6. Shermaal
Kapitola pátá „Cože udělali?“ John Sheppard zíral na Martina Mosu, jakoby ho mohl pouhým pohledem přinutit změnit, co bylo řečeno.
„Shermaal nám poslali zprávu, že se vzdávají poloviny svých nároků a nedodají Andoriel, protože ji přeplatil někdo jiný,“ zopakoval Martin klidně. „Zároveň potvrdili všechny ostatní body včetně pěti tisíc pozemských let, kdy nebudou těžit v naší galaxii žádný materiál.“
„Přeplatili? To jako Wraithové?“ John se opřel do opěradla židle, až v ní zapraskalo. „No, to mě pos…drž,“ včas se zarazil a Martin si neodpustil malý úsměv. Při hovoru se Shermaal se zmohl jenom na krátké potvrzení zprávy a souhlas a napadala ho stejná slova, jaká plukovník Sheppard zrovna polykal.
„Rozhodně jsme na tom lépe,“ dovolil si podotknout, když si všiml Johnova nasupeného výrazu, „i když by bylo jistě pro pár lidí hezké, mít tu knihovnici na Zemi, jak vidno, ona sama o to zase tolik nestojí.“
John zvedl ruku, jak se snažil se vyjádřit, ale zase ji nechal klesnout. Pro pocit ze ztráty Áji neměl ani vhodná slova, ani žádný důvod.
„A to hned dvakrát,“ zamumlal si pro sebe. Nejdřív mu zmizela z té planety, když s Atlantis odlétali do Mléčné dráhy, a teď znovu. Asi bylo načase nechat ji jít.
Martin jen povytáhl obočí. Byl obeznámen se všemi materiály expedice do galaxie Pegas a nedávno si znovu pročetl všechno, co se paní Andoriel Norové týkalo, takže pochopil, co se plukovníkovi honí hlavou. Rozhodl se, že ho se vzpomínkami nechá samotného, kývl na pozdrav a odešel. John si toho sotva všiml. Právě si vzpomněl na zřejmou nechuť Shermaal k dešti a znovu mu přišla zvláštní, než ho napadlo, že pro Shermaal je déšť to samé, jako vesmírné vakuum pro lidi. Taky by se mu snažil se vyhnout, kdyby mu padalo na hlavu.
Zak stál před komunikačním zařízením a zamyšleně se díval do prázdna před sebe. Eilen se po něm už podruhé ohlédl, ale nechtěl ho rušit, dokud si zástupce velitele sám nesrovná všechna fakta.
Jednání se Shermaal bylo tak trochu jako mluvit s Grotarem (pro rejpaly: zřejmě nějaký jednobuněčný organismus na nedávno vzniklé planetě některé ze solárních soustav galaxie Pegas nebo cokoli jiného, co není příliš komunikativní
). Zak si dokonce vzpomněl, že Andoriel takovému hovoru říkala o voze a o koze. Nic to neměnilo na skutečnosti, že nakonec snad obě strany došly ke shodě.
Eilen přešlápl. „Shermaal jsou na pozici,“ řekl nevýrazně.
Zak přimhouřil oči, vypnul podsvětelné motory a tryskami navedl loď těsně k cizímu plavidlu, trysky přestaly pracovat a wraithské plavidlo znehybnělo. Z lodi Shermaal se vysunula čtyři dlouhá ohebná ramena a přisála se k organické lodi.
Nnehishsos zamával překvapeně chapadly. Wraithské plavidlo bylo téměř dokonalé. Neuvědomil si to, dokud se ho zprostředkovaně nedotkl, a od té chvíle věděl, že v jejich vesmíru by se z něj mohla stát modla. Chapadla mu zůstala nehybně trčet, jak mu docházelo, co bude znamenat průlet tekutým prostorem. Na jeho pokyn se vysunula další ramena, až pod nimi wraithské plavidlo nebylo skoro vidět, pak teprve vlajková loď Shermaal proklouzla záhybem prostoru do svého tekutého prostředí a vydala se na cestu podle zadaných souřadnic.
Zak s Eilenem zkontrolovali stav plavidla při vstupu do neznámé oblasti a Eilen se vzápětí vydal na prohlídku kolem pláště lodi, aby se ujistil, že jejich plavidlo opravdu netrpí tekutým prostorem.
Zak se zadíval do nejnovějších dat, která se mu podařilo sesbírat při čekání na Shermaal. Zajímala ho anomálie, kterou se Maya s Jamesem dostali do blízkosti Kerys. Jejich palivo už prozkoumal a neobjevil v něm nic, co by odůvodnilo jejich nečekanou cestu, ani okolí planety a celý solární systém podle posledních skenů nejevil žádné anomálie. Maya s Jamesem se nechali vysadit na planetě a provedli všechny možné skeny a testy přímo na místech, kde se kov v surovém stavu nacházel, i v dalekém okolí. Vrátili se trochu otřesení ze setkání s dalšími místními obyvateli, ale ke své cestě do jiného času a místa nepřinesli žádná zajímavá data. Zak si dokonce nechal ukázat přesné místo, kde tehdy loď Jamese a Mayi vstoupila do hyperprostoru a provedli krátký zkušební let za podobných podmínek, ale neukázalo se nic neobvyklého, a po několika dalších stejně neúspěšných testech už nebyl na další zkoumání čas, protože Shermaal se dostavili přesně a návrat velitele měl přednost před veškerými výzkumy.
Loď Shermaal se řítila tekutým prostorem, až se jí před přídí zvedala mohutná vlna a pohazovala si s menšími plavidly v dosahu, takže se jí raději klidila z cesty a nechávala jí volný průlet.
Nnehishsos volil cestu mimo hlavní letové koridory a chapadla jeho lodi objímala svoji wraithskou sestru co nejpevněji, až se wraithské plavidlo téměř ztrácelo, přesto nastal okamžik, kdy se začalo vysmekávat a chapadla bezmocně klouzala po jeho těle. Přísavky Nnehishsos nechtěl použít, protože se bál, že by cizí organickou loď mohl poškodit, ale napadlo ho, že mu nic jiného nezbude. Než se odhodlal k takovému kroku, wraithské plavidlo se osvobodilo a na vlně za lodí Shermaal se vydalo vlastní cestou.
Zak na můstku překvapením vydechl. Loď se pro sólový let rozhodla sama a hned také nabídla nový kurz. Eilen stál s rukou nad ovládáním kormidla a čekal na pokyn, jestli pokračovat za lodí Shermaal nebo potvrdit nabídnuté souřadnice. Zak s rozhodnutím otálel sotva okamžik a wraithské plavidlo se vydalo za vlastním cílem.
Nnehishsos svou loď otočil smykem a vytvořil tak trochu vlnobití i na vzdálených územích. Byl si jistý, že uprchlíka najde okamžitě, vždyť nebyl na tekutý prostor zvyklý ani stavěný a přes svoji krásu a výjimečnost mohl v neznámém prostředí snadno uvíznout v neřešitelné situaci.
Wraithské plavidlo se vydalo do opuštěné části tekutého prostoru a s námahou se prodíralo stále hustší kapalinou. Zak na můstku nervózně přešlápl. Vyčítal si své okamžité rozhodnutí nechat směr na vlastním uvážení lodi, ale už s tím nic nenadělal. Jen tiše doufal, že je Nnehishsos brzy najde a cesta k domluvenému cíli nebude moc dlouhá a složitá. Eilen pečlivě uzavřel mysl, aby nikdo nevycítil jeho rozčarování nad neuvážeností Zaka. Ve skrytu musel připustit, že velitel Ace by se rozhodl stejně.
Wraithská loď zpomalila. Hustota okolí se zase zvýšila. Eilen sykl, když se ve spodní části lodi otevřela trhlina a kapalina se nahrnula dovnitř. Naštěstí k poškození došlo na nepoužívané palubě, kde se nenacházel ani žádný ze systémů, ani tudy neprocházela hlídka. Vnitřní stěna zaplavené části se zavlnila a vyboulila směrem ven, aby tekutinu vypudila. Loď sebou trhla, jak se drala dál, a sotva vyloučila poslední kapky tekutiny a plášť se začal zacelovat, dostala se do řidších vrstev a vyrazila kupředu.
Wraithové se v neznámém okolí špatně orientovali, přesto se Zakovi zdálo, že se plavidlo vrací na původní kurz. Během pár minut se na předních senzorech objevil stín a zanedlouho se plavidla Shermaal a Wraithů bok po boku vydala na další cestu. Galaxie Pegas byla v tekutém prostoru vzdálená sotva pár hodin letu.
Nnehishsos cítil po zmizení wraithské lodi zklamání a vracela se mu otázka, co bude dělat s velitelem a Andoriel, pokud by se organické plavidlo z jiného vesmíru ztratilo na dlouhou dobu. Jistě by ho našel, ale stálo by to zbytečný čas a námahu, kterých neměl nazbyt. O dalších aspektech pobytu tak odlišného druhu s palubě své lodi zatím raději ani neuvažoval. Věděl, že vpád do cizího vesmíru bude náročný, ale odlišnosti přicházely ve chvílích, kdy je nečekal.
Maya stála jako obvykle opřená o stěnu lodi a na čele se jí objevila drobná vráska. Něco bylo s plavidlem jinak, jen nemohla přijít na to, co. Loď na její opatrné dotazy nereagovala, tak Maya nakonec usoudila, že jsou to jen podivnosti způsobené průletem tekutým prostorem.
„Už tam budem?“ zeptala se Jamese. Skláněl se nad ovládacím panelem a nad hlavou mu na obrazovce bez povšimnutí naskakovaly stále nové a nové údaje. Něco nezřetelně zamumlal, zcela zabraný do zadávání složitých pokynů.
Rozladěně se odlepila od stěny a vydala se na svoji obvyklou okružní cestu kolem důležitých uzlů, aby je aspoň pohledem zkontrolovala. Na téhle lodi ji práce prostě bavila.
James se po ní ohlédl, ale hned se zase vrátil k panelu. Data, která z něj padala, mu připadala víc než zvláštní a přitom nedokázal přijít na to, čím.
Po třetím pokusu posadit se to Andoriel vzdala a zůstala ležet. Zavrtěla se na zemi ve snaze se aspoň přizvednout a položit si hlavu za kostnaté wraithské koleno, které odpočívalo hned vedle ní, jenže tělo se každému většímu pohybu bránilo a snažilo se vyhnat vědomí, aby mohlo dál odpočívat.
Ace viděl, jak nadzvedla hlavu a hned jí nekontrolovaně pustila dolů. Zachytil ji na poslední chvíli, takže se ke všem problémům nepřidala i boule.
„Sice pořád nevím, co se děje, ale měla by ses vzpamatovat,“ zamručel víceméně pro sebe. Ájin stav se mu vůbec nelíbil zvlášť proto, že nevěděl, jako jí pomoci.
Hlasité šplouchnutí za zády ho přimělo pustit Ájinu hlavu s mnohem větším bouchnutím, než na které by se zmohla sama, rychle se zvedl do stoje a otočil se.
Nnehishsos stál v otevřeném vstupu s chapadly pozvednutými k pozdravu a před ním se na dvou velkých kolech motala malá kovová krabička.
„Ou, dou, hou, tou,“ řekla ta divná chapadlovitá věc a z otvoru na hlavě jí vyletěly drobné růžové a modré bublinky.
„Zdravím vás,“ zaskřípěla krabička.
Ace překvapením mrknul.
Tvor pokračoval v houkání a krabička monotónně překládala: „Jmenuji se Nnehishsos, jsem velitel vlajkové lodi rasy Shermaal, která měla za úkol najít nové zdroje surovin. Omlouvám se za nedopatření při přenosu. Nebylo naším úmyslem připravit wraithské společenství o velitele jejich plavidla.“
Ace se napřímil a z výšky shlížel na malou chobotnici s bublinkami nad hlavou.
„Hodláte to napravit?“ zeptal se Ace. S formalitami představování se nezatěžoval, chobotnice očividně věděla, s kým mluv… bublá.
„Bu, bububu, bu,“ zamumlala Andoriel ze země. Oči upírala nad Nnehishsosovu hlavu a přihlouple se usmívala.
Chapadla se zastavila uprostřed pohybu a váhavě klesla, znovu se ozvalo zabublání.
„Jsme na místě, které určil váš zástupce, k výměně dojde v nejbližším okamžiku. Chtěl jsem se vám osobně omluvit,“ rachotila krabička.
Ace se lehce zachmuřil při zmínce o svém zástupci, ale víc než málo schopný Lyn ho zajímala další část věty.
„Výměně?“
„Přenos je připraven,“ zabublal Nnehishsos. O způsobu platby za velitele a jeho přídavná chapadla (Nnehishsos sklouzl do představ o životě v tekutém prostoru a nehodlal se už dál zabývat podivnostmi místa bez správné hustoty) bude tvora před ním informovat někdo z wraithské větve.
„Děkujeme,“ hlesla Andoriel a zavřela oči před fialkovou mlhou.
Na můstku wraithské lodi Zak dokončil sken okolí. Byli zpátky v normálním vesmíru a jejich souřadnice se na metr shodovaly s údaji, které poskytl navigátorovi Shermaal. Eilen právě na zástupcův pokyn odeslal data o bílé díře chrlící do svého okolí hmotu a otočil se ke stěně, kde se měli objevit Ace a Andoriel. Fialková mlha na sebe nenechala dlouho čekat. Objevila se, zatočila na místě, aby zhmotnila dvě postavy, a zmizela. Velitel se rozhlédl, pohledem zavadil o Zaka a Eilena a sklonil se k ležící Andoriel. Postavil ji na nohy a držel ji celou dobu, co čekal, až se na můstku objeví jeden z vojáků povolaný telepatickým příkazem, pak ji předal do jeho péče s přesnými instrukcemi. Voják si bezvládný náklad přehodil přes rameno a odešel.
Zak se pootočil, aby uvolnil místo u komunikačního panelu, ale Ace zavrtěl hlavou. Nechal Zaka, aby se se Shermaal rozloučil, a na dalším panelu sledovali, jak se rozevírá záhyb do tekutého prostoru a plavidlo Shermaal v něm mizí.
„Další schůzku máme na tomto místě po jednom oběhu nejbližší planety tamtoho slunce,“ ukázal Zak na obraz blízkého okolí. „Andoriel by řekla dva měsíce. Mezitím posoudí dar a můžeme jednat o případné spolupráci.“
Ace kývl a na nejbližším terminálu vyvolal stav lodi a posádky. Krátce se Zaka v přísně soukromém telepatickém módu zeptal na Lyna a nechal si poslat obraz boje a jeho výsledku.
Zak stál s rukama svěšenýma vedle panelu a čekal na vyjádření spokojenosti nebo nespokojenosti velitele. Krátké prohlášení – dobrá práce – z Aceových úst ho zbavilo většiny napětí.
„Máme to!“ vrazili na můstek Maya s Jamesem. Zarazili se při pohledu na Ace, a pak mu se zavýsknutím Maya skočila kolem krku. Eilen zalapal po dechu nad tou opovážlivostí, Zak strnul uprostřed pohybu a James se ušklíbl. Některé Mayiny projevy byly daleko za hranicí wraithského protokolu a jemu to nikdy nevadilo. Ace se tiše zasmál, chytil Mayu za lokty a stáhl jí ruce dolů.
„Taky vás rád vidím,“ řekl. Připadalo mu, jako by slyšel hlas Andoriel, který mu ta slova našeptával.
Maya se spokojeně zubila a ustoupila, aby veliteli nechala víc prostoru. „Máme to,“ opakovala.
„Máte cestu na Kerys?“ zeptal se Zak.
James se najednou tvářil vážně a Maya si povzdechla.
„Dalo by se to tak říct,“ připustila tiše. „Ale bude to těžké.“