... část trošku delší, ale snad se bude líbit...
1. Díl (V pravý okamžik – Right on time) PART II
Okraj Mléčné Dráhy, Neznámá sluneční soustava, 25. Ledna 2009
Zhruba dva a čtvrt dne po odletu nejnovějšího pozemského bitevníku, se uprostřed vesmírného prázdna, na samém okraji galaxie, otevřelo hyperprostorové okno, které mělo svoji typickou fialovou barvu. Hammond slastně vyskočil ze subprostoru a během několika vteřin se zařadil mezi dvojici pochroumaných sester. Marks i Cooperová překontrolovali své systémy a s radostným hlasem mohli nahlásit, že je vše v naprostém pořádku. Carterová vstala z křesla, v němž strávila poslední tři hodiny a jemně se protáhla, čímž jí pěkně „křuplo“ v zádech. Marksovi ihned naskočila husí kůže, ale Carterová si s úlevou oddechla a otočila se na Cooperovou, která právě obdržela zprávu z SGC. Zmáčknutím jednoho jediného tlačítka spustila video zprávu, na níž se objevily známé tváře generála Landryho a svalnatého Teal’ca, který během zprávy koukal stále stejným „tupým“ výrazem, jehož dominantou bylo zvednuté obočí, trochu švidravé oči a mírně nahnutá hlava.
„Plukovníku Carterová, Teal’c mi právě oznámil, že Luciánská Aliance chystá přímý útok na Zemi, nevíme kolik lodí, chtějí použít a ani přesný čas. Jediné, co Teal’c ví je, že to bude do čtyř dnů. Máte necelý den na opravu Sun-Tzu, abyste se stihli vrátit včas k obraně Země. Landry konec.“
Carterová si Teal’cova výrazu samozřejmě všimla a nešlo se prostě nesmát, ale povinnosti volaly, a proto informovala Shepparda o zprávě a urychleně jej vyslala k základně, jejíž souřadnice poskytlo Apollo. Z pravého hangáru vylétl Sheppardův jumper a chvíli po něm i druhý, na jehož spodní straně byla připevněna jedna z deseti svorek, které bude třeba upevnit, než bude možné se Sun-Tzu bezpečně skočit do hyperprostoru. Mezitím, co první jumper spustil první svorku, kterou bylo nutné pořádně ukotvit, Sheppardův jumper přistál v hangáru Apolla a nabral tým mariňáků, který vedl sám plukovník Ellis, jenž byl po celou dobu dychtivý vědět, co se na základně nachází. Sheppard, zaskočený samotným Ellisem, urychleně povstal a naznačil zasalutování, které mu Ellis opětoval a oslovil jej.
„Podplukovníku, konečně máme odvoz, kterým se tam můžeme dostat. Už jsem nedočkavý,“ prýštil Ellis nadšením.
„Já taky,“ přitakal John a jen tak mimoděk podotknul, že už je plukovník.
S jumperem proletěl celým polem asteroidů a zastavil až na prahu hangáru. Otočil svou hlavu na Rodneyho, který pochopil a začal na svém laptopu, který byl propojený se senzory jumperu skenovat jednotlivé kvadranty porostlého hangáru. Ellis se se zájmem otočil na Rodneyho, který si všiml plukovníkova výrazu.
„Co?“ povzdechl si Rodney a otočil oči v sloup.
„Nic, jen čekám, co z vás zase vypadne za moudra, kterýma nás budete chtít ohromit,“ odpovídal Ellis a evidentně se bavil, protože na spolupráci s Rodneym se obzvláště těšil.
„Vtipné, ale jak víte, tak to nejsou moudra, jen to vaše menší IQ nepobírá,“ vychutnával si Rodney svoji výhru, když zpozoroval Ellisův rudnoucí obličej.
„Ale no tak dámy, nechte toho,“ pobízel oba dva John.
To už ale přistál na jediném nezarostlém místě, které chránil štít.
„Rodney co máš?“
„No, zdá se, že tu hmotu napájí jeden generátor, ale zřejmě už bude téměř vyčerpaný, protože jej sotva zachytávám,“ přičemž přešel s laptopem blíže k pilotovi a přenesl souřadnice generátoru na obrazovku jumperu.
„Můžu to zničit, nestane se nám nic?“
„Ne!“ Zastavil Rodney Johna.
„Seš normální? Víš, co by to s asteroidem udělalo?“ peskoval Rodney Johna a pomalu chytal normální barvu.
„Tak co teda uděláme?“ hodil John očkem po Rodneym.
Rodney opětoval pohled a jen tak zmáčknul na svém laptopu enter. Celý jumper se začal v mžiku třást, ale zároveň i propadat do podlahy. John se ihned uklidnil, když mu Rodney vysvětlil, že v oblasti chráněné štítem byl výtah, který je stejně jako štít napájen zevnitř základny. Johnova otázka byla namístě:
„Mohlo by tu být ZPM?“
Rodney jen pokrčil rameny a snažil se dohledat přímou cestu, která by je dovedla ke generátoru. Výtah s jumperem zastavil několik metrů pod povrchem hangáru a Ellis jako první vyběhl z pomyslného bezpečí jumperu. Rodney naklonil hlavu, aby se podíval, kdo otevřel jumper, když se mu konečně podařilo lokalizovat zdroj energie.
„To nevypadá na ZPM, ale alespoň se můžeme dozvědět, k čemu tady tu základnu postavili,“ polemizoval Rodney a nasazoval si svoji zbraň, která ležela u jeho nohou.
John ještě jednou pohlédl na Rodneyho, a když mu Rodney pohled opětoval, vydal se z jumperu, kde již čekali všichni jeho cestující. John došel do čela skupiny a jako první vstoupil do prosvětlených prostor chodby, která vedla pouze rovně. John po cestě otevíral dveře, na které narazil, ale jediné, co stálo za pozornost, byla zvláštní vůně, která naznačovala, že zde nedávno někdo byl. Toho si všiml Rononův cvičený nos, ale nedokázal vůni k ničemu přiřadit.
Odpověď se mu dostala po pár minutách, když John procházel dalším úsekem a otevřel jedny dveře, z nichž proti němu vypadla mrtvola muže, která na svém čele nesla znak vládce soustavy – Ba’ala. Nikdo nemohl s přesností určit, jak dlouho tu mrtvola muže je, ale vzhledem k pokročilému stádiu se dalo alespoň odhadovat. John oprášil vestu od kusů uschlého masa a překročil mrtvolu, která začala mnohem více zapáchat.
„Už vím, kde jsem to cítil,“ oznámil Ronon a pohlédl na mrtvého Jaffu.
Johnovi cuknuli koutky, ale nic neříkal a pokračoval dál chodbou, která po dlouhém rovném úseku končila. Těch několik zbylých metrů skupina ušla během momentu, ale dveře na jejím konci nešly otevřít. Rodney odsunul Johna o několik centimetrů vedle a oddělal kryt panelu, pod nímž se nacházely stejně jako na Atlantidě, tři krystaly. Rodney vyjmul prostřední, spodní přesunul na jeho místo a prostředním oba krystaly přemostil. Dveře se jako zázrakem otevřely a Rodney spokojeně strčil krystal do kapsy. Když se otočil, že se vydá dovnitř, napadl jej další muž, který vypadal, že je velice vysílen, ale odhodlán bojovat. Ronon okamžitě zareagoval a rychle vytaseným mečem, usekl útočníkovi ruku, v níž držel pekelně naostřený meč, jehož povrch pokrývala notná vrstva krve. Následně zaklekl a ukončil Jaffův život.
„D-díky,“ vykoktal ze sebe Rodney a nahlédl do místnosti, v níž ležela mrtvola na půl snězeného muže.
„Fuj,“ dostal ze sebe jeden z mariňáků, než si našel kout a hodil do něj veškerý obsah svého žaludku. Sheppard se znechuceně podíval na mrtvolu a pak na muže a měl co dělat, aby kvůli zápachu udržel svůj obsah. V normální situaci by v druhém rohu stál i Rodney, ale nic co se dělo vedle něj, jej nezajímalo, když spatřil za dalšími – tentokráte otevřenými – dveřmi antické křeslo. Okamžitě se k němu rozběhl a jediné, co chtěl v danou chvíli vidět, byla zásuvka, přes kterou přejel svoji rukou. Ihned za ním doběhl John, Ronon, Teyla a Ellis.
„Rodney?“ ptala se Teyla, když přes hromádku těl před ní, nic neviděla.
„Ne, někdo ho vzal,“ oznámil smutně Rodney a praštil do podstavce.
„Co teda napájí základnu?“ přemýšlel John nahlas a rozhlížel se po místnosti.
Rodneyho až teď trklo, že zde něco musí být a vytáhl svůj příruční přístroj k měření energetických výstupů a velice rychle za jedním z panelů našel goa’uldský generátor, který byl zapojen na hlavní rozvod ve zdi. Rodney tedy přešel ke konzoli, která v místnosti byla, a zapnul hlavní menu, díky němuž se mohl dostat do databáze.
„To je zajímavé,“ vysoukal ze sebe Rodney a začetl se do posledního hledaného záznamu.
„Rodney, víš, kdo to ZPM vzal?“ vyzvídal Sheppard, který se objevil za Rodneyho zády.
„Poslední hledaný záznam je o nějakém Vládci, ale nic mi to neříká,“ vysvětloval Rodney a rozklikl jeho záznam.
V tom celá základna pohasla, a když se po malinké chviličce opět rozsvítila, na obrazovce svítil odpočet a vedle něj video, na němž byla známá tvář lehce zarostlého Ba’ala, který Zemi nadělal mnoho vrásek.
„Vidím, že jste to zvládli až sem?! No uvidíme, jak si poradíte s tímto,“ natočil hlavu a odpočet na obrazovce se spustil.
Rodney začal rychle něco mačkat na konzoli, ale nic nereagovalo a video nadále pokračovalo.
„Určitě se snažíte vypnout můj odpočet, ale to je zhola nemožné, takže sbohem,“ dodal provokativně Ba’al.
„A Vládce už hledat nemusíte, mám ho já,“ načež se obrazovka vypnula a po chvíli se opět ukázal odpočet signalizující tři minuty.
„Rodney,“ zvýšil Sheppard hlas, ale bylo to zbytečné.
Ať se Rodney snažil sebevíc, program vytvořený Ba’alem mu nedovoloval cokoliv udělat. Dokonce uzavřel všechny sekce a vypustil vzduch, který se teď nacházel jen v místnosti s křeslem.
„Odsud se nedostaneme, jediný vzduch široko daleko, je v téhle místnosti,“ začal Rodney trošku panikařit, ale v hlavě se mu rodil plán, který by mohl vyjít.
Ihned připojil svůj laptop ke konzoli, a spustil dešifrovací program, který jako jediný mohl zpřístupnit alespoň nějaké funkce. Čas ubíhal jako voda a když na odpočtu svítilo třicet vteřin, znovu se zapojilo video, na němž byl k vidění Ba’al.
„Tik, tak, tik, tak,“ popichoval Ba’al a hlasitě se začal smát.
„Rodney, máš něco?“ začal být Sheppard poměrně neklidný.
„Už to mám, už to mám,“ vyjekl Rodney a začal ihned hledat to, k čemu původně mířil.
„Tak ty dveře otevři,“ začala z druhé strany Teyla a i na ní bylo znát, že by se jí nechtělo teď zemřít.
„Ty zatracený dveře se neotvírají, doktore,“ pustil se do Rodneyho i Ellis a Rodney konečně nevydržel.
„Můžete mě sakra nechat pracovat, to si myslíte, že když do mě budete pořád takhle hučet, že něčemu pomůžete nebo co kurva?“ vybuchnul Rodney a každého svým vysokým hlasem uzemnil.
„Navíc je tam vakuum, takže když to otevřu, chcípneme!“
Sheppard chtěl Rodneyho znovu popíchnout, ale ve vysílačce se ozval hlas plukovníka Carterové.
„Johne, slyšíte mě, tady Sam?!“
„Jo, jo, slyšíme, konečně,“ oddechl si John.
„Co se tam děje? Už čtvrt hodiny se s vámi snažíme spojit,“ chtěla jakékoli informace Carterová, ale nebyl čas na klábosení, když se odpočítávaly poslední tři vteřiny.
„Žádáme okamžitý transport, hned,“ křičel Sheppard do vysílačky a sledoval odpočet, na kterém se čas dostal na poslední vteřinu. Marks ihned zareagoval a začal zaměřovat všechny lokátory v místnosti. Marks stisknul poslední tlačítko aktivující transport, ale na povrchu asteroidu se začaly objevovat mohutné exploze, trhající jej zevnitř. Carterová polkla náhlý knedlík v krku a se slzami na krajíčku pohlédla na Markse, který zakroutil hlavou a smutným hlasem oznámil, že neregistruje žádné známky života či lokátoru.
Mléčná Dráha, Lucia, 25. Ledna 2009
Na úplně druhé straně galaxii, v jiném kvadrantu se v jedné z důležitějších slunečních soustav nacházela trojice planet, z nichž byla stejně jako v naší sluneční soustavě obyvatelná pouze jedna planeta. Na stabilní orbitě prostřední planety stála Kivina malá armáda, která měla za dvaasedmdesát hodin napadnout Zem a pokusit se jí obsadit, což Kiva brala jako samozřejmost. Sama útoku nevelela, ale měla informace z první ruky, což zaručovala nová technologie, která přenášela bitvu v přímém přenosu i na velkou vzdálenost. Kiva nařídila vstup do hyperprostoru a ukončila spojení, které měla obnovit jen pár minut před útokem. Po vypnutí videa Kiva vstala z křesla a odešla do svého pokoje, kde na ni čekal muž s páskou přes oči, roubíkem v puse a s rukama a nohama přivázaný k posteli. Bez jediného slova si začala rozepínat těsně upnutou latex připomínající uniformu a pomalu si ji sunula směrem ke kotníkům. Bez jakéhokoli spodního prádla zdržující proces svlékání a s uniformou odkopnutou u stěny místnosti Kiva sedla vedle taktéž nahého muže. Svými hebkými dlaněmi jej uchopila za prsty u nohou a nehty jej hladila po nártu, odkud pomalu pokračovala přes holeň, až k mnohem lechtivějším partiím. Napřed stehna, po nichž následoval středobod jejího zájmu. Pořádně jej zmáčkla, až muž s roubíkem v ústech vyjekl bolestí. Kiva jej svými rty a teplým dechem mířícím na levé ucho uklidnila a začala jemnými pohyby nahoru a dolu připravovat svého „partnera“, což se setkalo s pozitivní reakcí. Úd se po opravdu krátké chvíli uvedl do stavu stoprocentní připravenosti, což Kiva odměnila jeho překrásným oblíznutím. Rty jej lehce scvakla a krátkou chvíli pokračovala v předešlé práci, než byla sama připravena a bez sebemenšího problému úd pronikl do jejího pohlavního orgánu. Počáteční jemnou bolest vystřídala na intenzitě nabírající slast, kterou si Kiva hrubými pohyby nahoru, dolu, dopředu a dozadu navozovala a zintenzivňovala. Muži procházející po chodbě kolem jejího pokoje zpozorněli, když uslyšeli hlasité vzdechy vycházející z jejího pokoje.
„Ty vole, ta zas řádí,“ usmál se jeden z mužů a pokračoval, zatímco druhý muž se zastavil, zaposlouchal a při pomyšlení, že by na místě onoho muže ležel on, začal i lehce slintat.
„Ty jsi asi neslyšel, co jim pak dělá?“ přemýšlel pokračující muž, proč jeho doprovod stojí a slintá.
„Ne,“ zmohl se na jediné krátké slovo.
„Tak to se ti nedivím, pojď,“ vzal muže kolem ramene a začal mu popisovat Kiviny praktiky, o nichž se na Lucii šuškalo.
Okraj Mléčné Dráhy, Neznámá sluneční soustava, 25. Ledna 2009
Na můstku nejnovější posily pozemské první flotily Carterové stékaly slzy po tváři a panovala zde pochmurná nálada. Před Hammondem stále ještě explodovala základna, která byla schována v útrobách masivního asteroidu. Marks se snažil nalézt, alespoň náznak něčeho živého, ale senzory byly čisté. Stále dokola se obviňoval a omlouval Carterové, protože nebyl dost rychlý, ale Carterová byla proti a věděla, že i kdyby zareagoval jen pouhou tisícinu vteřiny po oznámení, nestihl by se transport uskutečnit. Jako blesk z čistého nebe se však na můstku objevilo všech devět mužů a žen, kteří ještě před chvílí, byli označováni za mrtvé.
„Co?“ zmateně pokukávala po Marksovi, který do situace nevnesl příliš čerstvého světla.
To však udělal Thor, jenž se objevil přímo vedle stojící devítky „znovuzrozených“.
„Obávám se, že to bude moje práce,“ poznamenal počítačovým hlasem Thor a pokračoval ve svém vysvětlování.
„Jakmile doktor McKay vyřadil stínění základny, byl jsem schopen se za pomoci jádra nabourat do ničím nechráněných antických systémů, čímž jsem sice nedokázal zabránit explozi náloží, ale byl jsem schopen stáhnout štít kolem jediné životaschopné místnosti s křeslem a jen díky jedinému zapojenému generátoru, který byl právě v této místnosti, jsem byl schopen udržet štít a následně transportovat týmy plukovníka Shepparda a plukovníka Ellise na můstek Hammonda,“ dopověděl Thor svůj zásah.
Kdyby měl hmotnou složku, Carterová by jej určitě objala a pořádně zmáčkla, ale teď muselo stačit jen radostné díky a utření slz kapesníkem, který u sebe Carterová neustále nosila. Celý můstek si oddechl a museli uznat, že tah s UI v podobě Thora se plukovníku Carterové více než vyplatil. Většina osazenstva můstku se vrátila ke své práci, ale Sheppard spolu se svým týmem děkovali Thorovi. Ellis a tým mariňáků byl následně transportován zpět na svoji loď a Johnův tým se šel odzbrojit. Carterová za odcházejícím týmem jen zavolala, aby přišli za hodinu do zasedačky, kterou přikázala připravit k briefingu. Teyla, Ronon, Rodney i John v převlékárně odložili zbraně a s ručníkem odešli do sprch, kterou potřebovali. Ve sprše tekla nádherně horká voda, čímž se na prosklených, činčilových dveřích vytvořil všem známý opar, který se postupně rozšířil po celé místnosti. Rodney se sprchoval ve sprše vedle Johna a jako vždy si pískal.
„Ježíš Marja, to nemůžeš dát pokoj ani ve sprše?“ obořil se John, pomalu zvednul sprchu připomínající sluchátko do vzduchu a nasměroval ji přes zeď k Rodneymu.
„Johne, víš, že nemůžu, navíc jsme se aaaa…“
Doříct to už ale nestihl, když John do sprchy pustil studenou vodu a pořádně Rodneymu naložil. Ze sprch se řinul dívčí výkřik, který doprovázel Johnův a Rononův hlasitý smích. John po chvilce vypnul sprchu a s ručníkem obtočeným kolem mužských partií vyklouzl ze sprchy, protože mu to chtěl Rodney oplatit. Bohužel pro něj se John utíral kousek opodál a nenápadně koukal na Rodneyho, který měl co dělat, aby se udržel na špičkách a neuklouznul při tom.
„Rodney, tady jsem,“ zamával skrz zamlžená prosklená dvířka a sedl si vedle Ronona.
„Co? Ty mrcho jedna, počkej, až vylezu,“ vyhrožoval Rodney, ale jak se v rychlosti snažil vylézt ze sprchy, podjely mu nohy a celou vahou dopadl na tvrdou zem.
„Kurva, kurva, kurva taková bolest,“ naříkal Rodney a snažil se zvednout z mokré podlahy.
Ronon se Sheppardem se váleli smíchy na zemi a bylo jim jedno, že je pozorují dva důstojníci, kteří se přišli vysprchovat. Po pár minutách Rodneyho přešla největší bolest a konečně se vyškrábal ze sprchy, ale neměl už ani nejmenší pomyšlení na pomstu, ale slíbil si, že se pomstí někdy v budoucnu. Pomalu se nasoukal do čistých věcí a společně s Johnem a Rononem se odebrali do zasedačky, kde už čekala plukovník Carterová a Teyla. Sam se točila na své židli v čele stolu a pozorovala tým plukovníka Shepparda, jak se usazoval do židlí. Zatímco si všichni sedali, Rodney vydával bolestivé skřeky a každý čekal, kdy mu židle podjede a natluče si ještě víc. Situaci ale zvládnul a po usazení hodil ošklivý pohled po Sheppardovi, který se neustále uculoval.
„Rodney, co se ti stalo?“ zajímala se Carterová, kterou Rodneyho kulhavá chůze překvapila.
„To…je na dlouhé vyprávění,“ snažil se nepříjemné situaci vyhnout.
„Fajn, když mi to nechceš říct,“ zvedla Carterová ramena a otočila se na Shepparda.
„Plukovníku, co se stalo na základně?“
„Jak víte, celý hangár byl pokryt wraithským pancířem, což nebyl zrovna nejpříjemnější pohled, ale jakýsi výtah byl chráněný štítem.“
„Takže jste přistáli a sjeli jste do základny.“
„Jo, celá základna byla napájená z goa’uldského generátoru, a nebyl tak problém dostat se kamkoliv.“
„Co jste našli?“ byla Carterová celá nedočkavá.
„Když pominu ty tři divné chlápky s hady v hlavě a logem Ba’ala na čele!“
„Ba’al tam nechal tři samuraje?“ divila se Carterová, i když věděla, čeho jsou Goa’uldé schopní.
„Černý oblečení, šátek přes ústa, ostrej meč, vynechal jsem něco?“ podíval se po svých kolezích, a když nikdo nepromluvil, kývnul na Carterovou, že nic nezapomněl.
„Ten popis mi připomněl trojici samurajů, které nechal Anubis na palubě svého Ha’taku, který nám poslal Thor, jako dárek za jeho záchranu.“ zavzpomínala na staré dobré časy a lehce se zamyslela.
„Dva ale byli mrtví a toho třetího si podal Ronon,“ pokračoval John a zamával Carterové před obličejem, která byla stále duchem nepřítomna.
„Hm?“
„Nic, jen že jsme je vyřídili a pak jsme našli antické křeslo.“
„Křeslo? Bylo v něm ZPM?“ rozsvítili se Carterové oči a koukla po Rodneym, který jen smutně kroutil hlavou.
„Takže Ba’al nebo, někdo jiný má ZPM?“
„Asi jo,“ přikyvoval John a nadechnul se, že bude pokračovat.
„Rodney se pak kouknul do databáze a našel záznam o nějakém Vládci, neříká vám to něco?“ zvednul Sheppard obočí a čekal, že Carterová bude mít alespoň nějaké informace.
„Vládce? To mi nic neříká, možná Daniel, ale to až se vrátíme domů,“ začala Carterová přemýšlet, jestli o Vládci přece jen něco neslyšela.
„No a pak nám Ba’al spustil autodestrukci, kterou Rodney nedokázal zastavit,“ rýpnul si John do Rodneyho, ale ten vůbec nevnímal a jediné, na co myslel, byla bolest vystřelující z kříže do celých zad.
„Zbytek znáte,“ dokončil shrnutí mise John a dal si ruce za hlavu.
„Děkuji plukovníku, vy a váš tým si teď můžete odpočinout. Já se půjdu podívat, jak major Tompkins pokračuje s umísťováním svorek,“ rozpustila Carterová krátký briefing o misi a odebrala se na můstek. John jí následoval a chtěl přiložit ruku k dílu.
„Jestli chcete, můžu sednout do jumperu a pomoct,“ nabízel své služby John, ale Carterová s díky odmítla a ukázala mu schéma držáku, který musel být na jumper přimontován, aby bylo možné svorku uchytit, natož přemístit. John jen přikývnul, že rozumí a sledoval umisťování svorky na jedno z poškozených míst Sun-Tzu. Po půl hodině byla další svorka na místě a Tompkins se mohl vrátit pro druhou.
„Jak dlouho to ještě bude trvat?“ pošlapoval John po můstku a koukal Marksovi přes rameno.
„Maximálně osm hodin, pane,“ odpověděl Marks a dál něco vyťukával na konzoli.
„Osm hodin?“
„Ano, každá svorka potřebuje minimálně půl hodiny, než pořádně zpevní trup, a její přesné umístění zabere od čtvrt do půl hodiny,“ vysvětlovala Carterová, stojící kousek od Johna.
„Budu v posilovně,“ rezignoval John a odešel na třetí palubu, kde se posilovna nacházela.
Sam zůstala na můstku a nadále dohlížela na umisťování svorek. Když Tompkins dokončoval šestou otočku, v hangáru stál John, který ho měl vystřídat, když se mu konečně podařilo Carterovou přemluvit alespoň k něčemu. Sheppard nastoupil do jumperu, usadil se na místo pilota, když major Marks zaznamenal tři kontakty, které se blížily Hammondovi do zad.
„Madam, senzory zachytily tři lodě v hyperprostoru, doba do kontaktu dvě hodiny,“ upozornil major Marks a zkusil zjistit příslušnost.
„Spojte mě s Apollem, možná budeme potřebovat jejich zbraně a štíty,“ přikázala Carterová a postavila se k obrazovce.
„Sam, co pro vás mohu udělat?“
„Plukovníku, naše senzory zachytily tři kontakty, které dorazí během dvou hodin,“ oznámila Carterová a Ellis na ni ihned navázal.
„Takže budeme potřebovat naše zbraně a štíty,“ dopověděl za Sam Ellis a kývnul hlavou na majora Johnsona.
„Dva emitory štítu jsou usmažené a ještě jsme je neopravili, ale zbytek je funkční.“
„A jejich síla?“
„Pětaosmdesát procent.“
„A zbraně?“
„Jen dvě přední baterie,“ podal zprávu Johnson a nadále se věnoval své práci.
„Víc vám dát nemohu.“
„Alespoň něco, stejně se jim budeme muset postavit, jestli jsou to Luciáni,“ oznámila Carterová a nechala vypnout spojení.
O situaci ihned informovala Zemi a plukovníka Shepparda, který za určené dvě hodiny umístil dvě svorky. Zbylé dvě už nestihl, protože se na scéně objevila trojice bitevníků, se kterými se Země ještě nikdy nesetkala.
TO BE CONTINUED
10.2.2013 14:30:38
Člověk se to snaží hezky napsat,používat barvité přívlastky, vedlejší věty, rozvíjet myšlenkové pochody a pocity, ale všeho s mírou 
Já ho tak miluji 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
