upozorňuji, že toto je jenom jakýsi pokus, abych věděl co a jak...z povídky mám teprve prequel + 2 díly....ani jeden není zkorekturovaný a dlouho nebude, proto předem omluvte gramatické a syntaktické chyby v textu
na závěr snad jen popřát hezké počtení a prosím Dragona, aby mi to tu chvíli nechal a pak to můžeš klidně smáznout, ale to bysme se domluvili přes PM
PROSÍM HLASUJTE DO ANKETY DĚKUJI
Obsah:
1. Série
Odkaz na PDF:
2. Série
1. Série
- (V pravý okamžik - Right on time) PART I
(V pravý okamžik - Right on time) PART II
(V pravý okamžik - Right on time) PART III
(V pravý okamžik - Right on time) PART IV - (Ze spárů smrti - From jaws of death) PART I
(Ze spárů smrti - From jaws of death) PART II
(Ze spárů smrti - From jaws of death) PART III - (Návrat domů - Homecoming) PART I
(Návrat domů - Homecoming) PART II - (Vzkaz v láhvi - Message in a bottle)
- (První krok - First step) PART I
(První krok - First step) PART II - (Ozvěny minulosti - Echoes of the past) PART I
(Ozvěny minulosti - Echoes of the past) PART II - (Rozděl a panuj - Divide and rule) PART I
(Rozděl a panuj - Divide and rule) PART II - (Návštěva - Visitors) PART I
(Návštěva - Visitors) PART II
(Návštěva - Visitors) PART III - (Politika - Policy)
- (Osud - Destiny) PART I
(Osud - Destiny) PART II
(Osud - Destiny) PART III - (Nepřítel uvnitř - Enemy within) PART I
(Nepřítel uvnitř - Enemy within) PART II - (Totální zkáza - Total destruction) PART I
(Totální zkáza - Total destruction) PART II
(Totální zkáza - Total destruction) PART III - (Posily - Reinforcements) PART I
(Posily - Reinforcements) PART II - (Operace Plaz - Operation Reptile) PART I
(Operace Plaz - Operation Reptile) PART II
(Operace Plaz - Operation Reptile) PART III - (Všemocný otec - Almighty father)PART I
(Všemocný otec - Almighty father)PART II
(Všemocný otec - Almighty father)PART III - (Padlí bratři - Fallen brothers) PART I
(Padlí bratři - Fallen brothers) PART II - (Otázka přežití - Matter of survival) PART I
(Otázka přežití - Matter of survival) PART II - (Rozloučení - Farewell) PART I
(Rozloučení - Farewell) PART II - (To je...? - Is that...?) PART I
(To je...? - Is that...?) PART II
(To je...? - Is that...?) PART III - (Vládce - Sovereign) PART I
(Vládce - Sovereign) PART II
(Vládce - Sovereign) PART III
(Vládce - Sovereign) PART IV
(Vládce - Sovereign) PART V
Odkaz na PDF:
2. Série
- (Nový den - New day)
- (Odpočívej v pokoji - Rest in peace)
- (Vzpomínky - Memories)
- (Podzemí - Underground)
- (Nová osobnost - New personality)
- (Pastviny - Feeding ground)
- (Vezmete mě domů? - Will you take me home?)
- (Kdo jinému jámu kopá,... - He that mischiefs hatches,...)
- (Tajnosti - Secrets)
- (Chris 2.0 - Chris 2.0)
- (Šach - Check)
- (Následky - Consequences)
- (Hail Hydra! - Hail Hydra!)
- (Molekulární dekonstrukce - Molecular deconstruction)
[color=#BF0000]Prequel
Okraj Mléčné Dráhy, 9. Ledna 2009
- V zapadlém koutku Mléčné Dráhy, na samém okraji jednoho z ramen, které se konstantní rychlostí točilo kolem galaktického středu, v němž sídlila obrovská černá díra, se vynořila obrovská loď, jejíž rozměry předčili i největší lidem známou loď ve čtyřech galaxiích. Svým mohutným rudo-fialovým trupem naháněla strach, který umocňovaly ony monstrózní rozměry. Obrovská loď prolétala kolem slunce, které bylo na konci své éry. Výrazným způsobem posílené senzory velikou rychlostí zachytily dvojici planet, v jejichž okolí obíhala velká spousta asteroidů. ZPM napájený úl, odstavil své hyperprostorové články, aby si ony i trup mohly odpočinout. Celá loď se dala považovat za samostatnou kolonii, ve které se nacházelo více než dvacet tisíc hladových krků. Jeden z nich právě zamířil do hibernačních komor, jež byly místo Wraithů zaplněny lidmi, které před tak dlouhou cestou sklidili. Wraith procházel typickým oparem, který se držel při zemi, a když jej pročeřil, roznesl se po celé stěně, jejíž povrch byl pokryt slizkou hmotou. Po několika málo vteřinách, kdy prošel přes obrovské, několika patrové prostranství, došel ke svému cíli, jímž byl mladý muž. Ladným máchnutím ruky upozornil senzory na svoji přítomnost, čímž se hibernační kóje otevřela. Wraith nepotřeboval moc síly k tomu, aby muže vytrhnul ze spárů komory. Muž se v mžiku probudil, ale ani kopání mu nepomohlo, když Wraith svoji ruku přitiskl k holé hrudi, díky níž byl schopen vysát mužův život do poslední sladké kapičky, která jej vnitřně naplňovala a rozlévala příjemné teplo po celém těle. Wraith pustil seschlé tělo na zem a olízl si poslední kapky krve, které se uchytily na jeho přísavce. Vychutnával si novou energii, která by v lidech vyvolávala husí kůži. Jeho tělo však zesílilo a regenerační schopnosti stouply na maximum. Po čerstvém obědě se otočil na podpatku a odešel zpět, odkud přišel. Jeho cesta vedla skrz téměř celou loď, kdy musel projít několika transportéry a několika patry, než došel na místo určení. Opět ladným mávnutím ruky upozornil senzory na svoji přítomnost a po otevření dveří vešel dovnitř. Kolem dokola byla velká spousta organických konzolí, které monitorovaly vše podstatné. Jedna z nich po příchodu Wraitha zapípala a druhý Wraith, který za tuto konzoli zodpovídal, přešel ke křeslu, v němž se první Wraith pohodlně usadil.
„Můj pane, senzory zaznamenaly lidskou přítomnost na bližší ze dvou planet,“ oznámil Wraith a se zrakem skloněným ke špičkám svých bot vyčkával na jakýkoli rozkaz.
„Naveďte nás na oběžnou dráhu,“ odpověděl Wraith sedící v křesle, jehož úsměv neznal mezí.
Druhý Wraith s kývnutím hlavy vstal a přešel ke konzoli, kterou se zaměřil na bližší planetu. Hned na to odeslal souřadnice dalšímu Wraithovi, jež zažehnul motory a pomalým, plíživým tempem navedl loď na stabilní orbitu. Cesta trvala dlouhých patnáct minut, ale Wraithové nikam nespěchali, když věděli, že si trup musí pár hodin odpočinout. Byla to však mnohem kratší doba, než u úlů, se kterými se doposud expedice z Atlantidy setkala. I přesto trup potřeboval odpočívat a velitele nenapadlo nic lepšího, než si tuto chvíli ukrátit jednou krátkou sklizní. Wraith, který zodpovídal za komunikaci s hangárem, vyslal na velitelův rozkaz signál, jež v hangárech spustil alarm. Ten způsobil masový start všech šipek, kterých bylo na palubě více než tři sta. Všechny ale měly jeden a ten samý cíl. Malá bezvýznamná planeta, na jejímž povrchu se nacházela jediná trestanecká kolonie, čítající čtyři sta mužů a žen. Ti neměli ani ponětí, co se děje, když se nad jejich hlavami objevila neskutečná „flotila“ malých šipek, které do svých úložných zařízení ukládaly každého, kdo se připletl do cesty sběrnému paprsku. Po několika málo minutách nastalo v malé vesničce naprosté ticho. Každý žijící člověk byl sebrán a uložen do zařízení, které se nacházelo za hlavou pilota. Když senzory nehlásily žádný kontakt, šipky se obrátily a zamířily zpět do své mateřské lodi, jež se ustálila na oběžné dráze. Všichni obyvatelé planety byli vyloženi na přistávacích místech a pevně určení Wraithové je odvedli do prázdných hibernačních kójí, kterých bylo po celé lodi více než třicet tisíc. Při takovémto množství byly nároky na energii enormní, ale spojení modulu nulového bodu a desítek generátorů wraithského původu bylo více než dostatečné. Všichni byli pohodlně usazeni do komor a díky příchozí energii mohl začít proces konzervace. Někteří Wraithové své zajatce ani nezakonzervovali a rovnou se nakrmili, když se celým hangárem nesly žalostné výkřiky vysávaných lidí. Lidsky křik však ve Wraithech vyvolával extázi, která nutila jíst ještě pomaleji. Na můstku mezitím problikla konzole, z níž mohl její obsluhovatel vyčíst, že jsou všechny šipky zaparkované a všichni sklizení uloženi k hibernaci nebo snězení. Wraith u konzole opět informoval svého velitele, když se do hlášení připojil další okupant můstku.
„Můj pane, senzory něco našly,“ ohlásil Wraith, který před půl hodinou oznámil přítomnost lidí na planetě.
„Co našly?“ Zeptal se velitele opovržlivě a hodil po svém podřízeném nepříjemný pohled.
„V jednom z asteroidů je základna, která vykazuje minimální známky energie, odpověděl Wraith a přiblížil onen asteroid.
„To je Lanteánská stavba,“ vydedukoval velitel dle stylu vrat, které byly na monitoru velice dobře vidět.
„Chci připravit výsadkový člun, tohle prověřím sám.“
Velitel se zvednul z křesla a zamířil do hangáru, kde pilot připravil výsadkový člun. V jeho úložném zařízení byla připravena pětičlenná skupina s přístroji, které vzdáleně připomínaly dýchací masky. Po několika málo minutách byl velitel na palubě a pilot výsadkový člun zvedl několik metrů nad přistávací plochu. Speciálním otvorem loď vylétla z úlu a zamířila doprostřed pásu asteroidového pole, v němž se několika kilometrový kámen spolu se základnou nacházel. Když byl výsadkový člun ve vzdálenosti, z níž mohly senzory cokoliv zachytit, objevily štít, který chránil otevřená hangárová vrata.
„Vrata jsou chráněna lanteánským štítem, pane,“ oznámil pilot a dál letěl k asteroidu.
„Nějaká šance, že jím proletíme?“ položil velitel spíše řečnickou otázku.
„Pochybuji, veliteli, museli bychom vybít buffery, které vytváří štít,“ zauvažoval pilot a otočil svoji hlavu k velitelovi.
„Odstřelte je, klidně povolejte šipky, chci tu základnu!“ Pronesl velitel hlubokým zkresleným hlasem, značící odhodlání dostat se do základny za každou cenu.
Pilot obratem informoval úl, ze kterého mu rázem přišla odpověď v podobě dvaceti šipek, které se připojily k výsadkovému člunu a společnými silami prolomily ochrannou bariéru. Bohužel v důsledku neuzavřených vrat došlo v hangáru k dekompresi, která vše zkomplikovala.
„Vleťte s lodí do hangáru a transportujte ven jednoho z pěti vojáků.“
„Ale pane, ve vesmíru zemřou,“ odporoval pilot, který uposlechl rozkaz a zamířil s lodí do hangáru.
„Doufejte, že ne dostatečně rychle. Stačí, aby uzavřel vrata hangáru, lanteánské programy jsou dost chytré na to, aby v hangáru spustily opětovné natlakování a cirkulaci vzduchu, když se vrata uzavřou a vznikne tam uzavřené vakuum!“
Pilot uvolnil z úložného zařízení jednoho z vojáků, ale výsledek byl přesně takový, jaký pilot očekával. Wraithská regenerace sice umožňovala chvilkové přežití v nehostinném prostředí, ale vesmírné vakuum bylo i nad jejich síly. Velitel obětoval celou jednotku, než to konečně vzdal a nechal si do hangáru přivézt generátor s organickým prvkem, který se měl rozrůst po celém hangáru a následně vytvořit příznivé prostředí. Takový zákrok však nějaký čas zabere a pilot dostal rozkaz vrátit se zpět na loď, se kterou se sem po invazi na Zemi vrátí. Cesta zpět netrvala dlouho a návrat na můstek také ne. Velitel byl z neúspěchu naštvaný a dával to celému osazenstvu můstku náležitě najevo. Obraz dvou lodí třídy Daedalos, které se blížily na jejich pozici, jeho náladu moc nevylepšil. Na druhou stranu se naskytla šance trochu se pobavit, než nastane pracné dobývání Země. Čas příletu obou lodí byl v řádu desítek minut a tak se šel velitel ještě jednou nakrmit, aby si zvednul náladu. Po svém návratu na můstek se pohodlně usadil a vyrazil všem dech, když své podřízené seznámil se svým bojovým plánem.
„Nechte je přiletět blíž. Až začnou pálit, pak jim vyřaďte štíty, ale za žádnou cenu je neničte. Chci, aby viděli, co se stane, když začnou strkat ty své velké nosy do našich záležitostí. I když bychom jim mohli poděkovat, jen díky nim budeme mít konečně hody, jaké si zasloužíme.“
Nikdo radši nic nenamítal, ale bylo očividné, že se atmosféra na můstku uklidnila. Čas do střetnutí se velice rychle krátil, ale atmosféra na obou stranách vypadala naprosto rozdílně. Zatímco Wraithové byli klidní, na můstku Apolla byl ve vzduchu cítit strach, který doplňovala všudypřítomná smrt, jež číhala na každém vesmírném kroku. Plukovník amerického letectva, Abraham Ellis zrovna postával v zadní části můstku, kde se nacházela taktická hvězdná mapa. Spolu s jedním z mužů diskutoval možnosti bitvy, když se z křesla navigátora ozvala major Erin Gantová.
„Pane, za dvě minuty vystoupíme z hyperprostoru,“ oznámila a opět přesunula své oči k obrazovce.
Ellis odvrátil své oči od taktické mapy a přešel do přední části lodi, k oknu, kterým byl vidět modročerný hyperprostorový tunel. Po avizovaných minutách se na konci tunelu objevilo bílé světlo, které se ihned změnilo v černočerný vesmír. Jen několik stovek kilometrů od dostřelové zóny se objevila dvojice naleštěných šedých krásek, která na svých trupech nesla jasné insignie svého příslušnictví. Kromě Apolla do bitvy přiletělo i Sun-Tzu, které se stalo prvním obranným a průzkumným vesmírným plavidlem v historii Čínské lidové republiky. V plánu byla dokonce výstavba několika dalších plavidel stejného typu, k zajištění soběstačnosti a bezpečnosti svého lidu. To vše, ale mohlo přijít na zmar, pokud by útok dvojice křižníků selhal. Major Gantová dle rozkazů spojila plukovníka Ellise s plukovníkem Ji, které bylo na poli války, naprostým nováčkem.
„Plukovníku, držte se vedle nás, musíme na to jít společně,“ rozkazoval plukovník Ellis, který dostal od IOA požehnání velet tomuto tažení.
„Rozumím plukovníku, můžete se na nás spolehnout,“ ujišťoval plukovník Ji a zároveň naznačil gestem ruky k nabití všech platforem asgardských paprsků, které ještě neprošly tvrdým bojovým testem.
To samé udělal i major Johnson, který byl na loď přidělen nedávno. Stačilo pár zmáčknutí kláves na konzoli, jež ovládal a zbraně uvedl do pohotovosti a byly připraveny kdykoli vystřelit. Plukovník Ellis nenechal Wraithy dlouho čekat a pustil se s Apollem do zběsilé palby, která byla co do rozsahu velice intenzivní. Každou chvíli z asgardských platforem vystřelil alespoň jeden paprsek, který se zahryzával ve společnosti paprsků ze Sun-Tzu do velice pevného a neproniknutelného trupu. Gantová dle rozkazu manévrovala s lodí, tak aby nebylo těžké zaměřovat úl, ale zároveň se měla snažit předejít zásahům, což se jí moc nedařilo. Superúl měl zbraně systematicky rozmístěn a nebylo příliš těžké mrštného protivníka zasáhnout. Apollo na sebe vzalo roli návnady, což chvíli fungovalo a Sun-Tzu mělo více méně volné palebné pole. To se po chvíli změnilo, když se do bitvy dostavila početná armáda v podobě Wraithských šipek. Sun-Tzu vyslalo proti nesčetnému množství šipek své stroje, které se proti nim v mnohých případech osvědčily, ale dnes byla přesila až příliš velká. Stovky šipek se v jedné vlně střetly s šestnáctkou F-302jek, které metaforicky padaly jako mouchy. Wraithové neměli velké ztráty v porovnání s Číňany, kteří ztratili pět šestin svého malého letectva. Určitě by to byl bez pochyby masakr, kdyby na pomoc nepřiletěly stroje amerického Apolla, jenž při svém obkroužení trupu superúlu zaznamenalo velké množství šipek opodál. Gantová rozezněla alarm a letouny opustily hangár. Ellis využil situace a vypustil směrem k hangáru dvojici raket Mk.VIII, které na své palubě neslo. Bohužel rakety nedosáhly ani poloviny své cesty, když byly sestřeleny novou vlnou šipek, které právě odlétly z hangáru.
„Zaměřte hangár a palte railguny!“ Zakřičel Ellis, jenž pozoroval situaci na obrovském HUDu.
Johnson zaměřil railguny na hangáry a spustil palbu, která slavila částečný úspěch. Velká spousta šipek byla zničena hned při výletu, bohužel reakce přišla příliš pozdě a hangárová vrata se stačila včas zavřít. Ellis v duchu proklel a radši se zeptal na stav štítu, který už příliš dlouho snášel palbu z hlavních zbraní.
„Štíty na dvaceti šesti procentech, budeme mít štěstí, když přežijeme další minutu, pane,“ oznámila Gantová, jejíž výraz nevypadal příliš optimisticky.
„Dejte vědět Číňanům, ať trochu přitopí pod kotlem.“
Zpráva rychlostí světla prolétla celým bitevním polem až na Sun-Tzu, kde přesně věděli, co to znamená. Sila jedna až deset opustila většina raket, které fungovaly jako návnada a Apollo mezitím z bezprostřední blízkosti odpálilo horizont. Wraithové skočili na návnadu a spolkli ji i s navijákem. Horizont se v poklidu a nestíhán rozdělil na šest výbušných hlavic a čtyři návnady. Rakety nejvyšší rychlostí mířily k obrovskému trupu, když v plné parádě narazily a začaly svoji reakci. Explozivní složka dostala impuls, který vyvolal řetězovou reakci, jež vedla k mohutným a nádherným výbuchům, bobtnajícím na trupu červenofialového obra. Ellis radostně zaťal pěsti a očekával plné zničení lodi. Gantová však neměla dobré zprávy.
„Pane, nevím jak je to možné, ale trup je téměř nepoškozen,“ informovala překvapená Gantová.
„Cože?“ ptal se zmatený Ellis.
„Podařilo se nám sice prolomit trup na několika místech, ale už teď se zacelují, ideální čas ke zničení pominul, promiňte,“ kála se Gantová a pohlédla na Ellise smutnými psími očky.
„V pořádku, zkuste nás držet co nejdál od těch baterií a uhýbejte, co to půjde,“ vydal další rozkazy Ellis, který nevěděl, co má dělat.
Nedal to však na sobě znát a navenek působil jako sebejistý velitel. V jeho hlavě se rodil jeden šílenější plán za druhým, když Gantová ohlásila vyřazení Sun-Tzu, jehož trup byl na několika místech prolomen a unikala z něj atmosféra.
„Dostaňte se k nim, braňte je našimi vlastními štíty a přeneste posádku na palubu, když bude třeba, zničíme Sun-Tzu a sami unikneme do hyperprostoru k Zemi,“ vykřikl Ellis a po dlouhé době vstal ze svého pohodlného křesla. Nervózním krokem přešlapoval před čelním sklem, když se vedle něj objevil plukovník Ji. Superúl přesměroval veškerou palbu na Apollo, které se poprvé více méně zastavilo a nebylo nijak těžké zaměřit jej.
„Pane, zaměřili nás.“
„Zničte Sun-Tzu a vypadněte.“
Plukovník Ji ani nestačil protestovat, když se Apollo otočilo a nabilo asgardské paprsky. Vystřelit už ale nestihlo, když bylo salvou několika energetických pulsů vyřazeno z činnosti a plášť v hangáru zaznamenal dva zásahy. S výpadkem energie po celé lodi bylo Apollo uvrženo do temnoty, kterou mohl ukončit jen spásný výstřel z baterií, který ale nepřicházel.
„Gantová, co se děje?“ Zjišťoval plukovník Ellis, který se zvedal ze země.
„Na chvíli jsme ztratili primární systémy, ale už zase nabíhají,“ oznamovala při rozsvěcujících se světlech Gantová.
„O to mi nejde, proč nás nedorazili?“
„Senzory asi budou poškozené, pane, ale nikde úl nevidím, prostě se vypařil,“ zmateně zamumlala Gantová a ihned provedla diagnostiku senzorů.
„Nebo skočili k Zemi, takhle nechali v Pegasu i Daedala, chápu ten jejich zvrácený smysl pro pomstu,“ přemýšlel Ellis nahlas.
„Tak či tak, musíme dát Zemi vědět, že jsme neuspěli. Funguje subprostorová komunikace?“
„Jako jedna z mála.“
Plukovník Ellis přistoupil k obrazovce, která zaznamenávala jeho zprávu.
„Zaútočili jsme na úl, bohužel bez většího úspěchu. Sun-Tzu je těžce poškozeno a z proraženého trupu uniká atmosféra, proto jsme na palubu transportovali její posádku. S mými vyřazenými motory, jsme nejméně měsíc vzdáleni od jakékoli brány. Co se týče nepřátel, utrpěli nepatrné škody a jsou opět na cestě ve svém původním kurzu.“
Plukovník Ellis otočil hlavu ke Gantové, která odeslala zprávu, a vypnula obrazovku.
Okraj Mléčné Dráhy, 9. Ledna 2009
- V zapadlém koutku Mléčné Dráhy, na samém okraji jednoho z ramen, které se konstantní rychlostí točilo kolem galaktického středu, v němž sídlila obrovská černá díra, se vynořila obrovská loď, jejíž rozměry předčili i největší lidem známou loď ve čtyřech galaxiích. Svým mohutným rudo-fialovým trupem naháněla strach, který umocňovaly ony monstrózní rozměry. Obrovská loď prolétala kolem slunce, které bylo na konci své éry. Výrazným způsobem posílené senzory velikou rychlostí zachytily dvojici planet, v jejichž okolí obíhala velká spousta asteroidů. ZPM napájený úl, odstavil své hyperprostorové články, aby si ony i trup mohly odpočinout. Celá loď se dala považovat za samostatnou kolonii, ve které se nacházelo více než dvacet tisíc hladových krků. Jeden z nich právě zamířil do hibernačních komor, jež byly místo Wraithů zaplněny lidmi, které před tak dlouhou cestou sklidili. Wraith procházel typickým oparem, který se držel při zemi, a když jej pročeřil, roznesl se po celé stěně, jejíž povrch byl pokryt slizkou hmotou. Po několika málo vteřinách, kdy prošel přes obrovské, několika patrové prostranství, došel ke svému cíli, jímž byl mladý muž. Ladným máchnutím ruky upozornil senzory na svoji přítomnost, čímž se hibernační kóje otevřela. Wraith nepotřeboval moc síly k tomu, aby muže vytrhnul ze spárů komory. Muž se v mžiku probudil, ale ani kopání mu nepomohlo, když Wraith svoji ruku přitiskl k holé hrudi, díky níž byl schopen vysát mužův život do poslední sladké kapičky, která jej vnitřně naplňovala a rozlévala příjemné teplo po celém těle. Wraith pustil seschlé tělo na zem a olízl si poslední kapky krve, které se uchytily na jeho přísavce. Vychutnával si novou energii, která by v lidech vyvolávala husí kůži. Jeho tělo však zesílilo a regenerační schopnosti stouply na maximum. Po čerstvém obědě se otočil na podpatku a odešel zpět, odkud přišel. Jeho cesta vedla skrz téměř celou loď, kdy musel projít několika transportéry a několika patry, než došel na místo určení. Opět ladným mávnutím ruky upozornil senzory na svoji přítomnost a po otevření dveří vešel dovnitř. Kolem dokola byla velká spousta organických konzolí, které monitorovaly vše podstatné. Jedna z nich po příchodu Wraitha zapípala a druhý Wraith, který za tuto konzoli zodpovídal, přešel ke křeslu, v němž se první Wraith pohodlně usadil.
„Můj pane, senzory zaznamenaly lidskou přítomnost na bližší ze dvou planet,“ oznámil Wraith a se zrakem skloněným ke špičkám svých bot vyčkával na jakýkoli rozkaz.
„Naveďte nás na oběžnou dráhu,“ odpověděl Wraith sedící v křesle, jehož úsměv neznal mezí.
Druhý Wraith s kývnutím hlavy vstal a přešel ke konzoli, kterou se zaměřil na bližší planetu. Hned na to odeslal souřadnice dalšímu Wraithovi, jež zažehnul motory a pomalým, plíživým tempem navedl loď na stabilní orbitu. Cesta trvala dlouhých patnáct minut, ale Wraithové nikam nespěchali, když věděli, že si trup musí pár hodin odpočinout. Byla to však mnohem kratší doba, než u úlů, se kterými se doposud expedice z Atlantidy setkala. I přesto trup potřeboval odpočívat a velitele nenapadlo nic lepšího, než si tuto chvíli ukrátit jednou krátkou sklizní. Wraith, který zodpovídal za komunikaci s hangárem, vyslal na velitelův rozkaz signál, jež v hangárech spustil alarm. Ten způsobil masový start všech šipek, kterých bylo na palubě více než tři sta. Všechny ale měly jeden a ten samý cíl. Malá bezvýznamná planeta, na jejímž povrchu se nacházela jediná trestanecká kolonie, čítající čtyři sta mužů a žen. Ti neměli ani ponětí, co se děje, když se nad jejich hlavami objevila neskutečná „flotila“ malých šipek, které do svých úložných zařízení ukládaly každého, kdo se připletl do cesty sběrnému paprsku. Po několika málo minutách nastalo v malé vesničce naprosté ticho. Každý žijící člověk byl sebrán a uložen do zařízení, které se nacházelo za hlavou pilota. Když senzory nehlásily žádný kontakt, šipky se obrátily a zamířily zpět do své mateřské lodi, jež se ustálila na oběžné dráze. Všichni obyvatelé planety byli vyloženi na přistávacích místech a pevně určení Wraithové je odvedli do prázdných hibernačních kójí, kterých bylo po celé lodi více než třicet tisíc. Při takovémto množství byly nároky na energii enormní, ale spojení modulu nulového bodu a desítek generátorů wraithského původu bylo více než dostatečné. Všichni byli pohodlně usazeni do komor a díky příchozí energii mohl začít proces konzervace. Někteří Wraithové své zajatce ani nezakonzervovali a rovnou se nakrmili, když se celým hangárem nesly žalostné výkřiky vysávaných lidí. Lidsky křik však ve Wraithech vyvolával extázi, která nutila jíst ještě pomaleji. Na můstku mezitím problikla konzole, z níž mohl její obsluhovatel vyčíst, že jsou všechny šipky zaparkované a všichni sklizení uloženi k hibernaci nebo snězení. Wraith u konzole opět informoval svého velitele, když se do hlášení připojil další okupant můstku.
„Můj pane, senzory něco našly,“ ohlásil Wraith, který před půl hodinou oznámil přítomnost lidí na planetě.
„Co našly?“ Zeptal se velitele opovržlivě a hodil po svém podřízeném nepříjemný pohled.
„V jednom z asteroidů je základna, která vykazuje minimální známky energie, odpověděl Wraith a přiblížil onen asteroid.
„To je Lanteánská stavba,“ vydedukoval velitel dle stylu vrat, které byly na monitoru velice dobře vidět.
„Chci připravit výsadkový člun, tohle prověřím sám.“
Velitel se zvednul z křesla a zamířil do hangáru, kde pilot připravil výsadkový člun. V jeho úložném zařízení byla připravena pětičlenná skupina s přístroji, které vzdáleně připomínaly dýchací masky. Po několika málo minutách byl velitel na palubě a pilot výsadkový člun zvedl několik metrů nad přistávací plochu. Speciálním otvorem loď vylétla z úlu a zamířila doprostřed pásu asteroidového pole, v němž se několika kilometrový kámen spolu se základnou nacházel. Když byl výsadkový člun ve vzdálenosti, z níž mohly senzory cokoliv zachytit, objevily štít, který chránil otevřená hangárová vrata.
„Vrata jsou chráněna lanteánským štítem, pane,“ oznámil pilot a dál letěl k asteroidu.
„Nějaká šance, že jím proletíme?“ položil velitel spíše řečnickou otázku.
„Pochybuji, veliteli, museli bychom vybít buffery, které vytváří štít,“ zauvažoval pilot a otočil svoji hlavu k velitelovi.
„Odstřelte je, klidně povolejte šipky, chci tu základnu!“ Pronesl velitel hlubokým zkresleným hlasem, značící odhodlání dostat se do základny za každou cenu.
Pilot obratem informoval úl, ze kterého mu rázem přišla odpověď v podobě dvaceti šipek, které se připojily k výsadkovému člunu a společnými silami prolomily ochrannou bariéru. Bohužel v důsledku neuzavřených vrat došlo v hangáru k dekompresi, která vše zkomplikovala.
„Vleťte s lodí do hangáru a transportujte ven jednoho z pěti vojáků.“
„Ale pane, ve vesmíru zemřou,“ odporoval pilot, který uposlechl rozkaz a zamířil s lodí do hangáru.
„Doufejte, že ne dostatečně rychle. Stačí, aby uzavřel vrata hangáru, lanteánské programy jsou dost chytré na to, aby v hangáru spustily opětovné natlakování a cirkulaci vzduchu, když se vrata uzavřou a vznikne tam uzavřené vakuum!“
Pilot uvolnil z úložného zařízení jednoho z vojáků, ale výsledek byl přesně takový, jaký pilot očekával. Wraithská regenerace sice umožňovala chvilkové přežití v nehostinném prostředí, ale vesmírné vakuum bylo i nad jejich síly. Velitel obětoval celou jednotku, než to konečně vzdal a nechal si do hangáru přivézt generátor s organickým prvkem, který se měl rozrůst po celém hangáru a následně vytvořit příznivé prostředí. Takový zákrok však nějaký čas zabere a pilot dostal rozkaz vrátit se zpět na loď, se kterou se sem po invazi na Zemi vrátí. Cesta zpět netrvala dlouho a návrat na můstek také ne. Velitel byl z neúspěchu naštvaný a dával to celému osazenstvu můstku náležitě najevo. Obraz dvou lodí třídy Daedalos, které se blížily na jejich pozici, jeho náladu moc nevylepšil. Na druhou stranu se naskytla šance trochu se pobavit, než nastane pracné dobývání Země. Čas příletu obou lodí byl v řádu desítek minut a tak se šel velitel ještě jednou nakrmit, aby si zvednul náladu. Po svém návratu na můstek se pohodlně usadil a vyrazil všem dech, když své podřízené seznámil se svým bojovým plánem.
„Nechte je přiletět blíž. Až začnou pálit, pak jim vyřaďte štíty, ale za žádnou cenu je neničte. Chci, aby viděli, co se stane, když začnou strkat ty své velké nosy do našich záležitostí. I když bychom jim mohli poděkovat, jen díky nim budeme mít konečně hody, jaké si zasloužíme.“
Nikdo radši nic nenamítal, ale bylo očividné, že se atmosféra na můstku uklidnila. Čas do střetnutí se velice rychle krátil, ale atmosféra na obou stranách vypadala naprosto rozdílně. Zatímco Wraithové byli klidní, na můstku Apolla byl ve vzduchu cítit strach, který doplňovala všudypřítomná smrt, jež číhala na každém vesmírném kroku. Plukovník amerického letectva, Abraham Ellis zrovna postával v zadní části můstku, kde se nacházela taktická hvězdná mapa. Spolu s jedním z mužů diskutoval možnosti bitvy, když se z křesla navigátora ozvala major Erin Gantová.
„Pane, za dvě minuty vystoupíme z hyperprostoru,“ oznámila a opět přesunula své oči k obrazovce.
Ellis odvrátil své oči od taktické mapy a přešel do přední části lodi, k oknu, kterým byl vidět modročerný hyperprostorový tunel. Po avizovaných minutách se na konci tunelu objevilo bílé světlo, které se ihned změnilo v černočerný vesmír. Jen několik stovek kilometrů od dostřelové zóny se objevila dvojice naleštěných šedých krásek, která na svých trupech nesla jasné insignie svého příslušnictví. Kromě Apolla do bitvy přiletělo i Sun-Tzu, které se stalo prvním obranným a průzkumným vesmírným plavidlem v historii Čínské lidové republiky. V plánu byla dokonce výstavba několika dalších plavidel stejného typu, k zajištění soběstačnosti a bezpečnosti svého lidu. To vše, ale mohlo přijít na zmar, pokud by útok dvojice křižníků selhal. Major Gantová dle rozkazů spojila plukovníka Ellise s plukovníkem Ji, které bylo na poli války, naprostým nováčkem.
„Plukovníku, držte se vedle nás, musíme na to jít společně,“ rozkazoval plukovník Ellis, který dostal od IOA požehnání velet tomuto tažení.
„Rozumím plukovníku, můžete se na nás spolehnout,“ ujišťoval plukovník Ji a zároveň naznačil gestem ruky k nabití všech platforem asgardských paprsků, které ještě neprošly tvrdým bojovým testem.
To samé udělal i major Johnson, který byl na loď přidělen nedávno. Stačilo pár zmáčknutí kláves na konzoli, jež ovládal a zbraně uvedl do pohotovosti a byly připraveny kdykoli vystřelit. Plukovník Ellis nenechal Wraithy dlouho čekat a pustil se s Apollem do zběsilé palby, která byla co do rozsahu velice intenzivní. Každou chvíli z asgardských platforem vystřelil alespoň jeden paprsek, který se zahryzával ve společnosti paprsků ze Sun-Tzu do velice pevného a neproniknutelného trupu. Gantová dle rozkazu manévrovala s lodí, tak aby nebylo těžké zaměřovat úl, ale zároveň se měla snažit předejít zásahům, což se jí moc nedařilo. Superúl měl zbraně systematicky rozmístěn a nebylo příliš těžké mrštného protivníka zasáhnout. Apollo na sebe vzalo roli návnady, což chvíli fungovalo a Sun-Tzu mělo více méně volné palebné pole. To se po chvíli změnilo, když se do bitvy dostavila početná armáda v podobě Wraithských šipek. Sun-Tzu vyslalo proti nesčetnému množství šipek své stroje, které se proti nim v mnohých případech osvědčily, ale dnes byla přesila až příliš velká. Stovky šipek se v jedné vlně střetly s šestnáctkou F-302jek, které metaforicky padaly jako mouchy. Wraithové neměli velké ztráty v porovnání s Číňany, kteří ztratili pět šestin svého malého letectva. Určitě by to byl bez pochyby masakr, kdyby na pomoc nepřiletěly stroje amerického Apolla, jenž při svém obkroužení trupu superúlu zaznamenalo velké množství šipek opodál. Gantová rozezněla alarm a letouny opustily hangár. Ellis využil situace a vypustil směrem k hangáru dvojici raket Mk.VIII, které na své palubě neslo. Bohužel rakety nedosáhly ani poloviny své cesty, když byly sestřeleny novou vlnou šipek, které právě odlétly z hangáru.
„Zaměřte hangár a palte railguny!“ Zakřičel Ellis, jenž pozoroval situaci na obrovském HUDu.
Johnson zaměřil railguny na hangáry a spustil palbu, která slavila částečný úspěch. Velká spousta šipek byla zničena hned při výletu, bohužel reakce přišla příliš pozdě a hangárová vrata se stačila včas zavřít. Ellis v duchu proklel a radši se zeptal na stav štítu, který už příliš dlouho snášel palbu z hlavních zbraní.
„Štíty na dvaceti šesti procentech, budeme mít štěstí, když přežijeme další minutu, pane,“ oznámila Gantová, jejíž výraz nevypadal příliš optimisticky.
„Dejte vědět Číňanům, ať trochu přitopí pod kotlem.“
Zpráva rychlostí světla prolétla celým bitevním polem až na Sun-Tzu, kde přesně věděli, co to znamená. Sila jedna až deset opustila většina raket, které fungovaly jako návnada a Apollo mezitím z bezprostřední blízkosti odpálilo horizont. Wraithové skočili na návnadu a spolkli ji i s navijákem. Horizont se v poklidu a nestíhán rozdělil na šest výbušných hlavic a čtyři návnady. Rakety nejvyšší rychlostí mířily k obrovskému trupu, když v plné parádě narazily a začaly svoji reakci. Explozivní složka dostala impuls, který vyvolal řetězovou reakci, jež vedla k mohutným a nádherným výbuchům, bobtnajícím na trupu červenofialového obra. Ellis radostně zaťal pěsti a očekával plné zničení lodi. Gantová však neměla dobré zprávy.
„Pane, nevím jak je to možné, ale trup je téměř nepoškozen,“ informovala překvapená Gantová.
„Cože?“ ptal se zmatený Ellis.
„Podařilo se nám sice prolomit trup na několika místech, ale už teď se zacelují, ideální čas ke zničení pominul, promiňte,“ kála se Gantová a pohlédla na Ellise smutnými psími očky.
„V pořádku, zkuste nás držet co nejdál od těch baterií a uhýbejte, co to půjde,“ vydal další rozkazy Ellis, který nevěděl, co má dělat.
Nedal to však na sobě znát a navenek působil jako sebejistý velitel. V jeho hlavě se rodil jeden šílenější plán za druhým, když Gantová ohlásila vyřazení Sun-Tzu, jehož trup byl na několika místech prolomen a unikala z něj atmosféra.
„Dostaňte se k nim, braňte je našimi vlastními štíty a přeneste posádku na palubu, když bude třeba, zničíme Sun-Tzu a sami unikneme do hyperprostoru k Zemi,“ vykřikl Ellis a po dlouhé době vstal ze svého pohodlného křesla. Nervózním krokem přešlapoval před čelním sklem, když se vedle něj objevil plukovník Ji. Superúl přesměroval veškerou palbu na Apollo, které se poprvé více méně zastavilo a nebylo nijak těžké zaměřit jej.
„Pane, zaměřili nás.“
„Zničte Sun-Tzu a vypadněte.“
Plukovník Ji ani nestačil protestovat, když se Apollo otočilo a nabilo asgardské paprsky. Vystřelit už ale nestihlo, když bylo salvou několika energetických pulsů vyřazeno z činnosti a plášť v hangáru zaznamenal dva zásahy. S výpadkem energie po celé lodi bylo Apollo uvrženo do temnoty, kterou mohl ukončit jen spásný výstřel z baterií, který ale nepřicházel.
„Gantová, co se děje?“ Zjišťoval plukovník Ellis, který se zvedal ze země.
„Na chvíli jsme ztratili primární systémy, ale už zase nabíhají,“ oznamovala při rozsvěcujících se světlech Gantová.
„O to mi nejde, proč nás nedorazili?“
„Senzory asi budou poškozené, pane, ale nikde úl nevidím, prostě se vypařil,“ zmateně zamumlala Gantová a ihned provedla diagnostiku senzorů.
„Nebo skočili k Zemi, takhle nechali v Pegasu i Daedala, chápu ten jejich zvrácený smysl pro pomstu,“ přemýšlel Ellis nahlas.
„Tak či tak, musíme dát Zemi vědět, že jsme neuspěli. Funguje subprostorová komunikace?“
„Jako jedna z mála.“
Plukovník Ellis přistoupil k obrazovce, která zaznamenávala jeho zprávu.
„Zaútočili jsme na úl, bohužel bez většího úspěchu. Sun-Tzu je těžce poškozeno a z proraženého trupu uniká atmosféra, proto jsme na palubu transportovali její posádku. S mými vyřazenými motory, jsme nejméně měsíc vzdáleni od jakékoli brány. Co se týče nepřátel, utrpěli nepatrné škody a jsou opět na cestě ve svém původním kurzu.“
Plukovník Ellis otočil hlavu ke Gantové, která odeslala zprávu, a vypnula obrazovku.
na závěr bych vám chtěl poděkovat za přečtení a vyjádření vašeho názoru... k této povídce bude doufám spousta obrázků, které pro mě modeluje Ronnie124, který se zároveň stává i poradcem a možná i korektorem doufám, že se jím stane i Jakop, což by opět mohlo fungovat a doufám, že to zvedne kvalitu tohoto díla