Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Kapitola 1
___
..."Tři osoby, které přijdou, se posadí u ohně ke stolu a zatímco začnou jíst a pít, budou ti děkovat za pohoštění. Jestli že jsi muž, přijdou tři dívky, jestliže jsi žena, přijdou tři mladí muzi..." - Grimoirum Verum
___
22.5.2006
Richard stál před domem, kde bydlel jeho kamarád se svou nevlastní matkou. Sice slovo "kamarád" znělo Richardovi dobře, ale fakt byl, že oba byly pouze spolužáci. Richard byl vždy samotář, kterého šikanovali v prvním stupni základní školy v Praze. V jeho 12 letech se ale přestěhovali do vesnice s názvem Klidný Vrch, na Západě Cech. Tam se již se šikanou v tamní základní škole nestřetl, sice byl stigmatizován. Jeho "kamarád" (alespoň tak o něm Richard přemýšlel) Robert, ale tichý nebyl. Byl to průšvihář. Richard ho nedávno zradil pomluvami, neboť Roberta pomlouvala celá hrstka ostatních spolužáků. Drbali společně o magických praktikách, které měla provozovat Robertova nevlastní (jak všichni věděli) matka - samoživitelka. Robert, sice člověk milující šikanování a evidentně i rvačky, se ale z nějakého důvodu, jenž sám asi neznal, s Richardem před tím sblížil. Byly společně kouřit cigarety a pít pivo na tamní diskotéce, a mluvili společně (Richard však ostychave.. s výjimkou, kdy byl s Robertem opilý na diskotéce) při školních přestávkách. Robert byl oblíbený na oko, a však nenáviděn za zády. Vlastně, nikdy nikomu nevěřil. V ten čas to byl pouze Richard. Poté co se Robert dozvěděl o Richardových pomluvách, ho dost nepěkně ponížil během hodiny Anglictiny.Anglictinarku nikdo vážně nebral, o Angličtině si každý dělal co chtěl. Většinu té hodiny Richarda slovně ponižoval, vrcholem však bylo když prozradil jeho tajemstvi...
Richard stál před domem kde bydlel Robert se svou nevlastní matkou. Chtěl mu něco říci, sice nebyl přesvědčený co by ho omluvilo. Zazvonil již po třetí na zvonek, během asi deseti minut. "Už naposled", pomyslel si. Všiml si, že na něj z okna hledí žena. Nejspíš Robertova matka? Pohlédl jí do očí, které nemrkali. Richard však nechtěl uhnout. Cítil, že by nemel... Uplynuly minuty, a žena odešla, nechávajíce za sebou zatažené žaluzie. Richard ještě chvíli čekal, zdá-li Robert nevyjde ven. Poté odešel domů.
V noci téhož dne byl poprvé napaden něčím děsivým, možná duchem. Trvalo to věky děsu, kdy na něj tyto "bytostí" útočili. Někdy za dne, jindy v noci, ale vždy pouze před usnutím, či po probuzení. Cítil, že mu během děsivých útoků prchá z těla energie...
2016
Richardovi bylo 24 let, když se, nejspíš trochu pozdě ale přece, odstěhoval od rodičů z Klidného Vrchu do Kolína. Byl stále silným introvertem, a ona ataka pro něj byla tajemstvím. Druhým největším tajemstvím jeho zivota..
7.7.2018
Byl to den neštěstí. Richard již nemá na výdaje, alkohol a trávu, neboť ho dnes propustili z práce. Jeho práce jej sice frustrovala neférovým finančním ohodnocením, a stereotypem. Ale se základním vzděláním, a zlým sebevědomým to bude těžké. Mohl by mít na víc, kdyby se však nenechal v 17 letech vyhodit ze střední školy kvůli nedochazce. Místo do školy totiž, tenkrát, chodil fetovat s partou, kde se cítil volný. Kam zapadal jako nikam jinam. Tam si našel přítelkyni, se kterou tvořili pár až do dnešní noci, kdy ho Klára zachránila ze zlého snu, při jehož projekci křičel "Zabiju te!", jak mu sdělila. Ona už s ním nechtěla mít nic společného po delší dobu. Včerejší noc mu to však opravdu sdělila, načež se oblékla a zmizela. Prý se již nemůže dál nechávat od Richarda vysávat z energie, kterou jí měl ubírat svou depresí, od které si on, podle jejích slov, sám nechce pomoci. Navíc začal hodně pít a kouřit trávu. Byl to pro něj konec světa.
V noci, nasledujicho dne...
Richard zaparkoval své auto u diskotéky, nedaleko toho domu... Chystá se vloupat k té čarodějnici, která ho, jak věří, proklela, když mu bylo čtrnáct. Neví přesně co tam chce najít, a cítí, že mu hráblo. Ale je už příliš blízko. A útoky se zhoršují, stávají se častějšími, brutálnějšími, rok od roku. Musí se tam porozhlédnout. Dobrá zpráva je, že ta čarodějnice má nyní žít sama, jak se dozvěděl na internetu. Chvíli o tom v autě přemítal: "Vždycky byla tak atraktivní, vsadil bych se, že pořád ještě je... A žije sama?", zeptal se sám sebe, řečnicky.
Před domem byla nefunkční lampa. "haha!" Přízemní okno jedno patrového domu bylo navíc otevřené. Jako by mu vesmír přál štěstí. Co tak věděl, tato rodina nikdy neměla psa. "Snad si ho ta čarodějnice neporidila." dvakrát se zhluboka nadechl a vydechl. Natáhl si rukavice. Přeskočil plot. Vlezl oknem do kuchyně. Byla to teplá, letní noc, vzduch byl lehce vlhký po přeháňce.
Neviděl toho mnoho zajímavého, až na spoustu koček. Některé byly vzhůru a, dávali o sobě nepříjemné vědět. Mohlo jich tam být tucet. Otevřel první dveře do nějaké místnosti. Brzy poznal, že je to knihovna. Na stole uprostřed místnosti byla položena kniha. Chtěl si přečíst titul, když v tom zaslechl vzdálené zaskřípání dverma... Kroky se blížily. Vyběhl po špičkách zpět k otevřenému oknu v kuchyni a, i s knihou v ruce utekl, ani se neohlížel. Rychle odjel z vesnice zpět domů, na místo, kde jej již nikdo nečeká.
Titul ukrádané, malé a útlé knihy zněl: "Invokace Bílou Magii" - napsala to nějaká Julie Wolfe;
Obsah:
4 - Předmluva
10 - Víra
19 - O druzích A Charakterech Démonů
29 - Známky Démonické Přítomnosti
34 - Týkající se Invokaci, a odeslání
47 - Invokace Bílou Magii
50 - Závěrem
Předposlední kapitola o invokaci Richarda zaujala nejvíce. Dal se do čtení oné kapitoly, byť se mu zavírali oči:
"Zaklínač se musí postit po dobu třech dnů
Třetí den půstu, po setmění, zacne...
Zaklínač nesmí být během rituálu vyrušován jinými lidmi, a před započetím rituálu by měl meditovat dle potřeby, ke zvýšení koncentrace.
Zaklínač nakreslí kruh uvnitř kruhu na podlaze křídou. Menší kruh o průměru 150 cm, větší o průměru 200 cm. Dovnitř, mezi kruhy, napíše: "Zde je tvé místo [jméno spirita, kterého chceme vyvolat.]".
Po dokončení předchozího kroku se zaklínač napije vody z poháru, či sklenice, načež pronese: "Tato voda je svatá, a žádná zlá duchovní bytost se mne nyní nemůže dotknout, neboť je ta voda ve mně"; poté si s ní potře obličej a pokračuje: "I na mně." Následně vodou pokropí okraje vnějšího kruhu (opatrně, aby ani kapka vody neukápla na místo, kde bude "stát" spirit) a zbytek ještě vypije či si s ním polije hlavu. Pokračuje v zaklín&;;aacute;ní; "Uvnitř kruhu je tvé místo: [jméno vyvolávaného spirita] a pokud se jej jen pokusíš překročit a dotknout se svaté vody kolem kruhu, na mne i ve mně, budeš trpět po tisíc let, moci mých duchovních ochránců, které mám, a ve které absolutně věřím. Přijď nyní na své místo: [jméno vyvolávaného spirita] a splň mi oč tě žádám, ve jménu dobra mých ochránců. Zakazuji ti lhát, ve jménu dobra mých ochránců. Pokud nedokážeš splnit mé přání, neublíží to to. Ale pokud to svedeš: [jméno vyvolávaného spirita), musíš jej vyplnit, ve jménu dobra mých osobních ochránců, jinak poznáš jejich hněv, který je mocný a jeho síla tkví v opravdovém a spravedlivém Bohů." Poté, zaklínač založí své ruce na svá ramena a opakuje se zavřenýma očima: "Přijď, [jméno vyvolávaného spirita)!" Oči zaklínač otevře až tehdy, je-li si jist, že vyvolávání uspělo.
Poté, co je zaklínač spokojen s vykonanou službou, může spirita odeslat opakováním slov: "Odejdi zpět odkud si přišel, kéž nalezneš mír. Odejdi ve jménu pravého Boha. Amen!" a to až do odchodu spirita."
___
..."Tři osoby, které přijdou, se posadí u ohně ke stolu a zatímco začnou jíst a pít, budou ti děkovat za pohoštění. Jestli že jsi muž, přijdou tři dívky, jestliže jsi žena, přijdou tři mladí muzi..." - Grimoirum Verum
___
22.5.2006
Richard stál před domem, kde bydlel jeho kamarád se svou nevlastní matkou. Sice slovo "kamarád" znělo Richardovi dobře, ale fakt byl, že oba byly pouze spolužáci. Richard byl vždy samotář, kterého šikanovali v prvním stupni základní školy v Praze. V jeho 12 letech se ale přestěhovali do vesnice s názvem Klidný Vrch, na Západě Cech. Tam se již se šikanou v tamní základní škole nestřetl, sice byl stigmatizován. Jeho "kamarád" (alespoň tak o něm Richard přemýšlel) Robert, ale tichý nebyl. Byl to průšvihář. Richard ho nedávno zradil pomluvami, neboť Roberta pomlouvala celá hrstka ostatních spolužáků. Drbali společně o magických praktikách, které měla provozovat Robertova nevlastní (jak všichni věděli) matka - samoživitelka. Robert, sice člověk milující šikanování a evidentně i rvačky, se ale z nějakého důvodu, jenž sám asi neznal, s Richardem před tím sblížil. Byly společně kouřit cigarety a pít pivo na tamní diskotéce, a mluvili společně (Richard však ostychave.. s výjimkou, kdy byl s Robertem opilý na diskotéce) při školních přestávkách. Robert byl oblíbený na oko, a však nenáviděn za zády. Vlastně, nikdy nikomu nevěřil. V ten čas to byl pouze Richard. Poté co se Robert dozvěděl o Richardových pomluvách, ho dost nepěkně ponížil během hodiny Anglictiny.Anglictinarku nikdo vážně nebral, o Angličtině si každý dělal co chtěl. Většinu té hodiny Richarda slovně ponižoval, vrcholem však bylo když prozradil jeho tajemstvi...
Richard stál před domem kde bydlel Robert se svou nevlastní matkou. Chtěl mu něco říci, sice nebyl přesvědčený co by ho omluvilo. Zazvonil již po třetí na zvonek, během asi deseti minut. "Už naposled", pomyslel si. Všiml si, že na něj z okna hledí žena. Nejspíš Robertova matka? Pohlédl jí do očí, které nemrkali. Richard však nechtěl uhnout. Cítil, že by nemel... Uplynuly minuty, a žena odešla, nechávajíce za sebou zatažené žaluzie. Richard ještě chvíli čekal, zdá-li Robert nevyjde ven. Poté odešel domů.
V noci téhož dne byl poprvé napaden něčím děsivým, možná duchem. Trvalo to věky děsu, kdy na něj tyto "bytostí" útočili. Někdy za dne, jindy v noci, ale vždy pouze před usnutím, či po probuzení. Cítil, že mu během děsivých útoků prchá z těla energie...
2016
Richardovi bylo 24 let, když se, nejspíš trochu pozdě ale přece, odstěhoval od rodičů z Klidného Vrchu do Kolína. Byl stále silným introvertem, a ona ataka pro něj byla tajemstvím. Druhým největším tajemstvím jeho zivota..
7.7.2018
Byl to den neštěstí. Richard již nemá na výdaje, alkohol a trávu, neboť ho dnes propustili z práce. Jeho práce jej sice frustrovala neférovým finančním ohodnocením, a stereotypem. Ale se základním vzděláním, a zlým sebevědomým to bude těžké. Mohl by mít na víc, kdyby se však nenechal v 17 letech vyhodit ze střední školy kvůli nedochazce. Místo do školy totiž, tenkrát, chodil fetovat s partou, kde se cítil volný. Kam zapadal jako nikam jinam. Tam si našel přítelkyni, se kterou tvořili pár až do dnešní noci, kdy ho Klára zachránila ze zlého snu, při jehož projekci křičel "Zabiju te!", jak mu sdělila. Ona už s ním nechtěla mít nic společného po delší dobu. Včerejší noc mu to však opravdu sdělila, načež se oblékla a zmizela. Prý se již nemůže dál nechávat od Richarda vysávat z energie, kterou jí měl ubírat svou depresí, od které si on, podle jejích slov, sám nechce pomoci. Navíc začal hodně pít a kouřit trávu. Byl to pro něj konec světa.
V noci, nasledujicho dne...
Richard zaparkoval své auto u diskotéky, nedaleko toho domu... Chystá se vloupat k té čarodějnici, která ho, jak věří, proklela, když mu bylo čtrnáct. Neví přesně co tam chce najít, a cítí, že mu hráblo. Ale je už příliš blízko. A útoky se zhoršují, stávají se častějšími, brutálnějšími, rok od roku. Musí se tam porozhlédnout. Dobrá zpráva je, že ta čarodějnice má nyní žít sama, jak se dozvěděl na internetu. Chvíli o tom v autě přemítal: "Vždycky byla tak atraktivní, vsadil bych se, že pořád ještě je... A žije sama?", zeptal se sám sebe, řečnicky.
Před domem byla nefunkční lampa. "haha!" Přízemní okno jedno patrového domu bylo navíc otevřené. Jako by mu vesmír přál štěstí. Co tak věděl, tato rodina nikdy neměla psa. "Snad si ho ta čarodějnice neporidila." dvakrát se zhluboka nadechl a vydechl. Natáhl si rukavice. Přeskočil plot. Vlezl oknem do kuchyně. Byla to teplá, letní noc, vzduch byl lehce vlhký po přeháňce.
Neviděl toho mnoho zajímavého, až na spoustu koček. Některé byly vzhůru a, dávali o sobě nepříjemné vědět. Mohlo jich tam být tucet. Otevřel první dveře do nějaké místnosti. Brzy poznal, že je to knihovna. Na stole uprostřed místnosti byla položena kniha. Chtěl si přečíst titul, když v tom zaslechl vzdálené zaskřípání dverma... Kroky se blížily. Vyběhl po špičkách zpět k otevřenému oknu v kuchyni a, i s knihou v ruce utekl, ani se neohlížel. Rychle odjel z vesnice zpět domů, na místo, kde jej již nikdo nečeká.
Titul ukrádané, malé a útlé knihy zněl: "Invokace Bílou Magii" - napsala to nějaká Julie Wolfe;
Obsah:
4 - Předmluva
10 - Víra
19 - O druzích A Charakterech Démonů
29 - Známky Démonické Přítomnosti
34 - Týkající se Invokaci, a odeslání
47 - Invokace Bílou Magii
50 - Závěrem
Předposlední kapitola o invokaci Richarda zaujala nejvíce. Dal se do čtení oné kapitoly, byť se mu zavírali oči:
"Zaklínač se musí postit po dobu třech dnů
Třetí den půstu, po setmění, zacne...
Zaklínač nesmí být během rituálu vyrušován jinými lidmi, a před započetím rituálu by měl meditovat dle potřeby, ke zvýšení koncentrace.
Zaklínač nakreslí kruh uvnitř kruhu na podlaze křídou. Menší kruh o průměru 150 cm, větší o průměru 200 cm. Dovnitř, mezi kruhy, napíše: "Zde je tvé místo [jméno spirita, kterého chceme vyvolat.]".
Po dokončení předchozího kroku se zaklínač napije vody z poháru, či sklenice, načež pronese: "Tato voda je svatá, a žádná zlá duchovní bytost se mne nyní nemůže dotknout, neboť je ta voda ve mně"; poté si s ní potře obličej a pokračuje: "I na mně." Následně vodou pokropí okraje vnějšího kruhu (opatrně, aby ani kapka vody neukápla na místo, kde bude "stát" spirit) a zbytek ještě vypije či si s ním polije hlavu. Pokračuje v zaklín&;;aacute;ní; "Uvnitř kruhu je tvé místo: [jméno vyvolávaného spirita] a pokud se jej jen pokusíš překročit a dotknout se svaté vody kolem kruhu, na mne i ve mně, budeš trpět po tisíc let, moci mých duchovních ochránců, které mám, a ve které absolutně věřím. Přijď nyní na své místo: [jméno vyvolávaného spirita] a splň mi oč tě žádám, ve jménu dobra mých ochránců. Zakazuji ti lhát, ve jménu dobra mých ochránců. Pokud nedokážeš splnit mé přání, neublíží to to. Ale pokud to svedeš: [jméno vyvolávaného spirita), musíš jej vyplnit, ve jménu dobra mých osobních ochránců, jinak poznáš jejich hněv, který je mocný a jeho síla tkví v opravdovém a spravedlivém Bohů." Poté, zaklínač založí své ruce na svá ramena a opakuje se zavřenýma očima: "Přijď, [jméno vyvolávaného spirita)!" Oči zaklínač otevře až tehdy, je-li si jist, že vyvolávání uspělo.
Poté, co je zaklínač spokojen s vykonanou službou, může spirita odeslat opakováním slov: "Odejdi zpět odkud si přišel, kéž nalezneš mír. Odejdi ve jménu pravého Boha. Amen!" a to až do odchodu spirita."
