.
„Ve zbrojnici máme bednu C-4. Raději zruším pár místností, než jim nechat celou loď.“
„Hned jsem zpátky.“ Kevin zmizel a nechal tam Jacka samotného. Než se Kevin vrátí, chtěl se Jack podívat na druhé straně místnosti na panel, který je propojen s replikátorským jádrem. Když panel aktivoval, zjistil, že virus zapomněl na jednu důležitou věc, a to zajistit bezpečnost přívodu energie přímo k jádru.
„Paul mě po tomto zabije asi sám,“ řekl dříve, než za pomocí bezpečnostního klíče aktivoval destrukci toku energie. Po otočení klíče se najednou začaly všude objevovat po celé lodi jiskry.

Energie po celé lodi přestávala postupně fungovat. Gravitace na lodi byla přerušena jako první, naštěstí nové skafandry měly odolnější magnetické boty. Sam i Rodney se podívali na Paula, který tušil, co se stalo.
„Co to bylo?“ zajímalo Sam.
„Destrukce toku energie. Jack musel mít u sebe klíč, který použil u druhého jádra.“
„Druhé jádro?“
„Na palubě nemáme pouze asgardský, ale i replikátorský.“
„Plánoval jste nám to někdy říci?“ zeptal se ho Rodney. Odpovědi se nedočkal, jelikož se dostali na místo, kam potřebovali. Rodney se chtěl připojit do sítě, ale tím, že Jack zničil celou síť, nemohl udělat nic.
„Záložní generátor tu máte?“ zeptal se Rodney.
„Zničen spolu s hlavním,“ odpověděl Paul.
„Bez energie nic nemůžeme dělat. Co si sakra myslel, než to zničil?“ nadával naštvaně Rodney.
„Zeptám se ho, až ho uvidím. Alespoň teď budeme mít bezpečný průchod lodí, tímto totiž vyřadil všechny bezpečností prvky na lodi. Žádná zbraň už na nás mířit nebude.“
„Kam půjdeme?“ zeptala se Sam.
„Jelikož všechno vyřadil z činnosti, tak se akorát můžeme vrátit na můstek. K nim se nedostaneme, pokud nás nikdo nepřenese,“ odpověděl Paul.
„Půjdu se nejprve podívat na asgardské jádro. Třeba by se dalo něco udělat,“ řekla Sam.
„S vyndanými krystaly nic neuděláme, ale můžeme to zkusit,“ řekl na to Rodney a všichni tři vyrazili do chodby, kde zabočili do chodby, ve které se nacházela zbraň, která je chtěla zabít.

Poté, co Kevin našel bednu s C-4, se vrátil k Jackovi, který se mezitím hrabal ve vestavěných panelech.
„To jste byl vy?“
„Jo. Plukovník mě po tomto nejspíše zabije sám. A moje žena mu pak za to vřele poděkuje,“ odpověděl Jack a otevřel bednu. Do rukou vzal čtyři C-4ky, které rozmístil poblíž jádra. Při rozmisťování čtvrté C-4ky se Jack najednou zarazil. Kevin se na něj podíval, jelikož nevěděl, co se s ním děje. Pak najednou viděl replikátorsky vytvořenou tyč procházející jeho břichem. Jackovi začala téci z úst krev. Na nohou už nevydržel stát a velmi rychle klesl k zemi. Kevin se k němu přenesl a po dotyku na něho přenesl jak sebe, tak i jeho.

Prostor kolem Země, Queenmary
Oba dva se objevili na ošetřovně na Queenmary, kde tou dobou měla službu doktorka Maria Furiová, která seděla u počítače, na kterém si prohlížela lékařské záznamy svých pacientů.
„Doktorko!“ zavolal na ni Kevin. Maria se otočila za sebe, kde viděla ležícího Jacka a nad ním klečícího Kevina. Rychle vstala od počítače a přiběhla k nim.
„Co se stalo?“ Rychle přitlačila ruce na ránu, která silně krvácela.
„Menší problém s Replikátory na Columbii.“
„Jádro by mělo být odpojeno od zbytku lodi… Vyhoďte jej,“ řekl při vědomí Jack. Kevin kývnul hlavou a hned zmizel. Maria mezitím si přivolala zbytek zdravotního týmu, který jí pomohl položit Jacka na lehátko.

Prostor kolem Země, Columbia
Kevin po objevení na Columbii nechal ostatní přenést na Queenmary, zatímco on dokončoval poslední přípravy. Zbytek C-4 schoval zpátky do skladiště a pak se přenesl na bezpečné místo, odkud měl signál na odpálení C-4 v místnosti. Po zmáčknutí tlačítka se najednou ozvala velká rána.
„No do…“ než to dopověděl, rychle od tama zmizel. Vy buch byl poněkud větší než, byl předpokládán.

Prostor kolem Země, Queenmary
Kevin se objevil na můstku, kde ostatní měli sundaný vršky od skafandrů. Když se podíval za sebe do prostoru, viděl na Columbii menší výbuch.
„Tak tohle jsme možná krapet přepískli.“
„Kde je Jack?“ zajímalo Paula. Kevin sundal z hlavy vršek skafandru a podíval se na Paula, kterému odpověděl: „Je na ošetřovně. Replikátorské jádro si začalo samo vytvářet bloky. Pár bloků se zformovalo do tyči, která se zabodla do podplukovníkova břicha.“ Paul se bez nejmenšího zaváhání rozeběhl na ošetřovnu, aby zjistil, jak na tom Jack je. Loď mu v tuto chvíli byla zcela ukradená.
„Co to bylo za explozi?“ zeptal se Rodney.
„Museli jsme jádro odstřelit, jiná možnost nebyla,“ odpověděl Kevin a obrátil se na Weapse, „Zaměřte Columbii a přeneste ji do hangáru.“
„Ano, pane.“ Sam, Rodney i Kevin si to pak namířili do skladovací místnosti se skafandry, aby je mohli ze sebe konečně sundat.

Paul skafandr sundal ze sebe až na ošetřovně, kde v tuto chvíli pochodoval z jedné strany na druhou. Čekal, až se někdo z doktorů objeví, aby ho informoval o stavu jeho kamaráda.
„Proč nikdo nic neříká?“
„Jelikož teprve začali,“ odpověděl Kevin, který přišel za ním, „Podplukovník mi řekl, že má ženu.“
„Kate. Čekají spolu první mimčo.“
„Tak to si s Emmou budou určitě rozumět, až vyrostou.“
„Proč jsi to nikomu neřekl, že jsi potomek Antiků?“ snažil se zjistit, proč to neudělal i Jack.
„Není to něco, s čím by se každý chtěl hned na potkání chlubit. Když jsem to zjistil, život se hned změnil. Rodiče prvně opustili mě, pak Martina. Když mě děda s babičkou dostali z dětského domova, museli s pravdou ven. Historie Antiků je krapet zdlouhavá, obzvlášť, když vezmeme u nich věkové rozdíly. Genesis se povznesla a měla babičku až po půl miliónu letech. Ta měla zas mou mámu až po skoro miliónu. Není to přesný, tolik toho zas nevím. Byl jsem párkrát zděšený z toho. Pak jsem se dostal ke Hvězdné bráně a pomalu jsem na to přicházel svým vlastním způsobem. To už se babička s dědou vrátili zpátky do Kaliamu, kde se celou dobu rodiče před námi skrývali. Jack to musel chápat stejně. Obzvlášť, když řekl, že všichni Antikové u vás podlehli Engarům. Být posledním patřící mezi ně je těžký. Až se z toho dostane, zeptejte se ho na to přímo. Popřípadě, jestli víte jména jeho rodičů, tak bych je možná sem dostal, jestli stále žijí. Jen nevím, jestli v této realitě ho měli, nebo ne. Všude se najdou odlišnosti.“
„A co Karina?“
„Já i Karina jsme se poznali náhodou u armády. Ani jeden jsme nevěděli o tom, že ten druhý patří k Antikům. Dozvěděli jsme se to krapet náhodou, když nás poslali na menší misi. Původně to mělo být brnkačka, nakonec z toho vyšla střelba po dvaceti plně ozbrojených vojáků. Všechno se to odehrávalo tady na Zemi. Když šlo do tuhého, Karina se mi najednou začala ozývat v hlavě. Normální člověk nic neslyší, a tak jsme hodně rychle zjistili, kdo ve skutečnosti jsme. Poté, co jsme se z toho dostali, tak jsme spolu začali randit. A zbytek už je jen pohádka o šťastném páru. Milovali se a po dlouhé době zplodili i potomka. Myslím, že kdybych nikdy nepotkal Karinu, tak bych byl ještě v tuto dobu sám. Pořád jsem byl jen na lodi, na osobní život nebyl čas. Když jsem zjistil, že Karina byla převelena na Odysseu, první, co jsem udělal, když se objevila na můstku, bylo to, že jsem vstal od konzole a přede všemi jsem ji políbil.“
„Budu hádat. Všichni na vás zírali.“
„Přesně tak. Nikdo o tom nevěděl, až ten den to zjistili. Ona létala s F-302, dostala velení jedné skupiny. A já střídal na můstku jednu pozici za druhou. Jak říkám, historie je velká, a ne každý se s tím chce chlubit na potkání,“ řekl Kevin. Když se pak podíval na hodinky, zjistil, že se blíží ke dvanácté hodině.
„Určitě to bude ještě nějakou dobu trvat, měl byste to jít říci jeho ženě. Já se zatím vrátím dolů do SGC, Karina si bude dělat starosti, když neví, kde jsem.“

Země, Colorado Springs, Stargate Command, 12:00
Karina s Emmou v kočárku pochodovala po velké hale, kde se stále nacházela posádka Columbie. Když se tam objevil Kevin, hned šla za ním.
„Kevine, co se stalo?“
„Menší problém s Columbií. Teď už je to ale vše vyřešeno. Chvilku počkej, jen to oznámím její posádce.“
„Dobře.“ Kevin stoupl na nejvyšší místo na podlaze, aby ho všichni viděli. Nemusel ani prosit o ticho, všichni ztišili, když ho zahlédli.
„Columbie už není dále ovládána Replikátory. Avšak kvůli tomu jsme museli vyhodit replikátorské jádro do povětří. Loď to přežila v celku, ale čekají ji velké opravy. V tuto chvíli už je v hangáru.“
„A co podplukovník Olsson?“ zeptal se inženýr, který předtím byl s plukovníkem.
„Právě teď ho operují na Queenmary, jelikož jádro si samo začalo vytvářet bloky, které se zformulovaly do tyči, která se mu zabodla do břicha. Bližší informace o jeho stavu nemám. Až to budu vědět, dám vám vědět. Prozatím běžte všichni domů. Plukovník Emerson se vám určitě ozve jako první.“ Posádce se moc nechtělo jít domů, a tak místo toho postupně šli do posiloven, které byly rozmístěny po všech horních patrech. Poté, co se posádka rozmístila do posiloven, přišel do haly Paul i s Kate Olssonovou.
„Kevine,“ zavolal na něj Paul, když byl k němu otočen zády.
„Ano?“ Kevin se okamžitě k němu otočil. Hned viděl před sebou stát Paula s neznámou ženou.
„To je Kate Olssonová, Jackova manželka. Toto je Kevin Marks.“
„Ráda vás poznávám. Bude Jack v pořádku?“
„Z Queenmary se mi ještě neozvali, takže nejspíše je stále na operačním sále. Ale nebojte se, je v dobrých rukou. Jakmile skončí, přenesou ho do vojenské nemocnice.“
„Já ji tam zavedu,“ nabídla se Karina, „Vy dva se postarejte o Columbii. A jakmile něco budete vědět o podplukovníkovi,…“
„Tak hned dáme vědět,“ ujistil ji Kevin. Karina se na něj usmála a pak s Emmou i Kate vyrazili k východu. Mezitím se Kevin nechal s Paulem přenést na palubu Queenmary.

Prostor kolem Země, Queenmary
Weaps zrovna stál u boční obrazovky, když na můstek přišli oba plukovníci. Podíval se na ně a počal, až k němu přijdou.
„Columbie je usazena v hangáru. Inženýři na Thétě byli už informování, takže brzy dorazí zpátky na Zemi. Dálkové senzory také nic neukazují, takže jsme zatím čistí. Nikdo k nám nesměřuje,“ oznámil major.
„Výborně. Kde se nachází Apollo?“
„Letí už zpátky. Plukovník Ellis vzkazuje, že další přeživší skupina Luciánské aliance byla zneškodněna.“
„Takže tohle dopadlo dobře. Spojte se s nimi a vzkažte plukovníkovi, že jim hned po návratu začíná hlídka nad Zemí. Ať ponechá na lodi pouze základní tým.“
„Ano, pane.“ Weaps odešel od obou důstojníků a sedl si zpátky za svou konzoli. Po chvilce ticha zakručelo oběma plukovníkům. Oba se zachechtali a usoudili, že by něco malého měli sníst, a tak si to namířili do jídelny.

Země, Colorado Springs, Vojenská nemocnice, 13:20
Karina s Kate seděli venku před vojenskou nemocnicí. Kate se strašně moc líbila Emma, když viděla její rozkošné tvářičky.
„Kdy se vám to má narodit?“ zeptala se Karina.
„První termín mám za týden.“
„Páni. To už je hodně blízko. Máte už vybraná jména?“
„Tyler. Po Jackovém otci.“
„To je krásné jméno.“ Když se Karina podívala na Kate, viděla, jak jí tekly slzy z očí.
„Váš manžel bude v pořádku, určitě.“
„Karino, tady Kevin,“ ozval se skrze vysílačku.
„Slyšíme tě.“
„Podplukovník je po operaci. Právě ho přesouvají do nemocnice.“
„Děkuji za zprávu.“ Kate si otřela oči a rychle vstala z lavičky a spolu s Karinou a Emmou vyrazili do nemocnice.

Jack ležel na nemocničním lůžku na jednotce intenzivní péči. Když se otevřely dveře, prošla nimi Kate, která hned sedla ke spícímu Jackovi. Chytla ho za pravou ruku a držela mu ji. Doufala, že se hned probudí, ale předtím, než vešla do místnosti, ji doktoři informovali, že tak rychle to nebude.

Země, San Francisco, Atlantis, 15:00
Elizabeth pochodovala chodbami po Atlantidě, až dorazila k řídící místnosti, kde na ni čekala Martina. Martina věděla o tom, že Elizabeth zítřejším dnem začíná pracovat na své nové pozici.
„Připravena na novou pozici?“
„Se vší parádou. Jen nevím, jestli jsem na tu pozici ta správná.“
„To určitě jste. Já taky pochybovala o velení na Atlantidě,“ přiznala se Martina.
„Ale zvládáte to výborně. Neslyšela jsem doposud žádné stížnosti,“ pochválila ji Elizabeth a Martina chvilku nad tím zapřemýšlela.
„Myslím, že to teprve přijde. Zatím jsem neměla čas nic provést,“ zavtipkovala.
„Tak snad to nebude nic hrozného.“
„To mohu slíbit. První rošťárnu udělám na apríla,“ přiznala se Martina a spolu s Elizabeth se zasmály.
„Madam,“ ozval se najednou od dveří John.
„Johne, pojďte dál.“
„Mám vzkázat od Rodneyho, že vše na půlnoc je přichystané. Radek už jen dolaďuje drobnosti.“
„Výborně. Pro dnešek máte volno. Od zítřka opět začnou mise.“
„Rozkaz.“

Země, Colorado Springs, Vojenská nemocnice, 17:30
Kate stále seděla vedle Jacka, který konečně po dlouhém čekání nabyl vědomí. Chytla ho za ruku a usmála se na něj.
„Co mi to děláš?“
„Omlouvám se,“ řekl tiše.
„Jak se cítíš?“
„Jsem naživu,“ odpověděl a na chvilku zapřemýšlel o tom, kdy Kate řekne, kým ve skutečnosti je. Nakonec se rozhodl, že jí to řekne později, teď na to zrovna nebyl správný čas.

Země, Colorado Springs, 23:50
Pomalu se blížila půlnoc a všichni obyvatelé Země se pomalu scházeli venku. Obě brány na Zemi byli uzavřeny, a tak všechen personál mohl jít také ven. Když už chyběla jen chvilinka, patnáct vteřin před půlnocí začali všichni odpočítávat.
„…Deset, devět,…“ Karina s Kevinem, Emmou, Aimen, Odenem, Charleen a s Kirbym stáli před domem a čekali, až všechno začne.
„…Pět, čtyři, tři, dva, jedna…“ Z určených stanovišť postavených na Zemi, se najednou začali objevovat petardy, které byly zapalovány dle nastaveného programu.
„Šťastný Nový Rok,“ popřál všem Kevin. Pro všechny právě teď začala nová etapa života.

Konec