přináším Vám dnes 11. díl a tím pádem rozehráváme poslední třetinu zápasu 2. série
Užijte si dnešní díl.
11. Díl (Šach – Check)
Mléčná Dráha, Merigo, 5. Ledna 2011
Ještě, než stihly na krátkou chvíli zapojené hyperprostorové motory pozemského Apolla vychladnout, ocitnuly se zbraňové platformy předních railgunových stanovišť spolu s předními asgardskými plazmovými bateriemi v bojovém nastavení, což se překvapeným wraithským plavidlům, k nimž se Apollo mrštně otáčelo ani za mák nezamlouvalo. Nejen, že měly dost práce s houževnatou obranou planety, ale nyní aby své síly rozdělily na ještě těžšího soupeře, byť byl ve své snaze zcela osamocen.
„Pošlete druhou formaci proti Atlanťanům,“ znělo z úst nedočkavé královny, která nechtěla vidět nic jiného než hořící trosky pozemského plavidla, bombardující rozohněný povrch.
Splnit rozkaz trvalo pouhých pár sekund, ale dostat se do ideální palebné pozice trvalo několikanásobně tolik, čehož Apollo zcela bez problému využilo a poslalo jeden z úlů na cestu do pekel, v němž svůj prim dozajista hráli Antikové.
„Pumpujte do předních emitorů veškerou dostupnou energii, vypojte nepotřebné systémy a spojte se s Ascheny, budeme muset spolupracovat,“ podíval se Ellis na Jacka, který přikyvoval a sledoval předním průzorem, jak čtveřice přibližujících se úlů spouští palbu předních baterií.
„Už vím, co se vám na tom výhledu tak líbí,“ podíval se Jack po osazenstvu můstku, když se na hlavní obrazovce, přímo před Jackovým tělem objevila obrovská hlava velitele, který před několika dny přivítal Jacka spolu s Apollem na orbitě Aschenu.
„Pozemské lodi, okamžitě opusťte tuto sluneční soustavu nebo na vás budeme nuceni zahájit útok!“ nenechal nikoho promluvit a sám se tak ujal iniciativy.
„Předpokládám, že jste si všiml těch obrovských fialových lodí, které vám decimují flotilu?“
„Okamžitě opusťte sluneční soustavu nebo na vás začnu pálit,“ zopakoval velitel Punitoru své výhružky, načež odpojil spojení s Apollem.
„Idiot,“ zamumlal si Ellis pod knír a zaznamenal, jak se po jeho pravici sedící Johnson zakuckal: „Něco k smíchu?“
„N-ne pane,“ zaměřil další cíl a vyslal proti němu čtveřici plazmových paprsků.
Ty se s chutí zakously do fialového trupu, z nějž odlétlo obrovské množství organické hmoty, jejíž naprosto černá struktura teď připomínala spíš nekrotizující část těla: „Jen doufám, že v Pegasu to jde mnohem líp,“ zamyslel se Jack nad osudem šestice aliančních lodí, které se před několika dny vydaly do Pegasu dobýt dávno ztracený poklad kdysi mocné Antické říše: „To, že se ještě neozvali, nemusí nutně znamenat neúspěch mise,“ vložil se do Jackova přemýšlení Heimdall, jehož analýza byla hotová: „Výsledky potvrzují naše obavy,“ přešel k bočnímu nástěnnému panelu, jenž byl pro podobné, Asgardy vytvářené, analýzy jako dělaný: „Detekuji z úlu mnohem více energie, než při jakémkoli předchozím střetnutí,“ ukázal graf, na němž byly dva výškově zcela odlišné sloupce.
„A nemůže to být tím, že je úl naládovanej cukrovinkama?“ použil Jack své typické apostrofy, po nichž následovalo hrobové ticho: „No co…?“ lehce škubnul hlavou a doprovodil svoji grimasu zvednutím ramen.
„Tuto možnost jsem bral v potaz, nicméně podle toho, co víme, nejsou energetická jádra úlů schopna vyprodukovat takové množství energie, aby při všech těch úpravách a plných kójích ještě obstojně bojovali s technologicky mnohem vyspělejším nepřítelem,“ stál si Heimdall za svým názorem, že Wraithové výrazně modifikovali energetická jádra na základě odcizené aschenské lodě, což potvrzovala i jejich přítomnost zde.
„A co z toho plyne?“ odvrátil Ellis hlavu od svého zbraňového důstojníka, který se zrovna vypořádal s druhým wraithským úlem.
„Z toho plyne fakt, že galaktické síly se hodně rychle vyrovnávají a lodě třídy Daedalos již nadále nebudou muset stačit na početnou Wraithskou přesilu,“ dokreslilo Heimdallovo tvrzení vyprsknutí několika prvotních jisker z přetěžovaných rozvodů, doprovázených hlasitým nepříjemným pípáním.
„Nelíbí se mi, jak se to tady vyvíjí,“ shlédnul Ellis na svém laptopu klesající sílu štítů, když se přes čelní průzor prodrala souhra dvou obrovských explozí, z nichž jedna patřila aschenskému bojovému křižníku.
„Tři dole, dva zbývají,“ zvyknul si Ellis na podobné věty od svého zbraňového, který se tak koncentroval na následující chvíle, při nichž dával zabrat zbývajícím cílům.
Bojové uskupení okolo Punitoru však nemělo tolik štěstí jako Apollo, když se k předchozímu křižníku přidala dvojice dalších, tentokráte transportních lodí, na jejichž palubách bylo několik stovek těžce zraněných Meránců a Aschenů. Aschenské bojové lodě v čele s Punitorem se však nehodlaly a nemohly vzdát a jen díky koncentrované a zbraňové systémy přehřívající palbě držely Wraithy zkrátka. Ti tak již přišli o celou čtvrtinu invazní flotily.
„Veliteli, zaznamenávám změnu směru všech nepřátelských stíhaček,“ nechápal operátor tak náhlou změnu, natož v tak velkém měřítku: „Jakou změnu?“ přispěchal velitel ke stanovišti svého podřízeného, který doplnil předešlou informaci: „Stoupající trajektorie všech plavidel naznačuje, že opouštějí atmosféru a míří ke svým mateřským lodím,“ zaměřil senzory na jeden z úlů, jehož hyperprostorové články začaly hromadit energii, přičemž se k organickým „ráhnům“ připojovaly všechny zbývající křižníky.
„Zdá se, že ustupují…“ nebyl si zcela jistý, jestli jsou data správná, neboť bitva byla teprve v počátcích a Wraithové už měli díky velkému počtu lodí lehce navrch.
Stejná data, jež získal Punitor však zaregistrovaly i výkonnější senzory pozemského Apolla, které i přes značnou vzdálenost od orbity bylo schopno podat vcelku jasné údaje.
„Wraithové se stahují z bitvy,“ pronesli téměř unisono Heimdall s Johnsonem, který byl o chlup rychlejší.
„Připravte se je sledovat,“ přikázal Ellis senzorovým důstojníkům, aby nenechali početnou skupinu život-vysávajících jedinců uniknout.
Jen co byly všechny šipky zpět na svých lodích, hyperprostorové motory uvrhly létající pevnosti do maximálního zrychlení, které dovolovalo lodím plout subprostorovým koridorem.
„Hlášení?!“
„Je mi líto, ale nejsme schopni zaměřit jejich subprostorovou stopu,“ odstrčila se Gantová od konzole, načež ji zastavila až pohodlná tvarovatelná část zádové podpory.
Spolu s tím zapípala obrazovka, když se do předního štítu opřel jeden z mnoha vystřelených coilgunových projektilů.
„Aschenové!“ rozvzpomněli si všichni na výhružky, kterými je velitel již lehce poškozeného Punitoru častoval.
„Generále, zhruba deset minut cesty podsvětelnou rychlostí opustil jeden z úlů hyperprostor,“ opřel se další coilgunový projektil do poměrně vyčerpaného štítu: „Bohužel bude Apollo zničeno dřív, než budeme schopni cokoli zjistit.“
„My ale potřebujeme zjistit, kde mají shromaždiště!“ sevřel Ellis pěst a marně hledal náznak jakéhokoliv nápadu ve tvářích svých podřízených: „Připravte se na vstup do hyperprostoru, zde bohužel nic nezmůžeme,“ kývnul směrem ke Gantové, která přepojila obrazovku ze senzorů na příkazové adresáře hyperprostorových článků.
„Fandral…“ otočil se Jack s prsty podepírajícími bradu.
„Fandral?!... Máte pravdu, generále, Aschenové jistě pošlou veškerá zjištěná data na Aschen a Fandral nás bude moci informovat,“ spadnul Ellisovi kámen ze srdce, že i přes nepřízeň osudu bude Omega plně informována.
„To taky, ale mnohem radši budu, když ty souřadnice budeme mít jenom my.“
„Jak?“ nechápal Ellis, jak by toho mohlo poškozené Apollo proti velké přesile dosáhnout.
„Fandral…“ podíval se na Heimdalla, který vyčkával, s čím se Jack vytasí: „Heimdalle, pokud je Fandral v hlavní databázi Aschenů, určitě bude mít přístup k…mno prakticky všemu, ne?“ přemýšlel Jack nahlas a vymýšlel v hlavě plán, zatímco se Apollo začalo vzdalovat svým pronásledovatelům, přičemž Johnson pumpoval veškerou volnou energii do záďových štítů.
„Teoreticky ano,“ skvěl se v Heimdallově hlase náznak nepochopení.
„Takže i veškeré specifikace o jejich lodích včetně té velké mrchy?“
„Štíty na dvaatřiceti procentech,“ hlásil Johnson průběžný stav, přičemž nezapomínal pálit railguny, jejichž zásobníky byly na povážlivém stavu.
„Ano,“ opět přitakal Heimdall, když mu pomalu začalo docházet na, co Jack naráží.
„V tom případě by neměl být problém vyřadit jejich lodě, když budeme znát přesnou frekvenci jejich štítů, pokud se nepletu, hm?“ pnul se Jack pýchou nad svým geniálním plánem.
Heimdall již nemrhal ani jednou jedinou tisícinou sekundy a ihned se zabezpečeným, nedetekovatelným subprostorovým kanálem spojil s Fandralem, Asgardským špehem v hlavním úložišti veškerých aschenských vědomostí. Jen co obdržel urgentní šifrovanou zprávu, zanořil se hluboko do datového úložiště a systematickým prohledáváním nalezl vše, co bylo potřebné. Celá operace díky vysoké výpočetní rychlosti aschenského superpočítače trvala jen několik krátkých vteřin, přičemž doručení zprávy zabralo několikanásobně delší časový úsek.
„Díky,“ byla poslední přijatá zpráva z Apolla, které přidalo na rychlosti, která mohla poskytnout velice důležitý náskok, než se aschenské křižníky dostanou ke stejnému cíli, k němuž mířilo i Apollo.
Pegas, M6G-932, 5. ledna 2011
Janus se již několik dlouhých minut snažil omezit proudění energie jen do určitých částí, což by umožnilo fungování některých potřebných systémů a zároveň by se zamezilo dalším ztrátám na životech v místech, kde si místní flora prodrala cestu skrz stěny základny.
„Jak to jde? Wraithové začínají zatápět pod kotlem a mým mužům začíná docházet munice,“ vrátil se plukovník Harkins z rychlé návštěvy povrchu, kam Suvorov transportoval několik bezpečnostních týmů spolu s těžkými kulomety a toliko potřebnými zásobami, které však musely být děleny mezi dvě bitevní pole, což byl však problém pouze pozemských vojáků.
„Ještě chvíli,“ netroufal si Janus odhadovat přesný časový rámec a raději zvolil neutrálnější odpověď.
„Tak si pohněte, nerad bych to tady nechával Wraithům,“ připlácnul jednu z C-4ek pod Janusem obsluhovanou operační konzoly.
Janus se ani nenamáhal protestovat a raději se věnoval obnovování energie v komplexu, když se v Harkinsově sluchátku ozval plukovník Smirnov s nejnovějšími zprávami.
„Plukovníku, Sheppard se svými týmy úspěšně pronikl do katakomb pod městem,“ vyvíjelo se vše podle plánu: „Výborně, Janus bude za půl hodiny…?“ kouknul na Antického vědce, který nejistě kroutil hlavou: „…za půl hodiny hotový a…,“ skočil Smirnov Harkinsovi do řeči: „Má deset minut, v hyperprostoru jsme zachytili deset úlů plus doprovod. Díky dřívější bitvě už nemáme plné štíty, Ha’taky jsou poškozené a Serrakiné ještě pořád opravují poškození předních baterií,“ shrnul Smirnov stav aliančních lodí, které již nevypadaly, jako na začátku dne.
„Janus dělá, jak nejrychleji může,“ snažil se povzbudit Januse, jehož ruce kmitaly z jedné strany konzole na druhou v až neuvěřitelném tempu.
Proclarush
V záři slunečních paprsků, za lesku usedající rosy se z členitého, hustého lesa vyřítilo zamaskované mobilní vozidlo, zanechávajíce za sebou prokypřenou půdu a několik pásů udusané trávy. Při bližším pohledu by však zkušený stopař uviděl i několik desítek párů vojenských bot. Desítky mužů a žen aliančních vojsk pod vedením plukovníka Shepparda pochodovali vstříc Věži v zákrytu maskovacího pole, které bylo rozšířeno na maximální dosah.
„Plukovníku, jak se vám jde?“ kontroloval dnes již potřetí kopilot tichého FISTu.
„Už abychom tam byli, svrbí mě prst,“ prošel Ronon kolem Johna, jehož jemné strniště protrhl v poslední době nebývalý úsměv.
„Už jen několik minut, Ronone,“ vytyčil se před zraky všech vrcholek kdysi přenádherného klenotu.
Již dříve však expedice zjistila, že z Proclarush zbyla jen centrální věž a těžce poškozená základna.
„Vidíte to, co my?“ zastavil řidič FISTu jen několik stovek metrů od vstupu do katakomb: „Mám dojem, že o tomhle se zpráva plukovníka Ellise nezmiňovala…“ vyžádal si kopilot přístup ke zprávě, v níž nebyla jediná zmínka o wraithském pancíři kolem centrální věže Proclarush.
„Co mají za lubem?“ zvednul Sheppard zaťatou ruku, díky níž zastavil postup svých jednotek: „Paule, nějakej nápad?“
„Já…já…nevím…možná…“ máchal nesourodě rukama a krčil při tom rameny.
„Možná co?“ zavrčel Ronon, který měl s novým členem v týmu jako vždy problémovější začátek.
„Ronone!“ okřikla Teyla Sateďana a sama pobídla Paula, aby mluvil.
„Neříkali jste náhodou, že ta Věž je prakticky jediná stojící stavba? Vše ostatní je pobořené a podle zprávy doktora McKaye i dost nestabilní…“ odkazoval se na několik let starou zprávu, kterou kvůli této misi prostudoval: „Možná…a je to jen teorie, ale myslím si, že Wraithové zpevňují zbývající části města. Možná by s ním pak mohli i odlétnout.“
„Blbost, na to nemají dost energie…nebo jo?“ podíval se John na Paula, který jen pokrčil rameny.
„Musíme pokračovat,“ bouchnul John do boku FISTu v jehož interiéru zprávu pochopili a opět se vydali na nyní již velice krátkou cestu.
FIST opět srovnal rychlost s chůzí vojska a neustále svými senzory pátral po abnormalitách, které by značily šachtu vedoucí do města.
„Každou chvílí bychom tam měli být,“ sledoval kopilot veškerá data, když konečně nalezl to, co hledal: „Uprav kurz o šest stupňů doprava,“ informoval o tomtéž i Johna, který v doprovodu FISTu zamířil k zarostlé šachtě, do níž musel Ronon svojí zbraní udělat dostatečně velký otvor.
„Víš, že to mohl udělat někdo z Jaffů,“ prohodil John směrem ke svému příteli.
„Svrběl mě prst, a navíc mám od doby, co jsme s sebou vzali Cestovatele i stabilní přísun nábojů,“ zamával před Johnem svojí zbraní a jako první se vrhnul do naprosto potemnělých katakomb, v nichž nebylo vidět ani na krok. Hned po Rononovi šlo lano a až po něm se desítky příslušníků spojené alianční armády v čele se Sheppardem spustili do podzemí.
„Mohl sis něco udělat…“ vydala se Teyla k Rononovi, který si již svítil na cestu a zkoumal nejbližší okolí.
„Vždyť to byly jen čtyři metry,“ zabručel směrem k Teyle a namířil svoji zbraň do první postranní místnosti, jichž bylo jen v téhle části jižního mola několik stovek.
Mléčná Dráha, Merigo, 5. ledna 2011
Pouhých sedmdesát sekund Apollu zbývalo k vytyčenému cíli, jehož útrobami se šířil kouř a rozsáhlý oheň.
„Už teď mohu říci, že v úlu dochází k druhotným explozím, většina Wraithů je buďto mrtvá, nebo hibernuje v kójích, očekávaje, že bude oheň zneškodněn,“ vyobrazil Heimdall na hlavní obrazovce zóny, v nichž plameny likvidovaly vše, na co přišly: „Ale nebude,“ usmál se, přičemž své tvrzení podložil i důkazy: „Oheň již zničil velké množství primárních i sekundárních okruhů, čímž dochází po celé lodi k výpadku energie a tudíž i veškerých systémů…“ přepojil obrazovku na záznamy senzorů na zádi, které zaznamenaly zpomalení aschenských křižníků, které zřejmě konečně zaznamenaly stojící úl.
„Zdá se, že blízkost úlu konečně umožnila obejít mé úpravy jejich senzorů,“ zmizel Heimdall na krátký moment v subprostorovém toku.
„Johnsone, jak jsou na tom technikové s úpravami?“ otočili se Jack s Abem na zbraňového důstojníka, který měl zapojenou přímou linku do hangáru a oblasti raketových sil zároveň.
Johnson přidržel ukazováčkem svoje sluchátko, do nějž jeden z techniků hlásil současný stav.
„Dvě rakety jsou již připraveny, zbylé čtyři budou hotovy během následujících tří minut.“
„Aschenům při současné rychlosti zbývá pět minut k dosažení naší pozice, ale dá se předpokládat, že svoji rychlost zvýší na maximální možnou hranici, přičemž by naší pozice dosáhli za méně než tři minuty,“ porovnal Johnson časová rozmezí, které Apollu, respektive technikům zbývala k úpravě válečných hlavic.
„Vážně proti nim budeme bojovat?“ chtěl se přesvědčit Ellis, že je Jack ochoten riskovat otevřený konflikt s Ascheny, když jsou teď na scéně mnohem nebezpečnější a početnější nepřátelé.
„Pokud nám nedají na výběr,“ nechtěl Jack bojovat o nic víc než Ellis, vedle nějž se opět objevil Heimdall.
„Podle mých výpočtů úlu zbývá přibližně hodina, než v něm dojde k úplné dekompresi…“ na chvíli se odmlčel: „…pokud vůbec tak dlouho vydrží loď pohromadě,“ transportoval veškeré živé Wraithy na žádost Jacka na jedno místo, z nějž nemohli kvůli ohnivé pasti uniknout, přičemž transportoval několik bezpečnostních týmů spolu s vědci na můstek, který byl ohněm prozatím nedotčen.
„Oblast zabezpečena, vědci se pustili do databáze,“ ohlásil velící důstojník stav výsadku, který teď hrál s wraithskými počítači, ohněm a zbývající energií o čas.
Hru s časem sváděli i technikové Apolla, pod jejichž rukama prošly již čtyři rakety, na nichž bylo, pro velice očekávaný nastávající souboj, nutné provést nezbytné úpravy.
„Aschenské křižníky budou do třiceti sekund v dostřelové zóně,“ oznámil Johnson čas, který zbýval do kontaktu.
„Všechny asgardské baterie na maximum, připravené rakety také a pro krajní nouzi i horizont,“ přešel Ellis od čelního průzoru do křesla, v němž se pohodlně usadil.
„Heimdalle, budou fungovat naše transportéry?“ obrátil se Jack na Asgarda, jehož vědomí se pilně připravovalo na průnik do lodních systémů, které nebyly díky Fandralovi sto Heimdalla zadržet.
„Zpráva byla velice důkladná, a jelikož znám frekvenční spektra všech přibližujících se lodí, jejich lodě nejsou přede mnou, ani před transportéry chráněny,“ shrnul Heimdall všechna důležitá fakta do jednoho krátkého sdělení, po němž Jackovi naběhnul lišácký úsměv.
„Myslím, že dostatečným trestem pro Ascheny bude jejich dobrovolně nedobrovolné předání jejich těžkého křižníku do našich rukou,“ otočil se na Ellise, který zíral na usmívajícího se Jacka, když kolem štítu proletěl první, Punitorem vypálený coilgunový projektil.
„Předpokládám, že se mám postarat o transport personálu všech lodí na, dejme tomu, křižník úplně vlevo?“ dotázal se Heimdall, když se do štítu opřely dva projektily zároveň.
„Nenech se zdržovat,“ otočil se Jack zpět čelem k průzoru, když sila opustila dvojice raket, které byly zaměřeny na křižník, v jehož útrobách teď přebývalo několik tisíc Aschenů, což nepotěšilo především podporu života, která byla při tomto množství na hranici svého potenciálu.
Než stihla bodová obrana vůbec zaměřit přibližující se rakety, které díky přesnému frekvenčnímu naladění naprosto ignorovaly štíty, ocitla se loď v totální tmě, která byla způsobena velice silným EM pulsem, jenž byl vytvořen díky inerciálním tlumičům F-302jek.
„Apollo, tady kapitán Roads, podařilo se nám zkopírovat část wraithské databáze, ale víc z toho nevymáčkneme,“ přetlumočil Roads slova techniků, jimž konzole, s jejíž pomocí přehrávali obsáhlou databázi, doslova zemřela pod rukama.
„Johnsone?!“ kývnul Ellis na muže po své pravici, který zaměřil veškerý lidský personál úlu, jehož útroby byly ohněm doslova trhány na malé kousky.
„Dobrá práce,“ pochválil Ellis přes interkom výsadek, který teď do odděleného, do sítě nezapojeného počítače nahrával veškerá stažená data: „Roadsi, vy a váš tým budete ihned transportováni na Aschenský těžký křižník, s nímž poletíte po úspěšném vyřazení subprostorového lokátoru na Omegu,“ nestihl Roads ani otevřít ústa, když se ocitl i spolu se svým týmem na můstku, po němž pobíhalo několik pozemských techniků.
„Ani se nebudu ptát,“ zakroutil Roads hlavou, když se vedle něj objevil malý šedivý mužíček: „Aschenská umělá inteligence potlačena, řídící prvky přeloženy,“ pomohl technikům s nejdůležitější prací, která by normálně zabrala několik dlouhých minut: „Kapitáne, můžete letět, plukovník Ellis chce ponechat stávající vědecké pracovníky na palubě, aby dokončili překlad,“ rozloučil se s nynějším velitelem Punitoru, který v záři hyperprostorového tunelu opustil bitevní pole, do nějž naopak vletěly toliko očekávané aschenské posily ze zbylých solárních systémů.
„Čas vypadnout,“ usmál se Ellis, jehož úsměv byl po velice dlouhé době opravdu nefalšovaný.
Pegas, M6G-932, 5. ledna 2011
Janus, jehož ruce v neuvěřitelném tempu kmitaly z jedné strany panelu na druhou, si díky energii, která proudila do této části základny, mohl dovolit sledovat kromě své práce i senzory dlouhého, ale i krátkého – lokálního charakteru. Oba ukazovaly podobný obrázek. Několik světelných let vzdálená plavidla konstantní rychlostí ukrajovala mílovými kroky distanci, jež jim zbývala k pokusu o znovuobsazení orbity, což se vzhledem ke škodám a vyčerpaným štítům aliančních plavidel zdálo téměř bezproblémové. Druhá obrazovka byla soustředěna na oblasti kolem základny, Proclarush a brány, mezi nimiž jednotlivá měření přepínala. A byl to snímek senzorických údajů brány, která zaujala Janusovu pozornost.
„Co to…“ přispěchal k obrazovce i plukovník Harkins, který si jen domýšlel, co jednotlivé znaky antického dialektu znamenají.
„Bude pršet?“ zkusil zjistit několik informací od zaseknutého Januse.
„Prosím? Co?“ na moment vniknul do Harkinsova vědomí, aby plukovník nemusel opakovat svoji otázku.
„Nemělo by,“ podíval se na atmosférická měření, která ukazovala příjemné teploty kolem 28°C.
„C…nechte to být,“ promnul si Harkins oči a opět svůj pohled věnoval obrazovce, která ukazovala velkou, uspořádanou formaci malých wraithských plavidel, která ve svém středu chránila trojici, přibližně třikrát větších organických strojů.
Proti nim již startovala šestice bojem poznamenaných jumperů, které během již několik hodin trvajících bojů taktéž ukořistily pár šrámů. Ty podobně jako na počátku dnešních bojů utvořily liniovou formaci s pravidelnými rozestupy, což při prvním oťukávání mezi přibližujícími se stíhačkami, přineslo čtyři zničené šipky oproti nulovým ztrátám na straně aliančních strojů, které udělaly velice rychlou otočku a okamžitě se vydaly do pronásledování vzdalujícího se soupeře. Ten již uvolnil uzavřenou trojici, kterou šipky chránily vlastními těly. Tato těla teď zachytávala koncentrovanou palbu pozemských zbraní, v podobě RPG a raket. To už se do zad „prchajících“ strojů dotáhly i jumpery, které si klestily cestičku k trojici těžce hlídaných, organických plavidel. Naneštěstí pro ně, naštěstí pro Wraithy byla trojice „bombardérů“ v ideální palebné pozici, což věděla i šestice oslizlých pilotů, jejichž přístroje konečně zapípaly.
„Palte!“ znělo ve všech třech kokpitech unisono, přičemž se ze spodních rozevírajících se prostorů vysunula obrovská organická děla.
Ta po zacílení ihned spustila dvojitou salvu, přičemž se šestice obrovských fialových paprsků vyřítila vstříc svému cíli – nepropustnému, alianční síly chránícímu, štítu. Piloti šipek i wraithských bombardérů s napětím čekali na výsledek palby. Se stejnými, avšak v základu protichůdnými očekáváními šestici paprsků pozorovali všichni alianční vojáci a velící důstojníci. Paprsky každou tisícinou sekundy ukrajovaly obrovský kus zbývající vzdálenosti, než se ve zcela očekávaný a počítači předpovězený čas rozrazily o mohutný antický štít.
„Znovu!“ zněl v hlavách Wraithských pilotů rozkaz, který inicioval nové salvy nejen paprsků, ale i zbraní samotných šipek, jejichž počet se s každým, nově vypuštěným dronem snižoval.
Paprsky se i tentokrát velmi rychle prokousaly prostorem mezi hlavněmi a hranicí štítu, ovšem výsledek byl nadále stejný. Štít – 2: Wraithové – 0.
„To není možné, podle simulací měla na zborcení toho štítu stačit pětice paprsků,“ udeřil dva metry vysoký a zjevně rozhořčený Wraith do modrého, neaktivního antického křesla, před nímž stála organická konzole, nad níž byla obrovská obrazovka promítající průběh útoku z pohledu pilotů.
„Zajímavé,“ hleděl v několik tisíc kilometrů vzdálené dokovací stanici Janus na data, která se mu promítala díky senzorům krátkého, respektive lokálního dosahu.
„Co se děje?“ nechápal Harkins, proč by měl tento pošetilý útok Januse vůbec vyvést z míry.
„Prakticky nic, ale teoreticky…“ odmlčel se Janus, na nějž navázal Harkins: „Teoreticky ty paprsky měly projít?!“ pronesl svoji domněnku napůl jako otázku a napůl jako oznamovací větu, podtrhující nevědomé zděšení.
„Ano,“ přestal Janus pracovat na obnovení energie pro celou základnu, jejíž přední stěna již schytala obrovské množství omračujících pulsů, které by obyčejného člověka prakticky zabily.
„Já ale myslel, že ten štít je to nejlepší, co jste kdy vytvořili a není nic, co by jím bez správné frekvence prošlo?“ zavzpomínal Harkins na veškeré informace, které se o štítu, chránícím samotnou Atlantidu, dozvěděl.
„Štít chránící vojáky u brány je naprosto jiný, avšak ve své podstatě zcela totožný s tím, který kdysi chránil Proclarush,“ přistoupil blíže k Harkinsovi, který opatrně couval směrem vzad, než narazil do jedné z konzol, přičemž mu Janus pro lepší přenos informací a vzpomínek přiložil ruce na obě strany hlavy.
Pegas, M6G-932, 8 079 let před Kristem
Po všem Antikům známé operační místnosti vůbec prvního vybudovaného města Proclarush, které před necelým milionem let dosedlo na pevninu této nevelké planety, pobíhalo velké množství jeho obyvatel. Přenášeli kufry a krabice z jedné místnosti do druhé a ti, co právě měli službu, pečlivě sledovali veškerá data, která se jim vyobrazovala na ultra-plochých obrazovkách. Ta samá data sledovala i Velká Rada Antiků, která za hlavní sídlo jejich říše považovala právě Proclarush, které však bylo stejně silné a stejně smrtící jako o několik stovek let mladší Atlantida.
„Morosi, dálkové senzory zachytily další vlnu wraithských úlů, křižníků a zásobovacích lodí!“ poukazovala jedna z radních na beznadějnost současné situace: „Naše lodě jsou přečísleny pět ku jedné. Ani Aurory si s takovou přesilou neporadí,“ věděli naprosto všichni, že při střetech jedné Aurory a jednoho úlu neměli Wraithové šanci, avšak technologická převaha se ztrácela úměrně s koeficientem přečíslení.
Moros si rezignovaně odfoukl a podíval se do očí každému radnímu jednotlivě: „Víte, kde mě najdete; vydejte rozkaz k evakuaci,“ zastavila jej právě radní, která zapříčinila Morosovu reakci: „Proč to…“ nenechal si Moros skákat do řeči: „Protože nevěřím nikomu tolik, jako sobě!“ opustil zasedací místnost, přičemž zamířil ke křeslu, které před deseti tisíci lety bylo tam, kde jej měla i Atlantida.
Mezitím co Moros mířil do místnosti s křeslem, celým městem se rozezněl signál podněcující přesun obyvatel na jedno z evakuačních stanovišť, které prozatím nebylo Wraithy napadeno, tím pádem ani ohroženo. Na orbitě panoval zmatek a situace pro Antiky nevypadala přívětivě. Každá z pěti Auror úpěnlivě bojovala s trojnásobnou přesilou úlů a dvojnásobnou přesilou doprovodných plavidel v podobě křižníků, přičemž se zásobovací lodě držely z dosahu palby. Obrovské a „nepohyblivé“ kolosy kropily povrch stejně statických a ještě „nepohyblivějších“ a méně manévrovatelnějších organických úlů, které svému protivníkovi dávaly řádně pokouřit.
„Zničte už konečně ty lodě,“ rozkřičela se královna velící wraithskému útoku na své „lokaje“, kteří však pumpovali do zbraní a regenerace trupů veškerou dostupnou energii, které nebylo kvůli zapojeným hibernačním kójím pro potravu dostatek.
Doprovodné křižníky však plnily svoji roli dokonale a neustálými „okružními jízdami“ zaměstnávaly velkou část zbraňových baterií, které v podobě bodové obrany chrlily jeden žlutý energetický puls za druhým. Úly mezitím likvidovaly zásoby energie v bufferech, díky nimž štíty Auror stále nepropouštěly jak jednotlivé střely, tak pokusy křižníků a šipek o transport Wraithů na paluby lodí. Oproti úlům se Aurory nemusely potýkat s energetickými bariérami, které by dronům, nebo zbytku energetických baterií zamezovaly v průchodu na trupy, které s přibývajícím časem začaly ztrácet na integritě a soudržnosti. Zlatavé chobotnice pod vedením zkušených pilotů manévrovaly mezi mračny šipek a s chirurgickou přesností si po průniku trupem razily cestu k energetickým jádrům úlů, kde vyvolávaly obrovské exploze trhající jednotlivé části chodeb, kójí a hangárů na padrť. Dalších sedm úlů bylo odejito, což toliko přetěžovaným štítům velice pomohlo. Spolu se sedmi úly se však mezi mnoho povznesených Antiků dostala i zhruba třetina posádky explodující Aurory, která díky přílišné blízkosti jedné ze svých sester zničila i ji. Osmnáct ku třem. Takový byl obrázek bojiště, po jehož poli se potulovalo mnoho trosek organické i metalické struktury. Bojiště, které bylo kromě slunečních paprsků a paprsků odrážejících se od plynného obalu planety prosvětlováno i bílými energetickými stopami, které za sebou povznášející se Antikové zanechávali. Bojiště, na nějž se největší možnou rychlostí blížilo i Proclarush, které svými obrovskými děly pročíslo hned dvojici křižníků a jeden obrovský úl skrz na skrz. Moros, jehož mysl ovládala jak Proclarush, tak velké množství dronů se v modře podsvíceném křesle pomalu točil kolem dokola, přičemž ještě stíhal komunikovat s veliteli Auror, jejichž počet se po úspěšném náletu jednoho z křižníků snížil na pouhé dvě.
„V momentě, kdy vaše štíty klesnou na minimální bezpečnou sílu, zamiřte pod štít,“ počínal si Moros, vůdce Antiků, velice zkušeně. Zhruba jedna osmina obyvatel již byla evakuována a další osmina urychleně, avšak stále uspořádaně opouštěla město, na jehož štít se přesměrovala veškerá palba sedmi úlů a osmi křižníků, které na bitevním poli spolu se zásobovacími loděmi ještě zbývaly. Trojice ZPM „spokojeně předla“ a neustále všem systémům dodávala čistou, prozatím ničím nepřekonanou technologickou energii, jíž předčily snad jen energie přírodního rázu. Když se město konečně prokousalo atmosférou, mohlo zapojit hvězdný pohon na plnou sílu, která jej vrhnula vstříc zbývajícím protivníkům, jimž se blížila řádná porce posil. Jen co byla mola v nejlepší možné palebné pozici, opustily hlavně zbraní salvy energetických paprsků, které opět zničily několik úlů a několik křižníků. Spolu s drony, které Moros vypustil z téměř poloprázdných skladů, se bitevní pole během jednoho velice účinného náletu pročistilo, nechávajíc proti obrovskému městu a dvěma Aurorám jen dva úly v doprovodu šesti křižníků, které na rozkaz královny, nabraly kolizní kurs právě s Proclarush, jehož zbraně dostaly další várku čiré energie. V přesně pravý moment paprsky pročísly chlad černočerného vesmíru, zanechávajíc po sobě pouze spoušť. Všech šest křižníků v téměř stejný okamžik explodovalo.
„Ještě dva úly,“ počítali jednotliví operátoři počítačových terminálů zbývající nepřátele, kteří zažehnuli hyperprostorové články a snažili se opustit sluneční soustavu, do níž vstoupilo zhruba čtyřicet úlů v doprovodu dvaaosmdesáti křižníků a jednašedesáti zásobovacích lodí.
„No to mě…“ zírala většina Antiků v němém úžasu na tu sílu, která se vyřítila z hyperprostorových tunelů, které na bojiště přivedly smrt a zkázu.
Moros neváhal ani tisícinu vteřiny a vyslal proti nově příchozím vše, co mohlo Proclarush nabídnout. Tisíce chobotnic a energetické paprsky šlehající v až neuvěřitelném tempu. Ještě nikdy v historii se Antické město nepostavilo tak výrazné přesile. Bohužel pro Antiky bylo zcela patrné, že Proclarush a ani Atlantida nebyly vystavěny za účelem válčení. Drony spolu s paprsky sice zničily zhruba třetinu příchozí flotily, ovšem s prázdnými sklady a silně zatíženými ZPM, jejichž síla již dávno nebyla na sto procentech, se těžce vítězí. Jen co se Wraithové vzpamatovali z direktu, jež jim Proclarush uštědřilo, začali otěže bitvy přebírat oni. Tentokráte si mohli dovolit pumpovat mnohem více energie do zbraní a regenerace, což bylo velmi dobře znát na rychlosti, s níž síla mocného štítu chránící Proclarush začala klesat a v některých enormních chvílích dokonce kolabovat. Moros tušil, jak tato bitva dopadne a i když byl ještě čas snížit, alespoň teoreticky, nepřátelské síly do zvládnutelných čísel, v jednom jediném kratičkém momentě podlehl pochybnostem a vydal rozhodnutí, které rozhodlo o výsledku a následné budoucnosti této, ale i příštích bitev.
„Operační, zrušte evakuaci a přikažte všem, aby se uzamkli ve svých pokojích, Proclarush jde k zemi,“ opět po delší době zavřel oči a nasměroval město na souřadnice, kde byla dokovací stanice, jíž Proclarush, před několika minutami opustilo.
Moros vypustil ještě několik paprsků, ale to bylo vzhledem k nutnosti otočit město motory směrem k protivníkům vše, co zvládnul, přičemž se mezi příchozí energii a kolísající štít města postavila zbylá dvojice Auror, jejichž sklady byly téměř na nule a štíty zhruba na polovině.
Jako by to dělal každý den! Moros nasměroval Proclarush tak, aby tření vytvářené při klesání atmosférou bylo co nejnižší, přičemž síla štítu zůstala téměř netknuta. Když do spokojeného dosednutí zbývalo několik desítek tisíc kilometrů a pouhých několik minut, uviděl na obrazovce explozi obou Auror, které hrdinně položily svůj život na oltář války.
„Je to tady,“ zamumlal si se srdcem v krku Moros, když se do štítu opřely desítky, stovky, ba i tisíce energetických pulzů. Při vší technologické převaze a síle, kterou Antikové a jmenovitě Proclarush disponovalo, byla nynější síla Wraithů něco, s čím se nemohli rovnat. Proclarush letělo přibližně v kilometrové výšce, když štít na několik sekund probliknul a propustil desítky střel, které se s chutí zakously do plátování mol, věží a veřejně přístupných prostranství, kterých na Proclarush bylo víc než dost. Několik střel zasáhlo generátory štítů a prošpikovaly motory skrz na skrz, což zapříčinilo nenadálé rychlé klesání několik desítek metrů za vteřinu, několik tisíc kilometrů od cíle, který mohl Proclarush poskytnout výhodu a čas. Drony z oblasti kolem dokovací stanice se sice vznesly směrem k obloze, avšak škoda již byla napáchána a Proclarush s obrovským zaduněním a velice hlasitou explozí zapíchlo jedno ze svých mol do půdy. Bitva o Proclarush zdála se rozhodnuta.
Pegas, M6G-932, Současnost
Prakticky v tom „nejlepším“ Januse vyrušila z koncentrace jedna z kontrolek, která signalizovala nalezení jedné z mnoha chyb a poškození energetické rozvodné sítě.
„Týmy tři a šest ozvěte se!“
„Tým tři slyší, tým šest slyší!“ ozvaly se oba týmy hned po sobě v Janusově sluchátku.
„Dvě patra pod vámi je v té samé chodbě, kde se nyní nacházíte na stěně průlez do prostor, kudy vede energetické vedení. Jedno z čidel zde identifikovalo nějaké potíže, překontrolujte to prosím,“ podíval se Janus na obrazovku, kde se odpočítávaly poslední čtyři minuty do příletu Wraithů.
Janus se podíval na plukovníka Harkinse, který se držel za hlavu a snažil se vstřebat vše, co mu ukázal tak, jako to kdysi udělal i Moros jemu.
„Já…já to nechápu, myslel jsem, že vaše štíty by měly fungovat do té doby, dokud je v ZPM energie,“ byla zrovna tato část tím nejvýraznějším, co Harkinsovi utkvělo v paměti.
„Teď už ano…“ prohodil Janus směrem k plukovníkovi, přičemž se s jeho dovolením opět spojil s jeho vědomím.
Pegas, Lantea, 8 079 let před Kristem
Chladnou deštivou noc Pegasské domovské planety Atlantidy protrhnula kromě velkého množství zářivých fialovo-bílých blesků, Atlantida. Atlantida, která po úspěšném zákroku na planetě s kódovým označením M6G-932 zničila celou osminu wraithské flotily, čímž de facto osvobodila Proclarush z drápů svého nepřítele a předešla tak dalšímu zdokonalení wraithské technologie, se klidným tempem snášela na své dřívější souřadnice, které před několika dny opustila kvůli operaci v hloubi nepřátelského teritoria. Na ošetřovně a v provizorně vytvořených prostorách ležely tisícovky zraněných Antiků, mezi nimiž nechyběl ani těžce zraněný vůdce – Moros. K němu si hloučkem zvědavců klestil cestu Janus – mladý nadějný vědec, který šel ve stopách svých rodičů, kteří byli přítomni na Proclarush během útoku Wraithů. Oba však měli štěstí a byli mezi prvními, kdo město během vyhlášené evakuace opustili.
„Janusi, stůj…“ křičela matka za svým synem, který Morose obdivoval z celého svého srdce: „Janusi!“
Janus však neposlouchal a jen co se naskytla skulina, proklouznul až k Morosovi, nad jehož otevřenými zlomeninami levitovala lékařská technika, napravující vše, co doktoři pomocí hrubé síly napravili.
„Ja-si, přis-p“ vykoktal ze sebe zesláblý Moros, v jehož koutcích úst byla zaschlá krev: „Mu…Musíš nás zach-it! Vím, že…že t- d-žeš!“ odpadl vyčerpáním, přičemž Janusovi umožnil nahlédnout do jeho mysli, čímž mu předal veškeré potřebné informace a k nim i nápovědu, čím konkrétním by měl k záchraně přispět.
Jen co se Morosova bezvládná ruka zastavila několik centimetrů nad podlahou, Janus již opouštěl ošetřovnu a s hlavou plnou nápadů mířil do jedné z věží severozápadního mola, na němž se hrdě tyčila dvojice Auror. O několik minut později, kdy se konečně dostavil do své laboratoře, v níž vyčkávala menší skupinka stejně starých a stejně nadějných vědců, přistoupil k oknu a vyčkal, až se kolem něj pět dalších vědců shromáždí.
„Posaďte se,“ vyzval své kolegy, přičemž zaujal stejnou polohu jako oni.
Všichni seděli v tureckém sedu, zatímco své ruce natáhli směrem do středu, kde mohli uchytit Janusovu ruku. Jen co se jej všichni dotýkali, přiložil i druhou ruku a započal tím výměnu všech informací a obrazů, které mu poskytnul Moros, než vyčerpáním organismu odpadl. Všichni zúčastnění křivili ústa při procházení jednotlivých obrazů, když přenos skončil a Janus se všem podíval do očí.
„Nápady?“ zeptal se svých kolegů, vstal z tureckého sedu a přešel k jedné z konzol, kde si vyobrazil městský štít a veškeré jeho specifikace.
„Jak můžeme vylepšit něco, co je na své maximální technologické hranici? Pokud víme, jedna z možností, jak nadále vylepšovat naše štíty je možná jen tehdy, pokud skupina na Dorandě uspěje a podaří se jí zprovoznit projekt Arcturus!“ shodli se téměř všichni kolegové mladého vědce, který s touto možností počítal: „Velice správně, ale…“ zvednul svůj ukazováček a pobídl své kolegy, aby se k němu připojili.
Jediné, co mohli vidět, byla nejrůznější specifika štítu a jakési schéma modulu nulového bodu, který v sobě ukrýval „mini-vesmír“ s jehož pomocí modul čerpal energii a dodával tím městům, lodím, ale i základnám potřebnou energii.
„Jedna možnost by tu byla,“ ozval se o několik měsíců mladší muž z hloučku stojících Antiků.
Janus zářil nedočkavostí, zdali se mladý, avšak stejně talentovaný kolega opět předvede, jako vědec, který je pro úspěch riskovat i jemu nejdražší věc, jak to již v minulosti dokázal: „Problém totiž nutně nemusí tkvít v tom, že by naše štíty byly příliš slabé,“ poučil se z dřívějších „rozepří“ a raději dával svým méně talentovaným kolegům pár drobečků: „Naopak, sami jste to řekli, naše štíty již nelze z technologického hlediska vylepšit…“ podíval se na Januse, který přikyvoval a tušil, že opět udeří na správnou hlavičku: „…ovšem jejich výdrž může být razantně prodloužena,“ vystřelila ruka jedné z kolegyň vzhůru: „Nenavrhuješ tady přemostění bezpečnostních pojistek a nechat štít čerpat energii přímo z modulů?!“ odmítala uvěřit, že by to Janus, či Ephram navrhovali.
„Přesně tak, štít by nebyl závislý na bufferech, přičemž by štíty měly neustále plnou sílu, dokud by v modulech bylo, byť i jen jediné procento síly,“ smál se Janus od ucha k uchu, neboť to bylo přesně to samé, co jej napadlo a k čemu jej Moros navedl.
„Šílenost! Vyhodíte celé město do povětří, jen co se na nás Wraithové zase sesypou a věřte mi, že teď už je od napadení Atlantidy nic nezastaví!“ prskal jeden z Ephramův kolegů kolem sebe.
„Souhlasím, ale bohužel není jiné cesty a naše technologie již mnohokrát předčila naše očekávání a upřímně řečeno i technologické návrhy,“ uklidnil Janus nadšení mezi všemi, přičemž na každý jednotlivý monitor přeposlal jednotlivé úkoly, na nichž bylo třeba zapracovat, aby byla Atlantida připravena včas: „Vrhněte se do práce!“
Pegas, M6G-932, Současnost
„Ah…takže?“ musel se Harkins chytit konzole, která byla přímo za ním.
Janus však přispěchal na pomoc a usadil jej na podlahu, kde se zády opřel právě o konzolu: „Chvíli může trvat, než všechny obrazy zpracujete a mozek je zatřídí,“ obešel Janus konzolu a začal opět pracovat na přemostění některých energetických uzlů, které byly poškozeny.
„Týmy tři a šest by už měly být…“ nestačil dopovědět myšlenku, když zahlédl, jak oba týmy vstupují do míst, kudy vedly vysokonapěťové rozvody.
„Tady tým tři. Co konkrétně hledáme?“
„Cokoliv, co bude vypadat, že tam nepatří. Několik tisíc let tu žila zaostalá společnost, velké množství zvířat, Wraithové…“ pokračoval by ve výčtu, kdyby jej velitel šestého týmu nepřerušil: „Asi jsem našel závadu,“ sledoval spolu se svými muži několik těžce spálených a zbytky masa pokrytých koster, vedle nichž ležely sekery, pily, ale i kuše a další primitivní zbraně.
„Máme zde několik těl, zřejmě původních obyvatel. Vedení energie je přeseknuté…“ sledoval jednotlivá vlákna, která byla přeseknuta jedním mocným tesem.
„Idioti,“ odfrknul si Harkins, načež se konečně postavil zpět na své nohy: „Takže to díky vám Atlantida přežila to dlouhé obléhání a následný odchod Antiků do Mléčné Dráhy?“
„Nerad si připisuji veškeré zásluhy…ale ano, dá se to tak říct,“ ukázal Harkinsovi, jak se bezradní a vysoce znepokojení Wraithové snaží uniknout jumperům, které se daly do ničení jak šipek, tak tří, bombardéry připomínajících, strojů.
Wraithové se však nehodlali smířit s tímto neúspěchem, přičemž vyslali další desítky fialových strojů, které měly poskytnout dostatečný čas, a hlavně palebnou sílu, která několikanásobně předčí tu, s níž sem přiletěly stíhací stroje F-302, Glidery a Jumpery, které jako jediné operovaly v atmosféře. Letouny F-302 a Glidery se totiž připravovaly na přílet Wraithských posil, které se měly do sluneční soustavy dostavit během následujících dvaadvaceti sekund, což technikům nedávalo již moc času na závěrečné přípravy. Dokonce ani Asgardům na Suvorovovi a Ophrysovi, jejichž štíty se před krátkou chvílí konečně přehouply přes pětaosmdesát procent.
„Pumpujte do předních emitorů veškerou dostupnou energii, odpojte nepotřebné systémy a sekce, kde se nenachází personál,“ vydal Smirnov poslední rozkazy, než se doslova před čumákem pošramoceného Suvorova otevřela hyperprostorová okna, z nichž vyskočila početná formace smrtících úlů.
„Pal!“ znělo můstky všech aliančních plavidel v tentýž moment, když se první pozemské, orbánské, ale i jaffské paprskové zbraně prokousaly zpomalujícími plavidly. Hned tři se podařilo první salvou vyřadit, což bylo do začátku nadcházející bitvy výborné.
Ještě, než se stihli Wraithové rozkoukat Suvorov spolu s Ophrysem načaly další nepřátelská plavidla, která za přispění aschenských plavidel v područí serrakinských obyvatel „opustila“ sluneční soustavu.
„Vypusťte 302jky,“ nechtěl nechat šipky bez povšimnutí.
Smirnov přitom sledoval, jak se do šipek pustily Glidery, které se s početnějším nepřítelem propletly a vytvořily nepřehledný obraz plný explozivních „cákanců“. Explozí bylo nespočet, stejně tak mrtvých na obou stranách, což způsobovalo hromadění trosek, ale také všemožných emocí od rozčílení, přes uvědomění si blízké smrti až po hrdost, kterou prožívali především Jaffové, kteří plnili svoji povinnost se ctí a umírali jako svobodní. Úplně opačné pocity, zdali se tomu tak dalo říkat, prožívali Wraithové. Smrt jednoho je tragédií, ale stovek a tisíců již pouhou statistikou, na níž stejně nelpěli a nové vojáky doplňovali v takovém množství, co jejich generátory a královny stačily. I tak se jejich množství, konečně po několika stovkách tisíc let, začalo zmenšovat, což dovedlo Zemi, respektive nynější Alianci Mléčné Dráhy k prahu vítězství. Teď se však alianční jednotky musely potýkat s mnohačetnou přesilou, která již od samého počátku neumožňovala jakkoli zvrátit tento předem daný stav. Wraithové i vlastně díky technologii Asgardů a Aschenů dokázali alespoň částečně smazat propastný technologický rozdíl, což při početní výhodě bylo citelně znát. Štíty Ophryse a Suvorova již paběrkovaly kolem jedna až třiapadesáti procent, přičemž se štíty aschenských plavidel pohybovaly o zhruba deset procent níž. Stejně tak jaffská plavidla, která byla v předchozích bojích nejvíce poškozena.
„Tady plukovník Smirnov jaffským velitelům,“ nechal se spojit na obě lodě zároveň, přičemž tento krok již konzultoval jak s velitelem Lepem, tak asgardskými techniky, kteří neměli jiné nápady: „Pokud vaše štíty klesnou na minimální sílu, zamiřte na místo setkání, kde opravíme nejnutnější poškození, dobijeme štíty a opět se sem vrátíme,“ poslal Aegir na obě lodě souřadnice a opět se vrátil k prolamování frekvenčních kódů, což se mu za krátkou chvíli opravdu podařilo, čímž rozesel smrt na dalším úlu, který s sebou vzal i dva poblíž letící křižníky.
„Dobrá rána,“ sepjal Smirnov pěsti a sledoval, jak se vlny šipek snaží prorazit silnou blokádu kolem Ophryse, který byl pro Wraithy jako rudá barva pro býka. Většina šipek však mířila do spodní atmosféry, kde svítil ničím neohrožený antický štít, jehož zdrojem energie byla momentálně dvojice FISTů, které prozatím nebyly potřebné v boji. I k němu se však již několik hodin schylovalo, což lidé, ale i Wraithové cítili, neboť byly obě strany připraveny plně dostát svým povinnostem. O to víc byli Wraithové nažhaveni, když se na čirý štít snesla zběsilá palba přibližujících se šipek a opětovně i již pouze jednoho stroje, který před malou chvílí měl antický štít zbořit. Alianční síly bohužel ztratily čtyři ze šesti jumperů, přičemž se zbylé dva zamaskovaly a přistály pod deštníkem kvůli drobným opravám a doplnění zásob dronů. To nahrávalo Wraithům, kteří zatápěli teď již zapojenému ZPM a zároveň sledovali, jak se bitva na orbitě mění v přesvědčivé vítězství, když dvojice jaffských Ha’taků skočila na místo setkání, kam se za krátkou chvíli vydala i dvojice aschenských křižníků, které ještě před skokem zničily dva úly.
„Zdá se, že je to teď jen na nás,“ zkontroloval Smirnov stav štítů obou plavidel, která se pohybovala na hranici dvaceti procent: „Dejte vědět velitelství, že si na chvíli odskočíme a že za hodinku budeme zpátky,“ transportoval Aegir spolu se Sigynem dvojici nukleárních hlavic do hloučků úlů a křižníků, což významně poškodilo wraithské síly. Těch na bojišti zbyly už jen tři čtvrtiny, což však i do budoucna dávalo Wraithům naději na udržení M6G-932.
Katakomby Proclarush
Na Wraithy nažhavený Ronon za doprovodu několika desítek aliančních vojáků procházel již poměrně známými chodbami a místnostmi, které se na Atlantidě nacházely jen zhruba kilometr a půl od kořene hlavní věže, která byla vlastně tím jediným, co na Proclarush viditelně stálo.
„Plukovníku, jak je možné, že jsme tu doposud nenarazili na žádného z Wraithů? Musí přece vědět, že dříve nebo později se pokusíme město obsadit,“ proklestil si Paul cestu k Johnovi, který svojí zbraní kryl Rononovi záda.
„Možná jsou tyto sekce nepřístupné…“ podíval se na Paula, který souhlasně kývnul, načež se přidala i Teyla: „Anebo nás očekávají a zabarikádovali se v hlavní věži,“ zapípal Paulovi tablet.
„To je od generála Browna,“ otočil tablet směrem k Johnovi, který věděl přesně co zpráva: „Protokol Merlin aktivní!“ znamená.
„Tak jo lidi, Wraithové mají orbitu zase pod kontrolou, jak jsme očekávali,“ na chvíli zastavil postup jednotek: „Velitelství naposledy rozšíří štít a zapojí zařízení plukovníka Carterové, na němž několik let pracovala. To dá našim lodím dostatek času zregenerovat štíty, aby mohly účinně bojovat a dobýt tak zpět orbitu. Naše rozkazy se nemění, my stále musíme dobýt operační a zamaskovat stejným způsobem město,“ zaštěrchal Paul s batohem, v němž byl již sériově vyrobený přístroj, který vycházel z Merlinova maskovacího zařízení.
K tomu však bylo zapotřebí dostat se do místnosti s podstavcem pro ZPM, kde by šlo nejsnáze připojit náhradní energetické zdroje spolu se zařízením.
Prostor brány
Jak John popsal situaci, tak se také stalo. Technikové naposledy rozšířili štít na jeho již maximální udržitelnou hranici, přičemž se do energetických okruhů zapojil přístroj, který kolem bubliny napřed opředl nepropustný a neviditelný „plášť“, jímž sice šipky, bombardér i energetické pulsy prošly, avšak atomy všeho uvnitř již byly přesunuty do jiné dimenze, v níž nikomu nehrozilo žádné nebezpečí. To samé se však nedalo říci o několikaset členné skupině mužů a žen různé příslušnosti, kteří v přilehlých lesích velice účinně redukovaly počty Wraithů, kteří právě z těchto lesů chtěli přepadnout jednotky, které v následujících hodinách opustí úkryt antického štítu.
Proclarush
Velmi početná skupina se opět dala do pohybu, přičemž její kroky mířily právě do středu nejspodnějšího patra centrální věže, kde se nacházela místnost, kolem níž bylo město vybudováno – rozvodna energie. Jeden z mnoha problémů s tímto městem byl však ten, že přístupové cesty byly za těch deset tisíc let přinejlepším zasypány, v tom horším případě zcela zničeny, což se zcela reálně mohlo týkat i samotného podstavce, v němž bylo dle Rodneyho pouze jedno ZPM, které bylo zcela vybito, když spustil hvězdný pohon a tím zachránil Ronona s Teylou před jistou smrtí chobotnicemi.
„Pane, přístupové chodby k místnosti s moduly jsou zasypány…“ vrátila se několikačlenná předsunutá skupina, aby podala hlášení: „…tedy alespoň z naší strany,“ navrhla jedna z příslušnic této skupiny malou zacházku, kde, již však mohli číhat Wraithové.
„Wraithové musí mít ty chodby dobře zmapovány, jinak by nás už určitě sundali,“ připojil se k Sheppardovi Lorne, který se spolu s několika Jaffy přesunul z chvostu celého „vláčku“.
„Stejně tam budeme muset jít, tak co řešíte,“ nebavilo Ronona chatování offline, přičemž opět předpažil obě ruce, v nichž svíral svoji léty prověřenou zbraň.
„Už máme informace o počtu Wraithů ve městě?“ podíval se Sheppard na Paula, který kroutil hlavou: „Ale troufnu si tipnout, že možná i tisíc,“ ozval se z chodby před nimi zvuk wraithských stunnerů: „Asi už je nebavilo čekat,“ vydal Sheppard ještě poslední rozkazy, než se spolu s polovinou osazenstva vydal vstříc Wraithům, kteří zřejmě narazili na druhý průzkumný tým, který oproti prvnímu zkusil štěstí a obešel zasypané chodby.
„Plukovníku Shepparde, tady komandér Drax, nepřítel nás napadl, potřebujeme vaši okamžitou asistenci,“ sdělil ještě velice detailní popis cesty, než vysílačka utichla.
V momentě, kdy Ronon doběhl do chodby, kde byl druhý průzkumný tým napaden, zbyly na zemi pouze zbraně a vysílačky.
John neváhal ani chvíli a vydal patřičné rozkazy, kterými nasměroval svoji skupinu směrem do operačního, kde očekával velice tuhý odpor, ale především někoho, kdo velí zdejším Wraithům. Druhá půlka se mezitím vydala již pročištěnými chodbami do místnosti s moduly nulového bodu, která byla pro následný úspěch zcela zásadní. Obě skupiny díky poměrně úzkým chodbám vcelku rychle postupovaly, což všechny těšilo, neboť se s minimálními ztrátami probili zhruba do čtvrtiny centrální věže a téměř k rozvodné místnosti. Nebyli by to ale Wraithové, aby neměli v rukávu nějaké to eso.
„Je na čase ukázat našim hostům, jak jsme si vylepšili interiér našeho města,“ seděla zdejší královna v antickém křesle, které sice nefungovalo, ale přesto se v něm docela pohodlně sedělo.
Jen co v hlavách poddaných přestala rezonovat „aktivační“ myšlenka, objevily se v hloučcích obou oddělených aliančních skupin bílé záblesky, které do chodeb transportovaly napřed omračovací bomby a hned po nich velká množství vojáků, kteří se na několika jedincích nakrmili, některé odvedli na transportní stanoviště a zbylé odvedli do věznic, které byly vytvořeny z několika větších pokojů.
„Plukovníka Shepparda a jeho tým přeneste do vězení!“ seděla zcela bez hnutí a bez špetky strachu, že by snad Wraithové mohli být poraženi: „Máme pro ně malé překvapení.“
Poddaní Wraithové ovládaní myšlenkami královny velice rychle lokalizovali Johna, Ronona a Teylu, přičemž všechny tři vzali nejkratší cestou do antické věznice, kde již seděla zhruba metr devadesát vysoká postava. Ta si s velkým zaujetím prohlížela všechny tři členy, přičemž trpělivě čekala, až se některý z nich probere.
O třicet devět minut později
Po zhruba tři čtvrtě hodině se jako první probral Ronon, jehož tělo se s následky omráčení opět vyrovnalo nejrychleji, přičemž jej lehká bolest hlavy a paralýza končetin nesvazovala tolik, jako Teylu či Johna.
„Kruci,“ byla první myšlenka, která proletěla jak hlavou, tak otevřenými ústy, když se probral z omráčení.
Během setin vteřiny se postavil na své nohy, a aniž by si všimnul vedle sedícího vězně, ihned zkusil probrat Teylu s Johnem, kteří pozitivně reagovali na bolestivé podněty: „Au…“ plácnul John Ronona po ruce, která jej silně štípla na tváři: „Co…kde…?“ posadil se spolu s Teylou, přičemž se zběžně prohledal.
„Naše zbraně, vysílačky…všechno vzali,“ sesumíroval Ronon očividná fakta, avšak stejně jako jeho dva kolegové, byl přerušen hlasem neznámého člověka, který k nim seděl zády.
„Kdo jste?“ ujala se Teyla oslovení.
„Kdysi jsme si slíbili, že až se znovu setkáme, budeme opět nepřátelé…“ mluvil pro všechny členy trochu scestně: „…Ovšem tenkrát to bylo za jiných podmínek,“ postavil se na nohy a pomalu, proti směru hodinových ručiček, se otočil.
„My se známe?“ zaměřil se Sheppard na specifické tetování kolem levého oka, které již v minulosti mnohokrát viděl.
„Jsem dotčen, Shepparde, že mě nepoznáváš,“ natáhl k plukovníkovi ruku, aby si s ním mohl potřást.
„Todd?!… Chci říct…“ sledovali všichni tři se zaujetím tvář muže stojícího proti nim, přičemž se snažili racionálně vysvětlit naprosto nečekanou změnu: „…Vypadáš…jinak?!“ nevěděla Teyla jestli chce použít otázku nebo oznamovací větu.
„Ano, to my všichni,“ poukázal na fakt, že ani Teyla s Johnem a Rononem nezůstali stejní, jako při jejich posledním setkání: „Co se ti stalo?“ zapomněli všichni na několik měsíců starý incident, kdy Todd za pomocí lsti a výhružek uprchl s wraithským křižníkem: „To je, jak vy říkáte, na dlouhé povídání,“ bylo patrné, že změn se dostalo nejen ve vzhledu, ale i chování.
„Vsadím se, že teď máme dost času,“ kopnul John do energetického pole, které obepínalo vnitřní strany cely: „Až bude čas, teď musíme osvobodit tuto planetu od Wraithů,“ nevěřili ani jeden svým očím, natož uším.
„Emm…co?“
„To je taky na dlouhé povídání, vše vám vysvětlím, jakmile se nám podaří zkontaktovat někoho na vašich plavidlech,“ přistoupil k Teyle, která se nedůvěřivě odtáhla, přičemž si před ni výhružně stoupnul Ronon.
„Nechci ji ublížit…nemám ani krmící ruku,“ ukázal Rononovi, poněvadž se před malou chvílí nedostalo od Johna stejného gesta, jaké nabízel Todd – potřesení rukou.
„Ty možná ne, ale já jo,“ kopnul Todda do holeně, čímž ho donutil si kleknout a Ronon se mu tak mohl opravdu velice rychle dostat na kobylku, což byla v jeho podání řádná kravata.
„Ronone, nech ho…“ snažila se Teyla uvolnit Toddovi hrdlo, avšak jediné, na co slyšel, byl až Sheppardův přímý rozkaz, i když s ním velice hlasitě nesouhlasil: „Fajn…!“ pustil Todda ze sevření a hodil jej silně na podlahu, kde se rozlila sytě rudá krev, vytékající ze zlomeného nosu.
Operační místnost
„Hlupáci…“ uchechtávala se wraithská královna rozhovoru a situaci v cele, kde se to vyvíjelo přesně tak, jak očekávala: „Už jste konečně zjistili, kam se poděla brána spolu s jejich stanovištěm?“ obrátila během několika vteřin rozpoložení a atmosféru v operační místnosti.
Odpovědí na její otázku bylo jen pokleknutí a svěšení hlavy jejího zástupce, který dohlížel na bezproblémový chod celého města: „Bohužel má královno, zdá se, že se někam transportovali,“ opravdu pouze hádal, i když mu vlastně nic jiného ani nezbývalo.
„Tak zjistěte kam!“ mávla pravou rukou, aby ji opět nechal sledovat poměrně záživnou situaci.
Cela
Jak mohla i královna vidět, Todd přiložil své ruce na Teylinu hlavu s jejíž pomocí mohl posílit, a hlavně donutit Januse, o němž Teyla Toddovi řekla, aby otevřel svoji mysl pro tento druh komunikace. Janus se sice zpočátku zdráhal otevřít svoji mysl cizí neznámé mysli, avšak po krátké chvíli zjistil, že se jedná o Teylu, která na Toddovi rady provedla svoji identifikaci. Toto spojení myslí si královna nemohla nechat ujít, a tak se sama zaměřila na Toddovu mysl, která ji však zcela bez rozpaků odstřihla a co víc, ukázala se být mnohem silnější a disciplinovanější, než by od Wraitha jeho postavení očekávala.
„Přerušte je!“ spojila se královna s hlídkou, která hlídala u dveří vně cely.
Oba hlídkující Wraithové vtrhli do cely jako tornádo a za pomocí omračujících pulzů poslali všechny zajatce opět do říše snů.
Dokovací stanice
Janus zrovna klečel u přeseknutého energetického vedení a velice rychle spojoval jednotlivá vlákna, tak jako to kdysi dělal Rodney. Na rozdíl od něj však Janus věděl, co dělá a díky potřebným nástrojům bylo spojování tisíců vláken prací na pouhou hodinku. Hned na počátku této nenáročné opravy jej však přerušil zvláštní pocit, který nezažil již hodně dlouho. Ihned zanechal veškeré práce, posadil se do tureckého sedu a začal se velmi intenzivně soustředit, neboť mysl, která se s ním chtěla spojit, byla velice silná a disciplinovaná.
„Janusi, to jsem já Teyla…“ představila se po krátké chvíli mysl, která se chtěla s Janusem spojit: „Teyla? To není možné, nemáte dostatečně disciplinovanou a silnou mysl…“ zastavil na chvíli své myšlenky, přičemž se zaměřil na druhou mysl, kterou cítil jakoby v pozadí: „Á…tady tě máme,“ upozadil Janus Teylu a vyzval druhou bytost k odhalení: „Kdo jsi?“
„Mí přátelé mi říkají Todd,“ viděl Janus vystupující siluetu, která dostávala stále reálnějších obrysů: „Kdo jsou tví přátelé?“ zareagoval Todd vyobrazením myšlenek do podoby plukovníka Shepparda, Ronona, Rodneyho a Teyly.
„Nikdy jsem o žádném Toddovi neslyšel,“ byl Janus velice obezřetný a velice úpěnlivě si hlídal svoji mysl, přes niž bylo velice jednoduché ovládat druhé: „Možná to bude tím, že nejsem člověk,“ odhalil ke svému zděšení Janus siluetu muže, který k němu promlouval – jakási pokroucená verze Wraitha – hybrid: „Co chceš? Určitě je to důležité, když ke kontaktu využíváš Teylu,“ rozhodl se v dnešní, již poněkud zvláštní den udržet emoce na uzdě: „Musíš kontaktovat pozemská plavidla a nařídit jim zabití místní královny, abych mohl přikázat Wraithům, aby se stáhli pryč,“ zaskočil jej stejně jako před chvílí Shepparda a jeho tým: „Co prosím?“
„Není čas, královna se snaží ovládnout moji mysl, ale naštěstí jsem se během posledních měsíců hodně dozvěděl a naučil,“ trochu uhnul od tématu, když ve své fyzické podobě zaznamenal otevírání dveří: „Když zabijete královnu, mohu ovládat Wraithy, kteří teď vězní veškeré alianční jednotky, které vnikly do města! Pom…“ stáhnula se vědomí Teyly i Todda současně, což Janusovi naznačovalo, že se zřejmě něco stalo.
Janus se po krátké chvíli opět postavil na nohy, načež se okamžitě spojil s generálem Brownem, který byl i s několika stovkami aliančních vojáků schován pod rouškou Merlinova pláště: „Generále, právě mě kontaktovala Teyla. Veškeré jednotky, které byly vyslány do města, byly zajaty. Teyla navrhuje využití Suvorova a Ophryse k eliminaci zdejší wraithské královny. Zdá se, že jeden z Wraithů, kterému říkáte Todd, získal blíže nespecifikované znalosti a schopnosti k ovládnutí Wraithů, kterým chce nařídit ústup a opuštění planety,“ předal Brownovi veškeré informace, které získal a vrátil se opět ke spojování přerušených energetických vláken, které byly hlavní příčinou nefunkčnosti primárních a sekundárních systémů v nejvyšších patrech, kde se nacházela řídící místnost spolu s křeslem.
Orbita
Jen několik minut po kontaktu s Toddem se daleko od Wraithských pozic zhmotnila dvojice plavidel, která ihned přešla pod maskování, díky němuž Wraithové, potažmo jejich vesmírná plavidla ztratila veškerý kontakt s oběma křižníky.
„Maskování?“ jen překontroloval Smirnov, načež se pohodlně usadil do křesla, když mu byla sdělena očekávaná a uspokojivá odpověď.
„Fajn, vezměte nás přímo nad město a nařiďte Asgardům, ať se dají do práce,“ vzal si z opěrky tablet, na němž blikala zpráva, jíž Aegir během nejnutnějších oprav vypracoval, a která velice stručně, avšak výstižně nastiňovala možnosti obou Asgardů na proniknutí poměrně modifikovaným elektromagnetickým stíněním, které bylo kolem Proclarush generováno.
„Aegire!“
„Plukovníku?“ zhmotnil se Aegir v momentě, co si jej plukovník zavolal.
„Nechceš mi to vysvětlit?“ ukázal Aegirovi tablet, kde byla jeho jasně čitelná zpráva.
„Velice rád, plukovníku,“ přešel blíže k němu a jal se vysvětlování: „Se Syginem si nejsme zcela jisti, zdali je to důsledek technologického vývoje Wraithů, nebo prostým spojením antické a wraithské technologie,“ začal zlehka a na kývnutí plukovníka Smirnova pokračoval: „Sice to v tuto chvíli není podstatné, avšak modifikace, o níž hovořím, upravila standardní nastavení stínění, s nímž jsme se již mnohokrát setkali na wraithských úlech a křižnících do podoby, kdy je konkrétní frekvence pomocí superpočítače jednoduše několikrát během jedné jediné sekundy měněna, což nám prakticky znemožňuje proniknout do počítačů…“ vysvětlil svoji zprávu poněkud jednodušším jazykem.
„Chcete tím říct, že jsme zde vlastně zbytečně a že stíněním neproniknete?“
„Ne tak docela,“ nenechal se zaskočit a měl jisté možnosti, jak tuto situaci vyřešit: „Jednou z možností je odpálit nad městem velice silný elektromagnetický puls, ovšem to by vyžadovalo vyrobení dosti technologicky náročné zbraně, případně upravení jedné z hlavic, kterou máme na skladě, což by vyžadovalo nejen velikou preciznost, ale hlavně spoustu času, který alianční vojska nemusí mít,“ předhodil první z nápadů, který se Smirnovovi docela zamlouval, i když věděl, že vítězství by mohlo přijít draho: „Druhou možností je spojit se s Janusem a především s Toddem, který dle Janusových slov získal blíže nespecifikované schopnosti, které by mohl využít k přemožení královny, pokud bychom mu poskytli šanci,“ zaujal oba velitele aliančních plavidel, která měla propojenou linkou přímý přenos z můstku na můstek.
„Musím říct, že se mi ten nápad velice zamlouvá, ale jak konkrétně si toto přemožení představujete?“ ujal se slova velitel Lep.
„Bylo by zapotřebí, aby se Todd dostal do bezprostřední blízkosti královny, přičemž bychom v jistý moment využili diverzifikaci. Postačit by mohlo například vypálení jednoho nebo dvou slabých plazmových paprsků na město, čímž bychom na krátkou chvíli zaměstnali královnu, která ovládá svoji myslí vojáky. Případně bychom mohli využít aliančních pozemních vojsk, která jsou z větší části stále ukryta pod štítem a vyčkávají na zničení všech šipek, což se ukázalo jako nemožný krok…“ zamyslel se Aegir nad tou částí plánu, která selhala jako první, ačkoliv to nepředstavovalo natolik závažné zpomalení.
„Todd by pak mohl této chvíle využít, alespoň na krátkou chvíli přemoci královnu, zabít ji a převzít její místo?“ překvapil Korin Lep jak Asgardy, tak Smirnova svojí znalostí Wraithské fyziologie, kterou si pečlivě nastudoval z databáze, kterou za dlouhých sedm let expedice Atlantis, respektive Země vytvořila.
„Ano, to by taktéž připadalo v úvahu, nicméně již z minulosti víme, že Teyla byla schopna ovládnout královninu mysl, přičemž královna plnila její příkazy, což členům týmu plukovníka Shepparda zachránilo život,“ měl Aegir na mysli poněkud smělejší plán.
„Ale v té době byla, pokud se nemýlím, těhotná, což byl pravý důvod toho, jak mohla královnu ovládnout?!“ opět kontroval Lep a zdálo se, že jej Aegir o jeho verzi plánu nepřesvědčí.
„Máte pravdu, nicméně uniká vám jeden podstatný fakt…“ dal Aegir chvíli na reakci, která se však nedostavila: „Teď je Teyla v cele s Toddem, který by měl napomoci mnohem silnějšímu a především delšímu ovládnutí královny…“ musel velitel Ophryse chtě nechtě uznat, že má Aegir přeci jen pravdu: „…Tento plán však spočívá na pouhé domněnce, že Todd je schopen odolávat královnině vlivu, což naznačují především jeho slova,“ narážel Aegir na několik minut starý rozhovor Smirnova a Browna, který tlumočil Toddova slova, skrze Januse.
„Dobrá…co tedy navrhujete?“ podíval se Smirnov jak na oba Asgardy, tak na velitele spolupracujícího Ophryse, který prokázal své znalosti a porozumění diskutovaného tématu.
Proclarush, Cela
Tři členové Sheppardova týmu, spolu s Toddem ještě stále leželi na chladné zemi, kam upadli při omráčení, za dveřmi stojící hlídkou.
„Todde…Todde! Probuďte se…“ neměl Janus pražádný problém proniknout do Toddovy mysli, která byla po omráčení zcela otevřená a nechráněná vědomými reakcemi.
„Janus?“ byl Todd zmatený, avšak stále ležel na zemi a nedával na sobě znát jakoukoli aktivitu.
„Suvorov spolu s Ophrysem jsou již na orbitě…“ nebyl Todd prozatím zaskočen informací, kterou Janus prozatím nezmínil: „Ale Asgardé na palubě mají problém proniknout stíněním, které Proclarush, respektive wraithský pancíř, generuje!“
„Ano, očekával jsem, že budou mít vaše lodě tento problém, ale přesto jsem doufal…“ ležel Todd nehnutě na zemi.
„Plukovník Smirnov s velitelem Lepem taktéž doufali…“ na chvíli se odmlčel: „…i přesto vymysleli plán, který má vysokou procentuální šanci na úspěch,“ seznámil Todda s plánem, který byl několik hodin pilován a uzpůsobován možnostem hlavních aktérů.
Bylo poměrně velkým štěstím, že Todd ležel jen pár centimetrů od Teyly, což mu umožňovalo relativně „neviditelně“ posunout svoji levou ruku k pravému spánku Teyliny hlavy. Chvíli to trvalo, ale nakonec Todd Teylu probudil, což bylo poněkud překvapující, vzhledem k tomu, že jako první se vždy probouzí Ronon, i když ten v tuto chvíli neměl žádnou stimulaci.
„Lež a nehýbej se…královna si nesmí všimnout, že jsme vzhůru…ne teď,“ zastavil Todd Teylu v momentě, kdy chtěla otevřít oči a co nejrychleji se posadit.
„Co se děje?“ nechápala Teyla Toddovo divné chování.
„Pozorně mě poslouchej…“ začal se Todd soustředit o něco víc, aby si byl jistý, že se s ním nikdo jiný, nežádoucí, nesnaží spojit: „…Velitelé vašich válečných lodí mají problém s proniknutím transportních paprsků pancířem, který obklopuje celou městskou strukturu,“ házel na Teylu jednu informaci za druhou, přičemž se velice detailně zaobíral plánem, s nímž velitelé vyrukovali, což bylo na její poměrně „uzemněný“ mozek více, než by chtěla.
Operační místnost
V křesle, které bylo Antiky přemístěno, při pádu města na povrch planety, již několik dnů seděla královna, která byla sněmem královen na hlavní wraithské planetě zvolena jejím správcem. Během posledních dnů královna poměrně tiše seděla v krystalickém křesle, soustředíce se na vedení všech jednotek, které útočily jak na dokovací stanici, tak antický štít, který byl v tuto chvíli skryt pod hávem Merlinova zařízení. Po několika dnech však královna z ničeho nic vstala z křesla, rozhlédla se po celé místnosti a bez mrknutí oka zamířila nejbližšími dveřmi do transportní místnosti, která ji díky úpravám, jimiž město prošlo, zhmotnila na požadovaném patře. Během procházení celým patrem minula dvě dvojice Wraithů, přičemž se za pátou průchozí sekcí zastavila u dveří po její levici. I zde stála dvojice Wraithů, kteří bez váhání otevřeli přepážku a vpustili královnu dovnitř. Teyla na krátkou chvíli znejistěla, když královnu spatřila na vlastní oči, avšak Toddova pevná mysl královně nedovolila proniknout mezírkou, která se na několik sekund otevřela.
„Soustřeď se,“ okřiknul Todd Teylu, když se vedle stojící dvojice, probudil spící Ronon.
Jen co zpozoroval královnu, jeho ruka vystřelila k opasku, kde běžně nosil zbraň. Ta byla však zabavena, což Ronona donutilo vstát a pokusit se nijak nevzdorující a divně vypadající královnu napadnout.
„Ronone, zastav, to jsem já, Teyla,“ vycházela slova jak z úst Teyly, tak z úst královny, což bylo poněkud zvláštní, avšak Ronon již pochopil, co se to před ním děje.
„Shepparde…Shepparde!“ kopnul jemně do Johna, který sebou trhnul a málem se při tom praštil v plné rychlosti do energetické bariéry za jeho hlavou.
„Co?!“ promnul oči a následně i bolavou hlavu: „Moje hlava,“ zůstal sedět jako opařený, když si všiml královny stojící před zcela klidným Rononem.
„Rone?!“
„Klid, to je Teyla,“ ukázal na dvojici stojící taktéž naproti královně.
„Jsem ráda, že jste oba v pořádku,“ mluvila Teyla tentokráte skrze ústa královny, neboť mluvení svými vlastními ústy poskytovalo královně drobné okamžiky k protiútoku: „Pojďte za mnou,“ postavila se ke dveřím, přejela královninou rukou přes panel a jen co se přepážka zasunula do příslušné kapsy, vyrazil Ronon ze dveří. Prvnímu Wraithovi zlomil vaz a než se druhý stačil vzpamatovat, to samé provedl John. Obě těla s hlasitým zaduněním dopadla na zem, což uslyšela hlídka, která byla o jednu sekci vzdálena. Jen co se objevili ve dveřích, vytasili stunnery, z nichž okamžitě stříleli.
„Přestaňte!“ vykřikla královna, která byla ovládána Teylou, přičemž umožnila Toddovi díky jejich spojení ovládnout alespoň na krátkou chvíli dvojici vojáků, kteří dělali královně a „hostům“ doprovod.
Nyní již nebyl problém projít přes všechny hlídky až na patro s křeslem, k němuž se všichni pomalu přiblížili. Čím menší byla vzdálenost od křesla, tím rychleji nedůvěra okolních Wraithů, kteří se snažili spojit s královnou, rostla. Po velice stručném příkazu: „Stůj!“ se královna zastavila těsně před křeslem, otočila se směrem do prostoru, kde stála Teyla, John a Ronon. Todd, nyní již osobně ovládající královnu, převzal od jednoho z Wraithů stunner a pěti ranami poslal Johna, Teylu a Ronona do říše snů – opět!