StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

Omlouvam se dřív jsem nestačil oba nové díly přečíst konečně jsem si je přečet a jsou oba moc pěkné těšim se moc na další a jsem zvědav co za neznámé se to objevilo na konci druhého dílu.

[kasparova655365]

Děkuji Co se objevilo se všichni dozvíte v následujícím díle

[andoriel]

A tady mám dočtenou první část. Jsem zvědavá, jestli se i Thea dostane pryč.
Všeobecně nemám Antiky ráda, ale tady jsem si některé oblíbila

Nejradši mam pozemšťany pak Asgardy a až pak Antiky je docela škoda že neudělali nějaký Prequel s nimi nebo s Asgardy prostoru na to bylo dost

[kasparova655365]

Mohu akorát prozradit, že Thea dostane hodně prostoru se vyřádit a to všemi způsoby a směry


PS: už jsem se pustila do pokračování třetího dílu, nějak na to nebyl čas i nálada

[Aiwendill]

Všetko najlepšie!

[andoriel]

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší k narozeninám

[kasparova655365]

Děkuji všem mockrát

[kasparova655365]

Dřevo v krbu praská,
v našich srdcích láska,
jehličí krásně voní,
zvonečky tiše zvoní.
Prožij ten okamžik hluboce,
přeji Vám krásné Vánoce!

PS: Na třetím dílu se jíž pracuje

tobě taky vesele vánoce

[andoriel]

Krásné vánoce plné radosti

Veselé vánoce a šťastný nový rok.

[kasparova655365]

Tak když už tu máme tu karanténu, tak jsem si řekla, že když je dostatek času, tak dopíšu díleček, což se mi podařilo během dneška. Přeji krásné čtení a zas někdy

StarGate Genesis: S02E03 – Počátek konce

Mléčná dráha
Neznámé místo na pokraji galaxie, Columbia, 11.března, 8:00
Plukovník Olsson se svou lodí vyrazili na okraj samotné galaxie, kde by se měla nacházet obydlená planeta. Jenže když dorazili na správné místo, nikde nic nebylo. Žádná planeta, žádný měsíc.
„Jsme na správných souřadnicích?“ zajímalo Jacka, když mu byla oznámena situace.
„Podle navigace jsme na správném místě. Jen tu nic není,“ odpověděl major Carl.
„Vypusťte sondu. Necháme ji tady a budeme pokračovat v kurzu. Třeba se tu někdo objeví, až zmizíme.“
„Ano, pane,“ odpověděl major Eric Logan Willson, který seděl u taktické konzoli vedle velícího křesla.
„Někde se nacházet musí. Nejsou to duchové… Doufám,“ ‚plácl‘ z úst velitel lodi při stoupnutí z křesla.
„Plukovníku, nezapomínejte, že vesmír je hodně veliký a neprozkoumaný,“ řekl na to Matthew.
„Mno jo, máte pravdu, majore. Jsou různé formy života a my jich známe jenom hrstku.“
„Mám zadat nový kurz?“
„Ano, majore. Pokračujeme v cestě,“ odpověděl plukovník a sledoval, jak se vzdalují od vypuštěné sondy a vstupují do hyperprostoru.

Galaxie Pegasus
Adolia, Atlantis, 10:00
Poté co Rodney zavedl dceru do školy, sedl si opět v operačním k počítači, kde zkoumal antickou databázi, u které zjistil, že má velké nedostatky. Hodně informací, které získali od samotných Antiků, tam chybí. Ale taky není divu, když Atlantidu při válce s Wraithy opustili. Při dopisování jejich databáze se Rodneymu přepnula obrazovka na dálkové senzory, které detekovaly několik neznámých lodí mezi Pegasem a Mléčnou dráhou.
„Do hajzlu,“ řekl Rodney, když počítač potvrdil shodu s pozemskou databází. Rychle vstal od počítače a běžel do kanceláře, kde zrovna Martina diskutovala s Johnem.
„Máme problém!“ řekl Rodney, když jim tam vběhl.
„Co se děje?“ zajímalo Martinu. Rodney jim řekl, ať jdou za ním. Když všichni tři stoupli k obrazovce, viděli tři lodě setrvávající na místě.
„Kdo je to?“ zeptal se okamžitě John.
„Klipriti,“ odpověděl Rodney, „Našli nás.“
„Poručíku, chci Zemi!“ Martina se vzdálila od obou mužů a stoupla k poručíku Campbellovi, který zadával na panelu adresu Země.
„Můžete, madam.“
„SGC, tady Atlantida.“

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, Stargate Command
Na druhé straně seděl u počítače kapitán Simmons, který okamžitě zavolal brigádního generála Mitchella.
„Generále, volá nás Atlantida.“
„Martino, co se děje?“ zeptal se Cameron, když ji viděl na obrazovce.
„Mezi oběma galaxiemi se objevily tři lodě Klipritů. Okamžitě tam někoho musíte poslat.“
„Nejblíže je Columbia, pane,“ oznámil Graham.
„Dejte jim okamžitě vědět. Pošlete také zprávu na Odysseu, měli by být kousek od nich.“
„Ano, pane.“
„Senzory stále ukazují, že se jejich lodě nikam nehnuly. Setrvávají na místě,“ oznámil Rodney.
„Takže buď čekají na zbytek, nebo…“
„Nebo čekají, jak zareagujeme my,“ dokončil John větu.

Hyperprostor, Columbia
Jak již bylo řečeno, nejbližší lodí byla Columbia, která letěla hyperprostorem k další planetě na seznamu. Majoru Carlovi zapípala najednou konzola, která udávala příchozí zprávu ze Země. Jakmile ji dekódoval, obrátil se na svého velícího důstojníka.
„Našli nás,“ oznámil Matthew. V tu ránu zavládlo na můstku hrobové ticho.
„Klipriti, jsou tady. Na Atlantidě je zaznamenaly dálkové senzory, zprávu hned poslali na Zemi. Jsme nejbližší loď.“
„Změna kurzu. Namiřte loď přímo k nim,“ rozkázal plukovník Olsson. Po celou dobu, co se objevili v této realitě, všichni pevně doufali, že se tu Kliprité nikdy neobjeví. Právě opak se stal jejich realitou.
„Odpovězte Zemi, že letíme přímo na ně.“
„Ano, pane,“ odpověděl major Willson.

Galaxie Kaliam
Grimia, 15:00
Wenis s Lewrenem se nacházeli v paláci v hlavním sále, kde se krom nich nacházelo několik dalších velících engarských vojsk. Mezi nimi nemohla chybět Claris, vůdkyně Karakaiů. Všichni seděli kolem velkého kulatého stolu, na kterém byl uprostřed holografický přístroj znázorňující mapu planety. Podle rozmístěných značek bylo poznat, že jde o plán útoku na některou z planet obývající Antiky.
„Antikové před mnoha lety postavili přístroj, který dokáže posílit jejich lodě, aby vydržely lety na větší vzdálenost. Kdybychom tuto technologii získali, mohli bychom zaútočit na Zemi. Zároveň s posílenými štíty by nás jen tak nesundali,“ začal poradu Wenis.
„Jak se tam chcete dostat? Určitě takovou technologii mají pod neustálím dohledem,“ zajímalo Claris.
„Planetu orbitálně nehlídají, mají pouze pozemní dohled,“ odpověděl na tuto otázku Lewren.
„Jak jste získali takové informace?“ zeptal se jeden z velících.
„Určitě znáte mou dceru Theu, že?“ Wenis ukázal rukou směrem ke dveřím, kterými Thea prošlo dovnitř a připojila se ke svolané schůzi, „Infiltrovala se tam blízko k Antikům, že se dozvěděla o několika důvěryhodných informacích přímo od nejvyšších.“
„Jelikož nás poslední dobou zaměstnávají svými nečekanými útoky, rozhodl jsem se, že jim dáme milnou informaci. Třeba že plánujeme útok na Olymp. A mezitím, co své bojovníky budou přesouvat tam, tak my zaútočíme. Sebereme jim vše, co půjde, a pak budeme moci vyrazit k Zemi,“ Lewren oznámil svůj plán.

Mléčná dráha / Galaxie Pegasus
Neznámé místo ve středu mezi galaxiemi, Columbia, 18:00
Poté, co se Columbia vynořila z hyperprostoru, netrvalo ani vteřinu a hned se pustili do třech lodí patřící Klipritům. Jen co známí Kliprité spatřili pozemskou loď, okamžitě se rozletěli do obkličující formace.

„Obklíčili nás!“ zakřičel major Carl.
„Štíty?“
„Štíty na sedmdesáti procentech,“ odpověděl tentokrát major Willson.
„Úhybné manévry, zkuste nás dostat za některou jejich loď.“
„Ano, pane. Zahajuji hyperprostorový skok na pozici 1-0-2.“

Poté, co se Columbia přemístila na bezpečnější místo, měli chvilku čas na nabití všech paprskových zbraní.

„Nabito. Můžeme pokračovat,“ oznámil Carl.
„Přímo na ně,“ rozhodl Olsson, který za každou cenu chtěl zastavit Kliprity v osídlování této galaxie.

Jen co je Kliprité opět nalezli, okamžitě po nich začali střílet všemi zbraněmi. První klipritská loď tak byla zničena během několika vteřin. Zbývaly už jen dvě, které se tak rychle nenechaly sestřelit. Právě naopak přidaly na agresivitě a pořád střílely po Columbii, která naštěstí má od posledního střetu s Kliprity zlepšené štíty.

Hyperprostor, Odyssey
Plukovník Paul Emerson po zjištění, že se Kliprité objevili v této realitě, vyhlásil na lodi poplach a rozkázal všem připravit se k boji. Motory pracovaly na plný výkon, až se někteří obávali jejich přehřátí.
„Za jak dlouho tam budeme?“ zeptal se Felipe, když po kratším spánku dorazil na můstek.
„Za deset hodin. Letíme na plno,“ odpověděl Paul. Felipe si všiml, že je táta neklidný. A není divu, když mu zničili domov. Na oplátku ale získal rodinu zpátky.
„Určitě budou v pořádku,“ snažil se ho uklidnit.
„Já jen doufám, že nevyvede nějakou ‚volovinu‘, za kterou by pak všichni zaplatili životem.“
„Je tátou. Myslím, že jeho prioritou je vrátit se domů vcelku,“ řekl na to Felipe a podíval se na Sharon, která s úsměvem ve tváři kývla souhlasně domů. Paul se na chvíli zarazil. Uvědomil si, že Felipe tohle moc často neříká. Když se otočil na Felipeho, mezitím Sharon stoupla k nim.
„Nechtěli byste mi něco říci?“
„Myslíš to, že já budu tátou nebo že ty budeš dědečkem?“ Sharon se přitulila k manželovi, který ji políbil na tvář. Paul nevěděl, co říci. Přišel k oběma blíže a oba je objal.

Země, Colorado Springs, Stargate Command, 20:00
Rodina Marksových se nacházela na Zemi, kde po zjištění, že nepřítel, o kterém pouze slyšeli od posádky Columbie, se rozhodla, že poletí jim na pomoci. Kevin ale tentokrát chtěl letět sám. Byl by rád, kdyby si Emma zvykla na pozemský život, a ne na kaliamský. Pořád se totiž chtěla vracet do Kaliamu. Karina s tím souhlasila a nechala tak manžela letět samotného.

Galaxie Pegasus
M5S-224, 15.února 2015, 15:00
Plukovník Ellis spolu s týmem sledovali uvězněné Replikátory v mlhovině. Všichni přítomni pozemšťané měli takovou zlost, že na ně namířili ARG a vystřelili. Přítomní Replikátoři tak byli jednou pro vždy zničeni. Zbývalo najít ostatní a dostat i je.

Po chvilkovém čekání se na planetě objevil i plukovník Sheppard, který byl zdrcen zprávou o Lornově a jeho týmu smrti. Přišel k jeho tělu a řekl: „Dostali jsme je… Díky tobě. Dostaneme vás všechny domů.“ John se pak postavil na nohy a kývnul na Ellise, který dal povel Apollu, aby celý tým přenesl na palubu. John s Abrahamem tam chvíli ještě setrvávali.
„Jak dlouho je dokážete udržet v nehybném stavu?“ zajímal se John. Mlhovina zformovaná v podobě generála O‘Neilla přišla k oběma plukovníkům. Pro oba to byl nezvyk, že ho mohou vidět. I když to nebyl pravý O‘Neill.
„Tak dlouho, jak budete potřebovat,“ na chvíli zavládlo ticho, než dodal: „Mrzí mě, co se vašemu týmu stalo. Kéž bych mohl vše vrátit zpátky.“

Pozemšťané tuto šanci nechtěli promarnit ani vteřinu, a tak za pomoci detektoru Replikátorů je postupně nacházeli a ničili. Až byl poslední Replikátor zničen, samotná mlhovina jim to potvrdila. Po tolika letech měli pozemšťané vyhráno nad Replikátory. Jenže teď je čekalo to nejhorší, rozloučení se čtyřmi nejlepší muži.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, 20.února 2015, 13:00
Všichni vojenští důstojníci se nacházeli na hřbitově v Coloradu Springs, kde se dnes konal pohřeb jejich kamarádů, kteří měli největší podíl na zničení Replikátorů. Jejich vojenský důstojník plukovník John Sheppard stál vpředu u jejich rakví. Na psaní moc nebyl, a tak svou řeč vymýšlel na místě z hlavy. Byla tak dojemná, že někteří své slzy nedokázali zastavit. Všichni poté jim dali své sbohem a zbylé nechali na deseti důstojníkům, kteří na jejich poctu vystřeli několikrát do vzduchu.

Mléčná dráha / Galaxie Pegasus
Neznámé místo ve středu mezi galaxiemi, Odyssey, 12. března 2025, 4:00
Když plně po zuby ozbrojená Odyssea vystoupila z hyperprostoru, na senzorech zachytili pouhé trosky. Všichni počítali už s nejhorším, ale jako obvykle je Jack překvapil.
„Přiletěli jste pozdě, naši hosté byli posláni do věčných lovišť,“ ozval se Jack. Stěnná obrazovka se zaktivovala, a tak všichni na můstku mohli vidět, že Columbia a všichni na palubě jsou v pořádku.
„Jacku, Jacku. Jednou z tebe dostanu infarkt.“
„Omlouvám se. Ale pro naše větší znepokojení, byli to naši staří známí.“
„Cože?!“
„Jsou z naší reality. Měl jsem tu možnost s nimi mluvit, než jsem je poslal do pekel.“
„Cestovali tak dlouho, až nás našli.“
„Přesně. Dejte nám pár hodin, než dáme dohromady hyperpohon se štíty. Dostaly docela zabrat.“
„Pošlu ti tam lidi, aby pomohli. A dáme vědět Queenmary, že jste je dostali. Když se o tom taktéž dozvěděli, vyrazili na cestu.“
„Ať klidně dorazí, mile rád jim předám hledací štafetu. Už se těšíme na horkou vanu. Columbia konec.“ Přenos byl ukončen a Paul spokojeně sedl do křesla a dal vědět opravářským četám.

Q3R-911, 8:00
Generál Carterová spolu s týmem z Hammonda zkoumali antickou základnu, která v sobě skrývala samá tajemství. Sam totiž náhodou při studování zjistila, že to byla Janusova laboratoř. Zkoumal tam a vytvářel věci, kteří by mohli oživit mrtvého člověka. Pro Sam to i po deseti letech neskončilo. Ráda by opět žila vedle Jacka O’Neilla. Proto veškeré Janusovy výzkumy stáhla k sobě do počítače, aby se k nim nikdo další nedostal a neměl tak podezření o tom, co má v plánu udělat. Dále jen seděla u antických počítačů a dělala to co vždycky, zkoumala a zjišťovala další užitečné informace.

Dlouho v utajení nezůstala, přišla tam totiž za ní major Jennifer Haileyová, která něco málo zahlédla na jejím počítači. Naštěstí šla za ní s jinou věcí.
„Generále, tohle byste měla vidět.“
„Co jste našli?“
„Pojďte a uvidíte sama.“ Sam vstala ze židle a šla za Jennifer. Po několika minutách chůze přišli ke dveřím na samotném konci jeskyně. Když se otevřely, viděly tak kus vzácné historie.
„Janus zjevně rád vynalézal i na Zemi.“
„Co je to?“
„Prototyp hypermotorů, štítů a nových zbraní. Antikové Januse neměli tak moc pod kontrolou, jak si mysleli. A to ještě není všechno.“ Jennifer kývla na vojáka, který stál u panelu. Když se ho dotkl, zobrazil se hologram, který znázorňoval antické doposud známé galaxie. I s menším doplňkem, který nikdo nečekal.
„Jsou tam planety, které navštívili. Mezi nimi jsou i ty, kde si stavěli laboratoře a základny. Myslím, že než je všechny prohledáme, budu už v důchodu,“ zavtipkovala Jennifer, jelikož těch zvýrazněných teček, tam bylo miliardy.

Neznámé místo, 18. března, 12:00
Všichni doufali v to, že se Kliprité už nevrátí. Opak bylo bohužel pravdou. Několik klipritských lodí se objevovaly v prázdném vesmíru přímo v Mléčné dráze. Když se totiž předchozí tři lodě neozvaly, věděly, že nalezly tu správnou realitu.

vynikající díl

[kasparova655365]

Děkuji

Je šance že něco nového přibude prosím?

hmm mrtvo po pesine
tez netrpelive vyhlizim novy dil

[kasparova655365]

Půlka dalšího dílu je napsaná, bohužel, jelikož mám teď nové zaměstnání, tak jsem zaneprázdněna na 100%. O velkých prázdninách se na to podívám Hold my učitelé čekáme na to volno Ale nemusíte se bát, myslím na vás

no uz se nemohu dockat

[kasparova655365]

pal píše:

no uz se nemohu dockat

Já taky Budu přitom totiž psát i Bakalářku

[kasparova655365]

Omlouvám se za dlouhé čekání. Neměla jsem čas, jelikož vysoká měla přednost. Teď, když už mám bakaláře za sebou, jsem se rozhodla trochu oprášit psaní a vrátit se k němu zpátky. Pěkné počtení přeji
PS: Možná očekávejte nějaký ten speciálek na Vánoce

4.díl – Časy se mění

Galaxie Kaliam
Olymp, 20.března, 14:00
Emma spolu s rodiči se nacházeli opět na Olympu. Jen v tuto chvíli byla sama, rodiče byli v místní knihovně, kde hovořili s doktory Weirovou, Zelenkou a Jacksonem, kteří se stále nacházeli v Kaliamu. Emma už delší dobu přemýšlela, že by se ráda podívala nějak na cizí neobydlenou planetu s krásnou přírodou. Hlavní pro ni bylo, aby šla sama a nikdo o tom nevěděl, jelikož když to zkoušela poprvé, rodiče jí to oprávněně zakázali, jelikož by toho Engarové mohli zneužít a zaútočit. Čekala tak na správnou chvíli, kdy její rodičové budou z dohledu, aby mohla jít pryč. Při odchodu z hotelu řekla stráži, že jde navštívit kamarádku, a pomalu si to namířila do centra města. Jenže hned poté, co byl vzduch čistý a nikde nikdo, změnila směr a rychle se vydala k bráně. Jelikož v současné době byla brána deaktivována, výhoda těchto bran, nikdo ji nehlídal. Když je brána deaktivována, nikdo zvenčí se tam dostat nemohl. Jen, co Emma vytáhla z kapsy papír s najitou adresou v archívu, aktivovala bránu a zadala na ovládacím panelu souřadnice. Poté, co se vytvořila stabilní červí díra, vešla do brány. Hned na to se brána opět deaktivovala. Nikdo tak nemohl poznat, že před chvílí byla použita. Pár vteřin po deaktivaci procházeli kolem brány strážní, kteří jen tama náhodně procházeli. Šli z ranní směny domů, aby si odpočinuli a něco snědli.
„Měj se,“ rozloučili se strážní a každý se vydal na jinou stranu.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Hammond, 16:00
Poté, co Hammond opustil planetu Q3R-911, Sam studovala veškerá stažená data na jádru. Data, která v současné době prohlížela, byla tak fascinující, že zapomínala na běžné činnosti. Seděla u počítače a četla jednu stránku za druhou. V dalším čtení jí zastavilo kručení v bříšku. Ostatní věci mohla snadno vypustit z hlavy, hlad už vypustit neuměla. Vstala od stolu, vypnula počítač a zamířila do jídelny, která se nacházela o dvě patra níže. V současné době se tam nacházela většina vyšších důstojníků, jelikož byli před chvílí vystřídáni druhou směnou. Při příchodu Sam se důstojníci posunuli a uvolnili pro ni místo, aby se k nim mohla připojit.
„Generále, vidím, že jste neodolala novince,“ řekla major Laura Cadmanová, která zrovna pila pivo, když nebyla spolu s ostatními kolegy ve službě.
„Kdo tu soutěž vůbec vyhrál?“ zajímalo Sam. Všichni sedící kolem stolu pohlédli na Cadmanovou, která vítězně zajásala.
„Gratuluji, Cadmanová.“
„Děkuji, generále. Doufám, že Vám bude chutnat.“ Sam po prvním soustu uspokojila svou chuť k jídlu.
„Velice chutné.“ Laura byla spokojená a spolu s ostatními pokračovala s pitím piva a pojídání dezertu.

Galaxie Kaliam
A3K-024, 16:30
Poté, co Emma vyšla z brány, hlasitě zajásala. Nikdy v životě se nedostala na cizí planetu bez doprovodu. Jelikož na této planetě byla poprvé, moc se od brány nevzdalovala. Mohlo by se stát, že by se ztratila, a pak by s tíží hledala cestu zpátky. Jen, co párkrát poskočila v trávě, aktivovala se brána.
„Sakra. Zase budu mít zaracha,“ zakňučela. Po vytvoření červí díry očekávala, že z brány vyjdou její rodiče s doprovodem strážců, ale opak byl pravdou. Jen co zpozorovala Engary, dala se na útěk.
„Sakra… Sakra… SAKRA!“ Utíkala, co nejrychleji uměla. Znovu nechtěla být chycena a opět mučena. Čtyř členná skupina Engarů, která prošla bránou, zahlédla utíkající děvče směrem od nich. Okamžitě se rozeběhli a běželi za ní. Z dálky nepoznali, kdo to může být, ale tušili, že to bude někdo, kdo se s nimi nechce setkat.

Olymp, 16:45
Poté, co Kevin s Karinou nechali doktory hrabat se v antické databázi, vyrazili k transportnímu terminálu, který je přenesl k recepci do hotelu. Když turbo výtahem vyjeli do desátého patra, vystoupili a digitálními hodinkami na rukou si otevřeli dveře do pokoje. Když vstoupili, zjistili, že Emma zmizela. Zkontrolovali všechny pokoje, než zalarmovali hlídače, kteří věděli o kroku každého na planetě.

Jen co se objevili v centrální místnosti hlídačů, zjistili, že hlídači nakonec nevědí o každém. Emma se nenacházela na planetě.
„COŽE?! Jaktože tu není?!“ zakřičela Karina.
„Zobrazte kamery u brány a posuňte čas, kdy jsme odcházeli z hotelu,“ Kevina napadlo, co mohla Emma provést. Karina strachy pohlédla na Kevina, který jí pověděl: „Pamatuješ si, když se nás ptala, jestli ji povolíme jít samotnou na cizí planetu bez doprovodu?“ Karina kývla hlavou.
„Tak myslím, že využila toho, že jsme odešli pryč a ona zůstala sama.“ Jen, co se na obrazovce zobrazil záznam kamery z doby, když oba odcházeli z hotelu, poukázal rukou na obrazovku, kde se zrovna objevila Emma.
„Zvětšete rozlišení a přibližte mi panel. Chci vědět, kam šla.“

A3K-024, 17:00
Emma byla ze všech stran obklíčena. Když Engarové zjistili, koho chytili, jeden ze čtyř opustil skupinu a vyrazil k bráně.
„Nikam nepůjdeš.“ U Engarů se objevila neznámá žena. Na sobě měla černé kamaše s černou mikinou a kapucí na hlavě. Než cokoliv stihli udělat, během několika vteřin se postarala o všechny čtyři Engary. Po jejich zabití hlasitě povzdychla a sundala si kapuci. Poté se otočila k Emmě a zeptala se: „V pořádku?“ Emma kývla hlavou, že je.
„Tak půjdeme domů. Určitě sem přijdou další, když se ti čtyři neohlásí.“ Emma souhlasně kývla několikrát po sobě hlavou a chytla se neznámé ženy za ruku. Jelikož se obě nacházely několik kilometrů od brány, neznámá žena se rozhodla, že použije své schopnosti a teleportují se přímo k bráně. Jen co se objevili u zadávacího panelu, začala žena zadávat adresu Olympu.
„Předpokládám, že tam jsou všichni, mám pravdu?“
„Ano,“ odpověděla Emma a po vytvoření červí díry obě vešly do brány.

Olymp, 17:45
Poté, co Kevin s Karinou zjistili adresu, kam jejich dcera odešla, rychle se vydali k bráně. Cestou k ní, spatřila Emma své rodiče, na které zakřičela: „Mami, tati!“ Jen co Kevin s Karinou zahlédli neznámou ženu stát u jejich dcery, zmizela. Všichni běželi k sobě tak rychle, jak jen to jejich nohy dovolily. Karina okamžitě obejmula Emmu a zkontrolovala, zda-li jí nic není. Když zjistila, že je zcela v pořádku, přišlo na řadu křičení.
„Omlouvám se, mami, už se to nikdy nestane. Slibuji,“ řekla smutně Emma.
„Nic neslibuj, když víš, že to stejně porušíš. Tohle máš po tátovi.“ Karina pohlédla na Kevina, který pokynul rameny a dřepl si k Emmě se slovy: „Kdo byla ta neznámá žena?“
„Něco bych vám měla říci, jen prosím, žádné křičení, mami.“

O pár minut později
„COŽE?!“ vykřikla Karina. Emma i s Kevinem si prošťárali uši, málem jim z Karininého řevu praskly bubínky.
„Když se u mě objevili Engaři, všechny čtyři zabila pouhým mávnutím ruky. Byla úžasná. Pak nás přenesla k bráně a zadala adresu sem do Olympu.“ Kevin se na chvíli zarazil. Podíval se na bránu, pak na Emmu a nakonec na Karin.
„Běžte do pokoje, pak za vámi přijdu. Něco si musím ověřit,“ jen co to Kevin dopověděl, zmizel z jejich dohledu.

Minawara spolu s Fanradem a Kevinem stáli u záznamu z kamer, ze kterých je patrné vidět tvář neznámé ženy.
„To není možné,“ řekla Minawara.
„Ty ji znáš?“ zeptal se Kevin.
„Ano, znám.“
„Kdo je to?“ Chvíli to trvalo, Minawařina tvář zcela strachy zrudla. Těžce se jí začalo dýchat, než odpověděla: „Ta cizí žena je má dvacetiletá dcera Thea, kterou Engaři unesli hned po jejím narození,“ chvíli pomlčela, než dodala: „Ona žije a byla tady.“ Minawara po dopovězení se zhroutila směrem na Fanrada, který stál vedle ní.
„Její dcera?“ dřepl k Fanradovi a Minawaře, která ležela v bezvědomí na zemi.
„Je to dlouhý příběh, o kterém jsme doposud věděli jen my dva,“ odpověděl Fanrad a pohlédl na Minawaru.
„Vezmeme ji do jejího pokoje,“ navrhl Kevin a pomohl Fanradovi ji podepřít. Poté všichni tři zmizeli. Strážný, který tomu celou dobu přihlížel, napsal nouzovou zprávu Genesis. Usoudil, že by bylo vhodné, aby o tom věděla i ona.

O hodinu později
Kevin s Fanradem seděli u Minawary, která ležela v posteli. Když oba zaslechli zaklepání na dveřích, tušili, kdo za nimi stojí. Kevin vstal z židle a šel jí otevřít dveře. Měl pravdu, za nimi stála Genesis. Když viděla ležící Minawaru, podívala se na oba dva a zeptala se jich: „Jak dlouho už je v bezvědomí?“
„Hodinu a pár minut,“ odpověděl Kevin. Všichni tři se podívali na Minawaru, když se zavrtěla. Krátce zakňučela a poté otevřela oči. Po zjištění, že v pokoji není sama, povzdychla a pomalu se posadila.
„Dcera?“ Genesis šla přímo k věci.
„Před jednadvaceti lety jsem byla zoufalá. Každý něco řešil, bavil se s ostatními a já se cítila osamocena. S někým jsem se dlouhou dobu setkávala, a tak jsem si řekla, že by nebylo špatné mít dalšího potomka. Tenkrát jsme tolik spolu nebyli, nemohla jsi poznat, že jsem těhotná. Byla jsem skryta na cizí planetě, kde jsem i Theu porodila. Jenže z nepochopitelných důvodů se to nějak dozvěděli Engarové. Když jsem měla kontrakce, utíkala jsem před nimi. Zalezla jsem do jeskyně, kde jsem Theu přivedla na svět. Věděla jsem, že po porodu nebudu boje schopná, a když mě naleznou, seberou mi Theu. Proto jsem hned po porodu do They vložila pojistku, která omezovala její schopnosti. To však platilo jen do doby, než jí bylo deset let. Její schopnosti se již projevily a podle záznamu kamer je umí ovládat bravurně.“ Minawara se poté otočila ke všem třem zády a opět si lehla do postele. Chtěla být sama. Fanrad i Kevin odešli, ale Genesis tam s ní zůstala. Obešla postel a dřepla si k ní se slovy: „Omlouvám se.“ Bylo to poprvé, co viděla Minawaru brečet.

O patnáct minut později
Bylo pozdě večer, kdy se Kevin vrátil do pokoje a viděl, jak Emma s Karinou spí společně v posteli. Přišel k oběma, políbil je na čelo a šel se umýt. To, co se dozvěděl, nezamávalo jen s Minawarou, ale i s ním. Jemu stačilo jen chvilku přijít o Emmu, ale Minawara je bez ní celých dvacet let. Ve sprše při tekoucí vodě si sedl na zem a opřel se o vyhřáté kachličky. Čím více přemýšlel o Engarech, tím více, se chtěl vrátit na Zemi a na to celé tady zapomenout. Chtěl pokračovat tam, kde jeho život začal, na Zemi. Dalších pár minut tam seděl, než mu dala sprcha najevo, že má z ní vylézt. Začala mu téci studená voda. Vylezl ze sprchy, oblékl se do pyžama a vyrazil do ložnice. Místo však do postele, vstoupil na balkón, odkud pozoroval světla, která se postupně zhasínala.

Galaxie Pegasus
Prázdný prostor, 21. března, 7:00
Dva wraithské úly se třemi křižníky se nacházely v prázdném prostoru. Zrovna se chystali na hyperprostorový skok, když se téměř na jejich dosah objevili dvě klipritské lodě. Než wraithské lodě stihly jakkoliv zareagovat, bylo pozdě. Lodě Klipritů po nich vypálily několik střel, které wraithské lodě ochromily a následně zničily. Největší hrozbou této galaxie nejsou Wraithi, nebo zničení Replikátoři, ale Klipriti. Ti, kteří přiletí a okamžitě zničí vše, co jim stojí v cestě.

I2A-603, 9:00
John spolu se svým týmem po dlouhé vyrazili na planetu, která byla z části téměř zničena. Všude kolem brány se povalovaly trosky, které patřily buď wraithským šipkám nebo zbořených budov. Po chvilkové chůzi potkali Todda, který stále vypadal stejně od jejich posledního setkání. Všichni na něho mířili zbraněmi. Když však zjistili, že on žádné s sebou nemá, sklonili je dolů.
„Todde, dlouho jsme se neviděli,“ ozval se první John.
„Je to dlouhá doba, Johne Shepparde.“
„Co se tu stalo?“ zeptal se McKay.
„To, co tu vidíte, způsobili naši noví nepřátelé. Myslím, že je nazýváte Klipriti. Jsou to ohavné stvůry, napůl stroje, napůl lidi.“
„Ano, to jsou oni,“ potvrdil John a podíval se na zbytek týmu.
„Vyhladili zde všechny, co tu žili. Když jsem sem přišel, všichni byli mrtví a po Klipritech ani stopa. Předpokládám, že jste se s nimi již setkali, Johne Shepparde.“
„Ano, setkali.“

Adolia, Atlantis, 10:30
Brána mezi Atlantidou a I2A-603 byla aktivní. Martina stála u komunikačního panelu, kde jí zrovna John objasňoval situaci.
„Všichni jsou mrtví?“
„Všichni. Když jsme sem přišli, objevili jsme tu Todda, který na planetu přišel po útoku Klipritů.“
„Má Todd o nich nějaké informace, které by nám pomohli je lokalizovat?“
„Bohužel. Všichni jsme na tom stejně. Nikdo neví, kam míří, nebo kde právě jsou.“
„Zjistěte, co nejvíce to půjde. Zavolám na Zemi, ať se připraví.“
„Martino?“
„Ano?“
„Nechci se přiklánět k nejhoršímu scénáři, ale jejich útoky jsou horší než ty replikátorský. Pokud budou takto pokračovat, vyhladí celý život v této galaxii, stejně tak, jak to udělali v jejich realitě.“