Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky StarGate Speciály: Velikonoce v galaxii Pegasus

StarGate Speciály: Velikonoce v galaxii Pegasus


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Jednoduše, líbí se vám speciály :D

Ano :D
14
93%
Ne :(
1
7%
 
Celkem hlasů : 15

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Naposledy upravil kasparova655365 dne 24.12.2014 12:45:42, celkově upraveno 36
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
První speciál má dané téma "Velikonoce"
Předem se omlouvám za chyby, jestli nějaké naleznete, protože před půl hodinou jsem to teprve dopsala.
Přeji krásné čtení a Veselé Velikonoce

Velikonoční překvapení aneb už je to tu zas

Galaxie Pegasus, Velikonoční den
Atlantis

Rok co rok se na Atlantidě pořádá Velikonoční párty, na kterou jsou všichni zváni. Doktor McKay si vždy připravil pro každého hru, která není pro normální lidi. Každý rok vymýšlel všelijaká překvapení. Jelikož Atlantidu obývají i děti, tak pro ně měl speciální překvapení.
Rodney brzy ráno vstal z postele a šel do laboratoře, kde měl připravené všechny indicie k nalezení překvapení, které schoval večer do jedné místnosti, kterou museli najít. V tom jim mají pomoci indicie, které získají po úspěšném splnění jednotlivých úkolů.
Doktorka Weirová měla pro ostatní také překvapení a tak po probuzení šla do své kanceláře, kde se sešla se seržantem Chuckem Campbellem, který se na její rozkaz spojil se Zemí. Jediný Chuck věděl o jejím plánu, který má za necelou hodinu přiletět. Když vše, co potřebovali, vyřídili, vrátili se ke svým denním povinnostem, než přiletí Odyssea s Daedalem.

Odyssey a Daedalus
Na obou lodích měli Velikonoční párty, která u Odyssey začala minutu po půlnoci. Všichni muži se sešli v jídelně, kde pletli pruty na ženy, které oproti nim ještě spaly v kajutách. Pro ně měly totiž připravené ještě lepší překvapení. Vedle postele měly postavený kyblík s hodně ledovou vodou. Proto si mohly dopřát delšího spánku. A aby ještě nechybělo, tak se připojili oba velící důstojníci spolu s jejími zástupci. Plukovník Caldwell na takové věci moc nebyl, ale plukovník Emerson s majorem Marksem se do toho pustili rovnýma nohama. Zatímco muži pletli pomlázky, tak ti dva se sešli v kajutě pro velícího důstojníka, kde málo kdy naleznou Emersona. Oba dva byli připraveni na zbytek posádky, která o jejich plánu neměla ani ponětí.

Atlantis
Zatímco se všichni na lodích připravovali, tak McKay udělal poslední úpravy svého plánu, který jako obvykle měl háček. Vždycky ho načapal Sheppard, který tentokrát McKaye přinutil zahrnout do hry i golf. Rodney neměl na výběr, protože při schování překvapení ho sledoval John, který mu řekl: „Buď golf, anebo prozrazení.“ Rodney zakňučel a nakonec souhlasně kývnul hlavou. Ale když už o tom věděl i John, tak ho rovnou požádal o pomoc. John na to přikývnul, i když nevěděl, o co se jedná. Rodney měl v plánu dát velké překvapení Elizabeth a tak se s Johnem vrátili do jeho laboratoře. Jakmile byli v laboratoři, Rodney šel ke skříni, kterou vesele otevřel. John ho zpozad jeho zad sledoval. Když uviděl ten jeho úsměv, nechápavě se na něj podíval. V hlavě mu rychle proběhla myšlenka: „Co to tentokrát bude? Předloni to byla myčka, kterou dosud nevyužila, a loni to byla Rodneyho knížka, která má přes dvě stě stran. Ani tu zatím nepřečetla.“ Proto byl John zvědavý, co si pro ni tentokrát vymyslel.

Prostor
Daedalus s Odysseou vesele vystoupili z hyperprostoru. Jakmile dostaly povolení k přistání, tak obě lodě pomalu proletěly atmosférou a pak přistály na molech.

Odyssey
Plukovník Emerson s majorem Marksem nechali ještě uzavřenou loď, protože to bylo součástí plánu. Oba se během pár vteřin „vypařili“ z můstku a zbytek posádky nechápavě stál na místě. Jelikož muži i ženy měli oddělená podlaží, tak oba měli snadné hledání. Marks v Emersonově kajutě usednul k počítači a vypnul interkom, aby je slyšeli pouze muži. Jakmile byl hotov, Emerson aktivoval vysílačku na svém uchu.
„Všem mužům na palubě Odyssey, tady je Emerson. Všechny ženy ještě spí, takže se můžete dát do práce. Přeji krásný lov.“ Emerson pohlédl na Markse, který se málem neudržel na židli.
„Kdo půjde první?“ zeptal se Marks.
„Běžte vy,“ odpověděl Emerson a s Marksem se vytratili z kajuty. Všichni šli k výtahům, jenže jediní ti dva šli k záložnímu schodišti. Důvodem toho byl, že tušili, že ženy budou čekat před výtahy s kýbly plné ledové vody. Ti dva to vzali chytře, protože měli pravdu. Když otevřeli poklop, tak uviděli skupinu žen, která stála před výtahem. Oba se zahyhňali a rychle pokračovali v cestě k Evansové, která na takové věci moc není. Proto hnedka večer se zavřela ve svém pokoji, ze kterého ještě neodešla. Marks s Emersonem přišli ke dveřím, u kterých se na chvilku zastavili. I když Evansová byla uvnitř zamčená, velitel a první důstojník kdykoliv můžou použít zvláštní heslo pro otevření dveří. Na to Evansová možná trochu zapomněla, protože by ji nikdy nenapadlo, že ti dva půjdou za ní. Ale stejně pro jistotu byla připravena. Jakmile se otevřely, Marks s Emersonem s pomlázkami v rukou vešli do její kajuty, kde je čekalo nemilé překvapení. Evansová na ně vylila celý kýbl ledové vody. Oba dva byli překvapeni a Evansová se zachechtala, když zrovna polila ty dva. Emerson pohlédl na Markse, který z pusy vypustil vodu, která se mu dostala dovnitř.
„Vás dva bych teda nečekala,“ řekla Evansová a začala se smát. Bohužel, bylo to předčasné, protože Marks si ji dal na rameno a Emerson začal říkat básničku a přitom ji vyšlehal po zadku. Jakmile skončil, Evansová začala popichovat Markse, který dělal, že je v tom nevině. Nakonec se všichni stejně začali smát, protože ti dva byli jediní, kterým se jim podařilo vyšlehat Evansovou po zadku.
„Jakou čekáte odměnu?“ zeptala se Evansová.
„Máš čokoládu?“ zeptal se Marks. Evansová se zasmála a šla ke skříni, odkud vytáhla koš plný čokolády. Sharon s plným košem čokolády šla spolu s Paulem a Kevinem na chodbu, kde zbylá posádka byla překvapena. Oni byli z celé lodi jediní, kterým se podařilo vyšlehat alespoň jednu ženu a tím právě byla Evansová. I když oba byli mokří, tak pokračovali v cestě po chodbách. Přitom toho ještě využili a postupně začali vyšlehávat zbytek. Evansová se rychle propletla ke schodišti, kudy oni přišli. Marks s Emersonem se pak dali taky do ústupu a vylezli po žebříku za Evansovou, která na ně čekala s košíkem v rukách před poklopem.
„Myslím, že tento rok jsme vyhráli,“ řekl Marks.

Atlantis
McKay se Sheppardem čekali v kantýně, kde celá soutěž má začít. Teyla s sebou přivedla Athosianské děti, které se moc těšily. Všechny děti se připravily na startovní rošt, u kterého stál Rodney. Rodney věděl, že sám s Johnem to nezvládnou a tak „zapřáhnul“ i Ronona, kterého zanechal v tělocvičně. Pak „zapřáhnul“ ještě doktora Becketta, který měl na starost první pomoc v nouzi se srážkou pomlázek s dívčím zadkem. Další byla Teyla, která doprovázela děti na jednotlivá stanoviště. Doktor Zelenka byl obětí McKayova plánu, protože musel čekat s jistým dárečkem v místnosti. Byl to McKayův nejhorší nápad, který mohl Radek dostat. Ještě spousta lidí byla do toho zapojena, ale čas už téměř klepal na start celé soutěže. Elizabeth si to nechtěla ujít a tak se připojila k ostatním, se kterými bude sledovat celý průběh hry. Jelikož Elizabeth měla na Odyssee překvapení, tak tam za ní přišli Emerson s Marksem, kteří konečně byli v suchém oblečení, spolu s Evansovou. Všichni tři stoupli k ní a Emerson jí tiše řekl: „Vše máte připravené.“
„Děkuji.“ Rodney přišel na startovní pole s megafonem v rukou.
„Tak děti, soutěž začíná za pět, čtyři, tři, dva, jedna…“ Rodney stisk klakson a děti se rozeběhly za Teylou, která jim pomáhala. Kevin pohlédl na Sharon a spolu šli chodbou za nimi. Paul s Elizabeth se vydali do její kanceláře. Při cestě potkali plukovníka Caldwella, který kupodivu byl suchý.
„Stevene, zklamal jsi mě,“ řekl Paul, který měl stále mokré vlasy.
„Vidím, že ty jsi nezklamal. Kdo tě polil?“ zeptal se Steven.
„Spolu s Marksem jsme vyrazili za poručíkem Evansovou, která nás překvapila, jakmile jsme otevřeli dveře. A jak to vypadá u tebe?“
„Bitky v plném proudu. Všechny ženy se schovaly v tělocvičně s kýbly naplněné vodou. A to ještě není všechno. Kapitán Kleinman je natolik posedlý, že v tělocvičně simuloval požár, takže tam ze stropu začala stříkat voda.“ Elizabeth s Paulem se zasmáli a Steven jen zavrtěl hlavou.
Děti běžely za Teylou do tělocvičny, kde měli první úkol s Rononem, který se stal také obětí Rodneyho hry. Teyla rozdělila děti do dvojic, tak aby byla jedna holka s klukem. Každý kluk stoupnul naproti holce, která měla v rukou hůl. Jejich úkol byl jednoduchý. Úkol zněl: „Holky proženou kluky dvakrát kolem tělocvičny, pak kluky plácnou několikrát holí po zadku a pak se pustí na Ronona. Ten, kdo ho srazí k zemi jako první, dostane indicii, která ho zavede na další úkol.“ Když jim Teyla přečetla úkol, tak se děti pustily do úkolu. Kluci se nechali dobrovolně honit po místnosti a nechali si plácnout na zadek. Pak holky pustily hole na zem a všichni s velkým hlukem se vydali na Ronona, na kterého všichni skočili. Bohužel, Ronon neudržel rovnováhu a spadl na zadek. Děti pak radostně říkaly: „Hůrá.“ U dveří stála Sharon s Kevinem, kteří se drželi za ruce. Když viděli děti, jak se baví, chtěli se taky nějak pobavit, ale až skončí hra. Když děti obdržely indicii, podali ji Teyle, která jim přečetla.
„O dvě patra výše na vás čeká doktor Beckett, který vás vyškolí ve vyšlehání holek.“ Teyla pohlédla na Ronona, kterého už litovala teď.
„Tak pojďme, děti,“ řekla Teyla a všichni se za ní vydali.
Nikdo na Atlantidě nevěděl, kde se Rodney schovává. Všude se na po něm ptali a on nikde. Byla to záhada, o které věděli jen dva, John Sheppard a Radek Zelenka. John měl z toho srandu už teď, protože čekal u posledního úkolu.
Děti s Teylou přiběhly za Beckettem, který měl na ně nabroušené zuby. Všichni poslušně stoupli do řad a čekali na doktora, který vzal do rukou kyblík plný pomlázek.
„Tak děti, kluci si teď vezmou pomlázky do ruky a stoupnou si od děvčat.“ Kluci vzali do rukou pomlázky a stoupli bokem. Beckett pak šel k děvčatům, která jen čekala.
„Tak teď půjdete do dvojic, které jste měli v předešlém úkolu.“ Jakmile se děti rozdělily do dvojic, tak jim Beckett řekl, aby se děvčata otočila k chlapcům zády a pak „našponovaly“ zadky.
„Většina kluků vezme do rukou pomlázku a hnedka se vrhnou na dívku, jenže také musejí dávat pozor, aby jim neublížili. Proto si teď dáme lekci šlehání a pro případ, kdyby začala téci krev, tak jak ošetřit ránu. Tak jo, hoši. Pomlázku držte v ruce a jemně jí šlehejte holky po zadku. Ale jemně. Až budete dospělí, tak můžete přitlačit.“ Všichni kluci poslechli Becketta a zvládli to na jedničku. Pak Beckett sednul na židli a začal klást dětem základní otázky: „Co musíte jako první udělat, když někomu začne téci krev?“
„Nejdříve ji vyčistíme a pak zalepíme,“ odpověděla holčička.
„Správně,“ řekl Beckett a podal jí lízátko, které hnedka rozbalila a dala do pusy. Než ale obal od lízátka dala do koše, podívala se na obal, který podala Teyla.
„Šikovná,“ řekla Teyla a pak svolala na ostatní holky, ať jdou s ní. Kluci se nechápavě na ně dívali.
„Tak teď jste na řadě vy. Jak se o Velikonocích budete chovat k děvčatům?“
„Vyšlehat je do takové míry, aby je to nebolelo. A na oplátku pak ony na nás vylijí kýbl vody,“ odpověděl klučina a všichni se hlasitě zasmáli. Kevin se podíval na Sharon, když jim toto připomnělo ranní polévání.
Elizabeth s Paulem, Chuckem a Stevenem stáli v její kanceláři, ve které měla krabice plného překvapení.
„Vážně mu to chcete udělat?“ zeptal se Paul. Elizabeth se usmála a odpověděla: „Pomsta bude sladká.“ Otevřela krabici, ve které byl oblek Velikonočního zajíčka. Celý růžový. Steven pohlédl na Elizabeth a zasmál se. Jenže to byla první krabice, ještě jich tam bylo dalších pět.
Když kluci dohnali děvčata, sedli za nimi do kruhu. Teyla s Johnem tam seděli také.
„Tak děti, co mi povíte o hokeji?“ zeptal se Sheppard, který se chce za toto pomstít Rodneymu, jak nejlépe může.
„Nosí strašidelné masky,“ řekl klučina. Rodney totiž porušil dohodu a golf nebyl.
„Máš jeden bod. A co dál?“
„Kluci bruslí a snaží se dostat puk do… do branky.“
„Máte další dva. To už jsou tři, ještě pět a najdete poklad. Co je lepší, hokej nebo Americký fotbal?“
„Fotbal!“ zakřičeli všichni. John se zasmál a pohlédl na Teylu, která se ho zeptala: „Pomsta?“
„Sladká,“ odpověděl Sheppard a pak se obrátil k dětem, které čekaly na poslední indicii.
„Tak děti, pojďte za mnou,“ řekl Sheppard a Teyla s dětmi následovali Shepparda. Všichni utíkali za Sheppardem, který je zavedl na schodiště, po kterém se museli dostat ze třetího patra do desátého. Bylo to součástí soutěže a za běh se chce Rodneymu pomstít ještě více.
Rodney stál s tabletem v rukou před zavřenými dveřmi, za kterými je zavřený Radek s dárkem. Sheppard s Teylou a dětmi přiběhli za Rodneym, který se vesele tvářil.
„Rodney…“ John nemohl vůbec po těch schodech pořádně se nadechnout.
„Copak?“ zeptal se Rodney. John se na něj usmál a pak se obrátil k dětem a zeptal se: „Děti, jak zněla moje poslední otázka?“
„Co je lepší, hokej nebo Americký fotbal?“ odpověděli všichni.
„A jaká zněla odpověď?“ zeptal se John.
„Fotbal!!!“ zakřičely děti a Rodney se tím urazil. Pohlédl na Johna a dal mu najevo jeho hněv.
„Tak děti, jste připraveni na překvapení?“
„Ano.“ Rodney aktivoval vysílačku a řekl: „Radku, můžeš.“
Radek byl v místnosti s Toddem, kterého měl pustit na chodbu. Bohužel to byla první část překvapení. Todd vstal ze židle a Radek mu sundal pouta.
„Proč to musím dělat?“ zeptal se Todd.
„Já to nevymyslel,“ odpověděl Radek a pak řekl do vysílačky: „Rodney, můžeš.“
Rodney pro jistotu řekl dětem, aby si stouply bokem, aby se jim náhodou něco nepřihodilo. Jakmile všichni stáli bokem, Rodney aktivoval tablet a dveře do místnosti se otevřely. Děti se zhrozily, když uviděly Todda. To ale nebylo všechno, protože se z chodby naproti němu řítila mini střela, která se blížila k němu. Todd znal scénář nazpaměť a tak nechal několikrát střelu proletět kolem sebe, ale pak McKay udělal to, co nečekal. Trochu ho postrčil a Todd se zběsile rozběhnul po chodbě, aby se střele vyhnul. Rodney, který ovládá mini střelu přes tablet, si to náramně užívá spolu s dětmi, kteří se tomu smějí. Todd mával rukama při běhání, jenže když narazil na zavřené dveře, musel se vrátit zpátky. Kevin se Sharon to také sledovali a neměli k tomu slova. Prostě tam stáli s udivením a sledovali Wraitha Todda, jak zdrhá před střelou zpátky do místnosti, která se pak zavřela, jakmile se vrátil zpátky. Všichni začali Rodneymu tleskat za úžasný dárek.
„Děkuji.“ Jenže to ještě od Rodneyho nebylo všechno. Všichni ho následovali do jiné místnosti, kde pro ně měl sladkosti, do kterých se děti „vrhly“ rovnou hlavou.

Atlantis - večer
Blížilo se k osmé hodině a na řadě byl Elizabethin dárek. Všichni velící nějaké sekce z Atlantidy, Daedala a Odyssey stáli v místnosti s bránou, kam později přišla Elizabeth s Paulem a Stevenem.
„Jelikož jsou Velikonoce, tady s veliteli jsme se shodli na dárcích, které dostanete. Vaším úkolem pak bude jít do kantýny a předvést je v praxi,“ řekla Elizabeth a všechny dárky se objevily před nimi. Elizabeth k nim přistoupila blíže a začala s jejími velícími.
„Doktor Rodney McKay.“ Když tohle řekla, Paul se Stevenem se rozprskli smíchy. Rodney přišel k Elizabeth a vyzvednul si dárek.
„Rozbalit, až když budou mít všichni.“
„Jistě,“ odpověděl Rodney a s dárkem stoupnul bokem.
„Podplukovník John Sheppard.“ Sheppard se usmál na Elizabeth, která mu předala dárek.
„Doktor Carson Beckett.“ Co se týče dárků, Beckett byl asi na tom stejně jako ostatní. To bylo z Elizabethiné strany všechno. Teď byl na řadě plukovník Caldwell, který se těšil na smlsnutí na kapitánovi Kleinmanovi.
„Kapitán Dave Kleinman.“ Kleinman poslušně přiklusal ke Caldwellovi, který mu podal dárek.
„Kapitán Pat Meyersová.“ Meyersová se usmála a přišla ke Caldwellovi, od kterého si převzala dárek.
„Doktorka Lindsey Novakova.“ Novakova byla poslední z Caldwellovy strany. Teď byl na řadě plukovník Emerson.
„Takže, já to vezmu zkráceně. Jeden dárek se mi nechtělo rozdělovat na dva kusy, takže major Kevin Marks a poručík Sharon Evansová.“ Oba se chytli za ruce a šťastně spolu přišli k Emersonovi, který jim dal mega-dárek.
„Tak a poslední je doktorka Leona Reynoldsová.“ Stejně jako ostatní si přišla pro dárek k Emersonovi.
„Takže, dámy a pánové, můžete rozbalit své dárky. Za půl hodiny v kantýně.“ řekla Elizabeth a čekala na Rodneyho, který doslova zíral, když otevřel krabici.
„Elizabeth…?!“
„Rodney, u tebe ještě udělám výjimku. Můžeš s sebou někoho vzít, ale stejně se do toho musíš obléci,“ odpověděla s úsměvem.
„Chci Shepparda.“
„Bohužel, on už má své. Musíš někoho, kdo nic nemá. Nejlépe někoho z tvého oddělení.“ Rodney si nevěděl rady, když ve své krabici našel oblek zajíce… Vlastně dva.

Atlantis - kantýna
V kantýně bylo narváno, že lidé nevěděli, kam stoupnout. Jelikož začala Elizabeth první, tak s představení začnou pozpátku. Takže první půjde skupina plukovníka Emersona, který věděl, komu co dát. Paul usednul k Elizabeth a Stevenovi ke stolu, který měli před pódiem. Oni jsou něco jako porota. Na pódium přišla jako první doktorka Leona Reynoldsová, která na sobě měla šaty na břišní tance. Ta dopředu měla domluvené, že bude uvádět soutěžící starší kategorie.
„Dámy a pánové, milá poroto. Ráda bych vás přivítala na třetí jubilejní Velikonoční slavnosti. Jelikož děti měly soutěže odpoledne, tak teď přijdou na řadu vybraní členové z různých sekcí z Atlantidy, Odyssey a Daedala. Teď bych vám ráda představila porotu, která bude naše soutěžící hodnotit. Jako první bych vám chtěla představit doktorku Elizabeth Weirovou.“ Elizabeth vstala ze židle a zamávala na diváky, pak zpátky usedla.
„Jako dalšího bych vám chtěla představit plukovníka Paula Emersona.“ Paul vstal a také zamával. Všichni diváci dosud nepřestali tleskat.
„A jako posledního bych vám chtěla představit plukovníka Stevena Caldwella.“ Steven také vstal a zamával.
„Co se týče hodnocení, je od jedné do desíti. Jakmile porota dohodnotí soutěžící, pak přijdete na řadu vy. Každý z vás dostal lísteček, na kterém stačí zakroužkovat jméno vašeho favorita či favoritky. Ten lísteček pak hodíte do schránek, které visí tam na zdi. Tak to je zatím ode mne vše. Přeji vám příjemnou zábavu a jako prvního bych chtěla představit pár, který se odvážně pustil do tancování. Přivítejte potleskem Majora Kevina Markse a poručíka Sharon Evansovou.“ Všichni začali najednou tleskat a Leona odešla z pódia, na které přišel Kevin se Sharon.
Jejich tanec vypadal asi takhle: „http://www.youtube.com/watch?v=tvAkQE8l_zs“
Všichni při jejich tanci tleskali, protože by to od těch dvou nečekali. Jelikož se Sharon věnuje tanci, tak někdy s sebou bere i Kevina. Když skončila píseň, všichni vstali a tleskali. Kevin pomohl Sharon vstát z podlahy a pak jen čekali na porotu, která neustále tleskala. Leona mezitím přinesla oběma mikrofony a jako první začala Elizabeth.
„Páni. Já nemám slov. Znám vás jenom krátce a nikdy bych to od vás dvou nečekala. Musím pochválit plukovníka Emersona, který vám oběma vybral skvělý dárek, který doufám, že v budoucnu využijete stejně jako teď.“
„To nezáleží na mě, ale tady na Sharon,“ řekl Kevin a pak se usmál na Sharon. Jako další si vzal slovo plukovník Caldwell: „Jelikož jsem váš největší nepřítel, tak musím říci, že jste si vedli skvěle. Jak řekla doktorka, nikdo by to od vás dvou nečekal.“
„Děkujeme,“ řekla Sharon. A nakonec si vzal slovo plukovník Emerson.
„Já věděl, proč si vás vzít na Odysseu,“ řekl vesele Emerson a všichni vypukli smíchy.
„No, ale jdu k hodnocení,“ řekl Paul a na chvilku se zapřemýšlel, než řekl: „Ale kašlu na hodnocení, dávám deset, maximum bodů.“ Emerson dal nad hlavu číslici deset, kterou ukázal všem, aby mu věřili.
„Taky deset,“ řekla Elizabeth.
„Nic mi nebrání v tom, abych vám dal plný počet,“ řekl Steven a ukázal číslici deset.
„Děkujeme, moc,“ řekla Sharon a s Kevinem odešli. Na pódium se vrátila Leona, která uvedla dalšího soutěžícího.
„Dámy a pánové, po krásném vystoupení, které se mi líbilo zatím nejvíce, bych vám chtěla představit dalšího soutěžícího, který si vybral odvážné představení. Bohužel nechtěl jít sám a tak si s sebou vzal obě ženy. Prosím, přivítejte kapitána Dava Kleinmana, kapitána Pat Meyersovou a doktorku Lindsey Novakovou.“ Na pódium přišly nejprve dámy, které byly atraktivně obleženy, že muži na konci kantýny začali pískat. Hned za nimi přišel v kovbojském oblečení Dave, který s Pat drželi v rukou mikrofony.
Jejich zpěv s tancem vypadal asi takhle „http://www.youtube.com/watch?v=W2GYr6PivwQ“ (Skončili v polovině)
Jak Elizabeth, tak i Paul se Stevenem byli překvapeni, když najednou z Boro Boro, přešli na stepování. Pat s Davem rychle položili mikrofony a přidali se k Lindsey.
Jejich pokračující vystoupení vypadalo asi takhle: „http://www.youtube.com/watch?v=6QER37hafbU“ (2:40 – odtamtud začali)
Všichni začali jásat, když je viděli. Jakmile jejich vystavení skočilo, ani jeden z nich nemohl popadnout dech.
„Páni,“ s těmito slovy začala Elizabeth, která následovně pokračovala: „Jak vy to děláte? Většinu času trávíte na lodích, já… já prostě nemám slov. Stejně jako u předchozího představení, smekám. A abych nezapomněla, deset.“
„Jsem v té situaci jako byl přede mnou Steven, takže mi nic nebrání vám dát desítku,“ řekl Paul.
„A já udělám to, co přede mnou Paul, kašlu na hodnocení a dávám deset,“ řekl Steven a všichni v kantýně jako u Kevina a Sharon tleskali. Všichni tři odešli z pódia a Leona šla přivítat dalšího soutěžícího.
„Dámy a pánové, po dalším úžasném představení, vám chci představit doktora Rodneyho McKaye a doktora Radka Zelenky, kteří spolu s podplukovníkem Johnem Sheppardem a doktorem Carsonem Beckettem pro vás připravili zajímavé závěrečné představení.“ Leona hodně rychle zmizla z pódia, na které přišli dvě Velikonoční vajíčka s dvěma zajíci. Všichni vyprskli smíchy, že se málem neudrželi na židlích. Elizabeth tušila, že jí to pak někdy oplatí. Ale stejně to měli od ní za trest za minulý týden. Rodney měl na sobě růžového zajíčka, Radek bílého a John s Carsonem měli na sobě vajíčko.
Jejich tanec asi vypadal takhle: „http://www.youtube.com/watch?v=F5FAAC9JHZM“ (Pouze je tam jeden, ale takhle tam jedině tancoval Radek)
McKay nevěděl, jak se má písničky chopit, ale John i Carson se chytili hodně rychle a s Radkem valili ve velkém. Jakmile píseň skončila, Elizabeth se na ně usmála.
„No, pánové. Snad vám to stačilo za ten minulý týden? Jak bych vám to měla říci, nejsem nějaká kazisvětka, takže deset.“ Elizabeth všechny překvapila i samotného Rodneyho, který se posadil na zem.
„Souhlasím s Elizabeth,“ řekl Paul a zvednul desítku.
„Souhlasím s oběma,“ řekl Steven a udělal to samé. Jakmile soutěžící odešli z pódia, tak přišli na řadu diváci.
„Dámy a pánové, nyní můžete jít hlasovat,“ řekla Leona.

O půl hodiny později
Jakmile byly hlasy sečteny, porota se vrátila zpátky do kantýny a stoupla na pódium. Leona předala hlavní slovo velící expedici, doktorce Elizabeth Weirové.
„Dámy a pánové. Musím říci, že hlasování bylo zajímavé a pořadí soutěžících bylo těsné. Vystoupily tři skupiny, a proto se udělují pouze tři místa. Abych vám pravdu řekla, nikdo se neumístil na třetím místě. Na druhém místě se umístil Atlantský tým a na prvním Odysseyská a Daedalská skupina. Všem účastníkům zatleskejme. Odměny dostanou až zítra od svých velících, takže to je pro dnešek ode mne všechno a přeji příjemnou noc.“ Elizabeth s Paulem a Stevenem odešli z pódia a šli dělat vlastní záliby. Kevin se Sharon také rychle odešli z kantýny a šli na jednu věž, ze které měli krásný výhled na oceán.
„První Velikonoce, na ty nikdy nezapomenu,“ řekla Sharon.
„Já také ne,“ řekl Kevin a políbil ji.



Za skvělé nápady musím poděkovat Shayle :)
Naposledy upravil kasparova655365 dne 22.12.2015 20:41:37, celkově upraveno 22
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
takhle sem se dlouho už nepobavil :rflmao:

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No coment :D
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno

Wydra Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 259
Bydliště: Kobol
Pohlaví: Neuvedeno

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
dosud nevyužila, a lodi to byla
co to je lodi v tomdle smyslu :D
která na sobě měla šanty na břišní tance
šanty jo :D
ale jinak můžu napsat jen toto :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Tam má být loni :D a šaty
Naposledy upravil kasparova655365 dne 01.4.2013 08:13:48, celkově upraveno 1
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Shayla Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 355
Bydliště: Atlantis, příležitostně Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Na obou lodích měly Velikonoční párty


Podle mě tam bude měkký i. Jinak ještě jsem to nečetla, skončila jsem u téhle věty. Až to dočtu, tak se ozvu.

McKay si vždy připravil pro každého hru, která není pro normální lidi.


Edit:
Předloni to byla myčka, kterou dosud nevyužila
:rflmao:
Proto byl John zvědaví
Naposledy upravil Shayla dne 01.4.2013 08:16:40, celkově upraveno 1
Obrázek
Carson Beckett 4ever ღ
Moje povídka
E=MCkay

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
O tom měly začínám přemýšlet, protože "ty lodě měly párty".
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Shayla Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 355
Bydliště: Atlantis, příležitostně Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Já bych spíš řekla, že ty lidi na lodích měli :hmmm:
---
Mimochodem, když o tom tak přemýšlím, kde vezmeš na vesmírné lodi ledovou vodu? :D
Obrázek
Carson Beckett 4ever ღ
Moje povídka
E=MCkay

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Shayla píše:
kde vezmeš na vesmírné lodi ledovou vodu? :D


Snadně a jednoduše. Dámy před odletem ze Země byly na velkém nákupu. A co se týče vody, na lodích jí bylo hodně, ale obě lodě po přistání na Atlantidu měly už prázdné nádrže. Takže na zpáteční cestu museli ukrást vodu z Atlantidy. :D
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Shayla Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 355
Bydliště: Atlantis, příležitostně Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Všichny děti se připravily
všichny...
Kapitán Kleinman je natolik posedlí

Děti s Teylou přiběhli

Pomlázku držte

odpověděl klučína
klučína :D kluk z Číny :D


---
Holky proženou kluky dvakrát kolem tělocvičny, pak kluky plácnou několikrát holí po zadku a pak se pustí na Ronona.
:D


Vidím tam i mé nápady:D (třeba Střela a Todd :D)
Naposledy upravil Shayla dne 01.4.2013 08:58:45, celkově upraveno 1
Obrázek
Carson Beckett 4ever ღ
Moje povídka
E=MCkay

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
A taky za ty nápady ti děkuji :D


Jestli někoho napadne nějaký speciál, tak mě piskněte do soukromáku a pak se když tak na něčem domluvíme :D


Přeji Krásné Velikonoce
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Shayla Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 355
Bydliště: Atlantis, příležitostně Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Atlanťané jedou k moři :twisted: :D
Obrázek
Carson Beckett 4ever ღ
Moje povídka
E=MCkay

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
I přes milion jednoduchých chyb bych řekl že je to 3. nejlepšé speciál na ty dva co napsal MR Mister vlasně jo má protože jen ta první byla lepší než toto ta druhá už byl horší.

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
deadalos píše:
I přes milion jednoduchých chyb bych řekl že je to 3. nejlepšé speciál na ty dva co napsal MR Mister vlasně jo má protože jen ta první byla lepší než toto ta druhá už byl horší.


Páni, těch milión chyb bylo kvůli tomu, že jsem začala kolem třetí hodiny a dopsala až v 19:45, takže jsem měla jen patnáct minut na korekci :D
Přitom jsem měla i pouzy :D
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Aha no tak to už chápu ale musim říct že pochybuju že by Cladwell povolil cokoliv n své lodi přijde mi jako ten typ velitele co je neustále v pozoru a vyhlíží nepřítele.Ale ve speciálech nemusí nic dávat smysl má to bejt sranda.

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Krásný večer přeji,
vím, že jsem vám slíbila vydání nového speciálu v tuto dobu, ale hluboce se omlouvám, že to nemohu splnit :( . Kvůli rekonstrukci pokoje jsem musela odjet do Olomouce a bohužel tím jsem nestihla dopsat díl.
Ještě jednou se hluboce omlouvám. :(


Edit 12.7. : Povídka by měla vyjít v pondělí nebo v úterý. V sobotu a neděli se nedostanu k internetu....
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Změna lidi, díl už je dopsán a Bůh se nade mnou slitoval. Díl bude kolem vydán sedmé a osmé hodiny. Nejdříve ještě musím udělat korekci :D Ale teď přemýšlím, jestli ho mám vydat na jednou nebo po dvou částech :hmmm: :hmmm: . Jelikož díl má 14 stránek... Má někdo nějaký nápad???
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Zdravím,
tak konečně se mi to podařilo. Korekce je hotová a já vám sem tak mohu dát další speciál, který se nevztahuje na ten první. Takže přeji krásné čtení a komentujte co nejvíce. Předem se omlouvám za délku dílu, ale zkracovat se mi to nechtělo. Alespoň máte co číst.

Konec školy, práce volá

Nová bitevní loď třídy Daedalus, Odyssey, je novou bitevní lodí po zničení Promethea Orijským satelitem na Tegalu. Plukovník Paul Emerson, velitel nové lodi, dostal štus papírů, na kterých jsou napsány jména vojáků, kteří by mohli sloužit na jeho lodi. Polovina na seznamu je posádka z Promethea. Většina z nich měla velmi dobrá doporučení, ale bylo jen na Emersonovi, koho si vybere.

Pentagon
Kancelář plukovníka Emersona

Odyssea je ještě ve výrobní lince a tak v Pentagonu Plukovník Emerson právě seděl ve své kanceláři, do které si zve důstojníky ze seznamu, aby se lépe s nimi seznámil a usoudil, že to jsou ti praví, kteří by měli sloužit pod jeho velením. Zatím dával jednu složku za druhou bokem ze stolu, protože zatím z nikoho nemohl nic dostat. Vždycky se jenom představili, usedli před něho a čekali. Bylo to pro něj tak unavující, že si musel dát pauzu a strčit hlavu pod sprchu, protože už toho posedávání měl až po krk. Po hodinové pauze se vrátil do křesla a někdo zaklepal na dveře.
„Dále“, řekl Emerson. Dveře se otevřely a do jeho kanceláře vešla důstojnice hodnosti poručík.
„Poručík Sharon Evansová. Hlásím se podle rozkazu, pane.“
„Posaďte se, poručíku.“ Poručík Evansová byla první ženská důstojnice, která se objevila v jeho kanceláři. Plukovník se opřel o stůl a čekal, co z ní „vyjde“.
„Asi se chcete o mně něco dozvědět, že?“ Emerson se usmál a kývnul hlavou.
„Tak dobrá. Všichni, kteří mě znají, mě říkají Shay. Je to taková zdrobnělina z mého jména. Jinak mým koníčkem je létání s F-302kou. Krom toho mám ráda tancování.“ Emerson jenom překvapivě „zírá“, protože se Evansová tak rozpovídala, že ji musel po minutě zastavit. Evansová pak pohlédla bokem na složky, které dal Emerson bokem.
„Poručík David Neill, seržant Dave Peers a poručík Steven Terens.“
„Vy je znáte?“ zeptal se Emerson při pohledu na složky.
„Ano, znám. Ti tři jsou jako bratři. Je těžké se o nich něco dozvědět, ale při nějaké akci se dokážou natolik předvést, že je nestíháte vnímat. Když sloužili na Prometheovi, byl velký problém jim zalepit pusy. Pořád jen mleli a mleli pantem“, odpověděla Evansová.
„Ve vaší složce stojí, že jste na něm sloužila.“
„Jednou. Byla jsem záskok“, řekl Evansová.
„Výborně. Tak to mi můžete pomoci s výběrem.“
„Myslím, že nemusím. Major Kevin Marks sloužil na Prometheovi a připravil vám ten seznam sám. Zná je lépe než já. Všichni na tom papíře jsou nejlepší ve svém oboru.“
„Major Kevin Marks.“ Emerson začal hledat jeho jméno na tom seznamu, ale Evansová ho v tom přerušila slovy: „Nemá cenu ho tam hledat. On se tam nenapsal. Ani jeho složku vám sem neposlali.“
„Proč?“
„Nebude vám vadit, když vás odtáhnu od této práce?“ zeptala se Evansová.
„Ne, nebude“, odpověděl Emerson a vstal z křesla. Spolu s Evansovou pak opustil svou kancelář.
„Víte, měl byste se o něm něco dozvědět, než vás k němu zavedu do hangáru. Ale to musíme jít k transportéru, jinak by to byla dlouhá cesta, než bychom se dostali do akademie“, řekla Evansová a oba vstoupili do místnosti, kde se nacházela transportní plošina, na kterou stoupli. Evansová na něm zadala svůj kód a během chvilky byli přeneseni.

Akademie U.S.A.F
Oba dva se objevili v akademii v místnosti, která je totožná s tou předchozí.
„Tehdy Marks, hodností poručík a pak kapitán, sloužil tři roky na Prometheovi. Pomáhal ho i stavět. Jakmile byl Prometheus hotov, nejvíce času setrvával v Oblasti 51, kde pomáhal stavět prototyp F-302ky. Byl to taky jeho koníček, než ho po dvou letech přeřadili na Promethea. Chvíli setrvával v kontrolní místnosti dvě, kde ho to moc nebavilo. Měl raději létání.“
„Takže létal s F-302kou, když byl na Prometheu?“ zeptal se Emersonem, když zrovna procházeli chodbou, kde se většina studentů nacházela, když měli přestávku.
„F-302ka je pro něj hračička, létal s mnohem větším, než je ona. Létal se samotným Prometheem. To byla pro něj velká výzva.“

Hangár pro F-302ky
Desetičlenná skupina stála v hangáru oblečena v leteckých uniformách. Celá skupina stála v řadě a před nimi pochodoval major Marks, který jim dělal učitele v létání. No, a momentálně neměl moc dobrou náladu.
„To si říkáte vojáci. Jste jen banda přitrhlých studentů, kteří nevědí, s čím si ve skutečnosti počínají. Flákáte se a pak se divíte, že, když se vás na něco zeptám, seřvu vás. Místo abyste dávali pozor, tak se všem posmíváte. Že ano, Riley? Ano, tím hlavně myslím vás.“
„My nedáváme pozor jen proto, že by nás to nebavilo. Jenom nás nejvíce zajímá, co se tehdy stalo na Prometheovi, že všichni byli přeneseni na planetu a jediný plukovník Pendergast zůstal na palubě. Co se všude píše v předpisech, má zástupce velitele zůstat při jeho boku a tou dobou jste byl jeho zástupcem vy.“
„To vás nemusí zajímat, vojíne. Byla to tehdy taková fofrovka, že člověk neměl čas na pomyšlení, že by zdrhnul z lodi. Kdybyste byl v takové situaci, jako tehdy já, nikdy byste už o tom nechtěl slyšet. Takže se všichni vzpamatujte a uvědomte si, co tu vlastně děláte. Jestli tu být nechcete, tak klidně odejděte, nikdo vám v odchodu nebrání. Ale pak si nestěžujte. Pozor!“ zařval Marks a všichni se dali do pozoru.
„Vraťte se do třídy, kde si vás vyzvedne kapitán Anderson. Rozchod!“ Všichni při odchodu z hangáru začali něco mumlat a Marks se otočil k F-302ce, o kterou se opřel. Mezitím plukovník Emerson s poručíkem Evansovou přišli vrchním vchodem do hangáru. Po ocelové lávce šli vpřed a přitom se dívali na Markse, který šel pro zbytek výstroje, který je potřebný k letu.
„Jak dobře ho znáte?“ zeptal se Emerson a Evansová se krátce zasmála.
„Tak dobře, že bych vám mohla i říci, co dělá v noci. Je to můj přítel“, odpověděla Evansová.
„Teď už vím, proč ho tak dobře znáte.“
„Taky jsem mu po nocích pomáhala vytvářet ten seznam. Já jsem taky nechtěla, aby mě tam napsal, ale jak vidíte, jsem na něm.“
„Proč jste tam nechtěla být?“
„Hlavním problém na lodích je, že jsou na palubě zakázané vztahy. Kdyby byl na tom seznamu i Marks a oba byste si nás vybral na můstek, bylo by to porušení pravidel a hnedka bychom vám to museli říct, takže by stejně někdo z nás dvou musel odejít“, odpověděla Evansová.
„Ale pravidla vytváří na lodi velitel, a co vím, tak jsem tam nic takového nedával.“
„To je dobrý, ale i to nepřijme Markse, aby šel na Odysseu. Po smrti plukovníka Pendergasta je jak vyměněný. Dal si jedno pravidlo, které chce dodržet.“
„A to je?“ zeptal se Emerson a Evansová se před něj postavila.
„Nikdy nevstoupit na loď“, odpověděla smutně Evansová. Mezitím Marks po žebříku vylezl nahoru a usedl k řízení. K přilbě si přicvaknul dýchací masku a pak spustil motory. Pomalu s F-302kou vyjel ven a zastavil na začátku vzletové rampy. Emerson s Evansovou přišli k dalším dveřím, které otevřeli. Dostali se na venkovní balkón, na kterém byly další schody, které vedly do řídící věže.
„Teď to bude podívaná, pane“, řekla Evansová a oba stoupli za důstojníka, který měl na starost i aktivaci terčů. Jakmile Marks dostal zelenou, tak zažehl hlavní motor a po pár metrech vzlétl. Terče byly na svých místech a Marks s F-302kou dělal nejdříve jeden manévr za druhým. Emersonovi se ty jeho manévry líbili a udiveně sledoval F-302ku jak se rychle pohybuje. Evansová s úsměvem na něj pohlédla a pak se dívala zas na Markse, který po rozehřátí začal trefovat jeden terč za druhým. Před jedním terčem se obrátil o tři sta šedesát stupňů a pak rychle nahoru. Při tomž ještě podletěl terč. Jakmile zvednul F-302ku, vypustil Mark III, která trefila terč přímo ve středu. Podobně to tak udělal i s dalšími osmi. Ještě mu zbýval jeden terč, ale na ten tentokrát použil Mark V. Během chvilky se terč vypařil i s podstavou, kde bývaly i náhradní.
„Ou. Asi mu hodně zkazili náladu“, řekla Evansová.
„Proč to říkáte?“ zeptal se nechápavě Emerson.
„Většinou poslední terč nechává nedotčený. Když ho někdo naštve, což asi, no spíše určitě, udělali ti studenti, tak trefí i ten poslední a k tomu Mark V“, vysvětlila mu to a pak se oba dali na zpáteční cestu do hangáru, než Marks přistane. Marks po krátkém letovém cvičení se uklidnil a přistál na zem. Emerson s Evansovou na něj čekali u dalších F-302jek. Jakmile Marks zastavil, otevřel kokpit, spustil žebřík a slezl po něm dolů.
„Plukovník Paul Emerson, zda-li se nemýlím“, řekl Marks při sundávání helmy.
„A vy jste major Kevin Marks“, řekl Emerson.
„To jsem. Co vás sem vítá, pane?“ zeptal se Marks a přitom se usmál na Evansovou.
„Musím říci, že na tom seznamu chybí jedna osoba. Potřebuji na Odyssee slušného pilota a podle toho, co jste právě předvedl, soudím, že to jste právě vy“, odpověděl Emerson.
„Vsadím se, že poručík Evansová už vám řekla, že na loď už nechci vkročit. A to chci také dodržet. Nemám nic proti létání, ale na vesmírné lodi se už necítím bezpečněji tak, jak předtím. Po zničení Promethea se většina z nás změnila. Vím to, ale strach se tak rychle nedá překonat. Než jsem vytvářel ten seznam, tak jsem si s některýma z nich musel promluvit. Je to jak noční můra, která nechce ustoupit. Proto jsem raději šel sem a učím létat studenty s F-302kou. Jenže někteří jsou jak osina v zadku a pořád se mě ptají, proč jediný na Prometheu při jeho zničení zůstal plukovník Pendergast. Proto jsem ještě ráno podal výpověď a nastupuji jako velitel F-302jek pro obranu Země. Tam už se mě, doufám, že na to ptát nebudou.“
„Takže zase nové místo. Kdy ty vydržíš na jednom?“ zeptala se Sharon a Kevin na to pohnul rameny.
„Majore, kdybyste si to někdy rozmyslel, vždycky se najde místo“, řekl Emerson.
„Ještě byste měl něco o mě vědět, pane. Tohle rozhodnutí jsem udělal hned další den po zničení Promethea, protože mě povýšili do hodnosti majora. Odmítl jsem to, jenže oni mě to vnutili. A to bylo na mě už moc“, řekl Marks a během chvilky se ozval z vysílačky, kterou měl za pasem, poručík Ornell: „Majore Marksi, potřebujeme vaši pomoc u generátoru štítu pro F-302ky.“ Marks vytáhnul vysílačku a odpověděl: „Rozumím, hned tam budu.“
„Slyším, že vás potřebují všude“, řekl Emerson.
„Všude ne. Jen když si s něčím nevědí rady, tak jim pomohu. Od toho jsem tu taky“, řekl Marks při chůzi ke dveřím, které vedou na chodbu ke schodišti.
„Ještě řekněte, že jste jen kvůli tomu sem přišel“, řekl Marks.
„To já ho sem zavedla, abys věděl“, řekla Sharon.
„Aha. Ale stejně, nejsem jediný pilot. Vsadím se, že na tom seznamu jich pár najdete“, řekl Marks.
„Ale o vás jediném vím, že byste to zvládl“, snažil se ho pořád přemluvit.
„Pane, vy si dokážete vybrat pilota, proto jsem pro vás také hlasoval“, řekl Marks a Emerson se zastavil.
„Hlasoval?“ Marks i s Evansovou se zastavili a obrátili se na Emersona.
„Tak přece jsi na něco zapomněla“, řekl Kevin.
„Něco jsem taky chtěla nechat na tebe“, řekla Sharon.
„Jo. Když se vybíral velitel Odyssey, velitelé lodí se svými zástupci měli jít hlasovat. V tom případě to byl plukovník Pendergast se mnou a plukovník Caldwell s kapitánem Kleinmanem. Zbylí hlasující vybralo SGC s IOA. Všichni čtyři jsme se shodli na jednom. Byl jste to vy. A nakonec tak to i dopadlo. Myslím, že jsme vybrali správně“, vysvětlil mu to Marks. Emerson překvapeně pohlédl na Evansovou a pak na Markse, který rychlým krokem přišel do velké místnosti, kde se snaží integrovat štít do F-302ky.
„Co se stalo?“ zeptal se Marks a šel k poručíku Ornellovi.
„Prováděli jsme simulaci funkčnosti štítu, ale přetížil se. Celý obvod je v tahu“, odpověděl poručík a Marks stoupnul ke generátoru a začal se v něm hrabat. Mezitím plukovník Emerson s poručíkem Evansovou se vrátili zpátky na základnu.

StarGate Command
Zasedací místnost – o týden později

Tým SG-5 pod velením majora Altmana na rozkaz generála Landryho se dostavil do zasedací místnosti. Před několika hodinami objevila SG-8 technologii, která by se mohla hodit pro zlepšení zbraní a štítů na 304kách. Generál Landry se proto rozhodnul, že na planetu G5P-375 pošle tým SG-5. Krom nich také byli pozváni podplukovník Carterová s majorem Marksem, který podle všech je stěhovavý pták. Nikdy nevydrží na jednom místě. Když byli všichni přítomni, generál Landry mohl zahájit brífink.
„SG-8 se před hodinou a půl vrátila zpátky s tím, že na planetě našli něco zajímavého. Jelikož zbytek týmu SG-1 je na misi, tak s SG-5 půjde podplukovník Carterová s majorem Marksem, kteří se vyznají v Antické technologii stejně jako doktor Jackson.“
„Na něj nemá nikdo, pane. Obzvlášť s jazyky“, řekl Marks.
„V tom máte pravdu, jenže on tady teď není, takže ho vy dva musíte zastoupit“, řekl Landry.
„Jistě“, odpověděl na to Marks.
„Co můžeme očekávat?“ zeptala se Carterová.
„Na planetě nejsou žádné známky života, ale i přesto si vezměte plnou výstroj. Za půl hodiny vyrážíte“, odpověděl Landry a vstal ze židle. Marks vzal do rukou modrou složku, která ležela na stole, a otevřel ji.
„A ještě bych vám měl říci, že v případě, kdybyste byli napadeni a neohlásili se za šest hodin, vyšlu Odysseu“, řekl Landry. Marks na to rychle reagoval a řekl: „Slibuji, že ho ani nevyšlete, pane.“
„Pořád máte strach?“ zeptala se Carterová.
„To vám nedokážu říci, protože od té doby jsem na žádné lodi nebyl“, odpověděl Marks a položil složku zpátky na stůl.

G5P-375
SG-5 s Carterovou a Marksem vyšli z brány a vydali se směrem k chrámu, který byl postaven samotnými Antiky, kteří zanechali na planetě něco vzácného. Kolem nich bylo ticho. Žádné šustnutí, žádný pohyb. Byli tam sami.
„Kde to vlastně je?“ zeptal se Marks.
„Podle toho, co SG-8 řekla, nám to bude trvat hodinu a půl chůze, takže asi tak deset kilometrů. I když SG-8 je pomalejší, takže tam budeme tak za půl hodiny“, odpověděl Altman.
„Ptal jsem se kde, ne jak dlouho, majore. Ale i tak děkuji“, řekl Marks. SG-5 šla vpředu a hned za nimi Marks s Carterovou, kteří si mezi sebou povídali.
„Proč vlastně nechcete vkročit na loď?“ zeptala se Carterová.
„Od té doby, co jsme opustili Promethea, mám strach. Je to jak noční můra, které se nemohu zbavit. Nedokázal bych znova sloužit na lodi. F-302ka je jediná stíhačka, ve které se nebojím. Proto se raději věnuji jim“, odpověděl Marks.
„A procházky skrze bránu vám nevadí?“ zeptala se s úsměvem Carterová.
„Procházka bránou je jiná věc než lítat s 304kou, madam“, odpověděl Marks.

Nevada
Hangár pro BC-304ky - Odyssey

Plně zprovozněná Odyssea se právě chystala k odletu na generálův příkaz, kdyby se SG-5 neohlásila podle rozkazu.
Plukovník Emerson pomalým krokem šel k můstku, kde na něj čekala nově postavená posádka. Posádka ještě nebyla kompletní, ale kdyby museli vyrazit na záchrannou misi, bude jim stačit základní posádka, která už byla připravena.
„Velitel na můstku“, řekla poručík Evansová, která stála u pilotní konzole.
„Pohov. Všichni víte, co máte dělat. Zvedněte ji nahoru“, řekl Emerson a usednul do velícího křesla. Všichni usedli na svá místa a začali s přípravami na odlet.
Hangárová vrata se otevřela a Odyssea pomocí trysek se dostala z něj ven. Pak se nažhavily hlavní motory a Odyssea letěla na orbitu. Po několika vteřinách se tam dostala, kde zůstala dále čekat na rozkazy od velitelství.

G5P-375
Po půlhodinové cestě dorazili k chrámu, před kterým vytáhli svítilny. Ve vnitř byla tma a i přesto, že jsou tam sami, tak s namířenými P-90kami šli pomalu vpřed.
„Nevíte někdo, o jakou technologii se týká?“ zeptal se Marks.
„Víme jen to, že je Antická. Co v ní je, to nikdo neví“, odpověděla Carterová. Po pár odbočkách se dostali přímo do středu chrámu, ve kterém se sám v místnosti objevil plamen u hlavního oltáře.
„Páni“, vyšlo ze všech.
„Je to…?“ než to stihla Carterová dopovědět, odpověděl Marks: „Jo, je.“ Ti dva jsou jediní, kteří dokážou přeložit alespoň něco z Antičtiny.
„Co tam je napsáno?“ zeptal se major Barlow, zástupce velitele týmu SG-5. Na velké zdi za oltářem stálo:
Obrázek
„Plně funkční ZPM. Možná jich je víc“, řekl Marks.
„Ale kde? Někde tady musí být“, řekla Carterová.
„Možná s tím souvisí tenhle portál“, ozval se poručík Anderson, který našel opodál panel. Všichni se najednou přemístili k poručíku Andersonovi. Na portálu bylo zobrazeno:
Obrázek
„Wow. Kdo umí Anticky?“ zeptal se poručík Baker.
„Podívám se na to“, řekl Marks. Všichni na něj pohlédli, protože nevěděli o tom, že, když učil ve škole, učil se mluvit i psát Anticky. Na obrazovce bylo pouze zobrazeno „Otázka“. Takže na to první zmačknul. Na obrazovce se objevila místo otázky hádanka.
Obrázek
„Co tam stojí?“ zeptala se Carterová.
„Je to hádanka. Ale to nedává smysl, předtím jsem zmáčkl otázku“, řekl Marks.
„A jaká je ta hádanka? Možná se nám ji podaří rozluštit.“
„Pravda vyjde najevo, až když řekneš heslo. Heslo to ale není, je to jen hádanka, na kterou musíš přijít. Víš to, ale nejsi si tím jistý. Až když to najdeš, dostaneš to, co hledáš.“
„A máme něco na výběr? Protože tohle má x odpovědí“, zeptal se Altman.
„Jo. Kód, šifra a heslo“, odpověděl Marks.
„Není to jedno a to samí?“ zeptal se Baker.
„Není. Každé slovo má jiný význam. Kód je většinou používán u sejfů. Šifra se nejdříve musí rozluštit, tudíž k tomu potřebujete nějaké nápovědy. No a heslo…. To vám, doufám, nemusím vysvětlovat“, řekl Marks.
„Takže odpověď je…?“ zeptala se Carterová.
„Tudíž odpověď je šifra“, odpověděl Marks a zmáčknul na šifru. Obrazovka ztmavla a za nimi ze zdi se vysunuly tři ZPMka.
„Tomuhle já říkám mít štěstí“, řekl Marks a šel k ZPMkám, které vykukovaly ze zdi. Jenže tak snadné získání to nebylo. Kolem Markse se objevilo silové pole, které ho uvěznilo se ZPM. Snažil se dostat odtamtud pryč, jenže, když se dotknul pole, zaječel.
„To byl ale blbej nápad. Jau.“
„Jste v pořádku?“
„Jo, jen mě bolí prst. Napadá vás něco, jak bych se mohl odsud dostat ven?“
„Možná ještě něco bude na tom panelu“, napadlo Carterovou.
„Dobrý nápad, ale já tam nevidím. Jedině, že byste mi to někam napsala.“ Carterová stoupla před panel, který nadále zůstal vypnutý.
„Nechce se zapnout“, řekla Carterová.
„No výborně, takže je to na mě. Už zase“, řekl Marks a otočil se k ZPM. Jedno ze ZPM vytáhnul a pak hned na to zavrtěl hlavou.
„Je vybitý.“
„Co?“ vyvalil zbytek oči.
„Rád bych vám ho podal, ale jsem tu nějak uvězněn. To je hlavní detail.“
„A co ty zbylí?“ zeptal se Altman.
„Typuji, že ty zbylé budou na tom stejně“, odpověděl Marks. Nejdříve na zem položil první ZPM a pak vytáhnul ze zdi druhé. Bylo na tom stejně, jako to první. Tak ho také položil a vyndal to třetí.
„A co teď?“ zeptal se Barlow.
„Musí to být další zkouška. Ale v čem spočívá?“
„Ty tři ZPMka tam nejsou pro srandu, zřejmě do toho nějak zapadají“, řekla Carterová. Marks jen tak obrátil všechna ZPMka a tím zjistil, že každý má jiný spodní tvar. Pak pohlédl na zeď, kde jsou stejné otvory, jako na ZPMkách. A tak vzal jeden z nich a strčil ho do otvoru, kde byl stejný ořez. ZPM se tam krásně vešlo a to celé. Marks se obrátil na Carterovou, která se na něj udiveně usmála. Pak hned vzal další ZPM a strčil ho do správného otvoru. Znovu tam krásně zapadl. Pak vzal poslední třetí, se kterým na chvíli zaváhal.
„Na co čekáte?“ zeptal se Altman.
„Nevím, jestli dělám dobře. Co když tím spustím nějaký obranný mechanizmus a bude po mě i po vás“, odpověděl Marks.
„Udělejte to, majore. Jinak se odtamtud nedostanete“, řekla Carterová.
„Pravda“, takhle posoudil její slova a strčil ZPM do otvoru. Najednou se objevil paprsek, který ho nejdříve oskenoval. Pak se objevil další paprsek, který ho transportoval pryč.
„Majore!“ zařvali všichni.
„Majore Marksi, slyšíte mě?“ zeptala se Carterová do vysílačky.
„Jo, slyším“, odpověděl Marks, který se objevil v jiné místnosti.
„Lidi, tomu byste nevěřili.“
„Co tam máte?“ Než Marks odpověděl, prošel se po místnosti, která byla plná zlata. Uprostřed místnosti stál další oltář, na kterém byla další zkouška.
„Další zkoušku“, dopověděl do vysílačky. Přišel k oltáři, na kterém bylo toto.
Obrázek
„Dva krát dva.“ Markse jedině napadla čtverka a tak ji naznačil na písku, jenže se nic nestalo. Naopak se ještě více dostal do průšvihu. Všechno kolem něj se začalo třást.
„Sakra. Dva krát dva. Dva krát dva.“ Marks se usmál, když ho napadlo jiné řešení.
„To není rovnice, ale přirovnání. Ale jaké jsou permutace?“ myslel nahlas. A po pár vteřinách na to přišel.
„Nekonečno. Snad to bude ono.“ Čtyřku zahladil a naznačil nekonečno.
Obrázek
Najednou z oltáře se vysunula tři ZPMka. Marks se zasmál a řekl: „Jak já miluji tuhle práci.“ Otřesy přestaly a Marks v klidu mohl vzít plně funkční ZPMka do batohu. Jakmile se vzal poslední ZPM, byl přenesen z místnosti.
Marks se najednou objevil zpátky na stejném místě a silové pole se vypnulo.
„Jak se vám to podařilo?“ zeptala se Carterová, když viděla Markse, jak v rukou drží ZPM.
„Bylo tam přirovnání. Stačilo jen nekonečno a ZPMka jsem měl hned. Ale teď už bychom měli jít, jinak propásneme hlášení“, řekl Marks.
„Správně“, uznala Carterová a všichni se vydali k východu.
„Dobrá práce, Marksi“, řekla při cestě Carterová.
„Děkuji, madam.“

Odyssey
Plukovník Emerson sedí ve velitelském křesle a čeká jen na rozkaz. Poručík Evansová s poručíkem Neillem si vyměnili místa, protože Neill je zkušený pilot. Už absolvoval pár cest na Daedalu a tak ví, jak co ovládat.
„Během několika vteřin by SGC měla dostat hlášení od SG-5“, řekl Emerson.
„Doufejme, že se ozvou“, řekla Evansová.

G5P-375
Všichni šli svou chůzí k bráně a to i s radostí díky získaným ZPMkách. Pomocí nich dostanou velkou šanci na vítězství nad Orii. Ale v půlce cesty k bráně nastal problém. Před nimi stáli Jaffové s Ba’alem, který chtěl ZPMka stejně tak, jako oni. Všichni najednou namířili zbraně vpřed.
„Ale… Kohopak to tu máme? Že by samotný Ba’al?“ řekl Barlow.
„Lord Ba’al. Na to jste zapomněl“, opravil ho Ba’al.
„Oh, pardon. Co pro vás můžeme udělat?“ zeptal se Altman.
„Ten vzácný poklad, který jste získali v tom chrámu“, odpověděl Ba’al.
„My o žádném pokladu nevíme“, řekla Carterová.
„Ale… A proč byste tu jinak byli?“
„Normální průzkumná mise. Tak jako na každé planetě“, odpověděla Carterová.
„Vážně? Tak proč tu Tau‘ri poslala druhý tým a to s podplukovníkem Carterovou z SG-1 a ještě s dalším vojínem?“
„Třeba se nám tu zalíbilo a chceme tu trávit dovolenou. To vám všechno musíme říkat?“ tentokrát se ozval Marks.
„To si nemyslím, takže vás zabiju. A začneme s podplukovníkem Carterovou“, řekl Ba’al. Jeden z jeho věrných Jaffů přišel blíže k němu a namířil tyčovou zbraň na Carterovou. Aktivoval ji a vystřelil na Carterovou, ale Marks stojící vedle ní ji srazil k zemi a kutáleli se ze svahu dolů. Marks se stihnul zachytit nahoře a dát ostatním vědět pomocí vojenské znakové řeči, že se mají vydat zpátky k chrámu. Celá SG-5 se rozeběhla s palbou na nepřítele do lesů a Marks rychle slezl za Carterovou. Vzal ji za ruku a rychle s ní běžel, protože hned za nimi se rozběhla skupina Jaffovů, kterou na ně poslal Ba’al. Zbylá skupina pronásledovala SG-5.

StarGate Command
Řídící místnost

Generál Landry stál u seržanta Harrimana, který seděl u zadávacího počítače.
„Symbol sedm zadán.“ Brána se otevřela a seržant spustil vysílačku.
„SG-5, tady generál Landry. Ozvěte se“, řekl Landry do vysílačky, ze které se nic neozývalo.
„Spojte mě okamžitě s Odysseou“, řekl po chvilce, když se nikdo pořád neozýval.

Odyssey
Plukovník Emerson stál před aktivovanou obrazovkou, na které byl zobrazen Landry.
„Měli byste co nejrychleji vyrazit, nevíme, co se tam děje“, řekl Landry.
„Rozkaz, pane. Ozveme se, jakmile budeme na místě. Emerson konec.“ Obrazovka ztmavla a plukovník Emerson usednul do křesla a začal vydávat rozkazy.
„Nastavte kurs na G5P-375.“
„Ano, pane“, řekl Neill.
„Celé posádce, tady Emerson. Spouštíme hyperpohon“, řekl do interkomu.
„Leťte“, řekl směrem k Neillovi.
Odyssea se dala do pohybu a po pár vteřinách vstoupila do hyperprostoru.

G5P-375
Pár metrů před chrámem se všichni sloučili a vběhli dovnitř.
„Jsou nám hned v patách“, řekla Carterová.
„Kolik máme munice?“ zeptal se Marks.
„Moc ne“, odpověděl Altman.
„Výborně. Tak to abychom se prostříleli a dostali se nějak zpátky k bráně, protože na Odysseu mě nikdo nedostane“, řekl Marks.
„V tom bude malý problém, majore. K bráně se jen tak nedostaneme“, řekla Carterová a začala se střelbou, protože se zpozad stromů se začali objevovat Jaffové. Zbytek se k ní okamžitě připojil.
„Zadní vchod tam asi není, že?“ zeptal se Marks.
„SG-8 se o ničem takovém nezmínila“, odpověděl Barlow.
„Ježíši“, řekl na to Marks a hned po sobě trefil několik Jaffů. Pak vytáhnul z vesty granát a hodil ho vpřed.
„Kryjte se!“ Všichni přilehli na zem a granát vybuchl. Několik Jaffů se proletělo vzduchem a rozplácli se o strom.
„Ou. To muselo bolet“, řekl Marks a pokračoval ve střelbě. Ostatní na něj krátce pohlédli a také pokračovali v palbě. Po půlhodinové střelbě obě strany přestaly s palbou, protože SG-5, Marksovi a Carterové došla munice. Jelikož byli obklíčeni, tak se museli vzdát. Všichni položili své zbraně a s rukama nahoře vyšli z chrámu a stoupli před něj.
„Nemáte žádnou šanci. Dejte nám ten poklad, který jste našli, a nechám vás jít. Rovnou vám říkám, že se o nic pokoušet nemusíte, na orbitě máme pár slušných lodí.“
„Jistě, dáme vám to“, řekl Marks.
„Majore, co to děláte?“ zeptala se tiše Carterová.
„Nebojte se, dám mu ty vybitý“, odpověděl také tiše Marks. Carterová se na něj tajně usmála a nechala ho to udělat. Marks měl v batohu další batoh, ve kterém měl ty tři falešná ZPMka. Vytáhnul batoh a postavil se.
„Tady to máte.“ Ba’al chtěl jednoho ze svých poddaných pro ně poslat, ale jeden z Jaffů za ním přiběhnul.
„Můj pane. Mateřská loď je napadena nepřáteli, kteří se objevili před několika vteřinami.“ Jakmile to dopověděl, SG-5 s Marksem a Carterovou byli přeneseni.

Odyssey
Všech šest se objevilo na můstku, kde lítaly jiskry. Odyssea byla pod útokem tří mateřských lodí Goa’uldů.
„Vítejte na palubě Odyssey“, přivítal je sedící Emerson ve velitelském křesle. Evansová pohlédla na Markse, který měl hrůzu v očích, když se tam objevil. Nikdy nechtěl vkročit na loď a teď tam stojí přímo na můstku.
„Kevine“, řekla Sharon. Kevin byl myšlenkami jinde. V hlavě mu projížděl scénář, co vše se stalo na Prometheovi. Všichni si ho všimli a Emerson hned pochopil proč, když mu vše o něm pověděla Evansová.
„Štíty jsou na čtyřiceti procentech. Poškození trupu na palubách pět, šest, sedm a deset“, oznámil Neill.
„Padáme odsud! Aktivujte hyperpohon!“ rozkázal Emerson. Jenže o chvilku později se objevily jiskry přímo u pilotní konzole. Neill spadl na zem a od konzole chvíli „čudělo“. Emerson se zuby nehty držel křesla a Evansová konzole. SG-5 se přemístila do zadní části můstku a Carterová stoupla za Evansovou, která stále sledovala Markse, který se po chvilce vzpamatoval. Věděl, že tak jim bude houbelec nápomocný, a tak i se strachem šel k pilotní konzole, ze které trochu čudilo. Usedl a rychle obrátil loď a nastavil kurs k Zemi.
Odyssea pod palbou vstoupila do hyperprostoru.

Hyperprostor
Odyssey

Odyssea letěla v klidu a bezpečně hyperprostorem.
Plukovník Emerson s poručíkem Evansovou okamžitě pohlédl na majora Markse, který si uvědomil, co právě udělal. Pustil obě dvě řídicí páky a hodně rychle vstal z křesla a opustil můstek.
Začal bloudit po celé lodi. Nejhorší pro něj bylo, že chodby vypadaly stejně jak na Prometheu, když byl skoro na rozpadnutí. Po několika metrech chůze došel k místnosti, ze které šel krásně vidět prostor. Zavřel za sebou dveře a pomalu šel k oknu, u kterého sednul na podlahu a opřel se o zeď. Sharon po pár metrech běhu ho našla. Zavřela za sebou dveře, přišla k němu a dřepla vedle něj.
„Pojď ke mně“, řekla Sharon a Kevin se o ni opřel.
„To bude v pořádku. Brzy budeme zpátky na Zemi.“

O patnáct minut později
Sharon zavedla Kevina k sobě do kajuty, kde ho položila na postel, aby nemusel myslet na to, co dneska zažil. Sedla vedle něj a držela ho za ruku.
Podplukovník Carterová mezitím vzala jedno ze ZPMek a připojila ho k lodnímu systému Odyssey, aby byly co nejrychleji zpátky na Zemi a mohli další ZPMko připojit na bránu. Pomocí ZPMek mají teď větší převahu, než měli dříve. Díky nim teď mají větší šanci na vítězství při bitvě proti Luciánské alianci nebo Ba’alovi. Když ZPM bylo připojeno, zvětšila se rychlost o polovinu její dočasné rychlosti, takže by na Zemi měli být do pěti minut.

O šest minut později
Nevada
Hangár pro BC-304ky - Odyssey

Po krátké cestě z G5P-375 se Odyssea vrátila zpátky na Zemi, kde přistála v Nevadě do hangáru, kde začnou opravy. Plukovník Emerson tak dal základní posádce dovolenou, než bude zpátky v provozu. Právě teď s podplukovníkem Carterovou opouštějí loď, když najednou kolem nich prošla Evansová, která přidržovala Markse. Emerson se zastavil a otočil se na Carterovou.
„To je to s ním až tak zlí?“ zeptal se.
„Ani netušíte jak moc. Je jeden z mnoha, kteří se bojí vstoupit na loď od té doby, co byl zničen Prometheus. Proto na tom seznamu je jen polovina posádky z Promethea. Z druhé poloviny dali někteří výpověď a někteří zase zůstali buď v Oblasti 51 nebo v Pentagonu, anebo v SGC. On se nechtěl vzdát armády a tak zůstal u všech tří a k tomu ještě učí, pokud má náladu a čas. Všem, co byli na Prometheu, chvíli trvalo, než se vzpamatovali a mohli se vrátit do práce. Proto, když se někdo rozhodl dát výpověď, tak jim vyhověli. Když jsme opouštěli loď, dala jsem mu příkaz, aby šel s nimi, jenže on váhal, protože byl zástupce velitele, který má s velitelem zůstat na lodi, dokud neodejde i samotný velitel. V tomto případě to bylo jinak. Proto dostává dovolenou, kdy chce, protože každý se ho ptá, proč nezůstal s plukovníkem Pendergastem na lodi. Není to pro něj lehký“, vysvětlila mu to Carterová a pokračovali v cestě.

21:00
Marksův a Evansové dům

Je devět hodin večer a Sharon za tři hodiny má noční taneční vystoupení, kde bude tancovat břišní tance. Chtěla to odložit kvůli Kevinovi, ale ten jí řekl, že půjde s ní. Jenže on nemohl spát. S otevřenýma očima pozoroval strop a přemýšlel o všem, co se mu přihodilo. Když si přehrál v hlavě celý incident na Prometheu a dnešní na Odyssee, odhrnul peřinu a vstal z postele. Obléknul se a zanechal na posteli pro Sharon vzkaz, než odešel z domu.

O tři čtvrtě hodiny později
Nevada
Hangár pro BC-304ky - Odyssey

I přesto, že všichni odešli pryč a Odysseu hlídá hlídka, tak i přes ně se tajně Marks dostal až k ní. Ví, že jednou ten strach musí překonat. A pro něj je to nejlepší udělat co nejdříve. Svým pomalým krokem procházel chodbami, které mířily k můstku, který byl prázdný. Chvíli se opřel o dveře a pak šel k pilotní konzole, která byla v tuto chvíli vypnuta. Marks usedl za ni a opřel se o křeslo. Nebyl jediný, kdo nespal. Hnedka u dveří stál plukovník Emerson, který ho chvíli sledoval, než si ho všimnul.
„Pane.“
„Jen tam seďte, Marksi“, řekl Emerson a přišel k němu.
„Nemůžete spát?“
„Pořád musím o tom všem přemýšlet. Jenže takový já být nechci. Nechci mít už z něčeho strach. Je to jak osina v zadku, které se nemohu zbavit. Jedině, jak to dokážu překonat, je sednout si k tomu, čemu mám největší strach“, odpověděl Marks.
„Já vám v ničem bránit nebudu. A myslím, že vám s tím Evansová i pomůže“, řekl Emerson. Marks se usmál a pak řekl: „Když mluvíte o Evansové, máte chvíli čas?“
„Já mám času. Veďte mě“, odpověděl Emerson a s Marksem opustili můstek.

Taneční sál
Poručík Evansová seděla u stolu, který měla zamluvený pro sebe a Kevina. Nervózně hýbala prsty a čekala na Kevina, který se za ni potajně připlížil.
„Ahoj“, řekl jemným hlasem Kevin do jejího ucha. Ona se usmála a stoupla. Když viděla Emersona, jak stál vedle Kevina, dala se do pozoru.
„Pane.“
„Pohov, poručíku. Ani jeden z nás není ve službě.“
„Ano, pane. Posaďte se“, řekla Sharon a všichni usedli ke stolu.
„V kolik to máš?“ zeptal se Kevin.
„Přišli jste právě v čas“, odpověděla Sharon a odešla od stolu, protože ji a její tým přivítali na pódiu. Nejdříve se představili a řekli něco o své taneční skupině. Po představení všichni stoupli na svá místa a pak začala hrát muzika.
Jejich tanec vypadal takhle: „http://www.youtube.com/watch?v=tRAPPUEFa4k“ (Sharon je jakoby ta v těch modrých šatech.)
Na konci jejich vystoupení všichni v sále začali tleskat. Marks se po chvilce rozhodl o něčem, co mu změní znova život. Otočil se k Emersonovi a řekl: „Kdy si budu moc přijít pro pracovní smlouvu?“
„Klidně hned. Mám ji tu v kapsy“, odpověděl s úsměvem Emerson a podal ji mu. Sharon s úsměvem k němu přiběhla a sedla mu na klín.
„No konečně“, řekla radostně.
„Takže konec školy, práce volá“, řekl Emerson a všichni se začali smát.



Doufám, že se vám díl líbil a byla bych ráda, kdybyste tady zanechali nějaký písemný komentář.
Naposledy upravil kasparova655365 dne 21.12.2013 23:08:42, celkově upraveno 6
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Příspěvek 14.7.2013 05:08:44
pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
„To je dobrý, ale i to nepřijme Markse, aby šel na Odysseu.


„Teď to bude podívaná, pane“, řekla Evansová a oba ....stoupli za důstojníka, který měl na starost i aktivaci terčů.

tu me neco chybi i kdyz to nemusi tak vubec byt
„Pravda“, takhle usoudil její slova a strčil ZPM do otvoru.

mozna posoudil?
Jedině, jak to dokážu překonat, je sednout si k tomu, čemu mám největší strach“, odpověděl Marks.

... z ceho ..

nevim jak ty ale za 1h nejsem schopen ujit 20km i kdybych bezel :wink:
jinak 2P pekne prehledne
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Příspěvek 14.7.2013 07:55:55
kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
pal píše:
„To je dobrý, ale i to nepřijme Markse, aby šel na Odysseu.

?? co je na tom špatně to nepřijme??
S tím posoudil, jsem to opravila
Strach z řízení. Nikdy už nechtěl vejít na loď, jenže ho tam přenesli.
:) Ty kilometry jsem už upravila.
2P - nevím co to znamená, ale jinak děkuji. Moc si mě potěšil svým komentářem :)
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Příspěvek 14.7.2013 17:27:41
pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
no podle mne by se tam v takto formulovane vete spise hodilo ..neprimeje Markse.. , ovsem jestli bylo zamerem ze to.. neprijme Marks(e)... tak tu vetu je treba trosku pozmenit asi tedy :wink:

pardon opomel jsem to obarvit, to nebylo ze by jsem zerozumel z ceho ma strach
Jedině, jak to dokážu překonat, je sednout si k tomu, čemu mám největší strach“, odpověděl Marks.

..., z ceho ... toto by se tam mozna hodilo vice



2P = pekne prehledne :wink:


:hmmm: a co ze vlastne dnes na netu?a vcerejsi vydani kdyz bylo hlaseno ze so+ne se nedostanete k netu, vydani po ci ut
ta mladez nikdy nedela co rekne :D
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Příspěvek 14.7.2013 19:10:17
kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
pal píše:
:hmmm: a co ze vlastne dnes na netu?a vcerejsi vydani kdyz bylo hlaseno ze so+ne se nedostanete k netu, vydani po ci ut
ta mladez nikdy nedela co rekne :D

U nás se opravuje pokojíček, kde je i zabudovaný internet s wi-finou. No a taťka a ostatní si ho vypínají, jak se jim zamane. Takže jsem nevěděla, kdy a jestli to vůbec vydám. Předtím jsem to plánovala ve středu, jenže to jsem musela jet do Olomouce. No, a teď už pokojíček bude skoro hotov. Jen stačí udělat podlahu, natřít zdi, nalepit stropnice a dát nový koberec. A pak to nejhlavnější, vrátit zpátky všechen nábytek :D
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Dokončené povídky

cron