29.Díl: Král nebo Císař
Rokování mezi zástupci Země a Přemyslovského Impéria proběhlo v Mikulčicích. Mikulčice byly ve skutečnosti městskou lodí třídy Atlantis, ve kterém se nacházelo kromě státního řízení také hlavně kasárna.
Země se zavázala poskytnout úplně všechny informace o své historii a také k seznámením se s Antiky a Asgardy. Na oplátku jí byla slíbena pomoc a návrh na uzavření spojenectví a obchodních dohod. O´Neill si všiml, že vojáci u sebe nosí i meče, sekery a další různé zbraně, navíc měli zvláštní druhy brnění. Dále mu nebylo jasné, jaký titul ve skutečnosti Svatopluk toho jména IV. má. Jedni ho označovali za krále a jiní za Císaře, ale těch bylo daleko méně.
Dalším bodem, který navrhl sám Svatopluk IV. Byla vzájemná kooperace mezi flotilami Země a flotilou Přemyslovského Impéria, konkrétně se mělo jednat o druhou flotilu vedenou Admirálem Purkartem, nejlepším admirálem, jakého kdy Impérium mělo.
Toto vzal O´Neill jako poctu a souhlasil. Dále byla navázána dohoda o tom, že Země bude nechávat zpracovávat vytěžené suroviny v galaxii Pegasus na Vladislavy, zatímco Přemyslovská říše si část zpracovaného kovu nechá.
O´Neill s tím souhlasil, ale neuspěl s vlastním návrhem na nějaké sdílené technologie. Připadalo mu jako by slyšel Thora, když mu oznámil že Prométheus je primitivní loď. Další jednání mělo proběhnout na Magritě, ale než O´Neill stačil předat koordináty planety několik diplomatů si planetu našli na svých tabletech. Poté se zeptali zda se opravdu jedná o onu planetu, a když jim doktor Zelenka odpověděl, že ano, bylo jednání ukončeno a diplomaté se v rychlosti rozloučili a garda je odváděla zpět do hangáru, které si to namířili na orbitu.
Na Orbitě bylo mnoho lodí, ze známých lodí zde bylo patnáct Auror, dalších dvacet neznámých a jedna loď třídy Tenebris. Mezi nimi a povrchem planety létali zásobovací a nákladní lodě neznámé třídy.
Zelenka pak zahlédl dalších deset lodí, které doprovázeli další lodě. Krom lodí se v okolí planety nacházeli velké antické satelity, které byly už od pohledu daleko silnější a odolnější, než ten, který se nacházel v soustavě Lantea.
Indianapolis byl hlídán pěticí lodí. Jumpry přistávali postupně do hangárů, kde vyložili svoje cestující a piloti odletěli pryč. Tak to probíhalo dvě hodiny, než se všechny jumpery vystřídali a poté loď mohla za dozoru oněch pěti lodí opustit soustavu a vstoupit do hyperprstoru. Neletěla ovšem nad Spartu, ale přímo na Magritu.
Antikové i Asgardé souhlasili se seznámením, ale chtěli také, aby se tohoto účastnili i Geniové, kteří si v docích na Magritě stavěli své první lehké křižníky, které měly doplnit spojeneckou flotilu.
Po třech dnech nad orbitou vystoupili lodě vedené jednou lodí třídy Crespucolo v sevřené formaci a začali vysílat zprávu, v té žádali o video rozhovor.
Po několika zdvořilostních frázích bylo rozhodnuto, že jeden lehký křižník přistane na přistávací plošině, a odtud poletí jumperem do asgardského města.
Jednání proběhlo v přátelském duchu, ale admirál Tibérius na něco přišel. Jednání mělo pokračovat i další den a proto se delegace vrátila zpět na orbitu, ale nechala antiky a asgardy, aby si mohly projít lehký křižník neznámé třídy.
Tibérius nemohl v noci spát a jeho manželka kancléřka Octávie kvůli jeho převalování nemohla usnout až nakonec vybuchla a zeptala se ho, co ho trápí, nebo ať jde spát jinam. Tibérius si jen povzdechl a začal: „Víš něco se mi na tom jejich Císaři nezdá. Jako bych ho odněkud znal. Ještě za slavných časů naší říše, ale nemůžu si vzpomenout, kdo by to mohl být.“
„Jak bys ho mohl znát, když naše říše zanikla deset tisíc let zpátky. Tak dlouho nemůžu žít nikdo, navíc sám nám řek že mu je čtyřicet let. A u lidí by to celkem odpovídalo.“
„Zítra zajdu na Spartu se vzorkem jeho krve a nechám Vectoria ať najde nějakou shodu protože se určitě musí jednat o nějakého z části Antika, není možné aby byl podobný někomu z císařské gardy!“
Octávii zarazil důraz a význam jeho slov na tolik, že začala přemýšlet nad všemi gardami, které mohla povolat na obranu říše, během nebezpečí a obrany planet. Pak se zarazila ještě víc. Byla jen jedna garda, která se nikdy nepovolávala a povolala se jen jednou, když se bojovalo na povrchu Lantey. „Ty myslíš tu Císařskou gardu?! Nebo spíš Legii!!?“ řekla tak tichým a sklíčeným hlasem, ve kterém se nacházela spousta strachu.
Tibérius přikývl a hleděl do stropu. V antické společnosti to bylo spíše tabu, a vždy když se o ní začal někdo bavit objevil se jeden z členů této tajúplné gardy. Nebylo tomu ani jinak tentokrát, ovšem, garda tito povznesení se vždy transformovali do své vlastní podoby a v uniformách černé jako noc se vydávali po chodbách do oněch místností. Vždy se ovšem nejdřív objevili na místě, kde se nacházelo hodně lidí. Tentokrát se ovšem objevili v jídelně, ale i v kontrolních místností a všech dalších strategických místností města. Všichni šli potichu jejich zachmuřené tváře prozrazovali, že se něco chystá. Antikové a Asgardé, kteří o této gardě věděli hleděli na ně s úctou, což jejich spojence dost překvapilo. Celkem třicet těchto záhadných mužů došlo do jídelny, kde se dali do řeči velice rychle drmolící se alteránčtinou, jazykem, který i sami antikové považovali za mrtvý.
Poté se tři z nich oddělili a vydali se ve směru k apartmánu Tibéria a Octávie.
Octávie rozsvítila rychle světlo a přitulila se k Tibériovi,který pořád přemýšlel, nad tím jestli něco neudělal špatně. Pak se ozvali tři hlasité rány, které ohlašovali příchod oněch gardistů. Tibérius nešel otevřít, nebylo to potřeba. Místo toho šel i s Octávií do kuchyně, kde nachystali rychle něco k jídlu. K tomu připravili dvě lahve vín ze Země, obě byly bílé a z České republiky, i když to tak nevypadalo, doktor Zelenka byl spíše vinař, než pivař. Veltlínské a Sylvánské zelené.
Dveřmi po necelé minutě prošel onen antik, na kterého vzpomínal Tibérius. Opět se mu prohnala hlavou vzpomínka na boj o Lanteu. Antik se posadil na druhou stranu stolu a hned si vzal chlebíček, který Octávie stihla nachystat.
Antik si oba dva představitele pozorně prohlédl a pak směrem k Tibériovi prohlásil: „Zestárl si dost od boje na Lantey, a ani se nedivím že si nevzpomínáš na mé jméno. Dovol abych ti pomohl, jmenuji se, ehm nebo spíše jmenoval jsem se bratr kapitán Adeptus Dominus, syn císaře Adeptia Silicuse Dominuse.“ Pak se chvíli odmlčel a pokračoval hned poté co stihl ochutnat víno.
„Je to už skoro jedenáct tisíc let, když jsem v alteránčtině mluvil o dávném proroctví. Mi Císařská garda jsme věděli kam spěje říše už o tisíc let dříve, kdy byl zabit můj synovec Remus Dominus. Morosův otec měl vše dokonale naplánované na obsazení Císařského trůnu, žel když se mu naskytla příležitost, zapomněl, že zrádce na trůn nikdy neusedne a proto zemřel tak záhadně. Jeho tehdy dvacetiletí synové se mezi sebou tak pohádali, že vypukla válka. Pak vypukla válka s wraithy a do toho se ti dva nemohli smířit a rozdělili celí Pegasus. Druhý nejmladší Moros byl svým způsobem šílenec a maniak. Po pádu hlavní planety a naší zahálce, když jsme mohly vstoupit jen do jednoho boj na Lantey na ochranu potomků naší císařské rodiny a obyvatel planety.
Tehdy se Janus vrátil z jedné ze svých časoprostorových výprav a prohlásil, že wraithy budou poraženi po dlouhé válce.“
Tibérius: „Ano, byli jsme u toho, ale už jsem tomu nevěřil.“
Dominus: „Pojmenujte loď, která bude od teď vlajkovou lodí Antiků a Asgardů. Bude se jmenovat po mém synovci. Ale abych dokončil toco jsem vám vyprávěl. Ti tam nahoře se také stydí za to, že Morose nechali dělat to co sám chtěl. Mému synovci to už ale nepomůže. Proto tady máš dva vzorky krve. Jeden je Svatopluka IV. a ten druhý je můj. Oba vzorky odneseš ještě teď v noci Vectoriovi na Spartu, k analýze.
Výsledky ať Vectorius nechá jen ve své paměti UI a ty se je vyslechneš v soukromí. Poté ať Vectorius oba vzorky zničí. A ještě jedna věc Tibérie! Je na čase spojit se s potomky tvého děda v Centrální galaxii, už brzo je budeš potřebovat, a nejen ty.
Dominus vstal, zašpuntoval obě lahve a dal si je do bundy. Poděkoval za vína a ještě prohlásil, že pokud se výsledky dozví ještě někdo jiný kromě rady, viník dopadne stejně jako Morosův otec!“
pak se pouze poklonil a zmizel, stejně tak jako všichni příslušníci Císařské gardy.
Tibérius se v rychlosti oblékl do své uniformy a Octávie zatím nechala svolat Antickou radu. Aby jim objasnila co se událo.
Vectorius, i přesto, že byl stále umělou inteligencí a hrozně ho to štvalo, dokázal prostudovat celou databázi Sparty za těch deset tisíc let. A zrovna si četl o císařské dynastii. Když přišel do města v noci Tibérius pozemská posádka se hodně divila, ale když jim řekl, že se jedná o jeho osobní záležitost, která se týká Vectoria, tak to nechali být. Vectoriovi trvalo jen malou chvilku, než projel oba vzorky krve. Zjistil, že jsou si podobné na sedmdesát procent. Za týden se měl dostat konečně do normálního těla. Když ovšem databází projížděl uvědomil si, že se jedná o Císařský rod. Tibérius to už věděl a vracel se zpět. Přímo před ním se zavřeli dveře a pochopil, že Vectorius ho nenechá odejít bez vysvětlení.
Potvrdil že se jedná o Císařský rod a Vectorius vzorky zničil a zároveň s tím vše, co se týkalo prohlížení a skenování vzorků. Vectorius si byl vědom, čeho je i on samotný vystaven.
Ráno, když bylo před jednáním se sešla celá rada aby prodiskutovala spojenectví. Octávie seznámila všechny v současné radě s tím, ž se jedná o potomka císařského rodu, a zároveň je to v tomto případě dědic říše a může si dělat v některých ohledech co chce.
Současná situace byla proto pro Antickou, ale i Asgardskou říši a její spojence lepší a výhodnější. Jednání proběhla v klidu, a byly dohodnuty sektory i pohraniční systémy, které se osídli podle toho jak bude v galaxii bezpečno nebo ne. V loděnici na Magritě byly položeny základy na bitevní loď třídy Prime, která měla být dlouhá čtyři a půl kilometru, ale její výkon měl přesahovat i lodě třídy Tenebris. Její jméno bylo Remus Dominus po posledním tvrdém panovníkovi Antické říše.
Antikové nechápali rozhodnutí rady, ale udělali tak, asgardé to chápali dostatečně, Císařská garda byla složena vždy jen z potomků prvních Císařů a toto krevní spojení bylo veliké.
Rokování mezi zástupci Země a Přemyslovského Impéria proběhlo v Mikulčicích. Mikulčice byly ve skutečnosti městskou lodí třídy Atlantis, ve kterém se nacházelo kromě státního řízení také hlavně kasárna.
Země se zavázala poskytnout úplně všechny informace o své historii a také k seznámením se s Antiky a Asgardy. Na oplátku jí byla slíbena pomoc a návrh na uzavření spojenectví a obchodních dohod. O´Neill si všiml, že vojáci u sebe nosí i meče, sekery a další různé zbraně, navíc měli zvláštní druhy brnění. Dále mu nebylo jasné, jaký titul ve skutečnosti Svatopluk toho jména IV. má. Jedni ho označovali za krále a jiní za Císaře, ale těch bylo daleko méně.
Dalším bodem, který navrhl sám Svatopluk IV. Byla vzájemná kooperace mezi flotilami Země a flotilou Přemyslovského Impéria, konkrétně se mělo jednat o druhou flotilu vedenou Admirálem Purkartem, nejlepším admirálem, jakého kdy Impérium mělo.
Toto vzal O´Neill jako poctu a souhlasil. Dále byla navázána dohoda o tom, že Země bude nechávat zpracovávat vytěžené suroviny v galaxii Pegasus na Vladislavy, zatímco Přemyslovská říše si část zpracovaného kovu nechá.
O´Neill s tím souhlasil, ale neuspěl s vlastním návrhem na nějaké sdílené technologie. Připadalo mu jako by slyšel Thora, když mu oznámil že Prométheus je primitivní loď. Další jednání mělo proběhnout na Magritě, ale než O´Neill stačil předat koordináty planety několik diplomatů si planetu našli na svých tabletech. Poté se zeptali zda se opravdu jedná o onu planetu, a když jim doktor Zelenka odpověděl, že ano, bylo jednání ukončeno a diplomaté se v rychlosti rozloučili a garda je odváděla zpět do hangáru, které si to namířili na orbitu.
Na Orbitě bylo mnoho lodí, ze známých lodí zde bylo patnáct Auror, dalších dvacet neznámých a jedna loď třídy Tenebris. Mezi nimi a povrchem planety létali zásobovací a nákladní lodě neznámé třídy.
Zelenka pak zahlédl dalších deset lodí, které doprovázeli další lodě. Krom lodí se v okolí planety nacházeli velké antické satelity, které byly už od pohledu daleko silnější a odolnější, než ten, který se nacházel v soustavě Lantea.
Indianapolis byl hlídán pěticí lodí. Jumpry přistávali postupně do hangárů, kde vyložili svoje cestující a piloti odletěli pryč. Tak to probíhalo dvě hodiny, než se všechny jumpery vystřídali a poté loď mohla za dozoru oněch pěti lodí opustit soustavu a vstoupit do hyperprstoru. Neletěla ovšem nad Spartu, ale přímo na Magritu.
Antikové i Asgardé souhlasili se seznámením, ale chtěli také, aby se tohoto účastnili i Geniové, kteří si v docích na Magritě stavěli své první lehké křižníky, které měly doplnit spojeneckou flotilu.
Po třech dnech nad orbitou vystoupili lodě vedené jednou lodí třídy Crespucolo v sevřené formaci a začali vysílat zprávu, v té žádali o video rozhovor.
Po několika zdvořilostních frázích bylo rozhodnuto, že jeden lehký křižník přistane na přistávací plošině, a odtud poletí jumperem do asgardského města.
Jednání proběhlo v přátelském duchu, ale admirál Tibérius na něco přišel. Jednání mělo pokračovat i další den a proto se delegace vrátila zpět na orbitu, ale nechala antiky a asgardy, aby si mohly projít lehký křižník neznámé třídy.
Tibérius nemohl v noci spát a jeho manželka kancléřka Octávie kvůli jeho převalování nemohla usnout až nakonec vybuchla a zeptala se ho, co ho trápí, nebo ať jde spát jinam. Tibérius si jen povzdechl a začal: „Víš něco se mi na tom jejich Císaři nezdá. Jako bych ho odněkud znal. Ještě za slavných časů naší říše, ale nemůžu si vzpomenout, kdo by to mohl být.“
„Jak bys ho mohl znát, když naše říše zanikla deset tisíc let zpátky. Tak dlouho nemůžu žít nikdo, navíc sám nám řek že mu je čtyřicet let. A u lidí by to celkem odpovídalo.“
„Zítra zajdu na Spartu se vzorkem jeho krve a nechám Vectoria ať najde nějakou shodu protože se určitě musí jednat o nějakého z části Antika, není možné aby byl podobný někomu z císařské gardy!“
Octávii zarazil důraz a význam jeho slov na tolik, že začala přemýšlet nad všemi gardami, které mohla povolat na obranu říše, během nebezpečí a obrany planet. Pak se zarazila ještě víc. Byla jen jedna garda, která se nikdy nepovolávala a povolala se jen jednou, když se bojovalo na povrchu Lantey. „Ty myslíš tu Císařskou gardu?! Nebo spíš Legii!!?“ řekla tak tichým a sklíčeným hlasem, ve kterém se nacházela spousta strachu.
Tibérius přikývl a hleděl do stropu. V antické společnosti to bylo spíše tabu, a vždy když se o ní začal někdo bavit objevil se jeden z členů této tajúplné gardy. Nebylo tomu ani jinak tentokrát, ovšem, garda tito povznesení se vždy transformovali do své vlastní podoby a v uniformách černé jako noc se vydávali po chodbách do oněch místností. Vždy se ovšem nejdřív objevili na místě, kde se nacházelo hodně lidí. Tentokrát se ovšem objevili v jídelně, ale i v kontrolních místností a všech dalších strategických místností města. Všichni šli potichu jejich zachmuřené tváře prozrazovali, že se něco chystá. Antikové a Asgardé, kteří o této gardě věděli hleděli na ně s úctou, což jejich spojence dost překvapilo. Celkem třicet těchto záhadných mužů došlo do jídelny, kde se dali do řeči velice rychle drmolící se alteránčtinou, jazykem, který i sami antikové považovali za mrtvý.
Poté se tři z nich oddělili a vydali se ve směru k apartmánu Tibéria a Octávie.
Octávie rozsvítila rychle světlo a přitulila se k Tibériovi,který pořád přemýšlel, nad tím jestli něco neudělal špatně. Pak se ozvali tři hlasité rány, které ohlašovali příchod oněch gardistů. Tibérius nešel otevřít, nebylo to potřeba. Místo toho šel i s Octávií do kuchyně, kde nachystali rychle něco k jídlu. K tomu připravili dvě lahve vín ze Země, obě byly bílé a z České republiky, i když to tak nevypadalo, doktor Zelenka byl spíše vinař, než pivař. Veltlínské a Sylvánské zelené.
Dveřmi po necelé minutě prošel onen antik, na kterého vzpomínal Tibérius. Opět se mu prohnala hlavou vzpomínka na boj o Lanteu. Antik se posadil na druhou stranu stolu a hned si vzal chlebíček, který Octávie stihla nachystat.
Antik si oba dva představitele pozorně prohlédl a pak směrem k Tibériovi prohlásil: „Zestárl si dost od boje na Lantey, a ani se nedivím že si nevzpomínáš na mé jméno. Dovol abych ti pomohl, jmenuji se, ehm nebo spíše jmenoval jsem se bratr kapitán Adeptus Dominus, syn císaře Adeptia Silicuse Dominuse.“ Pak se chvíli odmlčel a pokračoval hned poté co stihl ochutnat víno.
„Je to už skoro jedenáct tisíc let, když jsem v alteránčtině mluvil o dávném proroctví. Mi Císařská garda jsme věděli kam spěje říše už o tisíc let dříve, kdy byl zabit můj synovec Remus Dominus. Morosův otec měl vše dokonale naplánované na obsazení Císařského trůnu, žel když se mu naskytla příležitost, zapomněl, že zrádce na trůn nikdy neusedne a proto zemřel tak záhadně. Jeho tehdy dvacetiletí synové se mezi sebou tak pohádali, že vypukla válka. Pak vypukla válka s wraithy a do toho se ti dva nemohli smířit a rozdělili celí Pegasus. Druhý nejmladší Moros byl svým způsobem šílenec a maniak. Po pádu hlavní planety a naší zahálce, když jsme mohly vstoupit jen do jednoho boj na Lantey na ochranu potomků naší císařské rodiny a obyvatel planety.
Tehdy se Janus vrátil z jedné ze svých časoprostorových výprav a prohlásil, že wraithy budou poraženi po dlouhé válce.“
Tibérius: „Ano, byli jsme u toho, ale už jsem tomu nevěřil.“
Dominus: „Pojmenujte loď, která bude od teď vlajkovou lodí Antiků a Asgardů. Bude se jmenovat po mém synovci. Ale abych dokončil toco jsem vám vyprávěl. Ti tam nahoře se také stydí za to, že Morose nechali dělat to co sám chtěl. Mému synovci to už ale nepomůže. Proto tady máš dva vzorky krve. Jeden je Svatopluka IV. a ten druhý je můj. Oba vzorky odneseš ještě teď v noci Vectoriovi na Spartu, k analýze.
Výsledky ať Vectorius nechá jen ve své paměti UI a ty se je vyslechneš v soukromí. Poté ať Vectorius oba vzorky zničí. A ještě jedna věc Tibérie! Je na čase spojit se s potomky tvého děda v Centrální galaxii, už brzo je budeš potřebovat, a nejen ty.
Dominus vstal, zašpuntoval obě lahve a dal si je do bundy. Poděkoval za vína a ještě prohlásil, že pokud se výsledky dozví ještě někdo jiný kromě rady, viník dopadne stejně jako Morosův otec!“
pak se pouze poklonil a zmizel, stejně tak jako všichni příslušníci Císařské gardy.
Tibérius se v rychlosti oblékl do své uniformy a Octávie zatím nechala svolat Antickou radu. Aby jim objasnila co se událo.
Vectorius, i přesto, že byl stále umělou inteligencí a hrozně ho to štvalo, dokázal prostudovat celou databázi Sparty za těch deset tisíc let. A zrovna si četl o císařské dynastii. Když přišel do města v noci Tibérius pozemská posádka se hodně divila, ale když jim řekl, že se jedná o jeho osobní záležitost, která se týká Vectoria, tak to nechali být. Vectoriovi trvalo jen malou chvilku, než projel oba vzorky krve. Zjistil, že jsou si podobné na sedmdesát procent. Za týden se měl dostat konečně do normálního těla. Když ovšem databází projížděl uvědomil si, že se jedná o Císařský rod. Tibérius to už věděl a vracel se zpět. Přímo před ním se zavřeli dveře a pochopil, že Vectorius ho nenechá odejít bez vysvětlení.
Potvrdil že se jedná o Císařský rod a Vectorius vzorky zničil a zároveň s tím vše, co se týkalo prohlížení a skenování vzorků. Vectorius si byl vědom, čeho je i on samotný vystaven.
Ráno, když bylo před jednáním se sešla celá rada aby prodiskutovala spojenectví. Octávie seznámila všechny v současné radě s tím, ž se jedná o potomka císařského rodu, a zároveň je to v tomto případě dědic říše a může si dělat v některých ohledech co chce.
Současná situace byla proto pro Antickou, ale i Asgardskou říši a její spojence lepší a výhodnější. Jednání proběhla v klidu, a byly dohodnuty sektory i pohraniční systémy, které se osídli podle toho jak bude v galaxii bezpečno nebo ne. V loděnici na Magritě byly položeny základy na bitevní loď třídy Prime, která měla být dlouhá čtyři a půl kilometru, ale její výkon měl přesahovat i lodě třídy Tenebris. Její jméno bylo Remus Dominus po posledním tvrdém panovníkovi Antické říše.
Antikové nechápali rozhodnutí rady, ale udělali tak, asgardé to chápali dostatečně, Císařská garda byla složena vždy jen z potomků prvních Císařů a toto krevní spojení bylo veliké.