Zdravím, před krátkou chvílí jsem se vrátil ze školy, kde jsem měl lehce peprnější den (2 zkoušky a jeden zápočet)...takže ač velmi unaven, jen pro jistotku jsem pročetl dnešní část a snad vychytal veškeré mouchy, i když tomu ani sám nevěřím..
nevím jak se vám bude zdát tato část, nicméně jako celek i s první částí samozřejěm tvoří jednu z těch podstatnějších změn, které se v MW odehrají
5. Díl (První krok - First step) PART II
Mléčná Dráha, Země, Orbita, 19. Května 2009
„Heimdalle, ukaž, co umíš,“ popíchl Ellis Heimdalla, který kompletně odřízl řízení lodi jak od Majora Erin Gantové, tak od majora Toma Johnsona.
Pro Ellise byl výraz Johnsona k nezaplacení, když se pevně chytil ramen svého křesla, jak to s lodí házelo.
„Problém, Johnsone?“ vyžíval se Ellis v malé názorné ukázce opravdu tvrdých bojových podmínek.
Heimdall, ač se s tím přímo neztotožňoval, mu statně sekundoval a dával lodi co proto, přičemž si svým způsobem sám zkoušel, co může a co ne. Nakonec to Apollo i Johnson přežil v celku, za což děkoval i Bohu, jelikož byl silně věřící křesťan, čemuž vděčil matce. Přestože byl věřící a mnohým tato práce mohla přijít lehce zavádějící při jeho víře, odváděl skvělou práci. Johnson zaměřil první dva SG týmy, které transportoval na svoji palubu, k nimž se poprvé přidal i Chris Evans, jenž se měl konečně zaučit, jak to v Mléčné Dráze chodí. Vedle něj se objevil i doktor Jackson, a tak mohla mise započnout. Gantová převedla energii do hypermotorů, které vytvořily okno do subprostoru. Volné chvilky využil každý po svém, ale Chris se připojil k Rononovi, který si šel do tělocvičny lehce zatrénovat, aby byl případně připraven, kdyby bylo potřeba.
„Ronone, Ronone, zastav,“ chytil Evans Ronona za ruku, což se Rononovi vůbec nelíbilo.
„Co je?“
„Máš se mnou nějaký problém?“ podíval se Rononovi vyzývavě do očí.
„Jo, podle toho co mi řekl John, jdete v NSA i přes mrtvoly, jen aby bylo po vašem…což není zrovna můj styl.“
„Ty ale nevěříš jen nějakým povídačkám, takže co kdybychom šli do tělocvičny a trošku se seznámili,“ zabrnkal Rononovi na strunu, jak mu poradil John.
„Sheppard?“
„Možná?!“
„Tak se ukaž,“ svolil ke společnému cvičení Ronon, když pochopil, že je chce Sheppard dostat blíž k sobě.
Oba společně, bok po boku došli do tělocvičny, která byla cítit potem posilujících mužů a žen. Ronon si svázal dredy do „copu“, aby mu nezavazely při boji a zaujal bojové postavení.
„Dáme si zápas na dva vítězné body.“
„A co jsou u tebe vítězné body?“ přemýšlel už na rohožce Evans.
Toho využil Ronon a rychlým výpadem složil Chrise, který po malé chviličce začal bouchat do země, aby jej Ronon pustil.
„Jedna, nula,“ naznačil zvednutým palcem a spojením palce a ukazováku na druhé.
„To se, ale nepočítá, otřel si pot z čela Evans, když se mu po celém těle rozlilo teplo.
„Boj nikdy není spravedlivý,“ ukázal náznak úsměvu Ronon, ale bylo to spíše odstrašující.
Chris se tentokrát připravil a vyčkával na Rononův výpad, který klasicky přišel s rozběhem, malým výskokem a úderem pravé ruky do strany, což Chris vykryl a druhou ruku napálil Rononovi do břicha, který se zakuckal a musel popadnout dech, na což Evans nečekal, podkopl Rononovi nohy a podobným způsobem jako předtím Ronon, jej přiškrtil, než začal Ronon bouchat rukou o zem.
„Jedna, jedna,“ odfrkl si Evans, jako by ho to nestálo žádnou energii.
Ronon se postavil na nohy, podíval se na bolavé břicho, když na něj Chris nečekaně zaútočil. Ronon se zohnul a zachytil Chrisovu nohu, čehož využil a praštil s ním o zem, z níž se Chris mrštně zvednul a plácnul Ronona po zádech. Kolem bojující dvojice se během chvilky shromáždila velká skupina mužů a žen, kteří podobně jako na Atlantidě začali sázet na vítěze, v tomto pro Ronona nečekaně vyrovnaném souboji.
„Kde ses naučil tak bojovat,“ zadýchaně zjišťoval Ronon.
„V NSA se mi dostalo toho nejlepšího výcviku, který můžeš na Zemi dostat,“ stejně zadýchaně odvětil, zatímco dostal dělovku do levého kolenního vazu.
S bolestným výrazem na tváři si podřepnul a snažil se popadnout dech, když se celá tělocvična rozkřičela a začala mu zběsile fandit, což jej pochopitelně nakoplo. Většina si však stále vsázela na Ronona, který utržil jen minimum ran. Chris zkusil několik rychlých úderů za sebou, ale Ronon vše vykryl a ještě zasadil Evansovi další nepříjemnou ránu, která jej na chvíli připravila o dech.
„Dost her,“ zavelel Ronon a Chrise během pár vteřin a díky nekolika dobře natrénovaným chvatům složil, protože už nebyl tak ostražitý a rychlý, jako na začátku zápasu.
Všichni propukli v obrovskou radost, když zápas skončil a začaly se rozdávat vsazené peníze.
„Pár měsíců mého cvičení a Wraithové budou v koncích,“ podal Evansovi kromě komplimentu ručník, kterým se utřel.
„Kde ses ty naučil takhle bojovat?“ zaskočil touto otázkou Ronona, v němž to vyvolalo nepříjemné vzpomínky na dobu, kdy byl prakticky sportem pro Wraithy.
„Nechci o tom mluvit,“ odešel do sprchy, kde si užíval horkou koupel.
To samé udělal i Chris, ale s Rononem nemluvil, protože tušil, že by to nemělo smysl. Společně se pak oba odebrali do jídelny, kde zbytek týmu seděl spolu s Danielem, který je poučoval o Orbáncích.
„Co se ti stalo, Chrisi,“ divila se Teyla jednomu modráku pod okem, kam jej Ronon šťastně zasáhl, když si nedával pozor.
„Trénoval jsem s Rononem a nedával jsem si pozor,“ s výrazem štěněte vysvětlil zvědavé Teyle.
„Tak vy jste trénovali, spolu,“ seděl s blaženým úsměvem John, zatímco upíjel již mírně studenou kávu.
„Moc se necul, Shepparde, taky bys to potřeboval,“ rýpl si Ronon do Johna, který po návratu na Zem přibral pár kil.
Celý stůl se samozřejmě ocitnul v hlasitém smíchu, který na sebe strhával velkou pozornost. Jako vždy má ale každý příběh svůj konec a nejinak tomu bylo i s posezením Johnova týmu, který se postupně oddrolil do svých pokojů, kde si mohli v poklidu a nikým nerušeni zdřímnout. Probuzení přišlo až na druhý den ráno, kdy se Apollo dostalo na souřadnice, které vypočítal počítač, do nějž byly souřadnice zadány. Několik set metrů dlouhá loď se v klidné pozici nesla temnotou vesmíru, která s přibývajícím časem ztrácela svůj chlad. Apollo totiž prolétalo poměrně blízko nádhernému, dvakrát většímu žlutému slunci, jež osvětlovalo orbánský sluneční systém, který vypadal naprosto klidně a nevinně. To však byl jediný pozitivní pocit, když se na oběžné dráze pohupovalo několik stovek malých trosek, které nápadně připomínaly orijskou válečnou loď, která nejedenkrát málem zničila sesterskou loď Apolla – Odysseu.
„Oriové…co ti zde kruci dělají,“ soukal ze sebe překvapený Ellis.
„Spíš by mě zajímalo, jak se jim je podařilo porazit,“ došel Ronon v pravý moment na můstek.
„Zajímavá otázka,“ přitakal mu Ellis, ale senzory Apolla byly čisté.
„Pokud zde to, co je zničilo, bylo, tak už zde dávno není, nezachytávám žádnou stopu…no ničeho.“
Na debaty však nebyl čas, když se proti Apollu nesla celá skvadra zlatavých trubců.
„Drony?“ zněly celým můstkem překvapené hlasy mužů a žen.
Ellis ale udržel chladnou hlavu, což se od něj jako velitele lodi očekávalo.
„Štíty naplno, railguny na přídi plný rozptyl – pal,“ zkusil techniku, která mohla fungovat.
Drony sice uhýbaly, ale bylo vidět, že s nimi manévruje začátečník, protože se díky silné koncentrované palbě Johnsona dostala k bělostným štítům chabá třetina dronů. I tak dostaly štíty pořádnou dávku rozžhavené plazmy, která se ukrývala v útrobách každého dronu.
„Pane, ty drony přišly z druhé strany planety.“
„Než tam doletíme, pošlou na nás další várku, kterou bychom už nemuseli přežít,“ přemýšlel Ellis na hlas a hledal jakékoli východisko, aniž by musel s lodí do hyperprostoru.
„Poblíž jednoho z větší kusů trosek zachytávám umělou družici,“ objevil se Heimdall před Ellisem, což jej navedlo na ten samý nápad, který skrytě navrhoval i Heimdall.
„A co využít satelitu,“ navrhl Ellis, přičemž se Hermiod na rozkaz spojil se satelitem, jehož prostřednictvím začal směrem k základně vysílat Ellis přátelské pozdravy.
„Orbánské starší radě, tady plukovník Abraham Ellis z pozemské lodě Apollo. Prosíme, deaktivujte svoji obranu, přiletěli jsme v míru,“ ujistil velitele místní obrany plukovník Ellis, který vážně zapracoval na přívětivějším tónu.
„Pozemské lodi Apollo, tady vrchní velitel orbánské civilizace – Kalan, omluvte naši opatrnost, pošleme vám souřadnice, kam můžete přistát plukovníku,“ kývnul na muže vedle sebe, který na Apollo odeslal souřadnice.
Gantová zadala souřadnice, na nichž posádku Apolla čekalo pořádné překvapení. Ellis spolu s posádkou vystoupil z lodi, před níž se rozprostírala poměrně velká antická základna, jejíž útroby mohly pojmout několik desítek tisíc Orbánců. První z nich, který před Ellise předstoupil, byl Kalan, otec Tomina, s nímž se během první návštěvy Orbány sblížil Teal’c. Zpoza Ellise se ukázal Daniel, na něhož si Kalan moc dobře pamatoval.
„Doktore Jacksone, vítejte zpět na Orbáně,“ přivítal svého dávného přítele Kalan, načež gestem ruky naznačil směr, kudy se mají vydat.
„Kalane, je mi líto, že jsme se tak dlouho neozvali, ale spousta našich vlastních problémů nás zaměstnala na dlouhé roky,“ vysvětlil důvod dlouhé pauzy, po kterou se Země svým spojencům neozvala.
„Nebudu vám lhát, bylo to těžké, ale přežili jsme,“ ukázal na obrovskou jizvu na zádech.
„Oriové?“
„Ano, zhruba před dvěma roky naší branou prošel starší šedivý muž, který si říkal Převor Oriů a přinášel nám slova míru a naději na osvícení, které nás velice zajímalo. Učil nás, předával našim dětem vědomosti, ale také žádal něco, co se našemu přesvědčení více než příčilo.“
„Nechte mě hádat, chtěl, abyste postavili místo, kde byste upalovali bezvěrce?“
„Ano, když jsme odmítli, rozmohl se mezi naším lidem mor, který zabil nebo zmrzačil více než osmdesát procent populace.“
„To mě velice mrzí, sami jsme na Zemi měli problém s touto nákazou. Naštěstí se Teal´covi podařilo přimět Jaffu, který se dobrovolně stal Převorem, aby nám pomohl, za což zaplatil vlastním životem.“
„Měli jste štěstí, nám pomohly naše vědomosti, i když bych si přál, aby to bylo dříve,“ vzpomenul Kalan na Tomina, který taktéž zaplatil moru svým životem.
„Promiňte, že se ptám, ale na oběžné dráze jsme zachytily velké množství trosek orijského bitevníku. Předpokládám, že za to může tato základna?“ zajímalo Ellise, jak se k základně Orbánci dostali.
„Ano, poté co byl vynalezen lék na mor, zakopali jsme bránu a unikli jsme na druhou stranu naší planety, kde jak vidíte, stojí tato základna, díky níž jsme zničili křižník, který sem přiletěl. Pak už se zde nikdy neobjevili,“ ukončil lehký pohled do historie Orbány.
„Fascinující,“ zamyslel se Daniel, který zjistil, že Orbánci již nejsou tak bezbranní, jak si Země myslí.
„Doktore Jacksone, mohu se zeptat, proč jste přiletěli, kromě zřejmého faktu, že chcete opět navázat diplomatické vztahy?“ zajímalo Kalana, zatímco se dostavili do zasedací místnosti, která se v mnohém podobala té na Atlantidě.
„Jak jste sám řekl, jde nám hlavně o znovunavázání diplomatických vztahů, které bychom rádi založili na obchodních transakcích, které již dříve mezi našimi národy probíhaly.“
„Ano souhlasím, taktéž shledávám naše dřívější obchodní styky velice plodnými a nevidím žádný problém v následném pokračování našeho spojenectví,“ přitakal Kalan, který hovořil za zbytek svého národu.
Bylo to rychlé rozhodnutí, což všechny přítomné z Apolla zaskočilo, ale darovanému koni se na zuby nehledí, čímž se Daniel řídil i tentokrát.
„Doktore Jacksone, rád bych se dozvěděl, co za obchodní transakce, jste měl na mysli?“
„No, byli jsme sem posláni s žádostí a nabídkou současné, ale i budoucí pomoci, proti nepřátelům, kteří se za jakoukoli cenu chtějí zmocnit nadvlády nad touto galaxií.“
„A jakou pomoc máte na mysli?“
„Především v oblasti vesmírných lodí, jelikož je nepřítel ve velmi velké početní výhodě, kterou vyrovnává jen naše technologie,“ vysvětlil záměr pomoci Daniel, čemuž přitakával i plukovník Ellis.
„Bohužel vás budu muset zklamat, ale s vesmírnou technologií teprve experimentujeme, vlastně by mě zajímalo, jak jste takovéhoto technologického stupně dosáhli vy, když jste podle vašich vlastních slov o několik desetiletí nazpět, oproti nám.“
„Hodně nám pomohli Asgardé, kteří nám zanechali veškeré své technologie, když se jejich vývoj dostal do slepé uličky, ale to je na dlouhé vyprávění, kterým nechci nikoho z vás zatěžovat.“
Když se Daniel ujistil, že nikdo nepožaduje vysvětlení, pokračoval ve svém návrhu.
„Naopak vám nabízíme pomoc s rozvojem vašeho vlastního vesmírného programu, abyste nám tak mohli v našem boji pomoci,“ utichl Daniel a pečlivě pozoroval reakce Kalana a ostatních přísedících, kteří zřejmě měli co dočinění s orbánskou radou.
„Doktore Jacksone, když nás na malou chvíli omluvíte,“ ukázal Kalan na stráže, které doprovodily „diplomaty“ do místnosti, kde bylo urychleně připraveno jídlo.
Rodney ve společnosti Chrise se mezitím procházel základnou, která mu byla nápadně podobná. Připomínala mu totiž onu základnu v asteroidu, kterou Apollo objevilo při nucené zastávce na kraji galaxie. Bylo zde spoustu orbánských vědců, kteří se snažili pochopit vědění, jež tato databáze ukrývala.
„Promiňte, vy jste orbánský vědec, pokud se nepletu, že?“ oslovil muže v červeném hábitu.
„Ano, ale kdo jste vy?“
„Promiňte, já jsem doktor Rodney McKay a toto je major Chris Evans, představil jak sebe tak Chrise, který se kochal antickou architekturou.
„Vy budete lidé ze Země,“ logicky předpokládal vědec, který se zarputilým obličejem překládal jednu z částí databáze.
„Mám otázečku, a to, čím to tu napájíte?“
„Několika naquadahovými generátory, s nimiž jste jistě seznámeni.“
„A co ZPM?“ vychrlil na nechápajícího vědce Rodney.
„Co prosím?“
„ZPM – Modul Nulového Bodu, je to technologie, která čerpá energii ze subprostoru, zkráceně řečeno.“
„Nic takového tu nemáme,“ stále nedůvěřivě koukal na Rodneyho.
„Kde tady máte křeslo, kterým ovládáte drony?“
„Následujte mě,“ vyvedl Rodneyho s Chrisem mimo laboratoře, v nichž bylo opravdu velké množství vědců.
Přes několik sekcí v stále stejném pro neznalce matoucím stylu, vědec dovedl Rodneyho až ke křeslu, kolem nějž pobíhalo několik dětí, které do něj neustále sedaly a hrály si s gelovými kapslemi. Rodney přistoupil k podstavci, přes jehož horní hranu přejel rukou. Z podstavce vyjela kapsa, v níž byl ukrytý nádherný kus technologie, který Rodneymu dokázal vehnat slzy do očí.
„ZPM,“ překvapeně koukal Rodney, když vytahoval měřicí přístroj ze svého batohu.
„Buď plné, buď plné, buď plné,“ říkal si spíše pro sebe, když začal zjišťovat hladinu energie.
„Kruci,“ po chvíli proklel Rodney, když mu display ukázal blikající nulu.
„No, to je zklamání,“ přihodil do pranice Chris, který se zatajeným dechem přihlížel.
Rodney do vysílačky nahlásil nález ZPM, bohužel musel oznámit, že je vybité a tak se vlastně nic nestalo. S tím by však nesouhlasil Daniel, který byl předvolán před orbánskou radu, která mu sdělila své stanovisko ve věci vesmírného programu, na němž Země přislíbila pomoc. Daniel zpoza svého pásku vytáhnul vysílačku, kterou se spojil s Apollem.
„Heimdalle, lokalizuj bránu, budeme potřebovat pomoc,“ dal všem vědět, že jednání bylo více než úspěšné.
Snad se díl líbil a nadále zachováte svoji přízeň...mějte se famfárově a uvidíme se u nového dílu příští středu