StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

[kasparova655365]

Zdravím všechny čtenáře,
už je to dlouho, co jsem na SG Ships psala, že krom Shipse píši i SG Genesis. Tak jsem se rozhodla, že Vás trochu začnu napínat.

Abych na začátek uvedla, StarGate Genesis je pokračování po StarGate Universe. Také jsem nakousla, že Genesis bude převážně o Anticích, takže o dobrodružství a zábavu bude hodně postaráno

SG Genesis bude mít na 100% dvě série + možná nějaký ten filmeček.

Obsah StarGate Genesis

Úvod
Úvod 1 – Civilizace/Civilization
Úvod 2 – Válečníci/Warriors
Úvod 3 – Další život/Next life

Season 1
00.díl – Prolog
01.díl – Vzpoura, část 1/Uprising, part 1
02.díl – Vzpoura, část 2/Uprising, part 2
03.díl – Temná budoucnost/The dark future
04.díl – Stopa krve/Trail of blood
05.díl – Instinkt/Instinct
06.díl – Tajemství nového světa/Secret of the New World
07.díl – Nečekané setkání/Unexpected encounters
08.díl – Tichý nepřítel/Silent enemy
09.díl – Ochrana/Protection
10.díl – Bojuj nebo uteč/Fight or flight
11.díl – Odpor/Resistance
12.díl – Spojenci/Allies
13.díl – Proměna/Change
14.díl – Odplata/Revange
15.díl – Návrat domů/Return Home
16.díl – Nejtěžší chvilky/Hardest Moments, part 1
16.díl – Nejtěžší chvilky/Hardest Moments, part 2
17.díl – Nový začátek/New beginning
18.díl – Pouto/Bond
19.díl – Chyť mě, když to dokážeš/Catch me if you can
20.díl – Padlý hrdina/Fallen hero

Season 2
01.díl – Vítejte na Zemi
02.díl – Nový začátek
03.díl – Počátek konce
04.díl – Časy se měn
05.díl – Skrytý mezi námií
06.díl – Střet s Kliprity
07.díl – Spojení
08.díl – Znovuzrození
09.díl – Strach
10.díl – Nedokonalost
11.díl – Poznání
12.díl – Jeden za všechny, všichni za jednoho
13.díl – Eironové
14.díl – Nikdy neříkej nikdy
15.díl – Špatné načasování
16.díl – Není na výběr
17.díl – Zánik
18.díl – Nové obzory
19.díl – Byla to past
20.díl – Navždy spolu


Odkaz na stáhnutí v PDF Stargate Genesis - 1. série

No už se těším a kdy vyde první díl?

Proč používáš dvojjazyčné názvy dílů, když povídka je jen v češtině.

Stejnou otázku bys mohl použít na Daedalose304. Taky používal dvojjazyčné názvy dílů.

[kasparova655365]

Ondra Daške: až dopíši díl Shipse, asi tak nějak


pal a Wydra: Jen si krapet zopakovávám angličtinu

[kasparova655365]

Zdravím všechny,
tak abych Vás trochu napjala, tak Vám sem dávám první úvod SGG, další úvod bude vydán až po té, co vydám další část Shipse, až pak vydám pokročování Genesis

Nic méně něco bych vám měla ještě povědět, než začnete číst. Úvody se odehrávají dříve, než se natáčelo samotné SG, myslím tím dříve, než vyšel úvodní film.


Vysvětlivky:
červený text = Antičtina
modrý text = Arabština (použila jsem překladač, takže to na 100% nebude správně napsáno Arabsky, ale v závorce to máte napsáno česky)

Tak teď mi zbývá jen Vám popřát krásné čtení

Úvod 1 – Civilizace/Civilization

Před mnoha milióny lety žila ve vesmíru velmi mocná a vyspělá rasa. Byli to Antikové, kteří se dokážou po určité době a přípravě dostat do vyšší formy života, povznést se. Antikové museli opustit své útočiště a vydat se do hloubi vesmíru, který se zdá být nekonečný. Jenže museli se povznést, aby mohli cestovat, jelikož nevlastnili žádné vesmírné lodě, které by je dopravily na určená místa. Když se jim podařilo povznést se, tak se rozdělili do několika skupin a vydali se na dlouhou cestu do mnoha galaxií, kde na mnoho planetách založili nová zrnka civilizace. Dříve nebyli moc vyspělí, museli začít od začátku jako každý. Proto se rozhodli, že se usídlí na planetě, kterou pojmenovali po hlavním veliteli, Earth, nebo-li Země. Země měla ze všech planet nejpřijatelnější podmínky k životu, proto si ji vybrali. Nevěděli, jestli je obydlená nebo zcela opuštěná, a tak se usídlili v oblasti, která je v dnešní době velmi známa, Gíza v Egyptě. Bylo tam na ně moc teplo, ale právě to potřebovali.

Jeden z mnoha vědců, jmenoval se Janus, se nejvíce zajímal o tento svět. Každý den trávil bádáním po Gíze. Bylo mu divné, že nikoho z ostatních nezajímá, kde se to vlastně ocitli. Každý den ušel pár kilometrů a nic nenacházel. Až po třech týdnech nalezl uprostřed pouště velkou pyramidu, do které vedl pouze jeden vchod. Bylo mu velmi divné, že nějaká podivná věc stojí uprostřed opuštěné pouště. Chtěl vstoupit dovnitř pyramidy, jenže uvnitř byla tma. Nahlédl dovnitř a podíval se na pravou stranu, kde zahlédl světlo. To bylo ještě podivnější. Vešel dovnitř a šel k světlu, které planulo před ním.
„Co to je?“ Janus se zastavil u podivného plamínku. Chtěl se toho dotknout, jenže když ruka byla pár centimetrů od plamínku, zjistil, že to pálí.
„Pálí to,“ řekl Janus a usmál se, jelikož objevil něco nového, co nikdy v životě neviděl. Plamínek planul na klacíku obalený bavlněnou látkou. Vzal klacík do rukou a s planoucím plamínkem pokračoval dál v cestě. Nemohl tomu všemu uvěřit. Sledoval plamínek a přitom procházel chodbami, které zřejmě vedly do středu pyramidy. Během několika vteřin z ničeho nic vykřiknul: „Oheň!“ Oheň, tak pojmenoval plamínek, který krom svícení ho i hřál. Když došel na samý konec chodby, objevil tam hliníkovou destičku, na které bylo něco vyryto. Janus to rukama ohmatal, aby zjistil, co to vlastně je. A nebylo to jediné, co tam bylo. Hned vedle destičky našel vzácný, super hustý minerál, se kterým už se více než jednou setkali.
„Tohle nemůže být náhoda.“ Vzal jak minerál, tak i tu destičku do ruky. Do druhé ruky vzal klacík s planoucím ohněm a vydal se na zpáteční cestu.

Velitel Antiků, kteří se vydali na Zemi, se právě nacházel ve své „ubytovně“, kterou si každý postavil během jednoho dne.
Když se poprvé vyskytli na Zemi, začali se stavbou ubytoven, které byly postaveny z naleznutých kamenných bloků, které se povalovali po poušti. Místo stropu tam měli látky, kterými prosvítávalo přes den slunce. V noci tam někdy byla taková zima, že se raději všichni shromáždili v jedné z postavených ubytoven, kde spolu strávili noc. Hned ráno, aby nasbírali sílu, tak šli spát. Jejich každodenní život vypadal každým dnem jinak.
V několika uplynulých vteřinách bez zaklepání vtrhnul do ubytovny Janus, který si s sebou přinesl dvě ze tří věcí, které objevil.
„Neumíš zaklepat? Co jsem ti o tom říkal?“
„Omlouvám se, Morosi, ale tohle musíte vidět.“ Janus přišel k Morosovi a položil před něj na stůl dva cizí předměty, které náhodou našel v oné špičaté věci zvanou pyramidou.
„Tohle jsem dnes našel uprostřed této pusté pouště. Našel jsem to. Našel jsem naquadah, který jsme tak dlouho hledali.“ Moros vzal do rukou neopracovaný naquadah a pečlivě si ho prohlédl.
„Kde jsi ho našel?“
„V nějaké špičaté, velké věci ležel na zemi,“ odpověděl Janus.
„A co ta destička? Co to je?“
„Každou noc jsem pozoroval hvězdy na obloze. Jsou to vyrytá souhvězdí. Možná je to to, co jsme tak dlouho hledali. Můžeme ji postavit. Konečně,“ s úžasem odpověděl Janus, jelikož je na Zemi hlavním antickým vědcem. Moros se taktéž usmál a pak řekl: „Pusť se tedy do toho. Pošlu veškeré vědce, aby ti s ní pomohli.“
„Chvíli to potrvá, ale za měsíc bychom ji měli mít v kuse a plně funkční.“
„Kdyby ti něco scházelo, okamžitě za mnou přijdi, postarám se o to.“
„Teď hlavně potřebuji materiál na její postavení. To je teprve tisícina toho, co potřebujeme. Budeme muset přijít na to, kde se tady ten naquadah nachází.“
„No, je to náš nový domov. Takže bychom ho měli prozkoumat.“

O měsíc později
Janus spolu s Morosem šli pouští k pyramidě, kterou objevil Janus před měsícem. Když byli skoro u pyramidy, tak z dálky někoho zahlédli. Oba se najednou zastavili, jelikož věděli, že to není nikdo od Antiků. Byla tam skupina lidí, která šla směrem k pyramidě. Janus s Morosem se rychle schovali za duny a nenápadně pozorovali neznámou skupinu lidí, která něco nesla v rukách. Janus si pořádně prohlédl předměty, které nesou. Byl velice překvapen, když viděl neopracovaný naquadah. Rychle přišel k Morosovi a řekl: „Už vím, kde se v té věci vzal naquadah. Ti lidé ho tam nosí. Někde tu musí být ložisko.“
„Naquadah je to, co potřebujeme na stavbu brány. Co kdybychom se jim představili? Třeba by nám mohli pomoci,“ navrhl Moros.
„Vy jste velitel. Jen nevíme, jestli mluví stejnou řečí jako my. Třeba jim nebudeme rozumět ani slovo stejně jako oni nám. Hlavním naším úkolem je získat naquadah na dokončení brány. Je skoro téměř hotová, a jestli ji už postavily ostatní skupiny, tak bychom mohli začít cestovat na jiné planety. Nemusíme cestovat jen ve vyšší sféře, můžeme zůstat v našich podobách.“
„Nemusíš mi tu líčit naši situaci. Půjdeme za nimi a zkusíme si s nimi promluvit,“ rozhodl Moros a oba šli za obyvateli této planety.

Skupina lidí vešla do pyramidy, ve které strávila necelých deset minut. V pyramidě každý den, třikrát denně proběhnou modlitby, při kterých doufají, že jednoho dne se dostanou z otroctví. Po ukončení modlitby zanechali v pyramidě naquadah, který za normálních podmínek vytěží během měsíce.

Když vyšli z pyramidy, jeden z nich zpozoroval dvě neznámé postavy, které šly směrem k nim. Muž, který je zpozoroval, upozornil ostatní, že k nim přichází cizinci. Všichni se zastavili a hleděli na dva jdoucí muže, kteří se před nimi zastavili a představili se.
„Jmenuji se Moros.“
„Jsem Janus.“ Všichni na ně nechápavě zírali, jelikož, jak Janus předpokládal, nikdo jim nerozuměl. Jeden ze skupiny se otočil k tomu druhému a začal se s ním bavit.
„Janusi, co to je za jazyk?“ zajímalo Morose.
„Naší Antičtině se nepodobá vůbec. Nevím, jak se s nimi dorozumíme,“ odpověděl Janus.
„Tos mi pomohl,“ zabručel Moros. Jeden ze skupiny přišel k Janusovi a něco před ním na písek začal kreslit. Janus dřepnul a pozoroval jej. Po několika vteřinách byla na písku znázorněna postava a směrující šipka k otazníku. Janus pochopil, o co se snaží, a tak rukou ukázal na sebe a řekl: „Janus.“ Pak ukázal na muže, který podle něj ukázal rukou na sebe a řekl: „Manit.“ Janus překvapeně pohlédl na Morose, který mírně poklonil hlavou.
„Manit,“ ukázal na něj, „Janus,“ ukázal na sebe. Manit souhlasně kývl hlavou. Janus vstal a s pohledem na něj ukázal rukou na Morose se slovy: „Moros.“ Manit ukázal rukou na Morose se slovy: „Moros.“ Moros souhlasně kývl hlavou.
„Janusi, jestli mi ještě někdy vpadneš do mého přístřeší, tak ti slibuji, že na tebe řvát nebudu.“
„Beru.“
„Ale teď zjisti, kde žijí.“ Janus i Manit dřepli a pokusili se o další komunikací pomocí kreslení na písku. Chvíli Janus přemýšlel, co mu nakreslí, aby Manit rozuměl tomu, co po něm chce. Jakmile si to pořádně promyslel, na písku nakreslil něco jako stříšku, ke které směřuje šipka, před kterou je panáček. Manit začal ukazovat rukama stříšku a Janus souhlasně kýval.
„هي (Pojďte),“ řekl Manit rodným jazykem. Janus se otočil na Morose a řekl: „Asi máme jít za ním.“
„Tak běž, jinak nám utečou,“ řekl Moros a oba rychle šli za skupinou.

Po dlouhé chůzi pouští je Manit zavedl do rodného města, které bylo opevněno kamennými bloky. Moros nemohl věřit svým očím, jelikož tohle od takových lidí nečekal. V dáli oba zahlédli další skupiny lidí, které byly na tom hůře.
„Tohle není dobrý,“ řekl Moros. Janus jen mohl souhlasit. Ti lidé, co těží naquadah, jsou bičováni. Oba rychle doběhli Manita, který šel vpředu, a ukázali rukou před sebe. Manit sklonil hlavu a raději nic neříkal. Janus chtěl vědět, co to má znamenat, a tak před něj stoupnul, aby zastavil.
„Manite.“ Manit opět sklonil hlavu, ale Janus mu ji rukou zvedl.
„لا، لا أستطيع (Já nemohu),“ řekl Manit a pohlédl na levou stranu, kde stála žena. Přišla blíže k Manitovi a uklonila se před Antiky.
„ماني،, سواء كان أولئك الذين لدينا للتخلص من العبودية، ونحن ينبغي أن أقول كل شيء (Manite, jestli jsou to ti, kteří nás mají zbavit otroctví, měli bychom jim vše říci),“ snažila se ho přesvědčit. Manit po chvilce souhlasně přikývl a oba přišli k Janusovi a Morosovi.
„آسف لذلك (Omlouvám se).“ I když jim nerozuměli, tak pochopili, co právě teď řekl. Janus si všimnul, že ta žena, která stojí vedle něho, má na rukou nedoléčené jizvy. Přišel k ní blíže a pohlédl jí přímo do očí. Ona sklonila hlavu a nečinně tam stála. Zbylí lidé stáli v kruhu kolem nich a přihlíželi, jak Manit o sebe opřel ženu. Janus už pochopil, že opřená žena o Manita je zřejmě jeho manželka. Pohlédl na Morose, který taktéž chápe, o co se tam jedná.
„Chtělo by to promluvit s jejich vůdcem.“ Janus souhlasně kývnul hlavou a otočil se směrem k Manitovi.
„تقودنا كزعيم؟ (Zavedeš nás za vůdcem)?“ tentokrát se Janus pokusil mluvit jejich řečí. Manit překvapeně na něj pohlédl. Rychlost, jakou se Janus učil, byla neskutečně rychlá.
„بالتأكيد (Jistě),“ odpověděl Manit a zavedl návštěvníky přímo do vůdcovy pevnosti. Bylo neuvěřitelné, jak to tam vypadalo. Když procházeli městem, mohli si všimnout, že místní lidé jsou jen pouhými otroky, kteří musí pracovat pro vůdce.
„Ty lidi musíme osvobodit, a to co nejrychleji,“ řekl Moros.
„A co ty pravidla o vměšování do nižších sfér života?“
„Na ty teď kašli. Musíme je osvobodit. Jakmile se vrátíme k ostatním, tak vše promyslíme,“ rozhodl Moros, nejvyšší člen antické skupiny, která se nachází na Zemi.

Po chvilkové chůzi přivedl Morose a Januse k jejich vůdci, který tohle všechno má na svědomí. Vůdce těchto lidí, Fanrad, právě teď seděl na trůnu, před kterým klečeli dva z jeho poddaných. Když Fanrad zahlédl příchod cizinců, poslal oba poddaný vykonat zadanou práci.
„ماني، من هم هؤلاء الغرباء اثنين (Manite, kdo jsou ti dva cizinci)?“ zajímalo Fanrada. Jediný Manit doprovodil Morose a Januse až k vůdci, před kterým poklekl. Jak Moros, tak i Janus pozorovali Manita, jak po pokleknutí přišel k vůdci a začal mu vysvětlovat, kdo jsou ti dva zač, a kde se tam vzali. Janus je slyšel, co si ty dva povídají a docela se zarazil, jaká byla vůdcova rozhodnutí.
„Tohle není dobrý,“ z ničeho nic řekl Janus.
„Co se děje?“ zmateně Moros pohlédl na Januse.
„Nelíbí se mu, že jsme tady a nepoklekli před ním. A také chce po Manitovi, abychom byli stejní jako oni.“
„To ne.“
„Co se děje?“ zeptal se Janus, když viděl Morosův výraz v obličeji.
„To nemůže být pravda…“ Janus ho pořád nechápal.
„Podívej se pořádně na něj.“ Tentokrát si pořádně prohlédl muže sedícího na trůnu. Po chvilce řekl: „Fanrad.“
„Přesně.“ Oba zároveň pohlédli na Fanrada, který si teď převážně všímal Manita.
„Připrav se,“ rozkázal Moros.
„Andilek se o tomto nesmí dozvědět.“
„Já už o tom vím.“ Z ničeho nic se vevnitř objevila skupina povznesených Antiků.
„ماني، تتراجع (Manite, ustup)!“ zařval na něj Janus. Fanrad se postavil, když viděl Andilka.
„Tak tady ses usídlil,“ začala jako první. Fanrad se zasmál a přišel blíže k Andilkovi.
„Jak jste se sem tak rychle dostali?“ zajímalo Morose. Jeden ze skupiny přišel k němu blíže a odpověděl: „Pomocí Hvězdné Brány. Bylo jen otázkou času, než ji zprovozníme.“
„Ale ta naše není hotová,“ divil se Janus.
„Teď už je.“ Všichni tři pohlédli na Andilka, která stála proti Fanradovi.
„Nedokázala jsi mě předtím zastavit. Myslíš, že se ti to teď podaří?“
„Nemyslím, já to vím. Dříve jsem tomu podlehla, jelikož jsi můj manžel, teď se tě nebojím a nehodlám ti ani podlehnout natož ustoupit.“
„To jsou jen řeči. Musíš to dokázat.“
„Klidně.“ Andilek jen jedním rychlým pohybem ruky vytvořila energy kouli, která byla vytvořena pár centimetrů nad dlaní pravé ruky. Energy koule držela svůj tvar po celou dobu, než ji odhodila na Fanrada, který kolem sebe vytvořil ochranný štít. Koule se dotkla štítu, ale během několika vteřin se rozplynula. Fanrad se zasmál a oplatil jí to stejným útokem, ale ve velkém množství síly. Bylo štěstí, že se mezi ně vpletla Genesis s Minawarou, které mají mnohonásobnou sílu než zbylí Antikové.
„Změnil ses, Fanrade,“ řekla Minawara.
„Minawara Christopherová, myslel jsem, že se nerada ukazuješ při bojích.“
„Tebe se nemusím bát. Byl jsi mým žákem, myslela jsem, že budeš s námi, když tě vše naučím.“ Po chvilce mlčení promluvil Fanrad: „Musel jsem. Našli si ke mně cestu. Vědí, jaká je má největší slabina.“
„Fany, o kom teď mluvíš?“ zajímalo Andilka.
„O Engarech. Jsou tady v Mléčné dráze. Sledovali nás až sem…“ Fanrad najednou přestal mluvit. Věděl, že se někdo blíží. Začal se pomalu rozhlížet kolem sebe. Během několika vteřin byl odražen bokem.
„Fany!“ Andilek se rychle přemístila, aby dopadl na ni, místo na zeď. Tam, kde před chvílí ještě stál Fanrad, se tam najednou objevil Wenis, vůdce Engarů.
„V pořádku?“
„Ano. Děkuji.“ Fanrad se na ni usmál. Pak oba pohlédli na Wenise, kterému teď čelila Minawara s Genesis.
„Právě teď začala válka,“ oznámila Minawara.

Pokračování příště

Měl jsem za to, že antikové v té době také používali lodě a necestovali jen ti, kteří byli povznesení?
Jinka to zní zajímavě, jsem zvědav co bude následovat

Dobře todle nemá s původnim SG téměř nic společného, ale upřímně zatím mě to příliš nezuajalo.

zajímavé uvidíme jak se to vyvine

Vypadá to zajímavě

[kasparova655365]

Ondra Daške: Ano, používali lodě, ale proč je nepoužili při přesunu do jiného galaxie se dozvíš v následujícím úvodu
Jinak děkuji za kladný ohlas

daedalos: je to teprve začátek, či úvod, je to spíše takové rezhejbávání

posedlík: Děkuji za kladný ohlas

coldvel: Děkuji mockrát

Řeknu to takto, když žil Janus a tidle tak antikové byli v té době nejvispělější vůbec.
A už byli hodně stará rasa.

[kasparova655365]

No, řeknu ti to asi takhlenc, počkej si na další Úvod a pak změníš názor o tom, že to byla jediná nejvyspělejší rasa

Ty 3 úvody jsou z hodně starší doby, kdy předtím ještě obývali jinou galaxii a teprve se dostali do Mléčné dráhy na Zemi

Ale Janus byl jeden z posledních žijících Antiků, poslední generace nikoliv jedna z prvních.

Vlastně Janusova fenerace nebyla poslední generací ve vesmíru. Posledními antiky byly lidé z díluj SGA 2x12(povznesení)

Ehm. to nebyli Antikové, ale nějací lidé dávno po Anticích kteří se tam přišli povznést.

[kasparova655365]

Ondra Daške: Když už jsi takhlenc zmínil tento díl, tak to nebyl poslední, kde byli normálně Antikové naposledy, zapomněl jsi na 3x10, kde byla Antická válečná loď Tria Tam jaksi byli živí Antikové

No sice už je to hodně off topic ale poslední žíjící Antik byl Janus který žil ještě v 7. sérii s tim jeho cestováním v čase a vlastně to tam pozoroval.

pokud vyjmeme Januse který je sporný a mimochodem to byla osmá série. V tom díle byl na oné planetě král, což byl ve skutečnosti Maybourne
A ti z trie byly asi opravdu posledními antiky v nám známém vesmíru

[kasparova655365]

Byl přidán odkaz na stáhnutí v PDF Najdete ho u obsahu

[kasparova655365]

Zdravím všechny.
Jelikož dnešek je pro mě významným dnem, tak jsem se rozhodla vydat další díl, ale tentokrát Genesis. Přeji krásné čtení

Vysvětlivky:
červený text = Antičtina
Fialový text = Engarština

Úvod 2 – Válečníci/Warriors

Po setkání s Wenisem na Zemi začala válka mezi Antiky a Engary, která se tenkrát táhla přes dvacet let. Tato válka se teď odehrává na Zemi, kde žijí obyčejní lidé, kteří několik let žili pod nadvládou Fanrada, pro kterého pracovali.

Engarové se po setkání s Antiky stáhli na nejbližší obyvatelnou planetu, která byla poblíž Zemi. Wenis po ztrátě kontroly nad Fanradem nevěděl o pohybu Antiků, a tak se pokoušel jednoho ze svých lidí dostat k nim. Pokaždé, když se u Antiků objevil nový, záhadný obyvatel, hned poznali, že je to Engar.

Fanrad od té doby, co je zpátky mezi Antiky, se cítil být odstrčen bokem. Skoro nikdo se s ním nebavil, ta samota ho ničila ještě více, než když sloužil Engarům. Každý den, každou noc sedával venku na písku a pozoroval hvězdy, které zářily na noční obloze. Právě teď ležel na písku a přemýšlel o své budoucnosti. Věděl, že mu Antikové jen tak neodpustí za jeho činy. Proto se také vyhýbal Andilkovi, která si s ním chtěla už několikrát promluvit. Pokaždé ji odmítl. Nechtěl jí ještě více ublížit. Jenže nevěděl, že právě tímto jí nejvíce ubližuje. Když tam tak ležel, přišla za ním Minawara, která se posadila vedle něj. On povzdychl a posadil se.
„Vím, že se trápíš. Ale tím nejvíce ubližuješ Andilkovi.“
„Nezaslouží si mě, stejně jako já ji.“
„Tohle neříkej. Nemůžeš za to. Engarové tě využili ke svým účelům…“
„A teď za to platím.“
„Fanrade, jsi mým nejlepším žákem, kterého jsem kdy mohla mít. Nemohu se jen tak na tebe dívat a sledovat tě, jak se tímto ničíš,“ řekla Minawara a opřela si o sebe Fanrada, který si těchto slov moc vážil.
„Děkuji,… Minawaro.“
„Běž za Andilkem, ať se tak netrápí. Ona tě potřebuje. Když jsi tenkrát odešel, zhroutila se nám přímo před očima. Dlouho se s tímto nemohla smířit. Každou noc jsem s ní trávila čas, nemohla spát, pořád myslela jen na tebe. Běž za ní a promluv si s ní. Ona tě potřebuje.“ Fanrad sklonil hlavu, jenže Minawara mu ji zpátky nadzdvihla a řekla mu: „Běž.“ Fany kývl souhlasně hlavou a odešel za Andilkem, která se nacházela v jednom z přístřeší, které bylo nově postaveno. Minawara tam zůstala a pozorovala hvězdy, jak to doposud dělal Fanrad.

Andilek posedávala u okna a pozorovala pyramidy, které v dáli byly před několika lety postaveny. Na sobě měla krásné, bílé vlající šaty, které nosí jen v noci, když ví, že bude sama. Po chvilce pozorování se postavila na své bosý nohy a namířila si to k posteli. Od dob, kdy se sešli všichni Antikové na Zemi, se toho hodně změnilo. Přístřeší, ve kterých žili, byly o mnoho vybavenější, každý Antik si ho mohl vybavit podle svého. Andilek měla ráda zvířata a jednou při obchůzce po poušti narazila na malinkou pouštní želvičku, která se jí hned zalíbila. Vzala si ji s sebou a doposud ji má u sebe. Svoji želvičku pojmenovala Agátka. Když si sedla na postel, z akvária si vytáhla Agátku, která se od prvního setkání s Andilkem vůbec nezměnila. Položila si ji na nohy a hladila ji po krunýři. Potřebovala si s někým povídat, a tak na ni začala mluvit. Uběhlo jen několik minut od začátku konverzace a někdo zaklepal na dveře.
„Kdopak to může být tak pozdě?“ zeptala se želvičky a vrátila ji zpátky do akvária. Andilek nikoho neočekávala, a tak, když otevřela dveře, byla velmi překvapena, že za nimi stojí Fanrad. V ten moment, kdy ho viděla stát před sebou, ztratila dech. Vůbec se nezmohla ani na jedno slovo. Fanrad pohlédl na její obličej, který jasně vyjadřoval, že je překvapená z jeho návštěvy. Nevěděl, co teď má dělat, a tak se rozhodl, že raději půjde pryč. Andilek nechtěla ztratit další příležitost si s ním promluvit, a tak ho zastavila a začala ho líbat.
„Prosím,… odpusť mi to všechno.“
„Já už ti ale odpustila dávno.“ Fany neváhal a začal ji líbat i na rukách. Byl jí vděčný, že mu dokázala za jeho činy odpustit.
„Miluju tě,“ řekl Fany a vzal si Andilka do náručí. Vešli zpátky do přístřeší, zavřeli za sebou dveře a namířili si to k posteli, na kterou položil Andilka.

Engarové se usídlili na vzdálené planetě zvanou Abydos. Byla to pouštní planeta s mnoha pyramidami od sebe vzdálené několik kilometrů. Wenis, vůdce Engarů, se právě nacházel v jedné z postavených pyramid, která měla jednu obrovskou místnost, kde rada Engarovů měla schůze. Každý den se tam scházeli a plánovali další útoky na Antiky. Když zrovna chtěl vydat rozkaz velitelům bitevních lodí, přišel do místnosti jeho bratr, Lewren.
„Wenisi.“ Wenis počkal s rozkazem a obrátil se na svého bratra s dotazem: „Co se děje?“
„Antikové opět zjistili přítomnost našeho člověka. Jestli to takhle půjde pořád dál, tak přijdeme o naše lidi.“
„Já vím, Lewrene.“
„Co tedy uděláme?“
„Už nebudeme ztrácet naše lidi, zaútočíme na ně vším, co máme. Nebudeme je šetřit. Naše bitevní lodě se připraví k okamžitému odletu. Do týdne budeme na místě,“ odpověděl Wenis a tím rovnou dal rozkaz velitelům, ať jdou okamžitě připravit své lodě k odletu. Všichni přítomni velitelé opustili pyramidu a namířili si to ke svým lodím, které parkovali několik minut cesty od pyramidy. Wenis s Lewrenem opustili taktéž pyramidu a namířili si to k transportní lodi, která je zavezla až k jeho velitelské lodi.
Když oba vystoupili z transportní lodi, přivítal je u lodi jeden z důstojníků, který dohlížel na přípravu k okamžitému odletu. Jakmile se všichni nalodili, postupně každá loď začala opouštět svá stanoviště. Celkem sedm lodí opouštělo planetu Abydos a vyráželo směrem k Zemi.

Bylo ráno a Minawara s Genesis se sešly v jednom z přístřeší, kde si také pozvaly Morose a Januse. Všichni čtyři se posadili kolem stolu, na kterém ležely plány útoků na Engary. Největší nevýhodou Antiků bylo to, že přišli o své bitevní lodě při první válce s Engary, která se konala před 40 lety. Od té doby neměli čas začít stavět nové. Janus s Morosem se tak snažili přijít na jiné řešení, jak se před Engary ubránit, jenže doposud nepřišli na žádný způsob. Až teprve teďka na něco přišli. Když si všichni čtyři předhazovali nápady, vzniklo z toho to, co nikdy nečekali, že by mohli postavit.
„Myslíte, že byste to zvládli?“ zeptala se Genesis, která rozhodovala za celou rasu.
„Stavba by maximálně trvala rok. To už tu dávnou Engarové budou. Ale dostal jsem nápad, jak to urychlit,“ řekl Janus.
„Mluv.“
„Než bychom postavili celé město, tak by bylo nejlepší postavit prvně observatoř, ve které budeme moci pracovat na obraných zbraní. Byly by o mnohonásobně účinnější než ty, kterými jsme útočili prvně. Nejlepší by bylo, kdyby celá planeta byla obklopena štítem. Když jsme se o to prvně pokoušeli, tak to dopadlo výbuchem hlavního zdroje, jelikož nevydržel tu zátěž. Myslím, že bychom měli zajít hlouběji, než předtím.“
„Jak moc hlouběji? Nechtěla bych tě zachraňovat, jako tenkrát, když ses málem vypařil i s tím zdrojem,“ opomenula ho Minawara.
„ZPM,“ odpověděl Janus a nejraději by se právě teď schoval pod stůl, u kterého seděl. Jak se dalo očekávat, tak po něm vystartovala Minawara, že i Genesis málem sletěla ze židle.
„Janusi, ty idiote, ty chceš zase nechat vybouchnout další planetu, navíc obydlenou lidmi? Ty ses snad zbláznil. Tohle ti zamítám. Jestli se o to jen pokusíš, nakopu tě do řiti. A tentokrát zaslouženě.“
„No jo, nemusíte na mě tak křičet, Minawaro. Já nejsem hluchý, na rozdíl od některých,“ řekl Janus a podíval se jí do očí.
„Ty jsi ale vůl,“ řekl Moros, od kterého to nečekal.
„Janusi…“ Minawara po něm chtěla opět vystartovat, ale tentokrát zakročila Genesis, která svými schopnosti odtrhla oba od sebe.
„Tak to by stačilo! Jsme ve válce a vy dva se tu hádáte jako malý děti. Vykašlete se už na to, na tohle nemáme čas. Jsme ve válce, kterou prohráváme, tak jako předtím. Chcete znovu přijít o domov? Jeden už jsme ztratili a museli jsme opustit naši galaxii. Teď nám Engarové chtějí zničit další domov. Tak se vy dva přestaňte hádat a zkuste najít nějaké řešení, které nám přijde k užitku, než ke škodě.“
„Omlouvám se.“ Se skloněnou hlavou se Minawara posadila na své místo.
„Také se omlouvám.“
„S tím ZPM je to risk, ale je to nejrychlejší způsob, jak přijít k rychlému zdroji energie. Oba dva na tom začněte pracovat. Hlavně se mi nepozabíjejte. Jste mí dva nejlepší vědci, které jsem kdy mohla poznat a nechtěla bych o vás přijít. Proto chci, abyste byli velice opatrní, až si s tím budete hrát. Energie ze samotného vesmíru není snadno ovladatelná a těžce se dává do uzavřeného modulu.“ Genesis se obrátila na Morose, kterému dala jediný úkol, aby dohlédl na ty dva. Věděla, že Minawara s Janusem jsou dlouhodobí rivalové, kteří se snaží svými znalostmi něco dokázat. Ale je třeba, aby je někdo brzdil, než aby udělali nějakou chybu, které by později litovali.
„A jak je na tom Fanrad?“ zeptala se Genesis.
„Včera večer jsem si s ním povídala. Trápí se, jelikož někteří Antici ho nechtějí mezi námi. Já je chápu, ale nemůžeme ho jen tak ponechat Engarům, vždyť je to můj mladší bratr.“ Všichni se najednou obrátili na Minawaru, jelikož nikomu nikdy neřekla, že Fanrad je její mladší bratr. Teprve teď si uvědomili, proč Fanradův předešlí odchod byl tak těžký jak pro Andilka, tak i pro ni.
„Tvůj bratr?“ zeptal se Moros.
„Ano. Přišel na svět deset let hned po mně. Dala jsem slib svým rodičům, že na něj dám pozor. A ten slib také hodlám dodržet, i kdyby mě to mělo stát život,“ jakmile to dopověděla, odešla od stolu a opustila přístřeší, ve kterém se konala porada. Janus chtěl vstát od stolu, ale zastavila jej Genesis: „Nikam nechoď. Půjdu já.“
„Dobře.“

Letící engarské mateřské lodě v nad světelné rychlosti byly skoro u Země a tak Wenis ještě jednou prohlížel plány útoku.
On i jeho bratr seděli na můstku v křeslech, která směřovala k hlavní obrazovce, na které byly zobrazeny plány Země. Informace, které získali během jejich krátkého pobytu, byly zakreslené taktéž. Přesně věděli, kde Antikové mají postavená svá přístřeší.
„Za jak dlouho tam budeme?“ optal se Lewren.
„Za dvanáct hodin,“ odpověděl kormidelník.
„Výborně. Jakmile budeme téměř u planety, tak mi dejte vědět,“ řekl Wenis a spolu s Lewrenem opustili můstek. Oba se před bitvou chtěli pořádně vyspat, tak si to namířil každý do své kajuty. Než se ale rozešli, tak spolu hovořili o Fanradovi, který jim chvíli sloužil. Věděli, že on by mohl hrát v této válce hodně velkou roli, a tak přemýšleli o tom, co s ním udělají, když se postaví proti němu. Věděli, že poblíž něho bude určitě Andilek. A tam kde je i Andilek, tam je i Genesis s Minawarou.
„Chceš se jich zbavit najednou?“
„Přesně tak. Jen takhle oslabíme celou jejich rasu. Antikové jsou jen pohromadě díky Minawaře a Genesis. Obě dvě jsou velmi moudré a chytré ženy, nesmíme je podcenit. Dokážou se přizpůsobit každé situaci.“ Lewren se zasmál a odpojil se od Wenise, který vešel do své kajuty.

Všichni Antikové se připravovali na bitvu velmi pečlivě a bezpečně. Fanrad s Andilkem měli na starosti útočné jednotky. Někteří nechtěli spolupracovat s Fanradem, ale Minawara se za něj postavila a přede všemi Antiky jim vše řekla. Od té doby se všichni přestali vyhýbat Fanrada, který se nejvíce držel u Andilka, která mu nabídla přístřeší u sebe. Jejich želvička, Agátka, jim při práci velmi pomáhala. Když se jí něco nelíbilo, tak je kousla do prstů. Oba tak věděli, že něco dělají špatně.

Minawara s Janusem se po čase usmířili a právě teď v nově postavené observatoři spolupracovali na zdroji energie, která napájí obranné střely, které používali při první válce s Engary. Spolupráce jim zřejmě svědčila, jelikož si vedli moc dobře. Právě teď zkoušeli spustit zdroj energie na pět procent.
„Dobrá, můžeš ho spustit,“ řekla Minawara, která stála poblíž zdroje energie.
„Raději pojďte sem,“ zavolal na ni Janus, než generátor spustil. Když oba byli v bezpečné vzdálenosti, zapnuli přenos energie do ZPM. Generátor na pěti procentech držel. Žádná anomálie se neobjevila.
„Výborně, generátor i ZPM jsou vcelku, zvyšuji výkonnost o dalších pět procent.“ Janus sledoval zpozad skla generátor, jak se pomalu zahříval. Po dalším zvýšení bylo opět vše v pořádku. Ale když Minawara zvedla výkon tentokrát o deset procent, všude začal znít poplach.
„Ne, ne, ne, ne, ne. To je zlý.“ Janus přišel k Minawaře, která se pokoušela výkon z dvaceti procentech vrátit zpátky na deset procent.
„Nejde to. Generátor se přehřívá.“
„Co ho takhle vypnout ručně?“ navrhl Janus.
„Jsi blázen? Víš jaká tam je teďka radiace?“
„Hodně velká,“ odpověděl Janus a zapojil své mozkové závity. Stačila jen chvilka a přišel na způsob, jak přerušit tok energie z generátoru do ZPM. Odstrčil Minawaru od počítače, který byl napojený na generátor, a začal se v něm hrabat. Bylo zcela jisté, že tohle dopadne špatně. Jelikož Janus místo aby usměrnil tok energie, tak ještě více přidal. Minawara jen čekala na okamžik, kdy brzy něco vyletí do povětří. Ale nic se nestalo. Pohlédla na Januse, který nevěřícně stál nad počítačem, a pak pohlédla na generátor, který byl kupodivu vcelku.
„Co jsi s tím udělal?“ zajímalo ji. Janus k ní přišel a poplácal ji po rameni se slovy: „To víte, myslí mě to lépe, když jsme v nějakém maléru.“ Minawara neváhala a hned Janusovi přistál první pohlavek za tento den.
„Kde je Genesis?“ zeptal se Janus.
„Proč se ptáš?“ odpověděla Janusovi otázkou.
„Aby mě před vámi ochránila,“ odpověděl Janus a vypláznul na ni jazyk. Momentálně, na co teď Minawara myslela, bylo to, jak Janusovi konečně zalepit pusu. Jednoduše mávla rukou a bylo tak učiněno. Janus nemohl vůbec promluvit. Když chtěl něco říci, mohl jen pohnout ústy, ale nic z nich nevyšlo. Minawara tak měla konečně klid a odplata tak byla vykonána.
„To ticho,“ řekla a spokojeně si šla k počítači, kde pokračovala ve zvyšování výkonu. Mezitím Janus naštvaně sedl na židli a houpal se.

Genesis dohlížela na nejdůležitější část této války. Měla na starost řízení všech obranných i útočných jednotek. Právě teď rozdělovala Antiky do skupin podle jejich schopností a dovedností. Věděla, že sehranost bude další rozhodující součástkou této války. Čas, který měla na přípravu, rychle utíkal, a tak si přizvala k sobě Morose, který jí jediný z ostatních Antiků v tomhle může pomoci. Znal Antiky stejně dobře, jako většina z nejvyšší rady.
„Nemáme už moc času. Měl jsi pravdu, letí sem loděmi. Dopadne to stejně, jako na naší domovské galaxii.“
„Jestli se ti dva nejdříve nepoperou, tak kdyby to vyšlo s tím ZPMkem, mohli bychom tím napájet štít, který by obklopil celou planetu, pokud by to bylo možný,“ řekl Moros sedící u stolu naproti ní. Genesis se chvilkově zasmála, když se Janus zmínil o Minawaře a Janusovi.
„Když ti dva spojí hlavu do hromady, tak se stanou neporazitelnými. Oba mají něco, co my ostatní nemáme. Jsou jediní, kteří dokážou udržet nás Antiky nahoře. Díky nim jsme tam, kde jsme teď. Jejich myšlení a vynalézavost předčila všechny ostatní vědce. Musíme toho využít, nesmíme podlehnout proti Engarům,… znovu ne. Minulou válku jsem řídila z velitelské lodi, která stejně pak byla zničena. Teď jsem rozhodnuta se války zúčastnit. Budu bojovat,“ řekla s odhodláním Genesis. Věděla, že jestli nezakročí tentokrát sama, tak může nastat to, čeho se bojí nejvíce. Vyhubení celé rasy.
„Myslím, že do této války půjdeme všichni. Nenecháme zničit planetu obydlenou lidmi. Přišli jsme sem a také jsme je sem zavedli. Je na nás, abychom je také odsud dostali a ochránili obyvatelé této planety. Je to náš domov, nás všech.“

Engarské lodě byly téměř u Země. Všech sedm mateřských lodí opustilo FTL a pomalu se začaly rozmísťovat kolem planety.

Pokračování příště

vynikající díl všechno nejlepší k narozeninám

Pěkný díl, všechno nejlepší

[kasparova655365]

Děkuji mockrát oběma

Taky gratuluju se spožděnim a vše nejlepšî.