Zdravím, všechny čtenáře. Tak už tu máme neděli a já Vám přináším první díl StarGate Ship - Společnost zlodějů. Tento díl se zdá být téměř totožný s natočeným dílem. Napsala jsem ho z tohoto důvodu, že odsud to vše začalo. Tento díl je rozdělen na dvě části, takže přeji krásné čtení a přijímám kritiku i pochvaly.
Epizoda 1 : Spolek zlodějů, part 1
Hyperprostor, Odyssey, můstek
Odyssey letěla hyperprostorem prověřit souřadnice, které dostali. Na těch souřadnicích má být údajně druhá SuperBrána a tak na můstku spolu s plukovníkem Emersonem, majorem Marksem a poručíkem Evansovou byla i podplukovník Carterová, která měla spolu s nimi prozkoumat souřadnice a zjistit, zda-li je zpráva o druhé SuperBráně pravdivá.
„Právě přilétáme k souřadnicím, pane,“ hlásí major Marks sedící u pilotní konzole. Hned za ním stojí podplukovník Carterová, která přes jeho rameno sleduje senzory.
„Vystupte z hyperprostoru, štíty na maximum,“ rozkázal klidným hlasem Emerson.
Prostor, Odyssey, můstek
Odyssey opustila hyperprostor a podsvětelnou rychlostí letěla vpřed.
„Podplukovníku.“ Plukovník Emerson pohlédl na podplukovníka Carterovou, která šla hned do přední části můstku s pohledem do prázdného prostoru.
„Měli bychom ji vidět. Jestli ta druhá SuperBrána je tady, měli bychom ji už vidět.“ řekla Carterová, když z okna neviděla nic jiného, než hvězdy a prázdný prostor.
„Ukazují něco senzory?“ zeptal se Emerson otočen směrem k Marksovi, který zmáčknul na pár tlačítek na své konzoly, kde se mu na obrazovce zobrazily údaje.
„Zdá se, že je tu silné gravitační pole.“ Carterová šla zpátky k Marksovi a pohlédla na jeho obrazovku.
„SuperBrána používá jako zdroj energie černou díru,“ řekl Emerson to, co kdysi Carterová řekla.
„Ale tohle není černá díra. Je to neutronová hvězda. Dost silná na to, aby oslabila naše štíty a…“ V ten moment byla Carterová přerušena výbuchem. Na můstku to začalo pěkně jiskřit.
„Hlaste škody!“ zařval Emerson, který byl více nakloněný Marksovi.
„Poškození trupu na palubách dvě a sedm,“ odpověděl Marks, který od teď měl teď spoustu práce. Mačkal na jedno tlačítko za druhým.
„Bojová postavení! Dostaňte nás odsud, majore!“ nařídil Emerson a hned na to následoval další výbuch.
„Hyperpohon nelze aktivovat,“ oznámil Marks po zmáčknutí tlačítka pro vstup do hyperprostoru.
„Všechny systémy jsou poškozeny,“ hlásí také Carterová místo Markse.
„Kdo to na nás sakra střílí?“ zeptal se Emerson. Marks přepnul obrazovku, na které se zobrazil radar označující tři lodě.
„Nemohu říct, pane. Zachycuji tři lodě.“
„Oriů…?“ zeptal se Emerson. Následoval další výbuch a na můstku vzplanul oheň.
„Podle velikosti odpovídají goa’uldským mateřským lodím,“ odpověděl rychlým hlasem major.
„Jejich štíty by měly být také oslabeny,“ řekla Carterová Emersonovi, který hned obrátil hlavu směrem k Evansové.
„Palte ze všech kanónů, nabijte rakety!“ rozkázal Emerson a obrátil se s rozkazy pro Markse: „Majore, přesměrujte energii do podsvětelných motorů a nastavte kurs ostře doprava!“ Následoval další výbuch a Marks s lodí letěl podle rozkazu ostře doprava.
Tři Ha’taky střílí na Odysseu, která se snaží dostat pryč z jejich dosahu, ale nedaří se jim uniknout střelám, které jsou vyslány z Ha’taků.
„Pane, detekuji malé objekty přímo před námi,“ oznámil Marks při řízení a zároveň sledování obrazovky. Carterová pohlédla dopředu a její tvář se ve vteřině změnila, když uviděla jednu z několika tisíců min.
„Oh můj bože. To je minové pole!“ řekla hlasitě Carterová.
„Plný zpětný tah!“ nařídil Emerson při pohledu na Markse, který okamžitě reagoval a přitáhl k sobě řídící páky.
Odyssey zpomalila na začátku minového pole, ale i přesto miny narážely do předních štítů, které nakonec úplně selhaly. Miny začínaly dopadat na samotný trup lodi a tím způsobují další exploze, které vážně poškozují loď.
Na můstku byl spuštěný alarm a plukovník Emerson byl při srážce s předchozí minou vyhozen z jeho velícího křesla. Po vzpamatování se opřel o vyvýšený můstek a pak vstal z podlahy.
„Hlášení o škodách!“ zařval Emerson a rozhlédl se kolem sebe. Nikdo mu bohužel nedokázal odpovědět na jeho otázku, protože veškerá posádka na můstku byla v bezvědomí. Carterová spolu s ostatními členy leželi na podlaze. Marks s Evansovou byli v bezvědomí v jejich křeslech a na můstku vypukly malé požáry doprovázejícími aktivními jiskry.
„Marksi!“ Emerson šel okamžitě k Marksovi. Nejdříve pohlédl na něho a pak na monitor, který udává: „Štíty selhávají“. Pak nadzdvihnul hlavu a porozhlédl se po můstku, který byl k nepoznání.
Země, SGC, řídící místnost
Generál Landry rychlou chůzí šel po schodech dolů k seržantovi Harrimanovi, který pro něj má důležitou zprávu.
„Přijímáme nouzovou, subprostorovou komunikaci z Odyssey, pane,“ oznámil seržant, který seděl před zadávacím počítačem.
„Pusťte to na obrazovku.“ V řídící místnosti se na všech obrazovkách zobrazila nouzová zpráva, na níž byl plukovník Emerson.
„SGC, tady plukovník Paul Emerson z Odyssey. Kód Delta šest, Delta pět. Jsme pod útokem! Utrpěli jsme vážná poškození! Zpráva o druhé SuperBráně byla falešná. Byli jsme napadeni třemi goa‘uldskými mateřskými loděmi. Ztratili jsme hyperpohon, štíty jsou dole, několik palub je bez podpory života… Jsme obsazováni…“ Na můstku vypukl ještě větší požár, než byly předchozí. Hned na to byl přenos přerušen.
„To je všechno, co máme, pane,“ řekl seržant a podíval se na Landryho, který vypadal po zprávě zdrceně.
Země, SGC, zasedací místnost – o čtyřicet minut později
Landry s Valou Mal Doran, doktorem Danielem Jacksonem a podplukovníkem Cameronem Mitchellem stojí u monitoru poblíž Landryho kanceláře. Na monitoru bliká bílá tečka v prázdném, černém prostoru, který představuje vesmír.
„Začali jsme získávat data z nouzového vysílače asi třicet minut po obdržení nouzové zprávy,“ oznámil Landry.
„Bohužel nám to neříká nic o stavu lodi nebo posádky,“ řekl Jackson stojící vedle Mitchella.
„Zní to, jako by byla těžce poškozena,“ řekl Landry.
„Víme o někom, kdo za tím může stát?“ zeptal se Daniel.
„Ty údajně spolehlivé informace jsme dostali od Jaffů,“ odpověděl Landry. Za nimi do zasedací místnosti přišel po schodech nahoru Teal’c, který se hned k nim připojil.
„Bra’tac vyšetřuje zdroj falešných informací. V jaffském národu je zmatek, mnoho se jich vrátilo k dřívějšímu stylu a utvořilo různé frakce. Vystopovat takovou zradu může být téměř nemožné.“
„Mnoho Jaffů musí být pořádně naštvaných kvůli zničení Dakary,“ řekla dosud mlčící Vala.
„Za to jsou ale zodpovědní Oriové,“ doplnil ji Jackson.
„Více než málo si myslí, že jsme je tam přivedli,“ řekl Landry.
„Rozzlobení tak, aby naplánovali past? Proč? Kvůli pomstě?“ zeptal se Mitchell.
„Máme signál, tak to pojďme zjistit,“ navrhla Vala s ukazujícím palcem na obrazovku.
„Jo, ale je tu malý problém,“ zdůraznil Jackson.
„Nemáme žádnou loď, kterou bychom letěli,“ dopověděl Teal’c.
„Daedalus je na cestě do Pegasu a Athena je někde v polovině cesty zpátky k Zemi.“ oznámil Landry.
„A trvalo by několik dní, než by nám Jaffové dali k dispozici loď,“ řekl Teal’c a Vala na něj pohlédla s udivením.
„No, stačí se zeptat. Musíte přece vědět, že vám seženu skoro cokoliv, co chcete,“ řekla Vala a Jackson s Mitchellem se na ni ostražitě podívali.
„Jo, za nějakou cenu,“ řekl Jackson, který ví, že Vala vždycky touží po nějaké kořisti.
„Nic není zadarmo, Danieli,“ řekla na to povýšeně Vala a po chvilkovém mlčení pokračovala: „Samozřejmě, obvykle bych přirozeně chtěla svůj podíl, ale jak jsem řekla, budu potřebovat nějakou zálohu.“
„Buďte opatrní. Stále nevíme, kdo za tím stojí.“ řekl Landry se souhlasem podniknout cokoliv k záchraně Odyssey.
„Spolehněte se,“ ujistila ho Vala a Jackson pohlédne na Mitchella a ten zároveň na něho. Pak oba pohlédli na Valu s velkým váháním a podezřením.
Prostor, Odyssey, nákladová místnost
Plukovník Emerson s celou jeho posádkou byli uvězněni v nákladové místnosti. Většina posádky potřebovala lékařskou pomoc a tak se lékařské týmy rozdělily a ošetřovaly vážně zraněné. Major Marks měl pořezanou pravou dlaň a tak mu ji jeden ze zdravotníků vydezinfikoval, zašil a pak zavázal. Krom toho měl na čele, nad levým okem velkou fialovou bouli, která se mu vytvořila po silném praštění o jeho konzoly. Mezitím plukovník Emerson chodí z jedné strany na druhou a spolu s Evansovou sčítají posádku. Podplukovník Carterová byla na zemi opřena o zeď a stále v bezvědomí. Krom toho měla také na čele velkou fialovou modřinu, ale na právě straně. Naštěstí se po pár minutách začala pomalu probouzet. Když si jí plukovník Emerson všimnul, šel hned za ní. Než k ní přišel, vstala ze země a rozhlédla se kolem sebe.
„Rád vidím, že jste vzhůru, podplukovníku. Co vaše hlava?“ zeptal se Emerson, když viděl její modřinu nad pravým okem. Carterová se opírala o zeď otočená směrem k Emersonovi, když mu odpověděla: „Jsem v pořádku, pane. Jaký je stav?“
„Odtáhli nás z minového pole. Posádka byla spočítaná. Chybí nám tři lidé.“ odpověděl Emerson na její otázku. Pár vteřin potom se otevřely dveře do nákladové místnosti, do které vstoupili čtyři ozbrojení muži. Posádka poblíž dveří se stáhla od mužů, co nejdál to šlo. Mezitím Marks přišel k Emersonovi a Carterové, kteří čekali na to, co teď se bude dít. Celá posádka sledovala ozbrojené muže, mezi kterými byl Solek.
„Která z vás je podplukovník Samantha Carterová?“ zeptal se. Carterová se zhluboka nadechla a chtěla vykročit vpřed, jenže Emerson byl první.
„Jsem plukovník Paul Emerson, velitel této lodi. Pokud máte nějaké otázky, můžete se ptát…“ Než stihl dopovědět celou větu, Solek ho silně udeřil do lícní kosti a muži hned za ním namířili své zbraně. Carterová pohlédla na Markse a poznala na něm, že by hned začal jednat, jenže jak.
„Jestli si budete hrát na hrdiny, ujišťuji vás, že můj velitel nebude váhat a vypustí vám tady všechnu atmosféru. Nebudu se ptát znovu.“ Carterová na chvilku zaváhala, ale nakonec vykročila vpřed.
„Já jsem Carterová.“ Marks tam zůstal stát sám, ale chtěl jít za nimi, jenže v tom mu zabránila Evansová. Carterová stoupla vedle Emersona a oba sledovali Soleka, který řekl: „Odveďte ji! A jeho taky!“ Carterovou s Emersonem odvádějí z místnosti a Marks jim chtěl pomoci, jenže mu v tom znova zastavila Evansová, když řekla: „Nedělejte to. Tím to ještě zhoršíte.“ Marks na ni pohlédl a po chvilce kývnul souhlasně hlavou.
Prostor, Odyssey, můstek
Vůdce útočníků jménem Anateo sedí ve velitelském křesle na můstku, který je po útoku k nepoznání. Skleněná mapa v zadní části můstku byla rozbita a kus konstrukce vysela ze stropu. Solek se strážemi drží Carterovou a Emersona za nadloktí a vedou je na můstek. Anateo se otočil s křeslem směrem k nim a Carterovou s Emersonem postavili před něj.
„Podplukovník Carterová.“ Jakmile ji jeden z mužů pustil, začala si masírovat paži, za kterou ji držel.
„Slyšel jsem, že jste celkem atraktivní,“ dopověděl Anateo a oba muži opustili můstek.
„Jsem plukovník Paul Emerson, velitel lodi. Co chcete?“
„Nic, co byste pro mě vy mohl udělat,“ odpověděl Anateo a šel blíže ke Carterové, o kterou se zajímal více.
„Ale na druhou stranu tady podplukovník Carterová… Mohu vám říkat Samantho?“
„Ne,“ odpověděla okamžitě Carterová, která se mu podívala přímo do očí.
„Jste z luciánské aliance.“ Carterová jej poznala podle uniformy, kterou měl na sobě. Anateo se tomu akorát zasmál.
„Ta uniforma, jak patetická, že? Předstírat, že jste něco, co nejsme. Anateo je jméno mé a věřte mi, že nejsem členem žádného druhu aliance. Ještě toho o téhle lodi moc nevíme, ale i přesto jsme našli subprostorový vysílač, který udává naši polohu. Potřebuji, abyste ho vypnula.“ řekl Anateo při procházení kolem Carterové, kterou tím znervózňoval.
„S tím vám nepomohu.“
„Žádnou jinou možnost nemáte. Uděláte všechno, co já budu chtít.“
„Nedělejte to, Sam!“ řekl Emerson. Solek okamžitě zvedl svou zbraň a namířil ji přímo na Emersona.
„Navrhuji, abyste to udělala,… Sam.“ Carterová pohlédla na Emersona a pak zpátky na Anatea, který ji chytl oběma rukama za límce a odtáhl ji bokem. Carterová tou dobou nebyla schopna dobře dýchat, ale když ji přitáhnul k nouzovému vysílači, tak pak ji teprve pustil. Po puštění chytla rukou na své hrdlo a začala ho masírovat.
„Není navržen, aby šel vypnout. Aktivuje se v případě nutnosti automaticky.“
„Tak to odstraňte!“ nařídil Anateo i přesto, že Emerson nechtěl, aby to udělala.
„Nepomáhejte jim, podplukovníku! To je rozkaz!“ řekl Emerson a čekal na Solekovu reakci, která přišla okamžitě. Solek vystřelil ze své zbraně do Emersonova hrudníku. Předtím, než spadnul na podlahu, vypadal šokován tím, že zmáčkl spoušť. Carterová se na to s hrůzou v očích dívala a Solek k tomu ještě několikrát vystřelil do Emersona z blízkosti.
„Myslím, že teď jste nejvyšším důstojník na lodi vy. Takže byste se měla dát do práce, pokud byste radši nedělala něco jiného.“ Carterová je v šoku a těžce se ji dýchá při snaze potlačit slzy.
„Nepomohu vám. Dal mi rozkaz a já ho chci uposlechnout.“ Anateo věděl, co možná na Carterovou zapůsobí a tak kývnul na Soleka, který už věděl, co má dělat. Odešel z můstku a vzal s sebou dva muže, kteří stáli u dveří.
Hyperprostor, Nákladní loď, můstek
Na nákladní lodi, která letí hyperprostorem, se nachází zbytek týmu SG-1, který je oblečen do koženého oblečení. Vala sedí v pilotním křesle a hned vedle Daniel, který z toho všeho neměl moc dobrý pocit. Motory lodi nefungovaly správě a jsou doprovázeny podivným kvílením. Loď se k tomu několikrát otřásala, ale na oplátku bylo dobré, že letěla.
„No, to je opravdu kráska,“ řekl Mitchell, který s Teal’cem stojí za nimi.
„Stabilizátory jsou trošku mimo provoz. Bude to trochu drncat, ale je to naprosto bezpečné.“ řekla Vala, protože lepší loď nesehnala.
„Opravdu?“ chtěl se ujistit Mitchell a tým v jedné chvilce byl vržen dopředu, později doprovázen burácivým zvukem.
„Ne tak docela,“ odpověděla Vala na Mitchellovu otázku.
„Dali jsme ti tolik naquadahu, kolik jsi chtěla, a ty jsi sehnala jen tohohle šmejda?“ zeptal se Daniel.
„Jsou tu v sázce lidské životy, Danieli. Opravdu si myslíš, že bych šetřila na lodi, abych si přivydělala?“ Daniel povzdychnul a pak přišel na řadu další problém s lodí. Najednou začal na lodi pípat alarm.
„Co je to?“ zeptal se Mitchell.
„Zdá se, že selhává podpora života,“ odpověděla Vala a obrátila se směrem k Teal’covi a zeptala se ho: „Můžeš to převzít?“ Vala opustila pilotní místo a šla k bočnímu panelu, který byl pár metrů od ní. Mezitím k řízení usedl Teal‘c. Vala vytáhla z panelu krystal, který dala jinam, a alarm se v tu chvíli vypnul. Vala zavřela panel a přesunula se dopředu k Mitchellovi.
„Skvělé, to jsi opravila. Jak spravíme ty stabilizátory?“ zeptal se Mitchell.
„Já nic nespravila. Jen jsem vypnula ten otravný alarm.“ přiznala se Vala a Daniel pohlédl směrem na ni s děšeným pohledem.
Prostor, Odyssey, můstek
Podplukovník Carterová stále stála na můstku, kde poblíž ní byl Anateo, který čekal na příchod dvou mužů, kteří přišli během pár vteřin. Oba drželi v sevření majora Markse, který se jim snažil vysmeknout.
„Marksi,“ řekla tiše Carterová, když ho uviděla. Marks se rázem zarazil, když viděl, jak jeden muž táhne Emersonovo tělo.
„Myslím, že potřebujete další motivaci. No, a tak jsem si vybral prvního důstojníka. Teď už snad poslechnete.“
„Co jste to udělali?“ zakřičel Marks a oba muži ho pustili tím způsobem, že do něho strčili.
„Chtěl, abych odstranila nouzový vysílač,“ řekla Carterová, když byl Marks u ní.
„Nedělejte to, podplukovníku!“ řekl Marks i přesto, že věděl, že riskuje svůj život stejně jako Emerson.
„Musím, majore, jinak zabijí i vás. Oni jsou toho schopni, věřte mi.“ řekla Carterová a obrátila se směrem k Anateovi, kterému řekla: „Udělám to.“
„Podplukovníku!“ zařval Marks. Anateo kývl hlavou na muže, kteří chytli Markse, a odvedli ho násilím z můstku.
„Měla byste se dát do práce, jestli chcete, aby to ostatní přežili.“
Hyperprostor, Nákladní loď, můstek – o dvě hodiny později
Nákladní loď stále letí hyperprostorem a Teal’c nadále sedí u řízení. Na obrazovce měl zobrazený signál z nouzového vysílače Odyssey, který se najednou začal pohybovat.
„Dálkové senzory ukazují, že signál z vysílače Odyssey mění pozici,“ oznámil Teal’c.
„Pohybuje se?“ zeptal se Mitchell.
„Zdá se, že letí podsvětelnou rychlostí. Upravuji kurs na setkání.“
Prostor, Nákladní loď, můstek
Nákladní loď opustila hyperprostor a podsvětelnou rychlostí letěla směrem k planetě.
„Zamaskuješ nás?“ zeptal se Mitchell.
„Snažím se, ale maskování nereaguje,“ odpověděl Teal’c. Vala ani vteřinu nezaváhala a kopla do maskovacího zařízení.
Nákladní loď se pomalu, ale zcela maskovala.
Všichni se dívali překvapeně na Valu, která s úsměvem pokrčila rameny.
„Poděkovat mi můžete později.“
„Nyní se zdá, že signál vychází z téhle planety.“ Teal’c zobrazil senzory, které zachycují známky života, a pak řekl: „Zaznamenávám mnoho známek života.“
„Jestli byl jejich systém podpory života poškozen, asi museli přistát, aby ho opravili.“ hádal Jackson a Teal’c se této variantě přiklonil.
„Neodpovídá na naše volání. Zdá se, že na povrchu je malá civilizace.“ oznámil Teal’c a Vala se usmála, když poznala tuto planetu.
„Poznávám tuhle planetu.“
„Další tvoji přátelé?“ zeptal se Mitchell.
„Jeden Goa’uld tam měl loděnice. Teď je ovládá bývalými otroky. Co já vím, mají vazby s luciánskou alianci.“ odpověděla Vala a pohlédla na Mitchella.
„To nezní moc dobře. Je tam autoservis?“
„Mám tam jeden kontakt. Ale nemusí se ukázat, když tam půjdeme všichni. Měla bych tam jít sama.“ vavrhla Vala.
„Ale může to být past,“ řekl Mitchell s pohledem na ni.
„O důvod víc, proč bychom tam neměli jít všichni. Věřte mi. Jestli něco ví, tak budu schopna to z něj dostat. Hlavní je vypadat přátelsky a neškodně.“ řekla Vala a podívala se na Mitchella, který nadále nebyl přesvědčen o tomto plánu.
„Jestli chceš, můžu s sebou vzít Daniela,“ navrhla Vala. Daniel pohlédl na ni do zadu a nevěděl, co si o tom má myslet. Proto čekal na Mitchellovu odpověď.
„Tak dobrá,“ řekl po chvilce váhaní s kývnutím hlavou Mitchell, jelikož je tu šance, že by to mohlo vyjít.
Prostor, Odyssey, nákladová místnost
Major Marks byl otočen směrem ke zdi a raději k němu nikdo nechodil, protože, když ho přivedli zpátky k ostatním, kopnul do beden postavených na sobě, které pak spadly na zem. Jediná, která měla odvahu se k němu přiblížit, byla Evansová. Přišla k němu a poplácala ho po rameni.
„Marksi, co se tam stalo?“ Marks opřený rukama o zeď pohlédl na Evansovou a nevěděl, jak jí má odpovědět.
„Ti bastardi ho zabili. Chladnokrevně ho zabili.“ Evansová se opřela zády o zeď a sjela až k zemi. Stačilo jen pár vteřin a do místnosti se otevřely dveře. Stráže přivedly zpátky Carterovou, do které při cestě do místnosti strčily. Marks se otočil směrem k ní a ona s brečením šla k němu.
„Nemohla jsem tomu nijak zabránit, Marksi. Musela jsem to udělat, jinak by šel po ostatních.“ Carterová pohlédla na Markse, se kterým si nevěděla rady potom, co viděl na můstku.
„Co po vás ještě chtějí, abyste udělala?“ zeptal se rovnou Marks.
„Chtějí, abych jim zprovoznila celou loď. Máte nějaký plán?“
„Možná. Potřebuji, abyste se dostala k panelu v kontrolní místnosti dvě a otevřela tamty dveře. Jedině tak se můžeme odsud dostat.“ Marks, Carterová i Evansová se nenápadně podívali na dveře, které byly zamčené.
„Bude to riskantní, ale pokusím se,“ řekla Carterová i přesto, že jí tekly slzy z očí.
Neznámá planeta Luciánské aliance, hangár
Vala s Danielem procházeli hangárem a šli přímo za Borzinem, který to tam vedl.
„Vala Mal Doran! Nikdy jsem nemyslel na to, že tady ještě někdy uvidím tvou tvář.“ řekl Borzin zvýšeným hlasem, protože se právě v hangáru opravovaly malé lodě.
„Borzine, ty jeden slizký zvrhlý podvraťáku.“ Jakmile to Vala dopověděla, Borzin předstírá, že ho to hluboce ranilo a tak dělá uraženého.
„No tak, dej mi pusu.“ Vala se rozeběhla a skočila Borzinovi do náruče. On ji chytil a Vala ho několikrát po sobě poplácala po zádech. Po poplácání pustil Borzin Valu zpátky dolů.
„A jakého smolaře sis tentokrát vybrala, aby tě doprovázel?“ zeptal se Borzin a s Valou se obrátili k Danielovi zády.
„To je můj učenec, Shamus.“ Oba se obrátili zpátky k Danielovi.
„Musíte se učit hodně,“ řekl Borzin otočen směrem k doktoru Jacksonovi, který dal najevo pouhý úsměv.
„Více než bych já chtěl.“
„Vlastně jsem ho s sebou vzala jako součást dohody.“
Prostor, Nákladní loď, můstek
Podplukovník Mitchell spolu s Teal’cem zůstali na palubě nákladní lodi, kde sedí ve přední části lodi a poslouchají přes spuštěnou vysílačku Danielův a Valinin rozhovor s Borzinem.
„Nevěřte ji, zradí vás hned při první příležitosti,“ varoval Borzin Daniela.
Neznámá planeta Luciánské aliance, hangár
„Já vím,“ odpověděl Daniel, který se přitom usmíval a zároveň souhlasně kýval hlavou.
„Má mě rád,“ řekla Vala a ukázala rukou na Daniela. Ten pokrčil rameny s nadále usměvavou tváří. Předstírat někoho jiného byla pro něj naprostá hračka.
„Není to hezké?“ zeptala se Vala. Borzin se zasmál, ale pak se hned obrátil směrem k Vale.
„Co po mě chceš, Valo, z toho, co jsi mi ještě nestihla ukrást?“
„Hledáme nějaké informace,“ odpověděla Vala, jelikož krádež zrovna neměla na mysli.
„O lodi Tau’riů, která byla napadena nedaleko odtud. Jakékoliv informace, které byste nám mohl dát…“ řekl Daniel.
„Dobře, můj příteli, je tu jedna věc,“ řekla Vala a spolu s Borzinem se přesunuli na opačnou strana a Daniel se hned k nim obrátil.
„On není můj učeň. Je to boháč.“ řekla Vala a Borzin lapal posměšně po dechu.
„Ne?“
„Velmi bohatý a ochotný platit, zobá mi z ruky. Řekni nám něco, cokoliv. Vyplatí se ti to.“
„To už jsem slyšel i dříve,“ řekl Borzin.
„Říká pravdu.“
„Dobře, co tohle. Zachytili jsme odsud vysílání nouzového vysílače. Neříkám, že tu nemůžeš mít celou loď, ale určitě tu máš nějakou její část. Borzine, já nevím, o co ti jde.“ Borzin stále nic nechtěl říci a jenom se posmíval.
„Nedávno jsem měla jisté kontakty vysoko s luciánskou aliancí a ty by určitě moc zajímalo, kolik ti tady z téhle operace káplo.“ Vala věděla jak na Borzina a tak trochu přitvrdila.
„Wow. Nabídka, která nelze odmítnout. Tamhle.“ řekl Borzin a přemístil se na druhou stranu, kde měl nějaké věci. Vala šla za Borzinem, ale Daniel ji chytnul za ruku, když procházela kolem něj.
„Co takhle se zeptat na díly pro naši nákladní loď?“ zeptal se Daniel.
„Jedno po druhém.“ Borzin se obrátil zpátky k nim, ale tentokrát s aktivovaným nouzovým vysílačem Odyssey v rukou.
„Je tohle to, co hledáte?“ zeptal se a podal vysílač Danielovi.
„To je záznamník dat z Odyssey. Vysílač stále vysílá.“
„Kde jsi to vzal?“ zeptala se Vala.
„Jeden muž to přinesl před pár hodinami. Řekl, že mi to hodí velmi pěkné ceny.“ Borzin si vzal zpátky vysílač a aktivoval ho.
„Anateo je jméno mé…“
Prostor, Nákladní loď, můstek
Teal’c s Mitchellem okamžitě reagovali, když zaslechli záznam z nouzového vysílače Odyssey.
„…a věřte mi, že nejsem členem žádného druhu aliance.“
Neznámá planeta Luciánské aliance, hangár
Borzin posunul přehrávání na jeden určitý úsek, kde mluví podplukovník Carterová.
„Není navrženo, aby šlo vypnout.“
Prostor, Nákladní loď, můstek
„Aktivuje se to v případě nutnosti samo.“
„Tak to odstraňte!“ naporučil Anateo.
„Nepomáhejte jim, podplukovníku! To je rozkaz!“ řekl Emerson. Hned potom zaznělo několik výstřelů a Mitchell i s Teal’cem se hned zděsili, když uslyšeli výstřely.
Neznámá planeta Luciánské aliance, hangár
Borzin přehrál pouhý kus záznamu a pak ho vypnul.
„Chcete víc, ukažte mi naquadah.“
„Víte, je mi to k ničemu, když mi neřeknete, kdo vám to dal,“ řekl Daniel.
„Oh. Když to musí být… On.“ Daniel a Vala se otočili a uviděla Soleka, který stojí hned za nimi se Zat’nik’telem namířeným na ně.
Prostor, Nákladní loď, můstek
Teal’c s Mitchellem slyšeli dvakrát použitý Zat. Mitchell sundal nohy z ovládacích prvků a zapnul vysílačku.
„Jacksone? Valo? Jacksone, hlaste se!“ Mitchell si s Teal‘cem vzájemně vyměnili pohledy.
„Sakra.“
Země, SGC, zasedací místnost – o dvě hodiny později
Mitchell s Teal’cem se vrátili na Zem a spolu s generálem Landrym sedí u stolu, na který Mitchell položil diktafon, na kterém spustil nahraný rozhovor.
„Chcete víc, ukažte mi naquadah,“ řekl Borzin.
„Víte, je mi to k ničemu, když mi neřeknete, kdo vám to dal,“ řekl Daniel.
„Oh. Když to musí být… On,“ řekl Borzin a během chvilky se ozvaly zvuky Zatu. Mitchell po dokončení záznamu vypnul přehrávač.
„Předpokládáme, že to mohla být další léčka,“ řekl Mitchell.
„Myslíte, že jdou právě po vás?“ zeptal se Landry, který sedí zády ke své kanceláři. Po jeho levici sedí Mitchell a hned vedle něho Teal’c.
„Věděli, že budeme následovat signál vysílače,“ odpověděl Teal’c.
„Proč?“ zeptal se Landry.
„Možná nám chtějí zabránit, abychom našli Odysseu,“ odpověděl Teal’c.
„Osobně si myslím, že nás prostě nemají rádi,“ řekl Mitchell.
„Chápu, proč nejsou vaší největší fanoušci,“ řekl Landry.
„No, bez ohledu na důvod, nebyl žádný jiný způsob, jak získat ty informace. Podle toho záznamu to vypadá, že Odyssea nebyla zničena, ale je v rukou luciánské aliance. Bohužel, to je všechno, co máme. Borzin zmizel společně s Danielem a Valou a nikdo jiný, s kým jsme mluvili, nic neví.“ řekl Mitchell.
„Teal’cu, rozšiř mezi Jaffy a ostatními, kdo bude poslouchat, že chci mluvit s vůdcem luciánské aliance!“ rozkázal generál Landry a opustil zasedací místnost. Mitchell vstal ze židle a pozoroval, jak generál odešel zpátky do kanceláře, pak sednul zpátky a pohlédl na Teal’ca.
Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Podplukovník Carterová dřepí u jednoho z panelů, který měla otevřený. Anateo stál poblíž ní opřený o asgardský panel a jedl energetickou tyčinku. Několik dalších členů luciánské aliance byli také v místnosti a doslova se hrabali v panelech.
„Vždy říkám, že civilizace se má posuzovat podle dvou věcí. Podle jídla a podle žen. Vaše je jenom na půli cesty.“ řekl Anateo, který při mluvení jedl. Carterová se na něj bez humoru usmála a pak svou pozornost věnovala zpátky krystalům v panelu. Anateo nabídnul Carterové zbylou část tyčinky, ale ona nereagovala.
„Nedivím se vám. Ale musíte být silná. Musíte opravit celou loď.“
„Víte, to mi muže trvat zbytek mého života,“ řekla Carterová.
„Je jen na vás, jestli bude dlouhý nebo bolestně krátký,“ řekl při chůzi Anateo ke Carterové, která se na něj podívala, ale pak její pozornost byla přesunuta směrem ke dveřím, když uslyšela zvuky kroků blížící se do místnosti. Vstala na nohy, když uviděla Valu s Jacksonem, jak je Solek, Borzin a několik ozbrojeným mužů přivedli do místnosti. Daniel i Vala měli svázané ruce za zády.
„Danieli! Valo!“ Oba dávají Carterové falešný šklebivý úsměv, když se zastavili poblíž ní.
„Ahoj Sam,“ řekl Daniel.
„Mysleli jsme si, že bychom ti chyběli,“ řekla Vala.
„Kde jsou ostatní?“ zeptal se Anateo a Borzin na to pokrčil rameny.
„Poslouchej, musíme si promluvit o mé odměně,“ odpověděl Borzin.
„Oh, samozřejmě. Polovina odměny za polovinu SG-1.“
„Vlastně dvě pětiny,“ řekla Vala a Daniel do ní lokty žďuchl. Vala hnedka zareagovala a okamžitě jekla: „To je rozdíl.“
„Nenapovídej!“ zpucnul ji Borzin.
„Proč ne?“ zeptala se Vala a Vashin se na ni znova podíval. Potom se obrátil k Anateovi a řekl: „Není moje chyba, že se tam ukázali jen tihle dva.“
„Samozřejmě,“ řekl s úsměvem Anateo a obrátil se směrem k Solekovi, kterému řekl: „Postarej se o něj.“ Borzin pohlédl na Soleka a pak se usmál na Anatea. Vala se zamračila na Daniela a kousla se do rtu.
„Podívejte… Je mi to líto, ale myslím si, že se už znovu neuvidíme.“ řekl Borzin a spolu se Solekem odešel se smíchem z místnosti.
„Ne, myslím, že ne,“ řekla Vala a hned potom Anateo řekl: „Zavřete je k ostatním.“
„Neboj se, Sam. Všechno jde podle plánu.“ řekl Daniel a při odchodu dává najevo uklidňující úsměv. Vala mrkla na Carterovou a pak muži odvedli jak ji, tak i Daniela z místnosti. Carterová se usmála a kývla hlavou. V rukou držela klíč, na kterém otočila kličkou, a vrhla se zpátky k práci.
Země, SGC, zasedací místnost
Major Escher stojí před bílou tabulí, na kterém byly fotky lidí z luciánské aliance. Generál Landry, podplukovník Mitchell a Teal’c seděli u stolu a sledovali majora, který jim říkal informace o alianci.
„Každá divize území luciánské aliance je ovládána Netanovým poručíkem. Říkají si „druzí“. Což je asi dvacet lidí provozujících činnosti jako pašování, vydírání, vybírání výpalného a samozřejmě pěstování Kassy.“
„Nemáte něco nového? Vzhledem k tomu se mi zdá, že tohle jsem už slyšel.“ řekl Landry.
„No, zaslechli jsme nějaké zvěsti o zradě a možné vzpouře jednoho zástupce. Zdá se, že zpochybňuje Netanovo vedení.“
„To je dobré, ale jak nám to pomůže?“ zeptal se Landry a major poukázal na jeden obrázek na tabuli.
„Kefflin. Je jeden z Netanových nejvěrnějších zástupců. Ovládá značně velkou část produkce Kassy na planetách po okraji galaxie.“
„Co s ním?“ Major několikrát po sobě polknul a podíval se na Mitchella.
„Kromě toho, že je brutální zabiják s notoricky známou náladou…“ Než major dopověděl větu, přerušil ho podplukovník.
„Známe jen jeho pověst. Je hodně samotářský a jen zřídka opouští mateřskou loď. Málokdo z Netanových podřízených ho kdy vůbec potkal.“
„Myslíte si, že ten Kefflin stojí za zmizením Odyssey?“ zeptal se Landry.
„Ne, pane. Myslím, že je to ideální kandidát na záměnu.“ odpověděl Mitchell a Landry se hned nechápavě na něho podíval.
„Promiňte!?“ řekl překvapeně. Mitchell se naklonil ke stolu a položil ruce na krabičku, která ležela před ním.
„Navrhuji, abych se infiltroval do luciánské aliance. Je to jediný způsob, jak získat nějaké informace o Odyssey.“ navrhl Mitchell.
„Nemáme ani slušný obrázek toho muže,“ řekl na to Landry a poukázal na obrázek, který vysel na tabuli.
„To je to, co ho dělá perfektním kandidátem, pane,“ řekl Mitchell a otevřel krabičku, kterou posunul k Landrymu. V krabičce byl modrý prsten s malou chemickou lahvičkou.
„Tahle chemikálie. Jackson ji použil před několika lety, aby se dostal na summit Vládců soustavy. Jedno píchnutí a uvěří, kdo jsem bez ohledu na to, jak vypadám. Nikdo jiný se ptát nebude, protože ho nikdo nikdy neviděl.“
„V to doufáte,“ řekl skepticky Landry. Mitchell na něho pohlédl a řekl: „Neříkám, že to není riskantní, pane. Říkám jen, že musíme něco udělat.“
Prostor, Odyssey, nákladová místnost
Stráže luciánské aliance přivedly do nákladové místnosti zpátky Carterovou, do které při vstupu opět strčily. Hned potom za sebou zavřely dveře. Daniel s Valou a Marksem stojí u sloupu a čekají, až k nim Carterová přijde.
„Jak to jde?“ zeptal se okamžitě Marks, když stoupnul vedle Carterové.
„Pracuji na tom, ale k ovládacímu panelu jsem se ještě nedostala.“
„Máš nějakou představu, co mají v plánu udělat s lodí?“ zeptal se Daniel.
„Nebo s námi?“ doptala se Vala.
„Ne, ale bez vysílače nás SGC nikdy nenajde.“
„Jediná šance je převzít loď zpátky,“ řekla Vala. Carterová pohlédla na Markse a pak na Daniela a Valu.
„No, jeden plán máme, ale je docela riskantní,“ řekl Marks, který je autorem celého plánu.
„No, je to lepší než náš plán,“ řekla Vala a pohlédla na Daniela, který tomu přikývl.
„Jaký je váš plán?“ zeptala se Carterová.
„Žádný nemají,“ odpověděl Marks dříve než Vala, která pak ukázala rukou na majora a souhlasně kývla hlavou.
„Aha,“ řekla na to Carterová.
„A jaký je ten váš?“ zeptal se Jackson.
„Hned za vámi jsou dveře, které jsou zavřené. Jestli se podaří podplukovníkovi otevřít ty dveře, aniž by si toho všimli, můžeme se odsud dostat.“ Odpověděl stručně Marks.
„Vsadím se, že to má nějaká ale,“ řekla Vala při pohledu na Markse.
„Nejspíše na můstku sledují vnitřní senzory, takže by na to přišli,“ odpověděl Marks.
„Možná ne. Stačí, kdybych zkratovala pár obvodů. Ale půjde pouze Vala a Daniel, vy tu musíte zůstat, Marksi.“ řekla Carterová, jelikož tušila, co by Marks hned šel podniknout.
„Proč?“ zeptal se Marks a Carterová se otočila směrem k Marksovi, který byl odhodlán to vše udělat sám.
„Marksi, kdyby na to přišli, začnou hned zabíjet. Posádka je teď vaše a vy ji musíte chránit jako plukovník Emerson. Stejně jsem teď vaší velící já, takže vám to rovnou přikazuji.“ řekla Carterová.
„Tak dobrá. Ale jestli se něco stane, kašlu na rozkazy. Rozumíte?“
„Rozumím.“
„Tak dobrá, dejme se do práce.“ řekl Marks a šel pomalu a hlavně nenápadně informovat posádku o plánu.
Prostor, Nákladní loď, můstek
Nákladní loď, ve které byl Mitchell s Teal’cem, se blížila k mateřské lodi luciánské aliance. Teal’c seděl u řícení, zatímco Mitchell stál za ním. Na lodi zazněl alarm a Teal’c ho hned deaktivoval.
„Zachytili nás, podplukovníku Mitchelle. Jsi připraven?“ Mitchell přišel blíže k Teal’covi při nasazování prstene na pravý prsteníček. Na sobě měl oblečenou uniformu luciánské aliance.
„Připraven, jak jsem ještě nikdy předtím nebyl.“ Mitchell se naklonil a Teal’c mezitím aktivoval komunikační zařízení. Před nimi se na obrazovce se objevil Vashin.
„Co tu hledáte?“ zeptal se Vashin, když uviděl na obrazovce Mitchella.
„Jsem Kefflin, chci vidět Netana,“ přestavil se.
Prostor, Hat‘tak, můstek
„Nejste očekáván,“ řekl Vashin, který stál na můstku a sledoval obrazovku, která byla před ním.
„Já nemusím být očekáván. Okamžitě mě k němu transportujte, nebo použiji tvojí hlavu jako ozdobu na mé lodi.“
„Uvědomím Netana o vašem příchodu,“ řekl nervózně Vashin a odešel z můstku.
Prostor, Hat‘tak, místnost s kruhy
V místnosti s kruhy byla stráž, která hlídala kruhy, které se aktivovaly. Na palubě lodi se objevil podplukovník Mitchell předstírajícího Kefflina. Vashin stojí mezi dvěma muži, kteří stojí před Mitchellem.
„Kde je Netan?“ zeptal se Mitchell při opatrném rozhlížení.
„Vezmu vás k němu.“
„Dobře, pojďme,“ řekl Mitchell při chůzi k Vashinovi, který ho ještě zastavil tím, že si před něj stoupl.
„Nejdříve vás prohledáme.“ Mitchell pohlédl do stran na stráž a pak zpátky na Vashina.
„To si nemyslím,“ řekl Mitchell a snažil se projít kolem Vashina, který mu ale blokoval cestu. Mitchell se napřáhl a srazil Vashina na zem, pak se dostal do boje s dalšími třemi muži. Jeden z nich dokázal Mitchella udeřit tak, že spadl na zem.
Prostor, Hat‘tak, trůnní sál
Netan sedí v trůním sále ve svém křesle s opřenou hlavou o ruku.
„Říkal jsem, že nechci být rušen.“ Do místnosti přišel Vashin, který měl na tváři krvavou rýhu, kterou mu způsobil Cam.
„Omlouvám se, Netane, ale došlo k nehodě.“ Netan pohlédl na dva muže, kteří převedli Mitchella do trůnního sálu. Obličej měl krytý kapesníkem, aby ho Netan nepoznal. Netan vstal z trůnu a šel blíže k Mitchellovi, který padá dopředu. Dopadl na Netanovu ruku, do které píchnul špičkou prstene. Stráže ho hned dostaly zpátky mimo Netanův dosah.
„Snažil jsem se jim říct, kdo jsem, ale zřejmě jméno Kefflin tady moc nemá velký význam.“ Z pohledu Netana stojí před ním Kefflin, kterého stráže drží v sevření. Měl dlouhé, hnědé, narovnané vlasy svázaný do ohonu a tmavé oči. Netan se podívá na jeho roztrhaný rukáv, za který může Mitchell alias Kefflin.
„Omlouvám se. Ten prsten byl dárek od mé poslední výpravy.“ vysvětlil Mitchell objevující se jako Kefflin s mávnutím ruky, na které byl nasazený prsten. Usmívá se a přitom ukazuje jeho prsten Netanovi. Netan se po chvilce usmál a objal Kefflina, pak ho poplácal po zádech.
„Můj drahý přítel Kefflin je tady a vy jste mi nic neřekli?!“ zeptal se naštvaně Netan a přestal objímat Kefflina.
„Je mi to líto, pane. Přál jste si být nerušen.“ odpověděl Vashin.
„Takže jste ho raději zmlátili?!“
„Ale jak vidíš, nebylo to jednosměrné.“ Skočil jim do řeči Kefflin. Netan se hlasitě zasmál a poplácal Mitchella po obličeji.
„To jsem si jistý,“ řekl s úsměvem Netan a pak se obrátil ke stráži a řekl vážným hlasem: „Nechte nás!“ Stráže opustily místnost a Mitchell obrátil prsten dolů, jelikož to hlavní měl za sebou.
Prostor, Odyssey, můstek
Anateo stál v přední části můstku a díval se z okna na prázdný prostor. V tom ho vyrušil přicházející Solek.
„Co je?“ zeptal se Anateo.
„Ještě není příliš pozdě otočit loď a přivést ji Netanovi. Byl byste hrdina.“
„Víš, že to nemůžu udělat. Netan alianci zklamal a jeho pozice jako vůdce aliance visí nebezpečně na vlásku. On ví, že jsem jeho největší soupeř. Jenže nemůže mě jen tak chladnokrevně zavraždit, takže nás vyslal na sebevražednou misi.“
„Ale my uspěli,“ Solen zhodnotil fakt, který splnili.
„Ano. A to bude zajištěný pád pro Netana.“
„Ale proč bylo nutné taky zajmout SG-1?“
„Protože každý ví, že oni mají větší cenu než jakýkoliv jiný nepřítel, včetně Oriů. Každou chvíli jsem se snažil přinutit Netana, aby po nich šel, ale on odmítl. Je to zbabělec. Raději bude utíkat a schovávat se, než aby čelil hněvu Tau’ri.“
„A my ne?“
„Vzali jsme jim jejich bitevní loď, co asi udělají? Až ukážu Odysseu a SG-1 ostatním, Netanovo vycpané tělo bude trofejí na mé zdi. A kontrola nad luciánskou aliancí bude má.“ Při těchto slov usedl spokojeně Anateo do velícího křesla.
Prostor, Hat‘tak, chodba
Podplukovník Mitchell spolu s Netanem procházejí chodbou.
„Tenhle rok mě zklamal nejvíce, můj příteli. Záplavy a nájezdy hrabošů zničily mnohé plantáže Kassy. Armády Oriů pokračují v dobývání planet, se kterými obchodujeme. A samozřejmě je tady Tau’ri.“
„Ano. Poskytnout jim naše lodě v boji proti Oriům byla strategická chyba.“ řekl Mitchell a Netan se hned zastavil. Po několika krocích se zastavil i Mitchell.
„V minulosti jsi vždycky vítal mojí upřímnost,“ řekl Mitchell a Netan se dal opět do chůze vpřed.
„To ano.“
„Ty jsi šéf. Já tě neobviňuji, ale ostatní ano.“
„Já vím,“ řekl Netan.
Prostor, Nákladní loď, můstek
Teal’c seděl v pilotním křesle a poslouchal přenos rozhovoru mezi Mitchellem a Netanem.
„Tak proč jsi tady? Kefflin, kterého znám, by sem neletěl jen tak.“ optal se Netan.
„Vlastně, jde o Odysseu…“ Přenos byl bohužel přehlučen hlasitým hučením z motorů. O chvilku později veškerá světla na nákladní lodi zhasla.
Nákladní loď poblíž Ha’taku se pomalu demaskovala.
„Sakra.“
Prostor, Hat‘tak, chodba
„…loď Tau’ri, doneslo se ke mně, že jsi ji zajal. Chtěl jsem znát tvé plány. Jejich transportní a hyperprostorová technologie by nám poskytla velkou výhodu při přepravě úrody.“
„Kde jsi to slyšel?“
„Běžné zdroje,“ odpověděl Mitchell.
„Slyšel jsem zvěsti, že Odyssea byla zničena při bitvě s Orii. Nic zatím nebylo potvrzeno. Já s tím rozhodně nemám nic společného.“ odpověděl Netan a Mitchell začal tušit problémy. Zpozad nich k nim přichází rychlým krokem Vashin.
„Netane, nedaleko nás jsme objevili loď. Pronásledujeme ji.“ Netan s Mitchellem jdou okamžitě za ním.
Prostor, Hat‘tak, zadržovací cela
Netan s Mitchellem a s několika stráži luciánské aliance jdou přímo do zadržovací cely. Když se otevřely dveře do místnosti, uviděli za nimi stojícího Teal’ca, jehož ruce byly svázány řetězem k metrové železné tyči. Mitchell dokázal zakrýt svůj výraz nevykazující znepokojení, když ho uviděl.
„Teal’cu. Začínám si myslet, že jsi rád mým vězněm.“
To be continued